Základy pedagogické metodologie

                                         VÝZKUMNÉ NÁSTROJE

                     METODY A NÁSTROJE KVANTITATIVNÍHO VÝZKUMU VE SPOL. VĚDÁCH

●         Dotazník

●         Pozorování

●         Interview

●         Obsahová analýza textu

●         Experiment

                                 JEDNOTLIVÉ KROKY V KVANT. VÝZKUMU

     1. formulace teoretického nebo praktického problému

     2. formulace hypotézy (hlavních hypotéz)

     3. formulace souboru pracovních hypotéz

     4. rozhodnutí o populaci vzorku

     5. pilotní studie

     6. rozhodnutí o sběru dat informací (jaký zvolíme nástroj)

     7. konstrukce nástrojů pro tento sběr

     8. předvýzkum

     9. sběr dat

     10. analýza dat

     11. interpretace, závěry, teoretické zobecnění



                                                                     podle: Disman 2002

                                          PILOTNÍ STUDIE

●          je prováděna na malé skupině z populace

●          nejčastěji zde používáme spíš kvalitativní techniky (nestandardizovaný rozhovor)

●          cíl pilotní studie: zjistit zda vůbec v populaci existuje informace, kterou požadujeme a
je-li dosažitelná.

                                          PILOTNÍ STUDIE

●          etnocentrismus: soudit jiné kultury z hlediska naší kultury

●          když dva říkají totéž, nemusí to vždy znamenat totéž

●          Pilotní studie nám pomůže porozumět populaci, kterou zkoumáme. Abychom se ptali jazykem,
kterému dotazovaní správně porozumí a formulovali dotazy tak, aby byli ochotní odpovídat.

                                            PŘEDVÝZKUM

●           Když máme hotový výzkumný nástroj, je dobré si ho vyzkoušet na vzorku populace (obvykle
větším než u pilotní studie). Je to test výzkumného nástroje.

●           testujeme srozumitelnost a jednoznačnost otázek

●           někdy nás také zajímá např. - jak dlouho trvá vyplnění dotazníku, atd.

●           pilotní studie a předvýzkum by měli být nezbytnou součástí každé vědecké studie

                                   VALIDITA VÝZKUMNÉHO NÁSTROJE

●          „nejobecnější definice validity je ve stručnosti obsažená v ozázce „Měříme to, o čem se
domníváme, že měříme?“ (Kerlinger 1972 s.435)

●          validita zkoumá platnost měření

●          např. někteří výzkumníci se domnívají, že když měří vědomosti měří tím i schopnosti -
takový výzkum je navalidní.

                                         varianty validity

●          predikční validita

●          souběžná validita a validizace (concurrent)

●          Obsahová validita

●          Konstruktová validita

●          konvergentní a diskriminační validita

                                   Další způsob dělení validyty:

●           vnitřní validita: zjišťuje, jestli naměřené skóre odpovídá skutečnému. Jde tedy o
reprezentativnost naměřeného vzhledem ke skutečnému.

●           vnější validita: na jakou populaci lze rozšířit poznatky získané daným šetřením
(problém reprezentativnosti výzkumu)

●           validitu výzkumu může ovlivnit i prostředí (denní doba, roční doba, místnost, atd.),
pak hovoříme o tak zvané “ekologické validitě“  .
                                                                                     podle: Pelikán
2004

                                  RELIABILITA VÝZKUMNÉHO NÁSTROJE

●          zatímco validita zjišťuje platnost a pravdivost použitého přístupu, reliabilita se ptá
po spolehlivosti a přesnosti

●          zjišťování reliability: opakovaná měření, ekvivalentní formy výzkumného nástroje,
vnitřní konzistence (matematicky pomocí Cronbachova koeficientu alfa)

●          čím má výzkumný nástroj víc položek, tím má za normálních okolností vyšší
reliabilitu.                                                                                  podle
Gavora: 2000

                                             DOTAZNÍK

●          nejfrekventovanější výzkumný nástroj

●          hromadné získávání údajů

●          Dotazník nebo rozhovor? (Disman 2002 s. 141)

                                      DOTAZNÍK - TERMINOLOGIE

●          respondent - osoba, která vyplňuje dotazník

●          položky - prvky dotazníku (otázky)

●          hlavička - vstupní část (adresa instituce, atd.)

●          faktografické údaje - položky dotazníku věk, pohlaví, bydliště, zaměstnání, vzdělání,
apod.)

                              základní pravidla při tvorbě dotazníku

●            respondent musí položce dobře porozumět (to, že jí rozumí autor neznamená, že jí
porozumí i respondent)

●            netvořit příliš široké otázky (být konkrétní)

●            pokud možno se vyhnout slovům „několik“, „někdy“, „obyčejně“.

●            vyhněte se dvojitým otázkám („Máte rád mléko a mléčné výrobky?” Disman 2002)

●            ptáme se jen na otázky, na které dokáže respondent odpovědět

●            vyhněte se záporným výrazům, zcela vylučte dvojitý zápor

●            vyhýbejte se otázkám, které vzbuzují
předpojatost                                                                podle Gavora 2000

                                       typy položek (otázek)

●           uzavřené - nabízí hotové alternativní odpovědi

●           polouzavřené - nabízí hotové alternativní odpovědi, ale žádají i vysvětlení, nebo
nabízí hotové alternativní odpovědí a ještě otevřenou “jinou možnost” (např.: bydlíte a) v rodiném
domě; b) v bytě; c) na chatě; d) jiná možnost: ............

●           škály - odstupňované hodnocení jevu

●           otevřené - respondnt musí odpověď napsat (vymyslet)                    podle Gavora
2000

                                        DĚKUJI ZA POZORNOST

                                          Zdeněk Hromádka



                                        13549@mail.muni.cz

                         Katedra pedagogiky, Pedagogická fakulta MU v Brně