Pedagogická psychologie Jaro 2009 Mgr. Mojmír Snopek, katedra podnikového hospodářství ESF, katedra psychologie PedF, FSS MU Brno snopek(5)fss.muni.cz mob: 604 441 091 Obsah kurzu Předmět a vývoj pedagogické psychologie. Struktura pedagogické psychologie. Vztah k ostatním disciplínám. Pojem, druhy, formy a psychologické teorie učení. Proces a psychologické zákony učení. Senzomotorické učení. Osvojování vědomostí. Intelektové učení a tvořivost. Psychologické zvláštnosti učení dospělých. Psychologická podstata výchovy . Psychologické prostředky výchovy. Způsoby výchovy. Osobnost pedagoga a jeho diagnostická činnost. Psychologické příčiny školních neúspěchů a maladaptivniho chování dětí a mládeže. Literatura (základní) • Kohoutek, Rudolf. Základy pedagogické psychologie [Kohoutek, 1996]. Brno : Cerm, 1996. 184 s. • Kohoutek, Rudolf. Psychologie výchovy a vzdělávání. Brno : Vysoká škola Karla Engliše, a.s., 2003. 117 s. • Čáp, Jan - Mareš, Jiří. Psychologie pro učitele. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. 655 s. • Fontana, David. Psychologie ve školní praxi: Psychology for teachers (Orig.). Transl. by Karel Baleár. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997.383s. Další literatura Literatura (doporučená) • Kohoutek, Rudolf. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství Cerm, 2002. Dařílek, Pavel - Kusák, Pavel. Pedagogická psychologie. Č. A. 1. vyd. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1998. 234 s. • Dařílek, Pavel - Kusák, Pavel. Pedagogická psychologie. Č. B. 1. vyd. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1998. 150 s. • Ďurič, Ladislav, Bratská, Mária a kol. Pedagogická psychológia. Terminologický a výkladový slovník, SPN, Bratislava 1997. • Mareš, Jiří, Knvohlavý, Jaro. Komunikace ve škole. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 210 s. Koudelková, Anna. Psychologické otázky delikvence. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 114 s. • Říčan, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Vyd. 1. Praha : Portál, 1995. 95 s. Další literatura Helus, Zdeněk, Hrabal, Vladimír ml., Kulic, Václav - Mareš, Jiří. Psychologie školní úspěšnosti žáků. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 263 s. Kerrová, Busan. Dítě se speciálními potřebami. Praha: Portál, 1997, 168 s. Mareš, Jiří. Styly učení žáků a studentů. Vyd. 1. Praha : Portál, 1998.239 s. Pokorná, Věra. Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997. 310 s. Vágnerová, Marie. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Vyd. 1. V Praze : Karolinum, 2005. 430 s. Matějček, Zdeněk. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál, 1996, 146. s. Kulic, Václav. Psychologie řízeného učení. 1. vyd. Praha : Academia, 1992. 187 s. Dacey, Lennon Kreativita. Praha : Grada, 2000. O'Dellová, Nancy E., Cooková, Patricia A. Neposedné dítě: Jak pomoci hyperaktivním dětem. Praha: Grada, 1999, 140 s. Požadavky ke zkoušce Aktivní účast na přednáškách Vypracování seminární práce na zadané téma a její prezentace (aplikace pedagogicko-psychologických poznatků na základě vlastní zkušenosti). Rozsah 2-3 normostrany Forma zkoušky: písemná, na základě sylabu a učebního materiálu v IS, zátěž v rozsahu dvou základních knih (Kohoutek, Čáp, Mareš-od str. 247), termín po domluvě Konzultační hodiny: po domluvě emailem (snopek@fss.muni.cz) Historie a vývoj pedagogické psychologie Pedagogická psychologie je vědní disciplínou relativně mladou. Její postavení a pojetí se v průběhu vývoje psychologických věd měnilo až do dnešní podoby. Mnohé myšlenky, které jsou dodnes pedagogickou psychologií zastávány, mají svůj původ mnohem starší. Z počátku novověku se jednalo o zásady např. J. A. Komenského: požadavek názornosti, postupu od jednoduchého ke složitému apod. Historie a vývoj pedagogické psychologie 1) PEDAGOGICKÁ PSYCHOLIGIE JE APLIKACÍ POZNATKŮ OBECNÉ PSYCHOLOGIE na pedagog, teorii a výchovně-vyučovací praxi Představa, že psychologie vytvoří obraz duševního života člověka a pedagog tyto poznatky aplikuje při výchově a vzdělávání. Toto vývojové období příbuzných disciplín bylo podmíněno novým paradigmatem společenských věd na konci min. stol. a poč. 20. stol. Tyto vědy (především sociologie) doposud vytvářely makrosociální obří teorie o státu a společnosti, ale jejich konkrétní užitek pro společnost byl relativně malý. Psychologii bylo vyčítáno, že její poznatky vychází především z introspektivního poznání jedince, jež je subjektivistické. Oběma vědám byl vytýkán spekulativní (a nemoderní) charakter. Vzorem se staly přírodní vědy a jejich způsob získávání poznatků, tj. prostřednictvím experimentu. Metoda experimentu přesunula v sociologii pozornost na konkrétního jedince a výsledky získané z experimentu měly být vztaženy na zbytek společnosti. V psychologii přestala být věnována pozornost těm aspektům osobnosti, které nebylo možné uchopit empiricky. Důraz byl přesunut na vnější projevy, které lze uchopit měřením a kvantifikovat. Historie a vývoj pedagogické psychologie Experimentování bylo prováděno na lidech i na zvířatech (velmi často také na samotných experimentátorech). Pozornost experimentátorů byla zaměřována především na: Vnímání, paměťové schopnosti člověka (učení se básním a potom bezesmyslným textům), inteligence (tehdy vznikly první IQ-testy i samotný pojem IQ, 1905) Pedagogická psychologie nebyla tehdy vědou, ale spíše popularizací psychologických poznatku, které učitelé potřebovali ve své praxi. Přínos tohoto přístupu byl ten, že učitelé začali věnovat pozornost základním zákonitostem psychiky, zjistili, že psychologické poznatky jsou pro jejich práci přínosné. Negativa tohoto přístupu: laboratorní podmínky pokusů však byly těžko přenositelné do školní třídy, výzkumy nepřihlížely na obsah učiva a na celkový kontext žáky, třídy. Negativa nakonec vedla k tomu, že tento postoj padl Historie a vývoj pedagogické psychologie AD1) • 2. pol. 19. stol (osamostatnění psych, od filosofie) • PESTALOZZI - aby pedagogové vyučovali psychologickým poznatkům • HERBART (t. učení, spojování představ), prohlásil psychologii a etiku za 2 hlavní součásti pedagogiky = cesta (psychologie) a cíl (etika), • BAIN- výchova je pěstováním duševního života, který usměrňuje psychologie Historie a vývoj pedagogické psychologie MÜNSTERBERG -kniha „Základy psychologie" - ve které je řešen vztah psychologie a pedagogiky. LEHMANN - stejně jako Münsterberg upozorňuje na nebezpečí psvcholoqizace pedagogiky, první počátky učebnice pedagogické psychologie ■=> první učebnice 1884- M A YER Časopis „Pedagogische psychology" J. ŠUSTIL - 1. učebnice v Čechách (1930) F. JIRÁNEK - upozorňuje na aplikaci poznatků z laboratorních podmínek <3> nevhodné, nemohou být užitečné při vyučování Historie a vývoj pedagogické psychologie 2) PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE JE APLIKACE POZNATKŮ VÝVOJOVÉ PSYCH, na pedagogickou praxi -zač. 20. stol. • Jedná se o reakci na předchozí neúspěchy s přímou aplikací poznatků obecné psychologie na pedagogiku. Centrem zájmu se stává vývoj dítěte a jeho vlastní aktivita (PIAG ET) • CLAPAREDE- propagátor aplikace vývojové psych, na pedagogiku ^> základy psychopedagogikyjako samostatné disciplíny. Claparede začíná nastiňovat budoucí vývoj samostatné disciplíny. V této době probíhal boj o to, zda je pro pedagoga znalost psychologie užitečná či škodlivá. Např. na konferenci v USA r. 1893 se proti těmto poznatkům postavil německý profesor Münsterberg: "... dosud učitelé z psychologických poznatků věděli minimum a přece plnili dobře své poslání..." Považoval však také za zhýralost fakt, že by se děti měly stát předmětem experimentů, ale "...mají být objekty lásky, vůle a povinnosti ...„ Claparede hájí význam poznatků psychologie pro učitele tím, že naše instinkty, jak vychovávat jsou hluché, je tedy nutno vytvořit vědu. Historie a vývoj pedagogické psychologie Z hnutí kladoucích hlavní důraz na výzkum dítěte vznikl nový pedagogický směr - vzniká hnutí Výzkum dítěte ^> heslo: poznat dítě komplexně ^> propaguje E. KEYOVÁ = pedocentristka ■-► tento názor se ukázal jako psychologizující G.S. HALL - zakladatel pedopsychologie a pedologie (nauka o dítěti) 1887 - American Journal of psychology 893 - Národní pedagogické sdružení pro studium dítěte BREYER - „Duše dítěte" Nakonec i zde se objevilo hodně negativ - psychologií se cíle pedagogiky a její konkrétní plány poněkud rozmlži y Historie a vývoj pedagogické psychologie 3) ÚSILÍ NAHRADIT PEDAGOGIKU PEDAGOGICKOU PSYCHOLOGIÍ Někteří teoretici považovali pedagogiku za užitou psychologii. Vliv psychologizujících směru tohoto druhu vedl k extrémnímu důrazu na spontánní činnost dětí; dítě si má určovat vlastní vývoj (srov. vliv filozofie J. J. Rousseaua, jeho spis Emil); propagována byla tzv. svobodná - pro ni bylo typické odmítání jakéhokoli násilného zasahování do vývoje dítěte zvenčí, naopak má se posilovat dětská zvádavost; blízkým pedagogickým proudem tomuto pojetí je experimentální pedagogika, NEUMANN - zakladatel < pedagogiky Více psychologie než pedagogiky >=> psychopeda psychodidaktika Rozvoj ( iky - hl. činitelem vývoj dítěte + přihlédnutí k prostředí, pedagogika přejímá od psychologie i různé testy Vliv celostní psychologie >=> změna didaktiky čtení, psaní atd. na základní WW»KlIIIlTATil[HyižWl íilsiWrBtiigft Mg5jWwrlš1[»Pi] PRÍHODA - „Metoda počátečního čtení' Historie a vývoj pedagogické psychologie Vliv hlubinné psychologie (PSYCHOANALÝZY): vychází z Freudovy teorie osobnosti >=> peda íus = svět dítěte plný konfliktů (vs. i i = svět dítěte jasný, bez potíží, oproti dospělým) S. FREUD varuje před nekritickou aplikací psychoanalýzy na pedagogiku a výchovu. Jeho vliv na ped. hlavně v tom, že vidí pramen potíží dospělých jedinců v jejich dětství >=> důležitost výchovy od samého začátku a podnět k sexuální výchově • 1926 časopis „Psychoanalytička pedagogika" ANNA FREUDOVÁ - aplikuje F. teorii na pedagogiku >=> přednášky >=> kniha „Pudový život dítěte" a „Úvod do psychoanalytičke pedagogiky". Doporučuje 3 stupně při aplikaci poznatku: 1) pečlivé studium F. prací, 2) hlubší pochopení (problémům dětí) = podrobit se psychoan. u zkušeného analytika, 3) konzultace problémů s žáky s psychoan. odborníky problém ped .psych: konflikt mezi uspokojením potřeb dítěte a výchovou, která toto omezuje >=> A.F. doporučuje kompromis mezi nevázanou volností a přílišným omezováním Historie a vývoj pedagogické psychologie A. ADLER (individuální psychologie) - vztah jedince v jeho společenském prostoru; zastával se slabých a utlačovaných ^> nebezpečí vzniku komplexu méněcennosti (vynucená podřízenost v dětství) ^> výchova by měla předcházet vzniku pocitů méněcennosti - např. chválit i za malé věci, tj. pozitivní výchova ^> výchovné poradny (první v Rakousku) - průkopníci Adlerovi žáci: KUN H EL, SEIT 1929 - „Individuálnípsychologie ve škole", „Výchova dětí" E. DREIKURSOVÁ -vliv na léčebnou pedagogiku, rady jak předcházet náročným situacím v pedag. ^> navodila odbourávání autoritativního stylu výchovy v pedagogice. Historie a vývoj pedagogické psychologie 4)PEDAG0G0CKÁ PSYCHOLOGIE JE SOUČÁSTÍ SYSTÉMU PEDAGOGICKÝCH VĚD Psychologie je zde pomocnou vědou pro pedagogiku. Psychologie se však pochopitelně ukázala jako mnohem širší. Toto pojetí bylo u nás zřejmé i v předrevolučním období, kdy byly např. psychologům udělovány vědecké tituly nikoli z psychologie, ale z pedagogiky, pouze do závorky se mohlo uvést upřesnění, že se jedná o psychologii • kořeny vzniku: z potřeby používání své metodiky poukazují na nesprávné spojení psych, a pedagogiky {KOVÁČ) Předmět pedagogické psychologie 1. Užší pojetí pedagogické psych: zabývá se zkoumáním změn v psychice jedince (osobnosti) vlivem výchovy, vzdělávání a vyučování 2. Širší pojetí pedagogické psych: zkoumání celého souboru psychologických zákonitostí výchovy a vzdělávání (s přihlédnutím k věkovým a individuálním zvláštnostem člověka) 3. Další definice: zkoumá psychologické zákonitosti vzdělávacího procesu ve školním a mimoškolním prostředí ■-■> zabývá se tedy procesem výchovy v nejširším smyslu slova, tj. jak ve škole, tak např v rodině apod. Předmět pedagogické psychologie STRUKTURA A SYSTÉM PEDAGOGICKÉ T • 2 základní části: » ■■■■> obecné otázky * ~* speciální otázky » 1. V výchovy a sebevýchovy * 2. V vyučování a vzdělávání * 3. V léčebná a spec. pedagogika Vztah pedagogické psychologie k jiným disciplínám A. Vztah Pedaqoqické 4* k Psvcholoqii: patří do aplikované oblasti patří do speciálních disciplín DNES: speciální disciplína, hraniční věda mezi psychologií a pedagogikou Pedagogická ^ čerpá z poznatků obecné psychologie (teoretická východiska), vývojové psychologie, psychologie osobnosti, sociální psychologie apod. B. Vztah Pedagogické 4* k Pedagogice: pedagogika se zabývá primárně zkoumáním efektivity vyučovacího procesu a výchovy s ohledem k cílům výchovy a vyučování, kdežto pedagogická ^ se zabývá tím, jak výchova a vyučování působí na psychiku a osobnost člověka C. Vztah Pedaaoaické 4* k Socioloaii: sociologie je zaměřena na výchovu jako společenský jev a na školní třídu jako společenskou skupinu, kdežto ped. ^ se zaměřuje na psychiku konkrétního žáka formovanou skupinami i jedinci ve výchovně-vzdělávacím procesu, tj. ve škole a rodině Vztah pedagogické psychologie k jiným disciplínám D. Vztah Pedagogické ^ k iinvm disciplínám nbuzne disciplin 1) školní <+* = řeší aktuální otázky a problémy týkající se V ■ á I O VI I V A I O I ■ A/- O učitelů, školy, zaku a rodicu Ján HVOZDÍK - koncepce školní <+* „Základy školské psychologie" • Asociace školní psychologie • U NÁS: psychologové ve školách nebyli -jen v pedagog.-psych, poradnách ■-► jako samostatná disciplína se začíná rozvíjet až v posledním desetiletí 2) poradenská <+* = individuální práce se žáky a rodiči > 3) učitelská <+* = základy psychologických poznatků pro práci učitelů • ad 1 a 2 - v různých dobách a zemích se vymezovaly O v iri i^ľ"»^> Užiti psychologie v praxi (Danlek, Kusák) Psychologie pomáhá učiteli porozumět procesu a průběhu učení (porozumět principům, které učení umožňují: aby dítě učení pochopilo, aby si je osvojilo a zapamatovalo). Pedagogická psychologie tyto principy a podmínky k učení popisuje a zároveň také hledá cesty, jak učení usnadnit. Hledá optimální způsoby, jak rozvíjet vhodné morální postoie žáka, jak podpořit jeho [tratltliltraii IfW/tlI ■!▼/§] i MÜ lireiLCfl vnější regulaci (odměny a tresty) učení žáka převést na jeho seberegulaci, která by měla být cílem, apod. Pedagogická psychologie hledá způsoby, jak zvýšit motivaci žáka k učení. Užiti psychologie v praxi (Darilek, Kusák) Psychologie se snaží o porozumění žákovi, s ohledem na kontext celé učební situace -Jedná se o přiblížení porozumění prostředí školy a situace žáka v ní. Pedagogická psychologie poukazuje na fakt, že škola je svou podstatou pro dítě potenciálním (ale většinou také skutečným) stresujícím prostředím (školní zátěž). Stres ovšem mnohé funkce učení inhibuje. Užití psychologie v praxi Další proměnnou, která výukový a výchovný proces ovlivňuje, je věk žáka (jinak se chová např. v konfliktních situacích s učitelem dospívající, jinak žák v první třídě, který vidí v p. učitelce maminku), Roli zde dále hrají především sociální zázemí žáka, jeho pozice ve třídě, eventuálně nemoc aj., které učitel musí znát, pokud má pomoci žákovi s jeho případnou školní neúspěšností. Užití psychologie v praxi Pedagogická a sociální psychologie zprostředkovává informace o ovlivňuje nejen atmosféru ve třídě, ale také často i školní úspěšnost jejích členů a osobnostní rozvoj žáků. Sleduje proces vývoje třídy jakožto skupiny, zvyšování její koheze (což se projevuje také např. mizením žalování. Dalším tématem je třída jako skupina chlapců a dívek. I zde se vztahy ve třídě vyvíjí a mají své zákonitosti - od konce mladšího školního věku do prepuberty jsou tyto skupiny poměrně antagonistické a teprve s nástupem zrání a se vznikajícím zájmem o druhé pohlaví se situace značně mění. Mění se tím i sociální klima, třídy. Spolu s informacemi o vývojových změnách žáka i třídy by měla být v souladu také komunikace učitele s žáky a jeho přístup (a pochopitelně i styl výuky). Užití psychologie v praxi Pedagogická psychologie se zabývá také hledáním metod a způsobů, jak zjistit a hodnotit znalosti žáka (písemné, ústní zkoušení) nebo jak hodnotit (a zda vůbec) jeho dovednosti a postoje apod. Zabývá se výhodami a nevýhodami klasifikace, jejími alternativami. Dalším úkolem této disciplíny je porozumět žákovi tj. jeho osobnosti - možnostem, jak poznat jeho názory a postoje. K tomu slouží různé metody poznávání: aiwsitiítitmaifMicjiitM^iiiiitMqipaiTtroti ozorovani leho vnějších projevu, dotazník, výukový experiment. Patří sem také h edání způsobů zpětné komunikační vazby. Užití psychologie v praxi Tématem pedagogické psychologie je také autodiagnostika učitele, jeho sebepercepce, hledání cest, jak eliminovat některé eventuální problémy, kterým jsou vystaveni učitelé i ostatní, kteří pracují v tzv. pomáhajících profesích (např. burn-out syndrom). Tyto problémy většinou také vstupují do učebního procesu a často jej ovlivňují negativním směrem. Užití psychologie v praxi K nezbytné duševní hygieně učitele patří uvědomování vlastních pocitů, sympatií a antipatií k jednotlivým žákům; Toto uvědomění, i když se jedná o přiznání negativních pocitů, je důležité, protože v neuvědomované podobě ovlivňuje negativním směrem mnohem více než v podobě zpracované. Pokud si učitel uvědomí, že jej žák něčím rozčiluje, je dobré Dřemýšlet, jaký rys v jeho chování tento pocit vyvolává. Může jít např. o to, že vyrušuje, drze se usmívá, což vzbuzuje domněnku, že se vysmívá také učiteli. Na místě je potom popřemýšlet, zda tomu tak vskutku je nebo zda spíše nejde o představu či projekci samotného učitele (Může mu také připomínat někoho, s kým měl špatné zkušenosti apod. PSYCHOANALÝZA). Užití psychologie v praxi Posledním velkým tématem je také zřetel ke speciálním potřebám dětí s potřebují adekvátní pozornost a péči ze strany učitele. Pedagogická psychologie se snaží spolu s psychologií a speciální pedagogickou o porozumění mechanismu vzniku těchto potíží a jejich nápravy. Otázky, komentáře?