Půda základ života (fyzikální vlastnosti půdy a půdní jevy)

                         Josef Trna, katedra fyziky, Pedagogická fakulta MU

   1.      Složení půdy: Do nádoby (sklenice, plastové láhve) nasypeme vzorek půdy. Zalijeme ji
   vodou (přibližně dvojnásobek objemu půdy). Vše pořádně promícháme a necháme aspoň půl hodiny
   ustát. Díky gravitaci se v nádobě usadí ode dna jednotlivé vrstvy složek půdy. Na dně kamínky,
   nad nimi  hrubý písek, jemný písek, pískový kal a jíl. Na vodní hladině plave humus.

   2.      Zrnitost půdy: Vysušenou rozmělněnou půdu nasypeme na hrubé síto. Propadenou část
   nasypeme na střední síto a pak na jemné síto. Jednotlivé složky půdy se rozdělí podle
   velikosti (kamínky, písek, jíl atd.).

   3.      Zrnitost a složení půdy hmatem: Rychlou orientaci o složení půdy (zejména zrnitost) 
   můžeme zjistit rozemnutím malého množství vzorku půdy mezi prsty. Hmatem rozlišíme větší
   písková zrna a jemný jíl, který je navíc lepivý.

   4.       Barva půdy: Na několik misek (víčka od sklenic apod.) nabereme vzorky půd z různých
   míst. Položíme je na stůl vedle sebe. Odlišujeme půdy od sebe podle jejich barvy (hnědá,
   žlutá, červená aj.). Barva půdy je dána především jejím chemickým složením – např. červenou
   barvu způsobuje železo v půdě.

   5.       Teplota půdy: Železnou tyčku (trubku) zatlučeme kladivem do půdy. Uděláme několik děr
   různé hloubky. Na tyčce vyznačíme hloubku díry. Teploměr přivážeme na provázek. Opatrně jej
   spustíme do díry, až se dotkne dna díry. Po několika minutách teploměr vytáhneme a rychle
   zjistíme teplotu půdy v dané hloubce. V létě je u povrchu půda teplejší než hlouběji. V zimě
   je tomu naopak. Můžeme zjišťovat i zámrznou hloubku půdy. 

   6.      Vzduch v půdě: Přítomnost vzduchu v půdě dokážeme tak, že vzorek půdy nasypeme na dno
   nádobky (zkumavky). Půdu opatrně zalijeme vodou. Z půdy se uvolňují bublinky vzduchu, které
   pozorujeme.

   7.      Voda v půdě: Do nádobky (zkumavky) nasypeme malý vzorek půdy. Půdu v nádobce opatrně
   zahříváme nad plamenem svíčky. Z půdy se začne odpařovat voda, kterou zviditelníme tak, že
   tato pára kondenzuje na zrcátku nad hrdlem nádobky.  

   8.      Eroze půdy: Model eroze půdy působením dešťové vody realizujeme tak, že z ní vytvoříme
   kopec s plochým  vrškem. Kropící konvičkou pak opatrně lejeme vodu na povrch plochého kopečku,
   který se roztéká.

   

   9.      Vzlínavost vody v půdě: Malý plastový květináček naplníme suchou půdou. Květináček
   postavíme do misky naplněné vodou. Po chvíli  vody v misce vzlínáním do půdy ubude a půda bude
   vlhká.

   10.  Nasáklivost půdy I: Do několika stejných plastových květináčků nasypeme různé vzorky
   půdy. Pod každý květináček dáme stejně velkou misku. Stejné odměřené malé množství vody (např.
   pomocí plastové injekční stříkačky) napustíme na povrch půdy v každém květináčku. Po zmizení
   vody v půdě přidáme další dávku, dokud se voda neobjeví v misce pod květináčkem. Počkáme pak
   ještě chvíli, aby došlo k dokonalému nasáknutí půdy. Zapisujeme množství nasáklé vody v každém
   vzorku. Můžeme usuzovat, při jakém složení půde je její nasáklivost největší nebo nejmenší.

   11.  Nasáklivost půdy II: Obdobně lze nasáklivost půdy zjišťovat kapáním odměřené vody
   z plastové injekční stříkačky na malé kuželové hromádky z půdy nasypané v miskách. Půda je
   plně nasáknutá, pokud se pod kužílkem v misce neobjeví voda.

   12.  Propustnost půdy: Do malého trychtýře vložíme kousek vaty a pak do něj nasypeme vzorek
   půdy a mírně ji stlačíme. Naplněný trychtýř postavíme do sklenice (plastové láhve). Na povrch
   půdy v trychtýři napouštíme odměřené množství vody plastovou injekční stříkačkou. Po zmizení
   vody v půdě pomalu přidáváme další vodu, dokud nezačne prokapávat do nádoby. Porovnáváme různé
   vzorky půdy. Voda má dobrou propustnost, pokud brzy voda začne prokapávat.

   13.  Soudržnost půdy: Do dětské bábovičky upěchujeme vzorek půdy a vyklopíme jej na stůl.
   Pokud stlačená půda drží tvar, má dobrou soudržnost. Můžeme zkoumat, jaké složky půdy
   způsobují její dobrou soudržnost.

   14.  Filtrování půdou: Znečištěná voda se při průsaku půdou může čistit. Jde především o
   štěrkovou a pískovou půdu. Pískový filtr vyrobíme pomocí trychtýře, do kterého nasypeme na
   kousek vaty jemný propraný písek. Ve vodě rozmícháme jílovitou hlínu a takto znečištěnou vodu
   nalejeme na povrch písku v trychýři. Vytékající voda je čistší než původní.

   15.  Vodivost půdy: Půda, zejména vlhká, vede poměrně dobře elektrický proud. Do elektrického
   obvodu s plochou baterií a žárovkou vložíme dva hřebíky zapíchnuté do květináčku s vodou. Po
   zvlhčení vody v květináčku žárovka začne trochu svítit.