Základní složky výživy, metabolismy



1)   SACHARIDY


= cukry, glycidy, uhlovodany, uhlohydráty

·        50 – 60(5) % doporučené denní dávky (DDD)


Funkce sacharidů:

·        pohotovostní zdroj energie (E)

·        hlavní složkou vlákniny


Základní dělení:

Monosacharidy

Disacharidy

Polysacharidy


A.  MONOSACHARIDY


Pentózy (5C)

Ribóza, xylóza - v potravě hl. v ovoci

Hexózy (6C)

Glukóza, fruktóza (ovoce, med), galaktóza

Deriváty hexóz

Sorbitol  - ovoce, pomaleji se vstřebává, vhodné

pro diabetiky


B.  DISACHARIDY


Sacharóza = řepný cukr = třtinový cukr

Skládá se: mol. Glukózy+mol. Fruktózy

Laktóza

Skládá se: mol. Glukózy+mol. Galaktózy

mléko, mléčné výrobky

Maltóza = sladový cukr

Skládá se: 2 mol. Glukózy

slad


C.  POLYSACHARIDY


Podle stravitelnosti se dělí:

Nestravitelné

celulóza, hemicelulóza - zelenina

pektiny - ovoce


Částečně stravitelné

inulín - pampeliška, topinambur

galaktogeny, pentozany - ovoce, zelenina


Stravitelné

glykogen – maso, masné výrobky

škrob, dextriny – obiloviny, hl. kořenová zelenina


Dominantní postavení v látkové přeměně má glukóza. Většina energeticky využitelných

sacharidů se přeměňuje (štěpí) s pomocí inzulínu (hormon slinivky břišní) na glukózu, kterou

organismus může přímo využít k získávání energie.


Glykémie = hladina cukru (glukózy) v krvi

Norma: 3,7 – 5,2 mmol / l


Glykémie je za normálních podmínek stálá a je udržována regulačními mechanismy.

Přechodně se hladina glykémie zvyšuje po jídle s tím, že do cca 2 hodin opět dosáhne průměrných
normových hodnot. Prodloužení doby zvýšené glykémie může vést ke snížené glukózové toleranci, čímž
se zvyšuje riziko vzniku cukrovky (diabetes mellitus) hl. II.typu. Na prodloužení doby zvýšené
glykémie mají vliv sacharidové potraviny, které se liší dle tzv. glykemického indexu (GI).


Glykemický index (GI) = udává, do jaké míry je sacharidová potravina schopna zvýšit hladinu cukru v
krvi (glykémii). U potravin se vychází z GI čisté glukózy jejíž hodnota je 100.


Podle hodnot GI se mohou sacharidové potraviny rozdělit do 3 kategorií:


·        Potraviny s nízkým GI – pod 30 (50)  (např. luštěniny, jablka, hořká čokoláda)

·        Potraviny se středním GI – 30 (50) – 70 (např. těstoviny, banány, müsli)

·        Potraviny s vysokým GI – nad 70!!! (např. limonáda, med, bílé pečivo, rýže)


Potraviny s nízkým, středním a vysokým GI vyjadřují, jaký je vzestup glykémie po jejich konzumaci.
Pokud je vzestup glykémie velmi rychlý, způsobují ho potraviny s vysokým GI. Pomalejší vzestup
glykémie nastává po konzumaci potravin se středním GI a k nejpomalejšímu vzestupu glykémie dochází
u potravin s nízkým GI.

Pro udržení optimální hladiny glykémie je třeba konzumovat převážně potraviny s tzv. nízkým a
středním GI. V opačném případě, tj. při konzumaci potravin s tzv. vysokým GI dochází k trvale
zvýšené hladině krevního cukru (hyperglykémii) a zvýšené hladině inzulínu (hyperinzulinémii). Tato
onemocnění zvyšují riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění, diabetu II. typu a některých typů
rakoviny (střev a prsu). Dále se zvyšuje riziko nadváhy a obezity. Prudké zvýšení hladiny glykémie
po jídle vede k poklesu HDL cholesterolu, zvýšení hladiny triglyceridů v krvi a tím stoupá i
tendence k tvorbě krevních sraženin.


Vláknina


Existují také sacharidy, které nejsou energeticky využitelné a tvoří součást vlákniny. Jsou to hl.
neškrobové polysacharidy a tzv. rezistentní škroby. Další látky, které jsou součástí vlákniny
nemají povahu sacharidů (např. lignin).


Funkce vlákniny:

·        mechanické čištění střev a napomáhání k udržování vhodné střevní mikroflóry

·        pocit sytosti při jídle



Druhy vlákniny:

Rozpustná – např. pektin

Nedostatek rozpustné vlákniny je jedním z rizikových faktorů kardiovaskulárních chorob.


Nerozpustná – např. celulóza

Nedostatek nerozpustné vlákniny je jedním z rizikových faktorů některých nádorových onemocnění
např. karcinomu střev.

Výskyt vlákniny:

·        celozrnné pečivo, ovesné vločky, ovoce, zelenina, luštěniny aj.


 Doporučená denní dávka (DDD) vlákniny: 1g / 2,5 kg (tj. cca 25 - 30g / den)


Metabolismus sacharidů


Co se stane s glukózou v buňce:


1)   tělo potřebuje okamžitě E

oxidace glukózy Þ uvolnění E

metabolismus sacharidů probíhá anaerobně (bez kyslíku) i aerobně (s přístupem kyslíku; Krebsův
cyklus)

3ATP + O2 Þ 35 ATP Þ 38 ATP Þ pokud nedostatek O2 Þ anaerobní oxidace Þ vedlejší produkt = kyselina
mléčná (= laktát)

Děje se při: nadměrné námaze, hladovění, hodně kyselé stravě


2)   tělo nepotřebuje okamžitě E

glukóza Þ ukládání ve formě glykogenu (živočišný škrob, zásobní polysacharid, který se ukladá
v játrech nebo ve svalech)


3)   tělo nepotřebuje okamžitě E a má dostatek glykogenu

glukóza Þ přeměna na MK (mastné kyseliny) Þ přeměna na TAG do tukové tkáně


glukóza (pentózový zkrat) Þ syntéza hormonů, MK Þ cíl: přeměna na jiné látky


glukoneogeneze

= tvorba glukózy z necukerných zdrojů Þ (glukoplastické) aminokyseliny



2)   BÍLKOVINY


·        řetězce aminokyselin (20 druhů, z toho pouze 10 druhů aminokyselin si dokáže organismus
sám vytvořit, zbylé aminokyseliny (esenciální) je nutné dodat ve stravě)

·        základní stavební jednotkou všech buněk

·        ve své struktuře obsahují atomy dusíku ( některé i atomy síry) - tím se liší od sacharidů
a

      tuků, které obsahují pouze uhlík, vodík a kyslík

·        celkový podíl bílkovin v potravě by měl činit 15 % denního energetického příjmu, přičemž
cca 50 % by mělo pocházet z živočišných a 50 % z rostlinných zdrojů

·        DDD 0,4 g / kg / den

·        pro náročnou duševní práci jsou nejpotřebnější bílkoviny živočišného původu

·        vyšší příjem musí být zajištěn v době rekonvalescence, u těhotných žen, sportu, namáhavé
fyzické práci, krvácení Þ DDD 1 – 2 g / kg / den

·        nadměrný přísun bílkovin (denní příjem nad 1,6 g/1 kg tělesné hmotnosti a podle nově
připravovaných DDD nad 2 g/1 kg tělesné hmotnosti) vede k zatížení trávicí a vylučovací soustavy
(především játra a ledviny) a v extrémních případech může vést i k nádorovému onemocnění


Význam bílkovin

·        základní stavební jednotka živé buňky (a a tím i orgánů např. svaly, kůže, vnitřní orgány
aj.)

·        růst a regenerace poškozených buněk (např. u starých nebo nemocných lidí)

·        koncentrace bílkovin ovlivňuje mozkové fce a fci imunitního systému (imunoglobuliny
v plazmě)

·        záložní zdroj E – jen glukogenní aminokyseliny

·        součásti enzymů, hormonů, membrán aj.


Aminokyseliny (stavební prvek bílkovin) dělíme na:


1.      neesenciální (postradatelné)

lidský organismus je umí syntetizovat tj. přeměnit metabolickými pochody z jiných aminokyselin

·      jsou to: glycin, alanin, serin, cystein, kyselina asparagová, asparagin, kyselina glutamová,
glutamin, tyroxin, tryptofan a prolin


2.      esenciální (nepostradatelné)

lidský organismus je neumí syntetizovat, a proto musí být přijímány potravou

jsou to: arginin, histidin, leucin, isoleucin, lysin (nedostatek hl. u vegetariánů), methionin,
fenylalanin (fenylketonurie), threonin, valin, tryptofan

vyskytují se: maso, mléko, mléčné výrobky, vejce, luštěniny


Bílkoviny ve stravě dále můžeme dělit podle jejich původu na:


·        rostlinné bílkoviny (sója, luštěniny, ořechy)

·        živočišné bílkoviny (maso, vejce, mléko a mléčné výrobky)


Bílkoviny živočišného původu jsou ve srovnání s bílkovinami rostlinného původu po nutriční stránce
výhodnější, protože jejich stavba lépe odpovídá potřebám bílkovin v lidském organismu.


Metabolismus bílkovin


K energetickým účelům jsou v těle využívány pouze při nadměrném přívodu nebo při nedostatku
sacharidů a tuků ve stravě. Při nadměrném přívodu bílkovin se část aminokyselin v játrech odbourává
a určitý podíl je využit k syntéze zásobních jaterních bílkovin – tyto zásoby jsou však malé. Při
hladovění se po určitou dobu hradí potřeba bílkovin destrukcí buněk - u dospělého člověka mohou být
odbourány z celkového množství 11 kg bílkovin v těle až 3 kg bez ohrožení na životě.


Co se děje s bílkovinou v těle:

·        bílkoviny (potrava) se štěpí na aminokyseliny (AMK) Þ vznikají tzv. exogenní AMK (řetětec:
potrava – žaludek (zde působí enzym pepsin) – tenké střevo (zde působí enzymy: trypsin, erepsin,
pankreatická šťáva - proteolytické enzymy, střevní šťáva)

·        endogenní AMK – vznikají v těle chemickými procesy

·        pool = zásobárna aminokyselin v těle


AMK putují z krve do jater Þ část AMK se použije k přestavbě na sacharidy a tuky. Druhá část AMK
projde játry a je donesena krevním oběhem do tkání Þ „tkáňové bílkoviny“. Třetí část AMK, která
nebyla využita v předchozích případech slouží jako zdroj E. Odpadním produktem metabolismu bílkovin
(oxidace) je močovina (tvorba v játrech, vyloučení ledvinami).


S metabolismem bílkovin souvisí tyto pojmy:


glukoplastické AMK – AMK, které se využívají k tvorbě glukózy

proteosyntéza – AMK využívané k tvorbě tkáňových bílkovin

ketoplastické AMK – AMK, ze kterých vznikají MK

transaminace – přeměna AMK na jiné látky

tvorba bílkovin z AMK – hl. u dětí a dospívajících (růst)



3)   TUKY


·        směs triglyceridů= triacylglycerolů (TAG)¨

·        TAG = 3 MK (mastné kyseliny) + glycerol

·        jde o látky nerozpustné ve vodě; v krvi jsou vázány na bílkoviny (tzv. lipoproteiny)

·        hlavní rozdíly mezi MK jsou dány počtem atomů uhlíku a dvojnými vazbami, které obsahují

·        TAG – norma v krvi: 2 mmol / l

·        Cholesterol – norma v krvi: 5,2 mmol / l


Význam tuků

·        hlavní zdroj energie

·        energetická rezerva organismu – jejich metabolity se ukládají v tukové tkáni, ze které se
mohou v případě potřeby postupně uvolňovat

·        jsou součástí hormonů

·        chrání vnitřní orgány (např. játra, ledviny)

·        zajišťují správnou strukturu buněk

·        podílí se na termoregulaci organismu

·        součástí složek imunitního systému

·        umožňují vstřebávání vitamínů A, D, E, K a dalších živin


MK dělíme na

1)      nenasycené (nesaturované) –mají dvojné vazby, zde řadíme:

a)      monoenové MK (mají 1 dvojnou vazbu) např. olivový olej, maso, mléko

b)      polyenové MK (mají 2 a více dvojných vazeb


polyenové MK - esenciální Þ musí být přijímány potravou, protože si je organismus nedokáže vytvořit
např. rostlinné oleje, rybí tuk


2)      nasycené (saturované) – nemají žádnou dvojnou vazbu, zvyšují hladinu cholesterolu

převážně živočišného původu (máslo, sádlo), např. kyselina palmitová a stearová


Podobně jako nasycené MK se chovají trans-MK (trans izomery nenasycených MK). Vyskytují se v menší
míře a vznikají převážně při nevhodné úpravě tuků např. ztužování tuků. Představují dokonce vyšší
zdravotní riziko než nasycené MK.


z 25 – 30 % energetické potřeby by:

1/3 měly tvořit nasycené MK

1/3 nenasycené monoenové MK

1/3 nenasycené polyenové MK


Metabolismus tuků


Fosfolipidy, cholesterol, TAG Þ obsahují MK (cholesterolové estery). TAG se pomocí žaludeční a poté
pankreatické a střevní lipázy štěpí na 3MK + glycerol. MK se vstřebávají a přeměňují na
chilomikrony (MK v podobě TAG), které obsahují fosfolipidy, cholestrol, málo bílkovin a jsou
hydrofilní (rozpustné v plazmě). Chilomikrony tedy vznikají v tenkém střevě a transportují z něj
cholesterol a TAG přes lymfatické cévy přímo do krve. Na membraně lymfatických cév se vyskytuje
lipoproteinová lipáza, která z chilomikronů odštěpuje TAG, jejichž MK slouží jako energetický zdroj
pro svaly a ostatní tkáně. Nevyužitý zbytek se ukládá buď přímo do tukové tkáně a nebo opět ve
formě chilomikronů putuje krví do jater, kde dojde ke zpracování TAG a jeho uložení  do tukové
tkáně (z chilomikronů se odštěpí opět MK, které se ukládají ve formě TAG do tukové tkáně).

Chilomikrony bez TAG obsahující hlavně cholesterol a jsou z krevního oběhu rychle odstraněny játry.


Cholesterol

= látka podobná tuku, která se nachází ve všech buňkách lidského organismu a spolu s tuky se
vyskytuje v živočišných potravinách (! ne rostlinných)


Funkce cholesterolu v organismu:

·        uplatňuje se při syntéze vitamínu D

·        tvorba nadledvinkových a pohlavních hormonů

·        součást buněk a buněčných membrán (lipoproteinů)

·        zdroj žlučových kyselin

·        významný pro růst a vývoj organismu


Vznik cholesterolu:


V játrech:

Spojením MK (chilomikrony) + MK (syntéza v játrech) Þ vznikají jaterní MK Þ poté dochází k
esterifikaci TAG a spolu s fosfolipidy a cholesterolovými estery se vytváří spojení s bílkovinným
nosičem Þ vznikají lipoproteiny, které ve své struktruře obsahují cholesterol a transportují jej.

Typy lipoproteinů s obsahem cholesterolu:


VLDL (very low density lipoprotein = velmi nízká hustota)  - vzniká v játrech spojením endogenního
TAG a malého množství cholesterolu. Z jater putuje VLDL do krve Þ zde odštěpí TAG Þ z TAG se
odštěpí MK, které využijí buňky (např. myokard, kosterní svaly) a nebo jsou MK ukládány do tukové
tkáně (stejný mechanismus jako u chilomiker).


IDL (intermediate density lipoprotein = střední hustota) – jde o zbytek VLDL, který je převážně
tvořený cholesterolem. IDL je buď vychytáván játry nebo prostřednictvím jaterní lipoproteinové
lipázy umístěné na povrchu hepatocytů (jaterních buněk), přeměňován na LDL odštěpením zbylých TAG.


LDL (low density lipoprotein = nízká hustota) – nosič hl. cholesterolu, vzniká odštěpěním TAG
z VLDL (IDL) a obsahuje vyšší podíl tuku. Buňky v těle zachycují LDL (pomocí receptorů) Þ pokud jim
receptory chybí nebo pokud je hladina LDL v krvi příliš vysoká a receptory buněk „nestíhají”
vychytávat LDL, pak dochází k ukládání LDL v cévních stěnách a hrozí riziko aterosklerózy.


HDL (high density lipoprotein = vysoká hustota) Þ vzniká z LDL cholesterolu a odchází do jater (zde
odbourání HDL a další využití). Na povrchu hepatocytů existují specifické receptory pro HDL, což
umožňuje přímé odstranění cholesterolu. HDL obsahuje více bílkovin a méně tuků, nemá negativní
zdravotní účinek.


4)   VITAMINY


·      „aminy života“ (lat. amines de vitae), objeveny ve 20. století

·      jsou organické látky, které organismus nezbytně potřebuje (ve velmi malých množstvích), ale
nedovede si je sám vytvořit, proto je musí přijímat potravou

·      tělo nemusí vždy přijímat hotový vitamin

·      příjmutí chemicky příbuzné látky – provitaminu, ze kterého si tělo dovede vitamin vytvořit
samo

·      za zdroj vitaminů je převážně považována rostlinná strava (vyšší rostliny, houby i bakterie)

     s výjimkou vitaminu A, D, B(12), které jsou ve větší míře zastoupeny v živočišné potravě

·      i v nepatrném množství ovlivňují průběh buněčných reakcí a významnou měrou se podílejí na
stálosti fyziologické rovnováhy

·      přírodní vitaminy oproti syntetickým obsahují další látky, které umožňují zvýšit využití

     vitaminů → více hodnotné


Vitaminy dělíme na:


1.    vitaminy rozpusné v tucích (A, D, E, K)

2.    vitaminy rozpustné ve vodě (vitaminy skupiny B, C, kyselina listová, vitamin H (biotin))



Vitaminy rozpusné v tucích (A, D, E, K):

3.

4.      Vitamin A

·        karoten (rostlinný provitamin A) se absorbuje hůře než retinol (živočišný vitamin A)

·        růst a buněčný vývoj, napomáhá tvorbě a funkci zrakových pigmentů v sítnici

·        kyselina retinová, která z vitamínu A vzniká - nepřímý vliv na vývoj kostí a obnovu

5.            sliznic žaludku a střev

·        antioxidační účinky a imunitní funkce

·        DDD (dospělí): 750 μg

6.      Zdroje:

·        nejlepší zdroj - rybí tuk, dále vnitřnosti hl. játra, žloutek, máslo a mléko

·        v zelenině a ovoci jsou obsaženy provitaminy (karoteny), nejčastěji beta-karoten a to

·        převážně v načervenalých plodech nebo kořenech rostlin např. mrkev, rajčata, papriky,

7.            meruňky, broskve


8.      Vitamin D

·        vitamin antirachitický, působí na ukládání anorganických solí (Mg, Sr, F, Ca)

·        vzniká v kůži působením ultrafialového záření

·        při syntéze vitaminu D vzniká mj. tzv. kalcitriol, který zvyšuje vstřebávání vápníku a
fosforu ve střevě a tím zajišťuje zvýšený přísun z potravy

·        ovlivňuje tvorbu kostí (je nutný pro syntézu fosfatáz) a zvyšuje tonus hladkých a příčně
pruhovaných svalů

·        DDD (dospělí): 2,5 μg nebo i méně

9.      Zdroje:

·        ryby, konkrétně rybí játra (jaterní tuk - tuňák, treska), mořští plži

·        vejce - hlavně žloutek, máslo, játra a kvasnice

·        v rostlinné potravě se vyskytuje převážně v avokádu, banánech, kakau, obilných klíčcích,

·        kokosu a hřibech

·        v zelenině a ovoci jsou obsaženy provitamíny (karoteny), nejčastěji beta-karoten a to

·        převážně v načervenalých plodech nebo kořenech rostlin např. mrkev, rajčata, papriky,
meruňky, broskve


10.  Vitamin E

·        významné antioxidační účinky, chrání buňky proti stárnutí, vitamín A a C

·        udržuje rovnováhu Na, K, Mg, Cl, PO[4] a snižuje tvorbu cholesterolu, antioxidační účinky

·        zvyšuje vznik pohlavních hormonů a podílí se na tvorbě vajíček a spermií. Zvyšuje
oplodňovací schopnost semene.

·        pomáhá proti nočním křečím lýtek (! jen za přítomnosti hořčíku), omezuje vznik křečových
žil, pomáhá léčit rány, odstraňovat jizvy a jiné kožní defekty

·        napomáhá správné činnosti nervové soustavy a hypofýzy

·        DDD (dospělí): 10 mg a více

11.  Zdroje:

·        potraviny rostlinného původu např. obilné klíčky, rostlinné oleje, ořechy, semínka,
kukuřice, hrášek


12.  Vitamin K

·        váže na sebe vápník při srážení krve (přeměna protrombinu na trombin)

·        zvyšuje produkci proteinů (globulin, albumin) a podílí se na imunitních reakcích

·        ovlivňuje metabolismus estrogenů

·        DDD (dospělí): 75 mg

Zdroje:

·        zelené rostliny např. špenát, zelí, růžičková kapusta, kedlubny, hrášek, květák

·        produkce střevními bakteriemi

·        v živočišné potravě převážně v játrech, vejcích, vepřovém a hovězím mase


Vitaminy rozpustné ve vodě (vitaminy skupiny B, C, kyselina listová, vitamin H (biotin))


Vitaminy skupiny B:

Thiamin (vitamin B[1])

·        nezbytný pro správnou funkci nervové soustavy

·        napomáhá uvolňovat E ze sacharidů

Zdroje:

·        celozrnné obiloviny, sušené ovoce

·        vepřové maso, pivovarské kvasnice, žloutek, vnitřnosti

·        DDD (dospělí): 1,2 mg


Riboflavin (vitamin B[2])

·        napomáhá produkovat E v buňkách

·        napomáhá přeměňovat tryptofan na niacin

·        DDD (dospělí): 1,2 mg

Zdroje:

·               mléko a mléčné výrobky, maso, játra a srdce, vejce, zelená listová zelenina

·               DDD (dospělí): 1,4 mg


Niacin (= kyselina nikotinová =vitamin PP=vitamin B[3] )

·        podílí se na uvolňování E ze sacharidů a tuků a pomáhá vyrábět energii v buňkách

·        součást enzymů

·        DDD (dospělí): 16 mg

Zdroje:

·        maso, máslo, celozrnné obiloviny


Pyridoxin (vitamin B[6])

·        vytváří niacin z tryptofanu

·        podílí se na tvorbě červených krvinek (hemoglobin) a produkci inzulínu a aminokyselin

·        napomáhá využití Mg v organismu

·        DDD (dospělí): 1,6 mg

Zdroje:

·        maso, kvasnice, játra, cereálie, banány, ořechy, listová zelenina


Kobalamin (vitamin B[12])

·        podílí se na tvorbě červených krvinek (nutná přítomnost kyseliny listové, Mo, Cu a Fe)

·        napomáhá využití MK a AMK

·        DDD (dospělí): 2,2 μg

Zdroje:

·        živočišné potraviny: játra, ledviny, plži, vejce, mléko a mléčné výrobky


Kyselina askorbová (vitamin C)

·        významný antioxidant, podílí se na imunitních reakcích organismu

·        nedostatek způsobuje kurděje (skorbut) – krvácení z dutiny ústní, vypadávání zubů, snížená
imunita, únava

·        DDD (dospělí): 70 mg

Zdroje:

·        ovoce a zelenina hl.: šípky, černý bez, černý rybíz, červená paprika a petržel


Kyselina listová

·        růst a dělení buněk organismu, syntéza AMK, chrání plod před poškozením

·        ochrana před srdečními chorobami, tvorba protilátek

·        podílí se na metabolismu minerálních látek

·        DDD (dospělí): 200 μg

Zdroje:

·        játra, listová zelenina, luštěniny, špenát


Biotin (vitamin H)

·        účinky podobné jako u thiaminu

Zdroje:

·        vejce, vnitřnosti, cereálie, kvasnice, čokoláda


5)   MINERÁLY


Vápník (Ca)

·        významný pro stavbu kostry, svalovou kontrakci, nervovou soustavu a zastavení krvácení

·        neměl by být konzumován spolu s fosforem (ten jej vylučuje)

Zdroje:

·        mléčné výrobky (3 krát denně), mléko, rybičky (kosti)

·        DDD: 800 – 1200 mg


Hořčík (Mg)

·        součástí 300 enzymů, snižuje nervosvalovou dráždivost, uplatňuje se při stavbě kostí

·        podílí se na dobrém stavu oběhové soustavy a tím i prevenci infarktu

·        zmírňuje obtíže při premenstruačním syndromu a mírní deprese

Zdroje:

·        zelené části rostlin, ořechy, cereálie, luštěniny, banány

·        DDD: 300 – 400 mg


Draslík (K)

·        základní součástí buněčných membrán, podílí se na acidobazické rovnováze

·        důležitý pro správnou činnost svalů hl. srdečního, podílí se na nervových impulsech

·        udržuje krevní tlak, přirozené diuretikum

Zdroje:

·        ovoce a zelenina např. meruňky, banány, brambory

·        tmavé maso např. hovězí, minerální vody

·        DDD: 3,5mg


Chrom (Cr)

·        zajištění využití glukózy (stimuluje účinek inzulinu)

Zdroje:

·        melasa, přírodní hnědý cukr, obiloviny, červená řepa, lesní plody, sýry, maso, vejce

·        DDD: 30 μg


Měď (Cu)

·        nutný pro tvorbu hemoglobinu, uvolňování energie a je součástí enzymů

·        podílí se na tvorbě pigmentu a vlasů

Zdroje:

·        ořechy a semínka, vnitřnosti (játra), žloutek, houby, cereálie, sýr, kakao

·        Doporučená denní dávka: 1 mg

·        Funkce v organismu:


·        Fluor

·        Kde se nachází

·        Voda

·        Čaj

·        Kosti ryb

·        Doporučená denní dávka: 150 - 200 μg

·        Funkce v organismu:

·        Zvyšuje odolnost zubů

·        prevence osteoporózy


·        Jód

·        Kde se nachází

·        Mořské ryby (i konzervované)

·        Jodizovaná sůl

·        Doporučený denní příjem: 220 μg      (půl čajové lžičky jod. soli)

·        Funkce v organismu:

·        Součást hormonů štítné žlázy


·        Železo

·        Kde se nachází

·        Maso – využitelný zdroj

·        Rostlinné potraviny – málo využitelný zdroj

·        Doporučený denní příjem: 10-25 mg

·        Funkce v organismu:

·        Součást hemoglobinu

·        Vývoj mozku

·        Podpora imunitního systému


·        Mangan

·        Kde se nachází

·        Cereálie

·        Ovoce a zelenina

·        Doporučený denní příjem: 2,2 mg

·        Funkce v organismu:

·        Součást enzymů

·        Vývoj kosti

·        metabolismus


·        Selen

·        Kde se nachází

·        Mořské plody

·        Maso

·        Cereálie a semínka

·        Doporučený denní příjem: 55 μm

·        Funkce v organismu:

·        Antioxidanty

·        Buněčný růst

·        Imunitní funkce


·        Zinek

·        Kde se nachází

·        Maso

·        Vejce, mléko

·        Cereálie a semínka

·        Doporučený denní příjem: 12 mg

·        Funkce v organismu:

·        Buněčná reprodukce, růst a oprava tkání

·        200 enzymů

·        Využití sacharidů, proteinů a tuků