PULMONÁLNÍ (DÝCHACÍ) SOUSTAVA – Přednáška Dýchání Øděj, při kterém organismus získává a spotřebovává vzdušný kyslík a vylučuje oxid uhličitý a vodu ØVe tkáních dochází k oxidaci organických látek, přičemž se uvolňuje energie ØOxid uhličitý je vydýchán a voda je vyloučena močovými orgány, kůží a plícemi ØRozvod kyslíku ke tkáním zajišťují tělní tekutiny (hemolymfa, krev) a oběhový systém Základní pojmy dýchacího systému Expirace Øvýdech, pasivní fáze dýchacího cyklu Øvýdechové svaly: břišní svaly a vnitřní mezižeberní svaly a uplatňují se v závěru expirace a při usilovném výdechu; dále bránice a pružnost hrudní stěny a plic; při prohloubeném dýchání se navíc zapojují: zádové, krční svaly a svaly pažního pletence apomocné dýchací svaly Inspirace Øvdech, aktivní fáze dýchacího cyklu vyvolaná smršťováním dýchacích svalů (zevní mezižeberní svaly, prsní svaly, některé svaly krku a zad - nejvýznamnějším vdechovým svalem je bránice) Ventilace Øvýměna vzduchu v dýchacích cestách a v plicích Zevní dýchání Øvýměna plynů mezi atmosférou a plícemi Øzajištěno dýchací trubicí (z nosní a ústní dutiny do plic) a dýchacími oddíly plic (přes stěnu sklípků dochází k výměně plynů mezi vnitřním prostorem plicních sklípků a krví) Rozvod dýchacích plynů (O2, CO2, N) Øzajištěn krví, mezi vnitřním povrchem plic a buňkami tkání Vnitřní tkáňové dýchání Øvýměna plynů mezi krví a tkáňovými buňkami a zahrnuje i okysličovací pochody uvnitř buněk Výměna plynů při zevním a vnitřním dýchání Øplicní váček Øplicní sklípek Øplicní vlásečnice Øbuňky těla Øzevní dýchání Øvnitřní dýchání Stavba dýchacích cest Dýchací trubice (části): Ønosní dutina Ønosohltan Øhrtan Øprůdušnice Øprůdušky Øvlastní dýchací oddíly plic - respirační bronchy a alveoly Stěna dýchací trubice: Øsliznice (cylindrický epitel s řasinkami) Øpodslizniční vazivo (s uzlíky lymfatických buněk) Øchrupavčitý nebo kostěný skelet trubic a dutin Nosní dutina (cavum nasi) Øprostor ohraničený kostěnými výběžky horní čelisti, strop tvoří čelní kost s čichovou kostí a nosní kůstky, od ústní dutiny je oddělena patrem Vedlejší nosní dutiny: Øčelní dutiny Ødutina v klínové kosti Ødutinky v čichové kosti Ødutina horní čelisti Strop nosní dutiny - zde čichové buňky a serózní žlázky Funkce nosní dutiny Øpředehřátí vdechovaného vzduchu na tělesnou teplotu Øočištění vzduchu od prachu a mikroorganismů Øzvlhčení suchého vzduchu Øvjem pachových látek drážděním čichových buněk Øochrana před infekcí a lymfatická tkáň v podslizničním vazivu (imunoglobuliny v hlenu) a ochranná bariéra obranyschopnosti organismu Nosohltan a hrtan Nosohltan (nasopharynx) Øhorní úsek hltanu, do kterého choanami proudí vzduch z nosní dutiny ØÚstí Eustachova trubice, nachází se tu nosohltanová mandle Hrtan (larynx) Øje tvořen chrupavkami: štítná, prstenčitá, 3 hlasivkové chrupavky s 2 hlasovými vazy (hlas), oddělení od hltanu zajišťuje hrtanová příklopka Průdušnice a průdušky Průdušnice (trachea) Øtrubice, navazující na prsténčitou chrupavku hrtanu, v krčním úseku leží na bocích laloky štítné žlázy Øvětví se na 2 průdušky, které vstupují do plic Ødélka asi 13 cm Øšířka 1,5-1,8 cm Průdušnice a průdušky Průdušky (bronchy) Ønavazují na průdušnici Øpo vstupu obou průdušek do plic se mnohonásobně větví a bronchiální strom (společně s vazivem, hladkými svaly a cévami tvoří skelet plic) Bronchioly Øbronchy s průměrem po jeden milimetr Plíce ØPlíce jsou převážně v prostoru hrudní dutiny. ØPravá plíce je hlubokými zářezy rozdělena na tři laloky a levá na laloky dva. ØPlicní tkáň je složená z průdušek, vaziva, cév a nervů. ØPlicní segment – úsek plicní tkáně, který má vlastní průdušku a cévy a je oddělen od ostatních segmentů vazivem. ØPovrch plic je kryt poplicnicí. Stavba plic ØSystém alveolů a cév tvoří plicní lalůčky – funkční jednotka plicní tkáně. ØPlicní alveola – stavební jednotka plic. ØNa vnitřní straně sklípků je tenká vrstva respiračního epitelu – molekuly plynu jsou transportovány z dutin alveolů do krve. Dýchání ØVdechovaný vzduch: 21 % kyslíku, 79 % dusíku, 0,04 % oxidu uhličitého ØVydechovaný vzduch: 15-16 % kyslíku, 79 % dusíku, 5-6 % oxidu uhličitého ØKyslík přenáší hemoglobin. ØHlavní dýchací sval – bránice ØDechový objem - 500 ml ØVitální kapacita plic - 3200-4200 ml ØFrekvence dechu 12-16 x za minutu DOPLNĚNÍ (ke zkoušce): STAVBA A FUNKCE DÝCHACÍCH CEST dýchací trubice * dýchací trubice se skládá z těchto částí * nosní dutiny - cavum nasi * nosohltanu - nasopharynx ý Horní cesty dýchací * hrtanu - larynx * průdušnice - trachea * průdušek - bronchy ý Dolní cesty dýchací * plic - pulmo sliznice * mukóza * pokryta epitelem typickým pro dýchací cesty - cylindrickými řasinkami - jde o epitel jehož kmitající řasinky umožňují posun hlenu, na který se nalepují mikroorganismy a nečistoty z vdechovaného vzduchu * ve sliznici dýchacích cest jsou četné hlenové žlázky podslizniční vazivo * ve velkém množství se vyskytuje zvláště v hrtanu, kde jeho prosáknutí při zánětu vyvolá zúžení dýchacích cest až její uzávěr * ve vazivu celé dýchací trubice jsou rozptýleny drobné uzlíky z lymfatických buněk, tvořící ochrannou bariéru proti infekci chrupavčitý nebo kostěný skelet * trubic a dutin zabraňuje zúžení dýchacích cest * chrupavky hrtanu jsou vzájemně kloubně spojeny a tvoří pohyblivý skelet * svaly hrtanu pohybují hrtanovými chrupavkami a mění tak napětí hlasivkových vazů, které se na ně upínají, i tvar hlasivkové štěrbiny - tvorba hlasu nosní dutina - cavum nasi * prostor po stranách ohraničený kostěnými výběžky horní čelisti * strop dutiny tvoří čelní kost, čichová kost a v malém rozsahu i nosní kůstky * dutina přechází ve své přední části do zevního nosu - vlastní kostru nosu tvoří nosní chrupavky, pouze kořen nosu je kostěný * vzadu pokračuje nosní dutina dvěma otvory - choanami do nosohltanu * nosní dutina je oddělena patrem od ústní dutiny * nosní přepážka - septum nasi rozděluje prostor nosní dutiny na dvě nestejné poloviny, které jsou dále horizontálně členěny nosními skořepami - conchae na horní, střední a dolní nosní průchod * je spojena i s prostory v některých lebečních kostech, tyto prostory - sinusy mají stejnou stavbu jako má nosní dutina * největší dutina leží v horní čelisti - sinus maxillaris * menší v čelní kosti - sinus frontalis * v čichové kosti - sinus ethmoidalis * v klínové kosti - sinus sphenoidalis sliznice nosní dutiny a vedlejších nosních dutin srůstá s periostem kosti v mukoperiost, ten je pokryt cylindrickým řasinkovým epitelem, řasinky kmitají určitým a stálým směrem a umožňují posum hlenu z dutin, směrem k nosnímu vchodu nebo naopak směrem do hltanu, mukoperiost je silně prokrven a obsahuje množství hlenových žlázek ve stropu nosní dutiny je políčko sliznice odchylné stavby - čichové pole - tvořené čichovými buňkami a serózními žlázkami funkce nosní dutiny * prohřátí vdechovaného vzduchu - umožňuje silně prokrvená sliznice * očištění vdechovaného vzduchu od mechanických nečistot a mikroorganismů - slepují se s hlenem na povrchu sliznice * zvlhčení příliš suchého vzduchu - odpařování vody z hlenu * pachové látky se rozpouští na povrchu sliznice a dráždí čichové buňky * ochrana před infekcí - lymfatická tkáň v podslizničním vazivu - imunoglobuliny v hlenu nosohltan - nasopharynx * horní nálevkovitý úsek hltanu * choanami do něj proudí vzduch z nosní dutiny * vzduch vdechovaný ústy je do nosohltanu přiváděn přímo * hranicí mezi nosohltanem a ústní částí hltanu je měkké patro a čípek - při polykání se zvedá svalovina měkkého patra a zcela oddělí ústní dutinu od nosní dutiny * na bočních stranách ústí do nosohltanu Eustachovy trubice spojující střední ucho s nosohltanem a umožňují tak vyrovnávat změny tlaku ve středoušní dutině * v blízkosti ústí Eustachových trubic jsou nakupeny lymfatické uzlíky - tonsila pharyngea - nosohltanová mandle vytvářející bariéru proti infekci šířící se vzduchem (Eustachovy trubice umožňují šíření infekce do středoušní dutiny - časté u dětí) hrtan - larynx * typický trubicovitý tvar s horním ústím otevřeným do dolní části hltanu, dolní úsek přechází plynule do průdušnice * kostra hrtanu je tvořena hrtanovými chrupavkami * dutina hrtanu je vystlána sliznicí krytou epitelem s řasinkami * největší chrupavkou je štítná chrupavka - tvoří nápadnou vyvýšeninu na přední ploše krku * pod štítnou chrupavkou je hmatná prstenčitá chrupavka, ke které jsou na zadním obvodu kloubně připojeny dvě trojboké hlasivkové chrupavky * od hlasivkových chrupavek jsou k zadní ploše štítné chrupavky rozepjaty dva hlasové vazy * dutina hrtanu je od hltanu oddělena hrtanovou příklopkou - její podklad tvoří chrupavka listového tvaru * chrupavky jsou spojeny drobnými klouby, umožňující jejich vzájemný pohyb, který je ovládán třemi skupinami krátkých hrtanových svalů, pohybem chrupavek hrtanového skeletu dochází k napínání, povolování, oddalování a přibližování hlasových vazů, které jsou kryty sliznicí, což umožňuje měnit výšku hlasu vznikajícího při rozechvění okrajů hlasových vazů proudem vydechovaného vzduchu (na vzniku lidského hlasu se kromě hlasivek podílí i hrtanová dutina, hltanová dutina a vedlejší nosní dutiny) průdušnice - trachea * trubice, navazující na prstenčitou chrupavku hrtanu * svým průběhem před jícnem přibližně sleduje zakřivení páteře * v krčním úseku leží na bocích trachey laloky štítné žlázy * trachea vstupuje do hrudníku, kde se větví na pravou a levou průdušku - bronchus dexter a bronchus sinister - průdušky vstupují do plic * délka průdušnice je cca 13 cm, šířka 1,5 až 1,8 cm průdušky - bronchy * navazují na průdušnici * pravá průduška probíhá v téměř přímém pokračování průdušnice * po vstupu průdušek do plic se mnohonásobně větví na tzv. bronchiální strom * větve bronchiálního stromu tvoří spolu s okolním vazivem, hladkými svaly a cévami pružný skelet plic * průdušnice a průdušky tvoří konečné oddíly dýchací trubice * základem stěny průdušnice a průdušek jsou podkovovité chrupavky zaručující stálý tvar a průsvit trubice i při dýchacích pohybech * chrupavky jsou na zadní straně doplněny vazivem, které spojuje jednotlivé chrupavky navzájem * ve vazivu trachey a bronchů je množství hladké svaloviny, která zvláště u bronchů malého kalibru nahrazuje chrupavčitou výztuhu * sliznice vystýlající tracheu a bronchy má obdobnou stavbu jako sliznice hrtanu - obsahuje velké množství hlenových žlázek zvlhčující svým sekretem povrch sliznice * bronchioly - bronchy s průměrem po jeden milimetr - mají velmi redukovanou stěnu tvořenou převážně sliznicí a vazivem se snopečky hladké svaloviny * chorobné procesy postihující bronchioly jsou proto často provázeny úplným uzávěrem jejich průsvitu s následným dušením plíce - pulmo, pulmones * orgány jehlancovitého tvaru vyplňující převážnou část prostoru hrudní dutiny * vrcholky plic, přesahující horní okraje klíčních kostí nazýváme plicní hroty * lehce prohloubené plochy, kterými plíce nasedají na bránici tvoří báze plic * pravá plíce je hlubokými zářezy rozdělena na tři laloky * levá plíce je hlubokými zářezy rozdělena na dva laloky * bronchy, cévy a nervy vstupují do plic v tzv. plicních stopkách - plicních hilech * plicní tkáň se skládá z bronchů různého typu, z vaziva, z cév a nervů * bronchy se po vstupu do plic dělí na lalokové bronchy a ty se dále dělí na segmentové bronchy * segmentové bronchy se větví až na respirační bronchy, kterými začínají vlastní dýchací oddíly plic, ve kterých dochází k vlastní výměně plynů plicní segment * úsek plicní tkáně * má vlastní průdušku a cévy * od ostatních segmentů je oddělen malou vrstvou vaziva respirační bronchy * průdušinky * se mírně rozšiřují * na rozšířené úseky nasedají polokulovité váčky - plicní alveoly plicní alveoly * stěna je tvořena sítí jemných vazivových vláken, mezi kterými probíhají bohaté pleteně krevních vlásečnic * na vnitřní - dutinové straně je tenká vrstva tzv. respiračního epitelu * respirační epitel je tvořen mimořádně plochými buňkami, přes které jsou molekuly plynu transportovány z dutiny alveolu do krve prostřednictvím kapilár plicní lalůček * funkční jednotka plicní tkáně * tvoří jej respirační bronchy se systémem alveolů a cév v průměru veliký cca 1 mm