1. Historický vývoj pohledů na výchovu

   Otto Wilmann (2. pol. 19. století) – první, kdo považoval pedagogiku za empirickou vědu (jako
   součást vědy sociální)

   Výchovu objasňuje jako skutečnost (její společ.a psycholog.stránku), ale neobjasňuje, „co se
   má stát“. Měla by být vědou empirickou, analytickou, induktivní, vysvětlující.

   

   Emile Durkheim  v roce 1911 rozlišuje:

   1.       VĚDU O VÝCHOVĚ – teoretickou soc. vědu o výchově, která popisuje a objasňuje výchovu
   jako skutečnost a

   2.       PEDAGOGIKU – praktickou teorii o výchově, která obsahuje vedoucí ideje a předpisy pro
   jednání vychovatelů

   

   Pozitivní snahy o poznání výchovy, zhodnocení cílů a účelů výchovy – soudy o psych.
   dispozicích, ke kterým má vych. člověk dospět. Stále převládající „dovednostní nauka“, ne
   věda.

   

   2. Pojem a pojetí výchovy v současnosti

   PEDAGOGIKA – věda o výchově (TMV) a vzdělávání (didaktika)

   Výchova – cílem ovlivnit jednoho či více lidí

   Aktéři, činitelé výchovy: vychovatel (edukátor), vychovávaný jedinec (edukant, objekt výchovy,
   adresát výchovy apod.).

   

   Účinkem výchovy URČ. KVALITA OSOBNOSTI, aby edukant získal nebo si uchoval:

   O/  urč. schopnosti, doved., znalosti, postoje, zp. chování, názory, přesvědčení

   O/  připravenost k prožívání a chování (tzv. psychické dispozice – pohotovost k urč. prožitkům
   a způs. chování, považ.za hlubinný základ pomíjivých zážitků a činů).

   

   Ten, kdo vychovává, chce ovlivnit strukturu psychických dispozic vychovávaného jedince. Toto
   působení lze chápat ve 4 rovinách:

   a)         aby edukant získal dispozice, které dosud nemá,

   b)         aby zesílily, rozvinuly se a rozšířily existující dispozice pozitivní,

   c)          aby se oslabily, odbouraly a odstranily existující dispozice negativní,

   d)         aby nedocházelo ke vzniku negativních dispozic.

   (někt. autoři hovoří o „kultivaci, determinování edukantova nitra, utváření duše, umění
   konstruovat člověka do správné podoby“ apod.)

   Výchova – množství činností, které nejsou samoúčelné (ne činn.prostou – úzký obsah, široký
   rozsah). Mají svůj řád, posloupnost... Hovoříme o výchovných cílech (normy), ale nejsou to jen
   znalosti, dovednosti, postoje..., důležitá je KVALITA OSOBNOSTI.

   

   Definice výchovy: „Výchovou rozumíme činnost, jejímž prostřednictvím se lidé snaží natrvalo
   zdokonalit v některém směru strukturu psychických dispozic (osobnost) jiných lidí, nebo
   upevnit jejich hodnotové komponenty, nebo zabránit vzniku dispozic nežádoucích (W. Brezinka).“