Dětský svět
                                        Dětské naivní teorie

                                Epistemologická východiska vyučování

                                            1. přednáška

                                          VSTUPNÍ OTÁZKY:

•         1.    Jak dítě rozumí světu, ve kterém žije? Jaké jsou jeho představy o světě a proč?

•         2.    Můžeme jako dospělí zprostředkovat dítěti skutečné poznání?

•         3.    Jaké to bude mít komplikace? S čím je nutno počítat?





                                  Dětský svět = svět „tady a teď.

Podmínkou  jeho  poznávání  dítětem mladšího školního věku je proto „být při tom“.

Učení je proto vždy:

•         konkrétní

•         situační

•         vázáno na osobní zkušenost







                                        Základní paradigma:

Žák nepřichází do školy nevědomý, prázdný jako čistý list papíru, který učitelé teprve odshora dolů
popíší pravdivým a objektivním věděním o světě. Každé dítě už světu kolem sebe nějak rozumí, má o
něm své představy.

Učební proces je pak vždy střetáváním jeho prvotních představ s novými informacemi.

                         Tradiční pojetí školy a vyučování (transmisivní):

•         1.    Dítě přichází do školy a nic neví

•         2.    Úkolem učitele je všechno je naučit

•         3.    Inteligence je chápána jako suma vědomostí, které si dítě osvojí v průběhu školní
docházky



                    Konstruktivistické pojetí školy a vyučování (humanistické):

•           1.   Dítě přichází do školy a o světě ví spoustu věcí

•           2.   Úkolem učitele je vytvořit při učení takové podmínky, aby si dítě svoje poznatky
pod jeho vedením utřídilo a (re)konstruovalo ve spolupráci s ostatními dětmi do reálného obrazu
světa

•           3.   Inteligence se rozvíjí v aktivní myšlenkové činnosti při učení



                   Dětské poznávání světa začíná od prvních okamžiků jeho života.
                                              Zdroje:

O/subjektivní zkušenost

O/přebrané interpretace (od dospělých – “takhle to je” – prostřednictvím řeči, jazyka)

O/sociokulturně zprostředkovaná zkušenost (kulturní reprezentace)

O/vědecké poznání (škola)



V prvních třech stupních se formuje dětské poznání jako “dětské naivní teorie”, příp. “prekoncepce”.

Terminologický rámec:

•           dětské naivní teorie  mohou být chápány jako složitější konstrukty, kterými si děti
vysvětlují skutečnost (obsahují odpovědi na otázky co – proč – jak - s jakým výsledkem – k čemu to
slouží)

•           prekoncepce  =  osobní pojetí, individuální a specifická představa o určitých věcech a
jevech – předtím, než děti projdou  specifickou přípravou, výukou)



•           miskoncepce = chybné pojetí



Dětské prekoncepce představují úhel pohledu  dětí na svět, přes který tento svět “čtou” a vysvětlují
                               si jej pro sebe (Pupala 2001, s. 212).

Dětské znalosti o světě mají podobu velmi stabilních kognitivních struktur, které se poměrně obtížně
mění;

pokud  je chceme dítěti pomoci nahradit dokonalejším schématem, musíme navodit tzv. kognitivní zlom
(Piaget) – AHA!!! zážitek.



                      Konstruktivistický přístup ke školní výuce předpokládá:

•           opírat se o dětské prekoncepce (vycházet vždy z toho, co už dítě ví – příp. pomoci mu
objevit samostatně chybu – AHA!)

•           umět dětské prekoncepce (miskoncepce) diagnostikovat!

•           navodit ve skupině kooperativní vyučování a učení (“zdolávání” chybných koncepcí
v sociální korekci)



                 Diagnostické techniky pro zjišťování dětských prekoncepcí (např.):

•           kresba s komentářem (“nakresli… podívej se a řekni, co jsi nakreslil… co je toto…)

•           fenomenografický rozhovor (podívej se…co vidíš?)

•           odpovědi na hyperkonkrétní otázky

•           uvažování dětí per negatio (co by se stalo, kdyby nebylo…)



                 Diagnostické techniky pro zjišťování dětských prekoncepcí (např.):

•           kresba s komentářem (“nakresli… podívej se a řekni, co jsi nakreslil… co je toto…“)

•           fenomenografický rozhovor („podívej se…co vidíš?“)

•           odpovědi na hyperkonkrétní otázky (Proč prší? Co se děje v těle, když se člověk ohýbá?
Jak vypadá a co dělá stará bela?…)

•           uvažování dětí per negatio (co by se stalo, kdyby nebylo…) Co by bylo, kdyby neexistoval
vítr? Jak by vypadala společnost, kdyby nebyly vůbec žádné rozdíly mezi lidmi?…

•           vysvětlování rozporuplných faktů nebo zkušeností (Říká se, že vlna sama o sobě nehřeje;
proč si tedy lidé v zimě oblékají vlněné svetry?…)



                                         Úkoly do semináře:
 Zadat dětem na praxi úkol (alespoň 3 děti, různý věk, příp. celá třída) a opatřit ke kresbě jejich
                                          osobní komentář:

 1. Namaluj zeměkouli  (kresba s komentářem)

•           Řekni, co jsi namaloval(a). (Pečlivě zaznamenat komentář)

Zásada: nehodnotit, neopravovat „chyby“, v rozhovoru používat zásadně pojmy, kterými komentuje dítě
svůj výtvor



2.   Napiš, co podle tebe znamenají tato slova (příp. jiná):

•           potok – teplota – louka – poledne – pokrm

•           peníze – láska – zdraví – nebezpečí – zábava



3. Nakresli, jak vypadá lidské tělo zevnitř  (vevnitř?).



                 Úkol: udělat závěr (Co si s tím má počít učitel primární školy?…)

                                               HOWGH!

                                     Aktualizováno: březen 2008