Pedagogická psychologie Jaro 2009 Mgr. Mojmír Snopek, katedra podnikového hospodářství ESF, katedra psychologie PedF, Fss MU Brno snopek(5)fss.muni.cz mob: 604 441 091 Psychologické aspekty výchovy Pojem výchovy Proces ovlivňovaní osobnosti, který je komplexní (týká se všech složek osobnosti) a celoživotní. Výsledkem výchovy je harmonicky rozvinutá osobnost, což je optimální stav. Narušená výchova může vést k disharmonickému vývoji osobnosti. Optimální výchova akceptuje osobnost vychovávaného, saturuje jeho potřeby, je cílevědomá, pokud možno jednotná, směřuje od výchovy k sebevýchově, od egocentrického zaměření k nostrickému (ego -já, nos - my). Pojem výchovy (Čáp) Záměrné působení rodičů, učitelů, vychovatelů a výchovných institucí na děti a mládež Záměrné, cílevědomé působení směřující k určitému výchovnému cíli... Výchovne prostředky Výchovný prostředek - libovolný jev, kterého je možno užít k výchovnému působení Výchovná metoda - způsob užití výchovného prostředku ve výchově Základními výchovnými prostředky jsou: - Kladení požadavků a kontrola jejich plnění - Odměny a tresty - Povzbuzení a slovní přesvědčování - Model/Příklad Výchovne prostředky Kladení požadavků a kontrola jejich plnění • Střední míra požadavků... Nadměrně vysoká nebo nízká míra požadavků vede k labilite až neurotizaci dítěte • Přiměřenost požadavků: nepřeceňovat, ale také nepodceňovat, lepší je nepatrně vyšší míra požadavků než je vývojová úroveň dítěte... Při nedostatku požadavků se osobnost nevyvíjí, nebo se vyvíjí jen v malé míře • Efektivní požadavky jsou věcně zdůvodněné a přiměřené věkové úrovni... Výchovne prostředky Akceptace požadavku je vyšší od osoby laskavé, milující a milované... Formou požadavku může být žádost či prosba (vyvolává v žákovi pocit radosti z důvěry, která se projevuje partnerským zůsobem chování), náznak (podobný účinek, žák jej chápe jako projev přátelského postoje), příkaz nebo výhružka (vyvolává pocit nejistoty, obavu ze ztráty důvěry a kladného postoje k vychovateli) Kontrola požadavků: pokud nejsou kontrolovány, dítě přestává brát požadavky vážně a neřídí se jimi, což vede ke stejným důsledkům jako při slabém řízení Při kontrole i kladení požadavku záleží na zabarvení hlasu, na mimice, gestikulaci, ne emočním projevu dospělého—) dítě snáze přijímá požadavek zdůvodněný a kladený i kontrolovaný laskavým způsobem Výchovne prostředky Odměny a tresty • Odměna: kladné hodnocení a uspokojení potřeb, libost a radost, spojena se žádoucím chováním (pochvala, úsměv, sympatie, dárek, umožnění činnosti...) • Trest: negativní společenské hodnocení a omezení některých potřeb, nelibost a frustrace, spojen s nežádoucím chováním a jednáním (fyzické tresty, psychické tresty jako projevy negativních emocí - zloba, vyhrožování, výčitky..., zákaz činnosti...) Výchovne prostředky Obecně » v minulosti se užívalo více trestů jak odměn, přísné tresty mohou vyvolat pocit strachu, agresivitu k vychovateli a druhým lidem • výchova jež užívá převážně odměn je efektivnjěší než ta, kde převažují tresty. • odměny podporují učení, včetně sociálního učení, které má klíčový význam ve výchově, zatímco účinky trestů lze jen obtížně předvídat (někdy vede i k opačnému účinku, než bylo zamýšleno) » působení odměn také není jednoduché, záleží při tom na druhu odměny, na vyspělosti dítěte, na přiměřenosti odměny ke zralosti dítěte a k situaci Výchovne prostředky odměny emoční a morální jsou často efektivnější než odměny materiální, protože uspokojují potřeby porozumění, uznání, výkonu,apod. Skinner zjistil, že přerušovaná odměna působí lépe, než odměna po každém správné dílčím úkonu velkou odměnou také bývá radost z toho, že jsem něco, dokázal, učinil, vnitřní zážitek, a ne pouze zhodnocení zvenčí Výchovne prostředky Tresty • u fyzických trestů se předpokládá, že působí zastrašujícím způsobem, ale ukázalo se, že působí jen omezenou dobu a potrestaný prožívá vztek, ponížení, touhu po pomstě, což může vést až k agresivním projevům či delikventnímu chování • tělesné tresty při celkově kladném emočním vztahu nepůsobí na dítě tak destruktivně jako psychické trestání (tyto děti pak trpí „až příliš silným sebevědomím" s pocity viny, hříšností, morální méněcenností) • při potrestání dítěte odepřením nějaké činnosti je dO I V ■ á W W V ■ á ■ V ■ á W ■ I W á V á 1 O I V ■ á w uležíte zvazit, co je pro život a vývoj dítěte důležité • ukládaní práce nebo dodatečného učení je způsob nevhodný, protože vede ke ztrátě motivace k učení nebo té práci Výchovne prostředky nejlepší forma potrestání je Metoda přirozených následků —► po nevhodném chování nebo činu následuje něco, co může dítě pochopit jako přirozený a nežádoucí následek toho chování nebo činu, a nejako projev vychovatelovy libovůle (např.: udělal jsi nepořádek - ukliď to; udělal jsi něco špatně - udělej to znovu a lépe) tato metoda pomáhá to dítěti pochopit, co vlastně učinilo, jaký dosah má jeho chování, že je dobré přispět k odčinění toho, co se stalo, dítě při té činnosti prožívá význam hodnot, které byly narušeny a přirozenou cestou se učí morálnímu chování a jednání dítě musí z projevu dospělého chápat, že neodsuzuje jeho osobu, ale spáchaný čin, a že neztratilo lásku a důvěru dospělého, že ho dospělý nepovažuje za nenapravitelně špatného Výchovne prostředky Povzbuzení • proces, v němž se soustřeďujeme na úspěchy a schopnosti dítěte, abychom v něm vybudovali sebedůvěru a sebeúctu • pomáhá dětem, aby věřily v sebe a své schopnosti Mělo by se: • přijímat dítě takové jaké je • komunikovat adekvátní způsobem: naslouchat dítěti a vyjadřovat „já-sdělení" (neříct: „Přišel jsi pozdě, ty jsi nezodpovědný"; ale „Jsem zklamaná a dělala jsem si starost") • projevovat dítěti důvěru • soustřeďovat se na dobré nápady dítěte, zhodnocovat je • hodnotit i snahu a dílčí zlepšení • vytyčovat cíle dílčí, reálné a realizovatelné • spojovat pochvalu s povzbuzením • povzbuzení či pochvalu nespojujeme s moralizováním („No už bylo na čase, abys to zvládnul", „Takhle by to mělo jít pořád") Výchovne prostředky Slovní působení/přesvědčování • výchova se asi nejčastěji uskutečňuje vzájemnou komunikací vychovávajících a vychovávaných • slovně se převážně sdělují požadavky, poskytuje se také informace o (ne)splnění požadavku, slovně se realizuje hodně odměn a trestů, ale slovní sdělení mají ve výchově také mnoho jiných funkcí (můžeme zdůvodňovat požadavek, informovat o různých následcích překročení zákazu, připomínat nezbytnost splnění požadavku) • slovní působení ve výchově má často formu přesvědčování či persuaze: • při persuazi se jedná o hodnocení skutečnosti, o formování kognitivních, emočních i motivačních aspektů, o formování postoje (* při objasňování jde o pochopení skutečnosti, o osvojení a prohloubení Výchovne prostředky sugesce také presahuje poznávací aspekt a působí na emoce a jednání, ale za omezení kritického myšlení; zatímco persuaze dotyčného právě vybízí ke kritickému uvažování a připomíná mu jeho motivy a hodnotové orientace při přesvědčování záleží na pořadí argumentů, které předkládáme k podpoře názoru a postoje —► osvědčilo se uvádět silná argumenty na počátku, aby upoutaly pozornost, používat argumenty pro a proti, často se při přesvědčování používá kladení otázek, což vybízí k přemýšlení —► je to výhodné u osob samostatnějších, inteligentnějších, vzdělanějších, nonkonformních, ale také dominantních přesvědčování spočívá v tom, že uvedeme důvody, fakta a také z nich odvodíme závěr - explicitní způsob: závěr odvodí ten, co přesvědčuje - implicitní způsob: závěr odvodí ten, co je přesvědčovaný slovní působení včetně přesvědčování (tak jako kterýkoli jiný prostředek) ztrácí na účinnosti, pokud se ho užívá v nadměrné míře a izolovaně od ostatních výchovných prostředků Výchovne prostředky Model/příklad • osobní příklad, vzor, model působí silněji než třeba slovní působení, odměna a trest • dítě si vybírá, napodobuje určitý model, popř. se s ním identifikuje podle zákonů sociálního učení —► dělá to dobrovolně, bez nucení a často s obdivem a nadšením Funkce modelu: - pomáhá orientovat se ve složité skutečnosti - nabízí řešení problému a konfliktů, které se týkají osobních vztahů, práce, životních cílů a smyslu, morálních otázek model vyjadřuje konkrétní, živou a srozumitelnou formou určitý způsob života, názory a přesvědčení, hodnoty a hodnotové orientace, morální zásady Vývoj volby modelu a formování jeho obrazu: • Děti do 11-12 let: za model volí osobu s nápadnými znaky výjimečnosti, vyniknutí nad ostatní, hrdinství. Modelem bývá osobnost v celku —► bez rozlišení podstatných a nepodstatných vlastností. Napodobují model v nápadných, ale nepodstatných Výchovne prostředky Adolescence: modelem se stávají osoby méně nápadné —► některý dospělý z rodiny, nejbližšího okolí i z televizních, literárních, filmových příběhů. Na modelu si všímají vztahu k lidem a k práci, zaměření k životním cílům, řešení morálních problémů. K modelům jsou často velmi kritičtí a vytvářejí si ideál syntézou vlastnosť zjištěných u různých osob —► tzv. syntetický model. Často napodobují svůj model nevědomě (a tvrdí, že žádný model nemají), popř. i proti svému záměru. Volba modelu je ovlivněna tím, jaké modely předkládá společnost v určité historické době a situaci převzetí modelu dále závisí na působení malých a středních sociálních skupin i jednotlivých osob, „významných druhých" (působí na to, koho si vybere za model z toho velkého množství osob, které se mu nabízí v dnešním světě) Výchovne prostředky Pozitivní model - který dítě přitahuje a snaží se jej napodobovat Negativní model - odstrašující model, „takový bych nechtěl býť někdy však negativní model, který měl dítě odradit od špatné vlastnosti a způsobu chování, naopak dítě akceptuje a přijímá ho jako model kladný; záleží při tom např.: zda negativní model v něčem vyvolal sympatie dítěte, obdiv, dojem, že zavrhované chování je efektivní cestou k vyniknutí, k získání uznání u vrstevníků u téže osoby se v průběhu ontogeneze mění vztah k modelu Výchovne prostředky Prvním modelem bývá matka nebo pečující osoba, později členové širší rodiny, učitelka MŠ či ZŠ, vedoucí oddílu, apod.; působení těchto modelů je založeno na osobním vztahu dospělého a dítěte —► osobní vztahy jsou základem výchovného působení a jeho přijímání dítětem učitel se může stát důležitým modelem, patří k významným osobám v životě a vývoji dětí i mladistvých; může působit silně a příznivě, nebo naopak nepříznivě, svým záměrným výchovným DŮsobením, ale především celou svou interakcí a komunikací, vztahem k žákům, svou osobností Styly výchovy Styl výchovy v sobě obsahuje podstatné charakteristiky záměrného i bezděčného působení na dítě. Zahrnuje postoje dospělých (rodičů, učitelů nebo jiných vychovatelů) k dětem, vzájemné emoční vztahy dospělých s dětmi, míru a způsob kladení požadavků a jejich kontroly, druh a množství odměn a trestů, celkové emoční klima či ladění v rodině . Styl výchovy znamená konkrétní výchovné postoje, které převažují v přístupu rodičů (a vychovatelské autority vůbec) k dítěti. Tradičně se rozlišují tři hlavní styly výchovy: autoritativní, liberální a demokratický. Styly výchovy Autoritářský (autokratický, dominantní) styl výchovy (záporný emoční vztah a silné řízení) vyžaduje od dětí bezmeznou poslušnost. Rodiče často přikazují, zakazují, hrozí a trestají. Tento styl výchovy vyvolává u dětí stálé duševní napětí, které nejen ochromuje duševní výkony dětí, ale způsobuje jim řadu neu rasten ických potíží. Dopad autoritativní výchovy bývá dvojí: buď se dítě trpně podrobí, anebo se bouří. Obvyklejší je konformní poslušnost, poctivost, svědomitost a píle, spojená s pasivitou a neprůbojností. Tyto děti bývají plaché, přecitlivělé a nervózní. Druhou reakcí dětí je vzdorovitost, neposlušnost, lhaní. V době dospívání vzdor často přerůstá v maladaptivní chování, protestní agresivitu či delikvenci. Styly výchovy Liberální styl výchovy (záporný emoční vztah a slabé řízení), nazývaný také laissez faire nebo slabá výchova, se vyznačuje minimálními nároky a nízkou mírou kontroly...Nekladou se přímo požadavky. Pokud vysloví požadavek, nekontrolují a nepožadují jeho důsledné plnění. Liberální výchova vede k povahové nezralosti, ktzv. infantilním rysům osobnosti. Zapříčiňuje to, že se dítě učí přehnaně podléhat svým vlastním impulsům, neučí se vytrvalosti ani sebeovládání, nevyužívá plně svoje dispozice a možnosti. Je proto spíše málo výkonné Styly výchovy Demokratický (integrační) styl výchovy (kladný emoční vztah a střední až silné řízení) je považovaný za optimální výchovný přístup vychovatele k dětem. Vyznačuje se přiměřenými požadavky, adekvátní kontrolou, dostatkem pozitivních citových projevů a trpělivostí ze strany rodičů vůči dítěti. V rodině se vytváří vztahy vzájemné sympatie a porozumění. Rodiče posilují sebedůvěru dítěte a přijímají dite takové, jaké je. Ditesije vědomo, zeje v rodině dobře integrováno. Demokratická výchova vede k vytváření adaptabilní osobnosti, citově vyrovnané a přiměřeně sebevědomé, schopné reálně zhodnotit své přednosti a přijmout i své nedostatky. Nesprávne styly výchovy výchova - dítě zakouší projevy nezájmu a nelásky rodičů, bývá přísně a tvrdě trestáno. Tato výchova vede k utváření citově labilní, agresivní a nejisté osobnosti. Perfekcionistická výchova -jde o výchovu s přepjatou snahou po dokonalosti dítěte, typickou "věčnou nespokojeností" rodičů s dítětem. Rodiče od dítěte vyžadují nejdokonalejší výsledky v učení i v plnění úkolů a norem. Hra je považována za zabíjení času a volný čas dítěte je zaplněn dalším vzděláváním. Přemíra povinností však vyvolává únavu dítěte a neschopnost splnit náročná očekávání rodičů. Dítě není schopno splnit přepjaté požadavky rodičů, proto si nevěří a podceňuje se. Cítí se méněcenné a raději se vzdává jakéhokoliv úsilí, než by se pokoušelo o "nedosažitelné". Hýčkající, hyperprotektivní výchova - je charakterizována nadměrnou starostlivostí. Dítě je zvyklé, že problémy za ně řeší jeho rodiče. Je proto příliš nesamostatné, neumí řešit nové problémy a neví, jak se vyrovnat s neznámými situacemi. Hyperprotektivní výchova způsobuje u dětí také malou empatii k potřebám jiných lidí. U dětí převažuje sobecké vynucování nejrůznějších předností a úlev. Tyto děti však netrpí nedostatkem ^% ^^ L^. ^^ ^sl ■ ■ * * ^^ i^» & Nesprávne styly výchovy íova - rodiče své dítě přehnaně ochraňují. Ze strachu, aby si dítě neublížilo, na něm nezdravě lpí, brání mu v činnostech, které se jim zdají být nebezpečné, zbavují je vlastní iniciativy a neurotizují stálým omezováním aktivity. U dětí to vyvolává buď aktivní protest proti omezujícím praktikám, mnohdy spojený s agresivitou, nebo naopak pasivní podřízení se, které vede k útlumu, apatii a bezradnosti v neznámých situacích. Nejednotná, rozporná, ambivalentní výchova - na dítě jsou kladeny protichůdné požadavky, střídá se starostlivost a extrémní zájem o činnost dítěte s naprostým nezájmem, nevšímavostí k jeho projevům Nedostatečná, deprivační výchova - dítě je ponecháno samo sobě, chybí zejména citové kontakty, rodinné prostředí není pro dítě dostatečně podnětné, chybí motivace, dochází proto k velkému zaostávání vývoje dítěte. Vedle uvedených chyb v rodinné výchově se mohou stát zdrojem výchovných obtíží - narušená struktura rodiny, její nízký kulturní standard, sourozenecká konstelace, zda jde o rodinu nukleární (jen rodiče) nebo rozšířenou (prarodiče nebo jiní příbuzní mohou kompenzovat nedostatky rodičů - př. dítě bývá Styly výchovy učitele Autokratický • Stále rozkazuje a zakazuje • Mnoho mluví sám, ostatní nepustí ke slovu • Vyčítá, vyhrožuje, varuje, často trestá • Vyvolává napětí, strach Zajímá se jen o výkon a kázeň, málo přihlíží k potřebám žáků, nesnaží seje poznat • Děti musí poslouchat • Děti musí dělat vše podle jeho pokynů • Omezuje samostatnost a iniciativu žáků • Při humoru zesměšňuje a ironizuje některé Styly výchovy učitele Liberální • Nízké požadavky na výkon, kázeň a nedostatečná kontrola jejich plnění Učitel je lhostejný k tomu, co s (Je mu to jedno..) Žáci učitele obtěžují a unavují se děje Učitel se muže chovat nejistě, případně si stěžovat na žáky Styly výchovy učitele Demokratický/integrační • Chová se klidně, bez agrese, úzkosti a nervozity • Snaží se porozumět a pomoci • Ochota mluvit i o věcech, které se netýkají školy • Projevuje k žákům důvěru, věří, že splní jeho požadavky • Klade přiměřené, postupně se zvyšující požadavky a kontroluje jejich plnění • Neuráží, neponižuje, nevyhrožuje • Podporuje samostatnost a tvořivost • Působí spíše příkladem než tresty apod. • Respektuje osobnost žáka • Místo příkazů klade vhodné otázky, návrhy, podněty k zamyšlení • Spoluúčast na rozhodování • Využívá práci ve skupině Sebevýchova Cílevědomé a dlouhodobé úsilí o formování sebe sama k vytyčenému cíli Osoba s rozvinutou sebevýchovou je silně vnitřně motivována, zejména potřebou činnosti, je zvídavá, cítí uspokoj"ení z viditelných výsledků, touží po dosažení cíle, cítí uspokojení při přibližování se k cíli a při překonávání překážek. Tato osoba má živý, sangvinickýo temperament, je kooperativní, s vyšší odolností vůči frustraci, uchyluje se při zátěži do činnosti... Správná výchova je taková, která vede k sebevýchově, tj. pomáhá mladistvému, aby sám, bez vnějšího nátlaku, bez opakovaných pochval a trestů usiloval o adekvátní způsob života a rozvíjení vlastní osobnosti, aby se z pouhého objektu výchovy stal zároveň jejím subjektem, aktivním činitelem... Sebevýchova Při sebevýchově se využívá zkušeností vlastních i převzatých od významných druhých: I- může se jednat např.: o aktivní vyhledávání a stimulování vnějších činitelů -jedinec si za jistých podmínek (při nedostatku podmínek, při silné motivaci) vyhledává mezi osobami, skupinami a dalšími podmínkami ty, které podle jeho předpokladů mohou podpořit jeho činnost a dosažení cíle sebevýchova předpokládá již relativně zralou osobnost, ale její elementární formy se vyskytují již před pubertou má různé formy a vývojové stupně: - začíná jednoduchým napodobováním modelu, I identifikací s ním; z počátku jde o pokusy o změnu vlastního chování v některém dílčím momentu; postupně může jedinec dojít až do cílevědomého úsilí o realizaci vlastního životního cíle, o přiblížení se ideálnímu já Sebevýchova U sebevýchovy se využívá: - sociální učení (nápodoba, identifikace) - mechanismy autoregulace na podkladě zpětné vazby - dosahování cílů a motivace s tím spojené (- volní procesy a vlastnosti, boj motivů, překonávání překážek - psychofyziologické stavy a jejich regulace - aktivnost-pasivnost osobnosti (motivační a charakterová, aktivní vyhledávání podnětů, stimulování vnějších činitelů) Sebevýchova Sebevýchova předpokládá jak poznání, tak emoce, motivy a vůli Při špatném sebepoznání a poznání objektivních podmínek si člověk vytyčuje neadekvátní cíle a to ohrožuje sebevýchovu Motivace k sebevýchově může být rozmanitá:: - pobídkami bývají náročné životní situace, kdy jedinec poznal a emočně zhodnotil nezbytnost změnit své chování, činnost, osobnost - lidé tak postupují nevědomě, polouvědoměle, ale i uvědoměle a záměrně V realizaci sebevýchovy má podstatné místo volba mezi činnostmi, mezi sociálními skupinami a účastníky společné činnosti, mezi osobami zastávajícími různé hodnotové orientace, životní cíle, popř. rozmanité formy způsobu života; dále autoregulace faktického www ú ■ w v Sebevýchova Sebevýchova i např. v rámci psychoterapii má 3 hlavní stádia: - přítomný scénář, podle nějž jedinec dosud žije - preferovaný scénář, o který bude usilovat - přechod od nastíněného scénáře (preferovaného) k realizaci Sebepoznání a sebevýchova je dlouhodobý proces (ne jednorázový akt), který může být i celoživotní - proto je důležitá vytrvalost! Děkuji za pozornost!