Pan Lenoch (laoská pohádka) Předloha: Karel Křepelka, Tančící hvězdy – Pohádky ze všech světových stran, Brno 1995, ilustrace Lubomír Dostál Výběr tématu: Kniha obsahuje pohádky z různých zemí, proto jsem vybrala jen asijské pohádky, a ty jsem si přečetla. Při čtení jsem se soustředila nad tím, jak by s touto pohádkou šlo nadále pracovat. Představovala jsem si, jak by mohly vypadat jednotlivé scény, postavy, kostýmy a jak by šla pohádka zpracovat, aby zaujala. Jednotlivé scény jsem se rozhodla rozehrávat hlavně ze štronza. Nástin děje: Kdysi dávno žil muž zvaný Lenoch. Celý den jen ležel pod fíkovníkem a čekal s otevřenou pusou, až mu do ní spadne zralý fík. Lidé pana Lenocha pomlouvali a posmívali se mu, ale mu to nevadilo, hlavně když nemusel pracovat. Jednou fík spadl do vody a vylovila ho královská dcera. Byla nadšená jeho chutí. Řekla, že si vezme za muže toho, kdo pěstuje takové dobré fíky. Přicházeli všichni pěstitelé, ale žádný fík nebyl takový, jaký princezna jedla. Princezna s králem se doslechli o Lenochovy, který jen sedí pod fíkem. Princezna se rozhodla, že se za ním vydá. Ochutnala z fíkovníku, pod kterým Lenoch ležel a zjistila, že je to on. Oznámila mu, že se vezmou. Pan král ovšem prohlásil, že dceru vydědí a nesmí s manželem překročit práh království. Tak žili pod stromem, nic nedělali a jen jedli fíky. Jednou fík přestal plodit, vadl a s ním vadla i princezna. Jelikož pan Lenoch měl princeznu opravdu rád, rozhodl se začít pracovat a sázet fíky. Vypěstoval nové fíky, stejně lahodné. Jakmile je princezna začala jíst, hned se uzdravila a začala svému muži pomáhat. Pracování jí velice prospívalo. Když se o tom dozvěděl král, poslal pro ně, ať se vrátí zpět na zámek. Opět přestali pracovat a smáli se lidské hlouposti. V té dávné společné práci a v lásce našli radost, kterou z nich již nikdo nesejmul. Postavy: Ä Pan Lenoch Ä dvě děti (reprezentující lid) Ä princezna Ä pan král Ä poddaní pana krále Popis scény: Děj na jevišti se odehrává ve dvou scénách – ve dvou prostředí. Scéna A – krajina, okolí fíkovníku. Na scéně je velká kulisa stromu (fíkovníku) o který se dá opřít. Dále kulisy trávy, přírody a kulisa vody (vytvořená buď nějakým modrým šátkem nebo lesklým modrým papírem). Scéna B – na hradě. Na této scéně se nachází pokoj královského paláce, prostředí královského trůnu. Důležité je velké křeslo potažené látkou symbolizující královský trůn (křesla mohou být dvě, jedno i pro princeznu). Dále doplňky nezbytné ne hradě. Stůl na kterém je tácek s fíky. Popis postav: Ä Pan Lenoch – muž mladšího věku. Velmi líný, když mu ovšem o něco jde, dokáže pracovat. Nevadí mu, že se mu lidé posmívají. Ä dvě děti (reprezentující lid) – vedlejší postavy, normální děti z vesnice. Reprezentují tu lid, který pana Lenocha pomlouvá a posmívá se mu. Ä princezna – mladá, krásná. Má ráda to nejlepší jídlo, ne moc pracovitá. Ä pan král – starší muž důstojného vzhledu. Miluje svoji dceru, když se ovšem dozví, že si chce vzít líného lenocha, vyžene ji. Ä poddaní pana krále – jedni z vedlejších postav, jen opět reprezentují posmívající se lid. Kostýmy: Ä Pan Lenoch – obyčejný šat – volné béžové plátěné kalhoty, volné hnědé tričko s dlouhým rukávem, rozčepýřené vlasy, s kratšími vousy, prosté polobotky Ä dvě děti (reprezentující lid) – prostě oblečené děti – trička, kalhoty libovolné barvy Ä princezna – jemně zdobené šaty dole ne příliš nařasené šaty růžové barvy, balerínky, lehce zdobená korunka Ä pan král – starší muž důstojného vzhledu, který má oblečený dlouhý královský plášť, na hlavě korunu Ä poddaní pana krále – dva vykutálení poddaní, elegantněji oblečení, zdobenější kalhoty, košile a boty Počet herců: Ä 7 Rekvizity: Velké křeslo (potažené látkou, má představovat královský trůn), materiál na vodu (látka, papír…), fíky, rýč, lopata, malý strom, matriály na okolí přírody (tráva, rostlinky…), lehký předmět, který má představovat kámen, kropič na rostliny Technické požadavky: Prostorné jeviště,osvětlení, zvuková technika. Použité metody: Klasické dramatické ztvárnění s využitím štronza při rozehrávání scén. Propojení s dramatickou výchovou: Ä hra na rozehřátí 1 – štronzo: aktéři chodí po prostoru tak rychle, jak rychle se tleská.Jakmile se tleskne a řekne se štronzo, musí se všichni zastavit (ztuhnout), na povel volno se opět rozejdou. Ä hra na rozehřátí 2- aktéři chodí po prostoru, jakmile se tleskne, řekne číslo (kolik lidí se má seskupit),a co mají vytvořit, tak se seskupí a vytvoří danou věc (lenocha, krále, vodu…souvisí se scénářem) Ä improvizace – souvisí se scénami Život lenocha. Princezna hledá muže, který sází nejlepší fík. Rozmluva muže s princeznou, jak jsou lidé hloupí. Ä živé obrazy – Jak se setkala princezna se svým mužem. Život princezny a Lenocha. Scénář Ä Na jevišti ticho a tma. Na scéně je přichystán strom (fíkovník) a pod ním sedí Lenoch (ve štronzu). Pustí se potichu hudba zpívajících ptáků. Ve chvíli, kdy začíná scéna, osvětlí se Lenoch. Lenoch: (leží pod fíkovníkem, skoro se nehýbá, přesto je spokojený, občas zívá, jí právě fík) „Hmm, to je ale skvělý fík. Dnes je krásný den. Jak je na světě dobře, když člověk nemusí pracovat.“ Ä Lenoch leží pod stromem, náruživě jí fík. Tváří se velmi spokojeně. Kolem začnou pobíhat děti a pomlouvat Lenocha. Ten si jich moc nevšímá. Dítě 1 : „Dívej tam leží ten Lenoch. To je ale trouba.“ (pokyvuje hlavou směrem ke svému kamarádovi) Dítě 2: „Se divím, že se mu tu pořád tak chce sedět a nic nedělat. Trošku ho probereme, co myslíš?“ (směje se a v ruce žmoulá kámen a ukazuje ho kamarádovi) Dítě 1 : (pousměje se a pokývne souhlasně hlavou) „Tak pojďme“ Ä Děti se pomalu přibližují k Lenochovi, ten je ještě nezaregistroval, je zaujatý sám sebou. Chlapci se začínají hlasitě smát a připravují si kámen. Obě děti: (hlasitě křičí a hází kamínky) „Lenoch, Lenoch, válí se a je líný.Tu máš.“ Ä Děti hodí kamínky po Lenochovi, ten se podívá, jen se zamračí, ale nic neudělá. Dál sedí pod stromem a jí fík. Lenoch: „ Nu co, mám se dobře, hlavně že jsem nemusel jediný den pracovat. To ale začalo foukat.“ Ä Lenoch si přitiskne kolena k břichu.Začíná foukat vítr. V tu chvíli padá fík do vody. Světlo se trochu ztlumí a z povzdálí přichází princezna, která si prozpěvuje. Světla se zaberou na ní. Voda je přesně na opačném konci jeviště, aby bylo naznačeno, že je to na druhé straně města. Je také možné kompletně změnit scénu a strom z Lenochem odstranit ze scény. Princezna: (přichází vznešeně a prozpěvuje si, dívá se kolem sebe a něco jí zaujme ve vodě) „Copak to tu pluje? Že by fík?“ (princezna fík vyloví, otře ho a ochutná, zatváří se překvapeně) „To je ale lahodný fík, takový jsem ještě nejedla a to máme na královském stole to nejvybranější ovoce. Toho, kdo pěstuje tak skvělé fíky si vezmu za muže. Můj královský otec mi v tom jistě pomůže.“ Ä S nadšením odchází ze scény. Zhasíná se světlo. Jeviště se mění na královský hrad. Ještě když je na jevišti tma, vzduchem se ozývá hlášení, které nechává vyhlásit král – „Všichni pěstitelé fíků, nechť se neprodleně dostaví na zámek a přinesou sebou ochutnat své ovoce.“ Po vyhlášení se opět rozsvítí a na scéně je pan král s princeznou, před nimi stůl, na kterém leží fíky. Kousek dál stojí královi poddaní. Princezna: (mračí se, v ruce drží fík, hovoří k otci) „Žádný není on, copak v celém království už není jiný pěstitel?“ Král: (podívá se lítostně na dceru, povzdychne si, jde ke svým poddaným, princezna mezitím stojí u stolu a znovu ochutnává zbylé fíky) „ Moji milí poddaní, je snad v této zemi ještě někdo, kdo by nesplnil můj rozkaz a nepřinesl své fíky k ochutnání?“ Ä Poddaní se začali usmívat a smát. I princezna si jich všimla. Poddaní hromadně: „Ano ještě je tu pan Lenoch“ (znovu propukli ve velký smích, jeden z nich se ovšem vzpamatoval a nadále pravil) Poddaný 1: „ Ale ten by se přeci vůbec neobtěžoval královský výnos vzít na vědomí, natož aby cestoval ke dvoru.“ Ä Znovu smích. Když v tom přistoupila princezna. Princezna: „A to zas ne. Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. I když jsem královská dcera. Otče odjíždím.“ Ä Všichni se na ni udiveně podívali, ale bránit nemohli. Princezna se vydala na cestu. V tom se ztlumí světla a chystá se scéna se stromem. Přichystá se scéna jak Lenoch leží polospící pod stromem a přichází princezna. Světla opět rozsvěcují. Princezna: (Tváří se šťastně, když spatří Lenocha v polospánku pod stromem, opatrně přistoupí k fíkovníku, utrhne jeden fík a ochutná ho.V tu chvíli se Lenoch probouzí. Princezna k němu přistupuje a sedá si.) „Tebe si vezmu za muže. Nechci nikoho jiného, než pěstitele těch nejlepších fíků.“ Ä Lenoch nic neříká, jen se tváří překvapeně, princezna se k němu přitulí a obejme ho. V tu chvíli se ztlumí světlo, tak aby na dvojici šlo malinko vidět. Na scéně se ozve nahraný hlas krále : „ Ty si chceš skutečně vzít toho budižkničemu, toho neschopného lenocha, který se ani nepodrbe, když ho mouchy koušou?“ Princezna: (probere se ze štronza a vykřikne) „ Ano, otče, jsem si jistá. Chci muže, který pěstuje fíky sladké jako med!“ Ä Z nahrávky opět zazní hlas krále : „Dobře tedy, ale vydědím tě a ani ty, ani tvůj vykutálený manžel nesmíte překročit práh mého paláce!“ Princezna: „Tady se budeme mít dobře. A hlavně že se máme rádi.“ Ä V tu chvíli se opět setmí úplně. Na scénu se přichystají rýč, lopata a stromky. Po chvíli se zase rozsvítí a fíkovník je poněkud uvadlý a princezna také. Princezna: (pronáší smutně a povzdychne si u toho) „Nějak nám ten fíkovník vadne a já už jsem také nějaká povadlá a zlenivělá od toho ležení tady.“ (zavře oči a usne) Lenoch: (vyplašeně a vylekaně vyskočil, plakal a naříkal) „ Svou ženu velice miluji. Celý život mi všichni nadávali a posmívali se mi, jen ona ke mně byla vlídná. To nemůžu takhle nechat.“ (zamyslí se a ušklíbne se) „Už vím, jestli chci svou ženu udržet při životě budu muset začít pracovat.“ (vezme rýč lopatu, začne sázet nové fíkovníky, hnojí je a fíkovníky začnou opět plodit) Ä Princezna když viděla, že fíky opět rostou, ochutnala a hned se uzdravila. Začala svému muži pomáhat při práci a velice jí to prospělo. Ä V tu chvíli se ozývá opět z nahrávky hlas krále : „Dozvěděl jsem se, že jste začali pracovat. Vím také o vaší lásce. Velice si toho vážím, vraťte se prosím zpátky na hrad.“ Ä Lenoch s princeznou se chytnou za ruce a začnou utíkat. Ä Setmí se, na jevišti se chystá scéna hradu. Scéna začíná ze štronza, kdy vedle sebe sedí Lenoch a princezna. Lenoch: (zamyšlený, nakloní se k princezně) „ Víš co je zajímavé, ženo moje, když jsem byl chudý a líný, lidé mi říkali pan Lenoch, všelijak mne týrali a posmívali se mi. Ale nyní, když jsem bohatý a líný, tak mi říkají korunní princ a klaní se mi.“ Princezna: (spolu s Lenochem se začali smát, u toho pojídají fíky) „Ta lidská hloupost je neuvěřitelná.“ (smějí se, přitulí se k sobě) Ä Scéna končí, zůstanou ve štronzu, světla se zhasínají. Tak princezna a Lenoch v té dávné společné práci a v lásce našli radost, kterou z nich už nikdo nesejmul. Barbora Haklová, učo 209926