§ 4 . REÁLNA CISLA 4.1. Definice : Označme E množinu váech mezer a dedekindovských fezu 1.druhu v mne žiné R racionálních čísel Množinu E nazývame množinou reálných čísel, prvlc množiny E se nazývají reáML čísla. Je-li a.e E dedekindovský, .nazveme jej racignalnjj}}Jjzerú , je-li mezerou,■■hazs me jej. iracionálním fezem . ULSJLJLájEjSLE Á "e~^ te^Y a ~ W 1*^2 J Hbovoiné reálne číslo, neobsahuje horní tŕída A 2 tohoto řezu nejmenší prvek . u«ážuYšOL] Definujme relaci .< na množine E takto: Pro a=[AxA2} , b = [B1?B 2] piati a < b pravé tehdy, když je A\^B\ . Pak je. < úplné uspořádáni na množině E. . ....... .......,.„,-,;„ .^.,-,-ti-..-._,-.«>«.—„fc,: Důkaz : zřejmý . - 4'.3, Definice : Označme i?+ množinu všech kladných racionálních .čísel. Pak je [R -R+ , i?*] .reálné.číslo, které označíme symbolem 0 a nazývame je (reálnou) nulou . . Reálně éislo a se nazýva- kladné , je-li a > 0 a záporné , je-li a < 0 . Značíme tedy stejným symbolem nulu v množině racionálních čísel i nulu v množině reálných čísel. -Z kontextu však bude vždy zřejmé, o kterou nuíu jde. Později tato dvě čísla opět ztotožníme. (Je zrejmé, že Q e E je racionálni řez) . ■4,4. Veta-1' Buďte a ~[A1A2I ,b « lBxß2\ libovolná reálná'čisla. Položme ~_ cif La i ÍLa e Á2>ß e Bi\-:£i = R.~£k>Estli c 1 [Ci'C21eE-~- D-ůkaz : Potřebujeme zřejmě dokázat že (1) C2 * p , C2 + R , (2) C2 je konec v R , (3) C2 neobsahuje nejmenší prvek . (i) Buďte x'e A2 , ß e B2 libovolné , (Protože jsou á,b řezy v R rje A% * 0 4= j?3 -a tedy takové prvky existuji). Pak je os + ß.e C2 , takže C2 +

b = [BiJB2] libovolná reálna čísla. Položme C2 £ {a + ß \a e A2 , ß e BA , Cl = i? - C2 . Pak klademe a + -b : ~ [C1;C2] . Následující tvrzeni je zřejmé : 46, Yětaj Buďte a,btc libovolná reálná čísla. Pak platí : (a) a + b = b +a (komutativní zákon) ■ (b) cl +. {b + c) - (a + b} + c. (asociativní zákon) < K důkazu monotónnosti sčítání reálných čísel-potiebujeme následující tvrzení : ť.4.1 Věta., j Buď a = [AlrA2] libovolné reálné číslo , 7 buď libovolné kladné racionální ] číslo. Pak existují čísla a e Ax , ß e A2tak, j^J^j^ff,ZmLs—™—____---v.....^-- Důkaz:. Zvolme «0 e .42, j30 e .42 libovolné. Pak je ßQ - a0 > 0:! Protože je 7 >.0 , existuje takové přirozené číslo n , že «7> 0O. - ^0 » takže a0 + ny > j3Q . Pak ale aQ , a0 + 7 ■:, a0 * 27 , •** , Oq + ny je konečná posloupnost racionálních čísel taková, že a0 e. Al , «0 + «7 e.42 . Bud* Q 0 , takže podle -věty 4.7. existují prvky 72 £-Cj ,'• y2 e C2 takové, že c^ ~ a2 = j2 — Ti , tj. a, ••/■ 7! « aa + 72 . Platí však % * 72 e Z)2 .; pro libovolné % e E2 je nyní' % = ß + 7-V kde ß e B2 , 7 e G2 , ß > a{ , 7 > yľ. Je tedy £ = ß + 7 > c*! +7! « oj * 72 , takže a2 + 72 ^£"2 . Tím je věta dokázána, 4.9. Věta t Buďte a, b e Ě libovolná reálná tisla. Pak existuje pravé jedno reálné číslo x ......__ takové, ze, a_+ x -, ô ... _....-. ..,-.. _. _„........,,.....,,,,. ... ^-~.,..-. ■.......--,... Důkaz: Zřejmě stačí položit x = [Xt ,X2 ] ,. kde X2 = { ß — a í ß e B2 , aeij), Xi =i? -X2 . _4_,10. Definice : Budvte or,é libovolná reálná.čísla. Řešení rovnice a + x = b značíme symbole b :— a a. nazýváme, je rozdílem, čísel b,a (v tomto pořadí) . Číslo 0 — a značíme stručně —a a nazýváme je číslem qgaěnyjn k číslu a . Je zřejmé, ze pro rozdíl dvou reálných čísel je snadné odvodit všechny běžné vlastnosti. Evidentní je rovněž fakt, že. cislo a je kladné (tj. a>0) právě, tehdy, když cislo -a je. ' záporné, (tj. —a<0).;~(—a)~a apod. ...Analogicky jako součet se definuje i součin reálných cisel. Především platí : 4.11. Věta i Buďte a = [AírA2] , b « [Bl,B2] libovolná reálná Čisla. Položme -■" C2 = í a.,ß \.aeA2 , ß e B2];■-, Cľ =R - C2. Pak je EAAl reálně cislo.. Důkaz: Zcela analogicky, jako důkaz vety 4.4. Nyní je oprávnená následující definice : 412. Definice :; Bucfte a =.[AUA2] , b = [BlrB2] libovolná reálná čísla. Utvořme [CltC2} jako ve vétě . 4.11. Pak definujeme . '.': á.b : = {CUC2] . ..'. . ' *.' " ;' ;. .j • ' ', . . (-a). b =a V(-b).: * - (a, b) ' < Důkaz následujícího tvrzení je zřéjrný. i ,4.13.. VŠía : Bučíte' a.b.e libovolná reálná čísla. Pak platí: [■ (1) a . b = b . a . (komutativní zákon) \ (2) a . (b , c) - (a . b) . c (asociativní zákon) [■•■•■ . (3) a . (b + e) = a . b + a . c (distributivní zákon) i - • • • . 1 (4) a . b"- 0 práve tehdy, kdy z a =-0 nebo b = 0 . -- --'■^Oi.-,^;,;/--;/:,.::.: LUáúXŽJ&áJ Buďte a,b e E , a- ť 0 , libovolná reálná čísla. Pak existuje právě-jedno reálné . § í k a z.: Je-li £ - (9 , je podle věty .4.13. jediným řešením rovnice a . x =# číslo x ~ Ö . Nechť tedy b £ 0 . Předpokládejme například, že a >0 , b> 0 , «-WiUaJ* * ^Ißißi] • Položme X2 = || (■ 0 e £2 ,ae^] ,jTx -jR - X2. Důkaz toho, ze číslo x - [Xi ,X2 3 je hledané číslo, je zřejmý. Je-li některé z čísel a,b záporné, je důkaz zcela analogický. Nyní je již zřejmé, jakým způsobem lze vybudovat aritmetiku reálných čísel. Nyní dokážeme některá tvrzení, týkající se struktury uspořádáni na E . ■■ 4.15. Věta. í Buď é * M Sr E libovolná množina reálných čísel Pák platí : ^ai imii'KíIiiii ,ii'ľ ill iiii .-.. ■ *■ j[l) Je-li M zdola ohraničené, existuje inf^M (2) Je-li M shora ohraničená, existuje supEM . Důkaz-: (1) Nechť M je zdola ohraničená. Poněvadž je E podle věty 2.4. řetězec, štaci zřejmě dokázat,'(viz definici L, 7.1.) , že existuje taková dolní, závora a množiny M , že ke každému x e E , x > a , existuje prvek y e M , y < x .„ Pak,-hude a = inf.U. ...■■' l Položme A2 - í d |. a. e R , existuje [XltX2 ] e M tak, že a. e X2"\ , A x = R - A2 . Dokážeme, že. a = [Ax tA2 ] - tnf% M .. " - - ;' ' - (a) Nejprve dokážeme, že '[AlfA2] je reálne číslo, tj. yi2 *0., ^42.* i? , <42 je konec v R a ^42 neobsahuje nejmenší prvek.' Protože je M $ , je.i yí2 * 0 s neboť existuje. [XltX2] e M , X2 $.12 ■* i? . Bud .nyni á e Á7 libovolný prvek a volme £ e R , ř ^ a uoovome. rroioze existuje -[X, ,X2 j e M tak. že a e X2 a X2 je konec v R , je nutné f e X2 a..tedy i § e .42 . Je.tedy Á2 konec y i(. Buď nyní á e A2 libovolný. Je a s X2 pro vhodný prvek [X,,X23 e M ■ Protože však X2 neobsahuje nejmenší prvek, existuje ß e X2 , ß < a . Pak je ale ß e Á2~ a Ä2 tedy rovněž neobsahuje nejmenší prvek. • :,- Je tedy a = [AltA2]e£'. .. (b) Nyní dokážeme, že a ~ in/M ,. Buď x = [XuXt] e M libovolný prvek- le-li | eX> libovolný, je £ e^42 , takže %2 *zk A2 ■ Pak ale jáj c Xj a tedy a < x . To tedy znamená, že # je dolní závora-množiny M . .Bud"nyní x -■ [XltX2] e E. T x > a libovolný, prvek. Pak je Ax C Xa , takže existuje a e Xi — Aí , tj. aě^i" Podle definice množiny i42 existuje >> ~ !X1;F23 e M ■ takový, že a e Y2 . Pak je ale Yx C X1 , takže >> < x . '•-.'". Je tedy a-= inj M . (2) Bud5' M shora ohraničená. Množina M4" všech horních závor množiny M je tedy neprázdná a je- zdola ohraničená, neboť každý prvek z M ■ je její dolní zá-' vorou (a podle predpokladu je M * é) . Existuje tedy infEM+ podle (1) . Nyní je ale zřejmě supEM » infEM+ . (Srovnej s důkazem věty I., 7.17:) . í4.16...Véta I Uspořádaná množina reálných čísel je spojitá } (Viz definici L, 6.13.) D ů. k a z : Je zřejmé, že .množina E je hustá,, tj. neobsahuje skoky. Z věty 4.15. ale plyne, že E neobsahuje ani mezery; je tedy každý řez v E dedekindovský. Z vety 4.16. také plyne, že pomocí řezů v množině' všech reálných čísel nelze definovat nové prvky. . . V záveru tohoto paragrafu musíme opět odstranit stejnou nesrovnalost jako v §§ 293 . Podle naší definice totiž racionální císlá nejsou zvláštním případem čísel reálných. Podle následujícího tvrzení, jehož.důkaz je zřejmý, však můžeme racionálni čísla ztotožnit s racionálními rezy. ' .* • • •• v - - '■ ''." . y<á . ~..--It- v. & : —*-V> 4,17. Věta : Označme E{l) množinu všech racionálních ř.ezů. Pro libovolné racionální číslo a označme Ra : - {f | É e Ä , $ < a] . Pafc /e [JR-ft , R -RJ e E^ a zobrazení f : Ř -> E^ definované takto : f (a) ~'[R'atR — Ra] pro každé a e R , ■ je isomorfismus vzhledem k uspořádáni < i vzhledem k operacím + a ,• . . Jinou možnost konstrukce reálných čísel pomocí čísel racionálních viz v MP , § 9 . §•$".. OSLA KOMPLEXNÍ _jS.L Definice : Buď £ mnoáma reálných čísel. Množinu £2 označme i£ a nazveme ji množinou.komplexních^cisel'. prvky množiny K se nazývají komplexní čísla. 6.2. Definice : Buďte x = [a.b] , y ~ [cd] komplexní čísla. Pak klademe x f y.■: * [á + c , b + d] x . y :■ = [ac — hd , ad + bc] . . ■:■ 6.3. Vete j Buďte x,y,z libovolná komplexní čísla. Pak piati: (1) x + y = y + x (komutativní zákon pro scitání) (2) x + (y + z) = (x + y) + z (asociatívni zákon pro sčítáni) (3) x. y = y . x (komutativní zákon pro. násobení) (4) x..(y.z)=(x.y).z . (asociativní zákon pro násobeni) (5) x . (y + z) = x . y + x . z (distributivní zákon). Důkaz: je jednoduchý, prenecháme jej čtenáři. :..^6,4.,.ýgía;i- Označme u : * [1,0] , n ■ ~ [0r0] . Pak pro libovolné komplexní číslo x platí (1) x + n = x (2) x . n = n ^S^X..Ä-M~X .•"..:.'.-■.....,:,- . m u...........-.,,-w.'.--..-^ «.ĺ .-w...................-.-.......'...'... Důkaz: Tvrzení plynou bezprostředně z definice. Evidentní je rovněž důkaz následujícího tvrzení : . 65. Věta : Buďte a.b libovolná komplexní čísla. Pak existuje práve jedno komplexní číslo x takové, že a + x = b \ ' D ů kaž: Nechť a *t«ť»«i;] b H^tAJ zlozme *.••*=■(&,.- a, . ^,~ ^l\} pak-je .a + .v = [í?i + 6j ~ al ,.rai + b2 - a2]= \b\,b7\ = b . Že je řešení rovnice a + x'= b určeno jednoznačné., je evidentní . 6.6, Definice : Buďte a.b libovolná komplexní čísla. Jednoznačné určené řešení rovnice - 156 a .+ x = b značíme symbolem b — a a nazývame je rozdílem čísel b,a . Číslo n — a značíme stručné symbolem — a . Následující tvrzení je zřejmé : * i rO^íaT-Jt-rcěre-l 16,71' Věta : Pro libovolná dvé komplexní čísla x,y platí : (a) x — x = n ■ ] Ji) -JL-rčl • y:~~č: íz?{ = _ íx • ?) = ^~u^ ■ ^x *' yl' í || 6.8. Definice : Buď x = [*lF*23 e /C. Absolutní hodnotou čísla x nazýváme (reálné) číslo Je zřejmé, že platí : Jf 6.9. Věta I Pro libovolná komplexní čísla x,y platí : (a) |jc| > tf pro fajfde x í n , |«| = 0 i I"- 1-6.10. Veta : Bučíte x,y libovolná dve komplexní čísla. Pak je x . y = n právě tehdy, když ______ x = n nebo y ~ h. , D Ů k a.z : X. le-li x . y = n , je |*| . \y\ = í* . yi « M = Ö • Protože |x| , \y\ jsou reálna Čísla, je |i| - 0 nebo M • 0 , takže podle věty 6.9. je x * n f f nebo y ~ n . ■ II. Je-li * = s nebo y = n . je x . y = n podle definice 6.2. ? 6.11. Věta ; Budíte x,y e K , x4 n , libovolná komplexní čísla. Pak existuje pravé jedno komplexní číslo -i- takové, .z^JLaJL^UL^^ Důkaz: Nechť * « Ml , J = [ KQ definova- I . rce takto f (a) = [a,0] pro každé a e E , isomorfismus vzhledem k operacím + a • .^^.^^^ Žtotožníme-li nyní každé'reálné číslo a s komplexním číslem .[a, Ö]., budou reálná čísla speciálním případem čísel komplexních. Lze tedy vybudovat ^aritmetiku, komplexních čísel i bez zavedení symbolu i . Jeho zavedením se vsak usnadní symbolika. 6.15; Defmice,í Klademe i'; = [OJI ' Z definice 6.2.' okamžitě plyne : 1:6.16. Veta : i2 - - i . ••:'; . ...