Jenský plán Petera Petersena Mgr. Radek Pospíšil Motto: „Učíme se, pracujeme, zpíváme a hrajeme si společně. Všichni jsme za naše společenství odpovědni.“ Peter Petersen (1884-1952) n pedagog a filosof ovlivněný Lamprechtem a Wundtem n působí na Lichtwarkově pokusné škole v Hamburku-Winterhude n první snahy o rozdělení vyučování na základní výuku a kurzy, idea školního společenství n stěžejní rok 1925, nástup na univerzitu v Jeně n spisy Obecná pedagogika (1924), Vnitřní reforma školy a nová výchovy (1925), Nové pedagogické hnutí v Evropě (1925), Malý Jenský plán (1927) a Nauka o vedení vyučování (1937) Základní myšlenky a východiska I. n celoživotní cyklus za účasti vychovávaného i vychovatele (jeho funkce je řídící) n služba vychovatele dítěti, učitele žáku n „životní společenství“ - seskupení lidí za účelem společného života a práce ve škole n získávání poznatků ze všech oblastí vlastní činností, rozvíjení myšlení v komplexních souvislostech a schopnosti řešit problémy n základem reálná situace a učení se v reálné situaci n přiblížení se životu, realitě implementované do praxe školy Základní myšlenky a východiska II. n „pedagogická situace“ - situace, v níž se tvoří problémy a otázky jak určené učiteli, tak žákovi, tyto otázky je třeba řešit, reagovat na ně, zodpovědět je; propojenost učitele a žáka n dvě roviny (pohled na učitele a jeho aktivitu) - vedení vyučování - vedení ve vyučování n cílem pedagogiky není tradiční výchova, ale výchova založená na modelu rodinné výchovy n rodič, je v jenském plánu nahrazen tzv. obcí, která vychovává své členy k vzájemné pospolitosti Základní myšlenky a východiska III. n rozdělení vyučovací látky - tři základní pojmy, „bůh, příroda a svět člověka“ n týdenní plán práce na těchto termínech postaven - okruhy vědění vyjádřené pojmy: bůh, příroda a lidskost (navazuje získávání vědomostí a dovedností za pomoci kursů různého zaměření) n dělení na napěťová pole - látka (co může být objektem poznání) - to, co nelze beze zbytku pochopit n smysl pedagogických situací v tzv. „akceptaci a převzetí napětí“ Základní myšlenky a východiska IV. n dvě propojené roviny: • v rovině člověka, jenž přijme vnitřní napětí (filosofování a uvažování; nazírání, pociťování a vnímání a proniknutí do problematiky, zbožností) • na základě tří základních stanovisek vyvozuje čtyři prvotní formy (rozhovor, hra, práce a slavnost) n okruhy týdenního plánu - bůh (rozhovor, slavnost) - příroda (rozhovor, práce, slavnost) - člověk (rozhovor, hra, práce, slavnost) Základní organizace vyučování I. n škola pro 400 – 500 žáků n jeden učitel by se měl starat o 50 žáků n čtyři základní kmenové skupiny: - nižší skupina (1. - 3.ročník) - střední skupina (4. - 6.ročník) - vyšší skupina (7. - 8.ročník) - skupina mládeže (9. - 10.ročník) n děti ve třídě seskupeny dle chronologického věku i se svými vrstevníky Základní organizace vyučování III. n rozvrh nekoncipován do vyučovacích hodin s tradičními vyučovacími předměty, ale do tzv. kurzů n kurzy povinné (základní kurzy mateřského jazyka a matematiky a úvodní kurzy k ostatním předmětům) a volitelné n školní třída mívá v podobu jednoduché obytné místnosti, tzv. školního obytného pokoje n lehké a jednoduché stolky a židle, řada poliček a skříněk n pomůcky dostupné každému, žáci se podílí na výzdobě třídy Základní organizace vyučování IV. n žáci ve školním pokoji pracují ve dvou až čtyřčlenných skupinkách, tyto skupinky mají co největší možnou míru svobody n školní řád má podobu zákona, který vytváří a určují sami žáci (co kolektiv schválí je závazné pro jednotlivce) n hodnocení – kombinované, známky kritizovány, ale uplatněny, je však možné je doplnit slovním a písemným hodnocením, v prvních letech výuky známkování zrušeno n neexistuje vysvědčení v tradiční podobě Základní organizace vyučování V. n škola musí plynule navazovat na mimoškolní život dítěte n do týdenního plánu práce se tak včleňuje i sobota a neděle, kterou dítě tráví se svými rodiči v rodině (prakticky probíhá výuka) n týden bývá zahájen a ukončen slavnostmi počátku a závěru týdne n od úterý do pátku zařazeny kurzy pro matematiku a jazykovou výuku n v závěru dopoledního vyučování úvodní nebo procvičovací kurzy pro jednotlivé kmenové skupiny Základní organizace vyučování VI. n mezi vyučováním dopoledním a odpoledním je tzv. školní volno, velká přestávka mezi vyučováním v délce 40 - 50 minut n tři části v délce trvání max. 15 minut (pohybová aktivita, klidová část s odpočinkem a volné hry) n odpolední kurzy práce v dílnách, hry, sport, výuka cizích jazyků n definuje vnitřní a vnější podmínky pro pedagogickou práci Základní organizace vyučování VII. n a) vnější podmínky - stanovený počet týdenních hodin pro jednotl.skupiny - střídání prostor pro různé vyučovací situace - zvláštní zařízení prostoru pro rozmanité pedag.situace - souhlasu rodičů podřízený začátek a konec školní práce n b) vnitřní podmínky - rozdělení individuální a skupinové práce podle pracovního materiálu, který je k dispozici - průběh vyučování v přesně stanoveném čase během školního dne - smysluplné zařazení školní práce do přirozených pracovních rytmů dne, týdne a roku Formy vyučování n čtyři základní formy vyučování rozhovor hra práce slavnost n při účelném střídání forem jsou naplňovány základní cíle Petersenovy pedagogiky - rozvoj sociálních kontaktů, utváření schopnosti sociální komunikace, možnost seberealizace jedince nebo rozvoj jeho tvořivosti Formy vyučování - rozhovor n činnost učitele a žáků, při níž spolu vzájemně komunikují n kruh – mezi učitelem a žákem žádná překážka, každý dostává možnost vlastního vyjádření, spolurozhodování n blok – žáci i učitel sedí na stolcích sestavených do čtverce či pětiúhelníku, každý má pevně určené místo, jedna daná činnost i úkol n neformální kruh – volné seskupení žáků a učitele, dovoluje žákům komunikovat mezi sebou navzájem a skupiny utvářet podle vlastního přání n kupa – příležitostná forma sjednocení dětí (práce na zahradě, návštěvě divadla, naučná stezka), možnost rozhovoru při práci nebo zaměstnání, v přírodě „tábořící skupina“ Formy vyučování - hra n plánované hry s jasnými pravidly n volná hra – realizována v místnosti vybavené pro hraní, využití v nižší // spodní skupině jednou týdně v hodinách volného hraní a modelaření n vyučovací hry – výuka ve třídách, vhodně didakticky upraveny n účelové hry – využití o přestávkách, v tělesné výchově, jasně vedeny a předem naplánovány, dokonale promyšleny a připraveny (hry řízené) n vizuální hry – improvizované dramatizace, loutkové hry, hry s maňásky, verbálně improvizační výstupy, vlastní dramatické výstupy dětí v připravených scénkách či divadelní představení s rolemi pro jednotlivé žáky Formy vyučování - práce n nejčastěji používanou metoda, každý den věnováno asi 100 minut n v kmenových skupinách se nejčastěji pracuje formou skupinové práce (skupiny soustředěny okolo pracovních stolků), učitel tvorbu neovlivňuje, žáci je tvoří spontánně, využití při čtení, psaní, počítání, malování; žáci se učí pracovat s informacemi, vyhledávat je, získávat i zpracovávat n kursy – několik druhů kurzů, úvodní kursy - seznamování nových žáků s prostředím, osvojování nových pracovních technik; úrovňové kursy - rozdělují žáky podle nadání, mateřský jazyk a matematika; zaškolovací kurzy - zaškolují žáky do nových technik (použití map, zřizování tabulek); zvláštní kursy - děti se zájmem o jistou oblast; volitelné kursy - žáci sami utváří po stránce obsahu a podporují zvláštní nadání a zájmy Formy vyučování - slavnost n posiluje vzájemné vztahy v kolektivu a rozvíjí citový život dětí n slavnost rána nebo oslava konce týdne - učitel navrhuje program činnosti, žáci se podílejí na jeho utváření n slavnost adventu, vánoc – učitel řídí a vede slavnosti pořádané u příležitosti různých společenských svátků n slavnost přijímaní nových žáků – učitel řídí slavnost, žáci se podílí ve skupinách nacvičením programu pro nové žáky n slavnosti organizované samotnými žáky – učitel nechává veškerou aktivitu a starosti s přípravou a realizací na žácích; využití u příležitosti narozenin dětí, loučení se s učiteli nebo žáky Současnost Jenského plánu n nejvíce rozvinuto v Nizozemí (nepoznamenáno minulostí) n dále Německo, Belgie, USA, u nás nerozvinuto n jeden z hlavních přínosů Jenského plánu pro inovaci školy a výchovy - snaha o integraci individuálních a sociálních cílů, snaha o rozvoj jedince jako osobnosti i jako člena lidské pospolitosti Literatura: n DIETRICH, TH. Die Pädagogik Peter Petersens: der Jena-Plan: Modell einer Humanen Schule. Bad Heilbrunn : J. Klinkhardt, 1986. n HRDLIČKOVÁ, A. Alternativní pedagogické koncepce. České Budějovice : Jihočeská univerzita České Budějovice, PdF, 1994. n SVOBODOVÁ, J., JŮVA, J. Alternativní školy. Brno : Paido, 1996. n SVOBODOVÁ, J. (ed.). Výběr z reformních i současných edukačních koncepcí – Zdroje inspirace pro učitele. Brno : MSD, 2007. n PRŮCHA, J. Alternativní školy. Praha : Portál, 1996. n RÝDL, K. Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. Brno : vlastním nákladem, 1994. n RÝDL, K. Peter Petersen a pedagogika Jenského plánu. Praha : ISV nakladatelství, 2001.