KVALITATIVNÍ VÝZKUM - ÚVOD ● „Kvalitativní výzkumníci se soustřeďují spíše na subjektivní svět osob, na ten, který existuje v jejich mysli. Proto je nejlepším nástrojem zkoumání vlastní úsudek a zkušenosti výzkumníka“ (Gavora 2000 s. 148) ● hlavním výzkumným nástrojem je tedy sám výzkumník podle Gavora 2000 ● „Kvalitativní výzkum je nenumerické štření a interpretace sociální reality. Cílem je tu odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím ● čti Disman: str. 285 - 287 POZOROVÁNÍ - VZORKY UDÁLOSTÍ ● Vzorky událostí - specimen records, anecdotal records, chronicles ● jsou to velmi podrobné zápisy o lidech a osobách ● výzkumník zaznamenává vše, co se děje v pořadí, jak se to událo ● výzkumník vše pozorje jakoby zdálky, není do pozorované činnosti zainteresován ● Nevyvozuje z počátku žádné závěry („Milan sedí ve čtvrté lavici u okna“ - to je výrok odpovídající vzorku událostí, ale „Milan má rád tělocvik“ není výrok odpovídající vzorku událostí, protože jde o odvozený vztah ● úkol: Gavora 150 podle Gavora 2000 VZORKY UDÁLOSTÍ - ZÁSADY ● Pozorovatel si musí přesně ohraničit, co bude pozorovat a jaké jsou cíle jeho pozorování (je to dost náročné, tak si vybírá jen jednu nebo někiolik málo osob). Pozorování nebývá dlouhé ● Pozorovatel musí zachytit přesný sled událostí ● Záznam z pozorování musí být úplný, přesný a verbální (přesné citace výroků, přesný popis situace - tím se podstatně liší od kvantitativního pozorování) ● Pozorování musí bý co nejvíc objektivní (nezaujatý postoj) ● Př. Gavora s. 150 podle Gavora 2000 POZOROVÁNÍ - TERÉNNÍ ZÁPISY ● Terénní zápisy - field notes ● Pozorovatel neuskutečňuje úplný záznam věcí, ale z existujícících jevů vybírá věci, kterým věnuje pozornost (sám rozhoduje, co je důležité - to záleží na jeho teoretickch východiscích) ● zápis je ovšem chronologický a podrobný ● Terénní zápisy si pozorovatel obyčejně zaznamenává na konci pozorování (během nemá na podrobné zápisy čas) ● záznam terénních zápisů je doplněn vlastními komentáři výzkumníka (arch je obyčejně rozdělen na dvě půlky - do první se píše pozorované, do druhé komentáře) ● u psaní komentářů se výzkumník nevyhýbá vlastním pocitům a vhledu, který při pozorování získal ● příklad : Gavora 153 podle Gavora 2000 PARTICIPAČNÍ POZOROVÁNÍ ● participační pozorování (účastnické) ● znaha o získání rozsáhlé a hluboké znalosti zkoumané rality ● participační pozorování je dlouhodobé (týdny, měsíce) ● záměrem je, aby se pozorovatel sžil s prostředím ● pozorovatel se účastňuje na aktivitách pozorovaných osob (pozorované osoby v dlouhém čase výzkumu ztrácí zábrany a chovají se otevřeně a přirozeně) ● participační pozorování se používá souběžně s jinými metodami (nestrukturované interview, sbírání artefaktů - listů, dokumentů, výtvorů zkoumaných osob) podle Gavora 2000 PRŮBĚH PARTICIPAČNÍHO POZOROVÁNÍ ● Začátek: vstupní výzkumný problém, předběžné výzkumné otázky ● hlavbní zdroj výzkumných materiálů jsou datované zápisky (popř. záznamy) pozorovatele (výroky, popisy, atd.) ● na konci každého pozorovacího bloku (např. dne) vytváří pozorovatel souhrny pozorování (v nich shrnuje hlavní myšlenky, vytyčuje otázky, problémy a formuluje předběžné komentáře; to vede k vytyčení předběžných nosných pojmů a teorií ● výsledkem celého výzkumu je nová teorie o zkoumaném pedagogickém jevu (je to teorie vzniklá indukcí ze shromážděných dat ) podle Gavora 2000 ETNOGRAFICKÉ INTERVIEW ● cíl: zjistit, jak zkoumané osoby interpretují svět kolem sebe ● raport - navození příjemné, uvolněné atmosféry ● informant - osoba, se kterou se uskutečńuje interview ● etnografické interview je obyčejně nestrukturované ● přátelský rozhovor (neformální atmosféra) ● e. interview vede často k monologu informanta ● výzkumník se často vrací k probraným tématům, aby je informant interpretoval z jiných úhlů (opakované otázky) ● často dochází i k více setkání výzkumníka a informanta ● zpětná verifikace zjištění (member check) - ověřování - výzkumník se často vrací k informantovy a ověřuje zda to, co odpověděl, pochopil správně podle Gavora 2000 VÝZKUM ŽIVOTNÍHO PŘÍBĚHU ● výzkum životního příběhu (life history, oral history) ● je zápisem, analýzou a vyhodnocením života určité osoby ● důležité pro výzkumníka: jaké subjektivní významy zdůrazńovala osoba v průběhu svého života ● fakta nejsou cílem ale prostředkem výzkumu (z nich se rekonstruují subjektivní významy) ● životní příběh má někdy podobu biografie (autobiografie); v beletrizovnané podobě však většinou nemá výzkumnou hodnotu ● délka rozhovoru je velmi dlouhá (opakovaná setkání s vypravěčem) ● někdy se také označuje jako narativní interview (narace - vyprávění) podle Gavora 2000 VÝZKUM ŽIVOTNÍHO PŘÍBĚHU ● tři fáze: 1. Raport, narativní impulz (spouštěcí podnět), vyprávění příběhu; 2. výzkumník klade otázky, aby objasnil některé momenty v životě vypravěče; 3. výzkumník společně s vypravěčem vytvoří abstraktnější kategorizování života na základě opakujících se momentů (extrahuje z vyprávění teorii o životním cyklu člověka) ● výzkumník zkoumá - přelomové momenty (critical incidents); hlavní fáze života; klíčové osoby ● spolehlivost údajů se často podporuje pomocí artefaktů (zápisky, deníky, fotografie, dokumenty, atd.) ● životní příběhy učitelů - hlavní fáze: 1. volba profese; 2. vstup do praxe; 3. první školní rok; 4. třetí rok od nastoupení; 5. střed profesionální dráhy; 6. období před odchodem do důchodu podle Gavora 2000 DĚKUJI ZA POZORNOST Zdeněk Hromádka 13549@mail.muni.cz Katedra pedagogiky, Pedagogická fakulta MU v Brně