Přednáška 10 – B. Martinů, L. Janáček, avantgardní směry

   

   Bohuslav Martinů (1890 – 1959)

   -          narozen v Poličce, studoval a pak učil v Paříži (mj. V. Kaprálovou)

   -          do Československa se po 2. sv. v. už nevrátil

   -          formou neoklasik, vliv jazzu i folkóru

   -          15 baletů :Řecké pašije, Hry o Marii

   -          kantáty : Polní mše, Otvírání studánek (pro dětský sbor)

   -          orchestr. skladba Památník Lidicím

   

   Leoš Janáček (1854 Hukvaldy – 1928 Ostrava)

   -          studoval v Brně, seznámil se tam s hudebníkem Pavlem Křížkovským

   -          byl sbormistrem Besedy brněnské a Svatopluka

   -          sbíral písně lašského a jihomoravského folklóru

   -          v Brně založil varhanickou školu (dnešní konzervatoř)

   -          ženat se Zdenkou Schulzovou (jeho žačka), obě děti zemřely (ve 2 a 18 letech),

   -          autor tzv. nápěvkové metody (neboli nápěvková mluva- využíval přirozeného toku řeči
   (její intonace) při komponování oper) a tzv. sčasovky  (současně znějící rytmy, přičemž jeden
   je živější než druhý).

   -          Z oper : Její pastorkyňa (nebo též Jenůfa), Osud, Liška Bystrouška, Věc Makropulos,
   Káťa Kabanová

   -          2 smyčc. kvarteta : Č. 1 Z Kreuzerovy sonáty a Č. 2 Listy důvěrné

   -          orchestr. skladby : Taras Bulba, Sinnfonietta

   -          Glagolská mše,

   -          Mužské sbory : Zápisník zmizelého, Potulný šílenec

   

                                         Avantgardní směry

   

   2. vídeňská škola

   Skupina skladatelů, kteří v tvorbě začali uplatňovat nové kompoziční metody a techniky. Vzniká
   ve dvacátých letech a jejím zakladatelem je Arnold Schönberg. Dalšími členy byli Alban Berg a
   Anton Webern.

   Schönberg byl autorem dodekafonické kompoziční metody (tzv.dodekafonie). Jejím principem je
   práce s řadou 12 tónů podle daných pravidel. Podle této metody pak komponovala řada autorů 2.
   poloviny 20. století.

   

   Členové 2. vídeňské školy zahájili etapu artificiální (vážné) hudby, které se říká Nová hudba
   (po 2. sv. v.) V této nové epoše vznikají další nové kompoziční metody : kromě dodekafonie se
   uplatňuje:

   -          serialismus  (Vychází z dodekafonie, pracuje se sériemi výšek, rytmů, dynamiky
   atd.) Pierre Boulez

   -          aleatorika   (Technika zakládající na prvku náhody při skládání i interpretaci
   díla)John Cage

   -          hudba témbrů (Založena na barvě, na výsledném zvuku, používání tzv. clusterů –
   tónových shluků) Krzysztof Penderecki

   -          minimalismus  (od 60. let, proud v umění hud., výtv., sloves. i filmu)