HIV/AIDS Vypracovaly: Kristina Pokorná Jana Nováková — Před 28 lety bylo v USA poprvé rozpoznáno nové onemocnění, které později dostalo jméno AIDS. — Název: Acquired Immune Deficiency Syndrome = syndrom získaného imunodeficitu, česky soubor příznaků, které vedou ke ztrátě imunity, tj. obranyschopnosti HISTORIE — 1981 první případy AIDS popisuje Michael Gottlieb u homosexuálů v Los Angeles — 1981 první epidemiologické údaje ukazující, že AIDS je infekční onemocnění přenosné při sexuálním styku a krví — 1983 květen jako první popisuje virus vyvolávající AIDS (LAV) profesor Luc Montagnier a jeho tým z Pasteurova institutu v Paříži — 1984 květen provádí profesor Robert Gallo a jeho tým v USA izolaci viru vyvolávajícího AIDS (HTLV 3), čímž jsou potvrzeny francouzské práce — 1985 listopad se objevují skríningové testy — 1985 se provádí systematická kontrola krve k transfúzím a pro výrobu krevních derivátů (ve Francii) — 1986 březen byl objeven HIV 2 profesorem Lucem Montagnierem a jeho týmem v Pasteurově institutu v Paříži ve spolupráci s výzkumnými pracovníky a lékaři z nemocnice Clauda Bernarda (Paříž) a z nemocnice Egase Monize (Lisabon). — Koncem roku 1986 jsou první klinické výsledky ukazující na prodloužení přežití u pacientů s AIDS, kterým byl podáván antivirový preparát AZT (azidothymidin) — 1991-1993 byl významný pokrok v poznání mechanizmů onemocnění. Jsou první pokusy s potenciálními vakcínami na člověku. Virus HIV = Human Immunodeficiency Virus — První virus izolovaný jako původce AIDS (HIV 1) představuje mimořádně malou částici(1/10000mm). — Jádro viru je kryto proteinovým obalem. — V tomto obalu je ukryta molekula RNA, jež je nositelkou genetického kódu viru. — Obal viru je složený z proteinů a lipidů. — Obalové proteiny umožňují přilnutí viru k T4 lymfocytům a jeho proniknutí do těchto buněk. — Některé složky těchto obalových proteinů vyvolávají v organismu silnou imunitní odezvu, což je předurčuje k využití při vývoji vakcíny. Na povrchu těchto proteinů lze pozorovat důležitý výběžek, proti kterému se tvoří protilátky neutralizující speciálně infekčnost viru. HIV 2 — Druhý virus byl izolován rovněž v Paříži, jednak v Pasteurově institutu a jednak v nemocnici Clauda Bernarda, a to z ohniska AIDS na západě Afriky. — Od viru HIV 1 se liší zejména svými obalovými proteiny. — HIV 2 nelze vždy prokázat pomocí serologických testů pro průkaz HIV 1,dnes však jsou již k dispozici a v praxi se běžně používají i specifické testy pro HIV 2. — HIV 1 i HIV 2 jsou původci téhož onemocnění, tedy AIDS. — HIV 2 je však patrně méně virulentní než HIV 1. — Virus HIV napadá samotné řídící centrum imunitního systému - T4 lymfocyty, a ochromí obranu organizmu ještě dříve, než se stačí zformovat k boji. Destrukce imunitního systému způsobí, že se organizmus pacienta není schopný bránit běžným infekcím a některým nádorovým onemocněním. — Virus chronicky infikuje ještě další druh bílých krvinek, makrofágy. Ty hrají důležitou úlohu v imunitních reakcích.Dále přicházejí tyto buňky jako první v organizmu do styku s virem a dalšími agresivními činiteli. — HIV se začlení do genetického programu T4 lymfocytu. — Vlastnosti každé lidské buňky jsou zapsány v genech tvořených DNA- genetický kód buňky. — Vlastnosti viru HIV jsou zapsány v genech tvořených RNA, v tomto případě hovoříme o genetickém kódu HIV. Aby mohl virus HIV infikovat buňky jako T4 lymfocyty, musí začlenit svůj genetický kód složený z RNA do genetického kódu T4 lymfocytů tvořeného odlišnou molekulou, tedy DNA. Tyto dva programy RNA a DNA nejsou kompatibilní. A proto musí virus napřed transformovat svůj genetický kód RNA do kódu DNA, a to pomocí zvláštního enzymu, který má k dispozici, reverzní transkriptázy. Jakmile se viru AIDS podaří začlenit svůj genetický kód do genetického kódu T4 lymfocytů, bude se moci množit na úkor těchto lymfocytů a nakonec je zničí. A tak postupně dochází k ochromení imunitního systému. Odkud přichází virus HIV — HIV 1 je v epidemii AIDS nejdůležitějším virem. Jeho genetický kód se natolik liší od genetického kódu HIV 2, že nelze předpokládat, že by vznikl pouhou jeho mutací. — HIV 1 se patrně již dlouhou dobu vyskytoval u některých izolovaně žijících lidských populací, kterými byl relativně dobře tolerován. — HIV 2 je relativně blízkým příbuzným viru africké opice(mangabey,rod Cercocebus). — Nejpravděpodobnější hypotéza naznačuje, že někdy v bližší či vzdálenější minulosti patrně došlo k přenosu tohoto viru z opice, která byla jeho rezervoárem s relativně dobrou tolerancí k němu, na člověka, který se stal novým hostitelem tohoto viru a nebyl na něj připraven. — HIV 2 stejně jako HIV 1 může u člověka způsobit onemocnění AIDS, jeho přenos je však obtížnější. Dojde-li k němu, projeví se ve srovnání s infekcí HIV 1 rozvinuté onemocnění méně často a za delší dobu. Jak dochází k přenosu viru HIV — Není odolný — Je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální a chemické prostředky, např. teplota nad 60^oC, běžné dezinfekční prostředky, zejména chlorové preparáty, i mýdlo. — Virus HIV se vyskytuje v tělesných tekutinách, zejména v krvi, ve spermatu, poševním sekretu a mateřském mléce. — Byl v nepatrném množství zjištěn i v dalších tělních tekutinách(ve slinách, slzách, potu atd.), v nichž se však zpravidla vyskytuje pouze v podprahovém množství, které k vyvolání infekce nestačí. — Při zaschnutí záhy hyne. — K získání nákazy musí do organizmu člověka proniknout určité množství viru HIV, hovoříme o tzv. infekční dávce. Cesty přenosu 1. Nechráněným pohlavním stykem 2. Krevní cestou a) podáním infikované krve nebo krevních přípravků b) při injekčním užívání drog 3. Přenos z matky na dítě HIV se nepřenáší — při běžném společenském styku (podáním ruky,..), — společným užíváním nádobí, WC; — polibkem, objímáním, — v sauně, bazénu, — hmyzem Jak lze prokázat virus HIV — Přítomnost viru HIV lze prokázat ve vzorku odebrané krve. — Průkaz se provádí nejčastěji nepřímými metodami umožňujícími detekci protilátek vytvořených organizmem jako odpověď na přítomnost viru (např. ELISA) — nebo méně často přímými metodami umožňujícími průkaz samotného viru nebo některé z jeho složek. Přímé metody — 1. Izolace samotného viru z lymfocytů představuje velmi nákladnou techniku, jejíž použití je vyhrazeno pouze pro výzkumné účely. — 2. Průkaz virového antigenu se provádí přímo v séru. Přítomnost antigenů v krvi je zjistitelná záhy po infekci, ale pouze po přechodnou dobu. — 3. PCR (Polymerase Chain Reaction) založena na aplifikaci části genetického materiálu HIV (DNA), a to až milionkrát, která umožní prokázat přítomnost i velmi malého množství viru v krvi. Metoda ELISA — Pacientovi se odebere vzorek krve. Z odebraného vzorku se připraví sérum. Sérum se nanese do malých jamek v mikrotitračních destičkách, které obsahují virový antigen(AG). Pokud jsou v séru obsaženy protilátky(AB) proti viru HIV, dojde k navázání AB na AG za vzniku komplexu AB-AG. Chemickou reakcí se komplex AB-AG zabarví. Intenzita zabarvení je úměrná hladině přítomných protilátek. Zabarvení signalizuje pozitivitu testu,zatímco bezbarvá kapalina v destičce znamená, že výsledek testu je negativní. — Samotný pozitivní výsledek testu ještě nestačí k tomu, aby byl člověk označen za séropozitivního. Je nutno přistoupit k dalšímu ověření výsledku, aby se zcela vyloučil možný omyl. — Pozitivní výsledek testu znamená, že séropozitivní pacient byl infikován HIV. Neznamená to však, že se u pacienta již projevují příznaky AIDS. Průběh onemocnění — Inkubační doba, od vstupu viru do vnímavé buňky po objevení se klinických příznaků charakterizovaných jako akutní infekce či primární onemocnění, obnáší průměrně 3 týdny. — Má tři fáze: — První je akutní fáze objevující se několik týdnů po expozici. — V té chvíli je v krvi poměrně velké množství viru, který se snaží potlačit především cytotoxické T-lymfocyty a objevují se protilátky proti viru. — Projevuje se to podobným průběhem, jako má chřipka. — Přibližně po dvou týdnech to vypadá, že virus je skoro zlikvidován, jeho množství v krvi poklesne na nízkou hladinu, nastává druhá tzv. asymptomatická fáze. — může trvat 1-10 let. — cytotoxické lymfocyty vyhledávají napadené TH-lymfocyty a likvidují je. — Jeden z virových povrchových proteinů gp120 se ovšem může navázat i na nenapadené TH-lymfocyty a ty jsou potom také likvidovány. Tělo si tak vlastně samo ničí jeden typ lymfocytů. — Množství viru stále kolísá kolem velmi nízké hladiny. — Virus HIV při množení vytváří neustále nové mutanty a ty pak unikají již připraveným protilátkám a cytotoxickým T-lymfocytům. Jeho množství v krvi na chvíli vzroste, ale po chvíli to opět vypadá, že tělo vyhrává. Se vznikem nové mutanty se situace opakuje. Množství TH-lymfocytů pomalu, ale jistě klesá. — Když klesne přibližně na poloviční hodnotu, je již imunitní systém tak oslaben, že začíná propukat třetí-symptomatická fáze. — V této chvíli již virus naplno ukazuje, co umí, všechny mutanty vyrážejí do boje najednou a jeho množství v krvi se zvyšuje, množství vyráběných protilátek klesá. — Přibližně po dvou letech je imunita již tak oslabena, že propuká vlastní AIDS. — Tato choroba vede k úplnému vysílení organizmu. — Málokdy je však přímou příčinou smrti. — Slabé tělo podlehne některé ze sekundárních infekcí, například zápalu plic nebo některému druhy rakoviny, protože není schopné vzdorovat ani za pomoci léků. AIDS jako klinicky rozvinuté stádium infekce HIV — Oportunní infekce — Nejčastěji bývají postiženy plíce, trávicí trubice, mozek, kůže — Nádorová onemocnění — Kaposiho sarkom - postihuje 35% pacientů — Lymfomy — HIV může přímo působit na centrální nervový systém a vyvolává neurologická postižení — Ve Střední Africe se běžně vyskytuje také syndrom chřadnutí Kvasinková infekce v dutině ústní — Podle odhadů SZO se u séropozitivních jedinců do 10 let v 60% vyvine AIDS, u 20% se projeví vedlejší příznaky onemocnění a u 20% se neprojeví žádné klinické příznaky. Léčba — Základem léčby je vedle profylaxe a včasné léčby oportunních infekcí protivirová terapie. Jejím cílem je alespoň zpomalit množení HIV a předejít tak zhroucení imunitního systému. Konečný cíl protiretrovirové terapie - eliminace viru z organismu - není dosud vyřešen. Všechna dosud dostupná antiretrovirová chemoterapeutika svým zásahem do replikačního cyklu viru pouze více či méně úspěšně zpomalují jeho množení v organismu. — Existuje celá řada antiretrovirových preparátů, které působí v různých fázích replikace viru. Jejich kombinací lze dosáhnout zvýšeného účinku a omezit výskyt rezistentních variant HIV. Základním lékem zůstává azidothymidin (AZT). U gravidních žen AZT podávaný během těhotenství snižuje možnost přenosu HIV infekce na novorozence. Epidemiologická opatření — 1. preventivní — V současné době neexistují žádná specifická preventivní opatření. K dispozici není účinná očkovací látka ani jiné profylaktické preparáty. Preventivní opatření, která jsou k dispozici: * výchova, vedoucí ke změnám přístupů a chování v sexuálním životě * zajišťování bezpečnosti krevních konzerv a derivátů testováním všech darovaných krví * diskutován je program výměny jehel a stříkaček u injekčních uživatelů drog — 2. represivní * hlášení HIV pozitivity, onemocnění AIDS a úmrtí Národní referenční laboratoři pro AIDS * žádná karanténní opatření ani omezování společenského styku nejsou uplatňována; výkon povolání je omezován pouze zdravotním stavem, nikoliv nálezem HIV pozitivity. Výskyt — Celosvětový, jedná se o pandemii. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace bude do roku 2 000 na celém světě okolo 6 milionů lidí s AIDS a okolo 20-40 milionů HIV infikovaných osob. Nejvyšší výskyt je v současné době na africkém a nověji i na asijském kontinentu. Zejména v jihovýchodní Asii probíhá explozivní epidemie HIV/AIDS, v níž převládají jiné subtypy HIV-1 než na americkém a evropském kontinentu. Zdá se, že některé z těchto subtypů se snadněji šiří heterosexuálním pohlavním stykem a v této souvislosti se uvažuje i o možnosti vzniku nové vlny epidemie HIV/AIDS v Evropě a na americkém kontinentu, kde se podle dosavadních údajů epidemie HIV/AIDS do určité míry stabilizovala. Infekce typem HIV 2 zůstává lokalizována na západním pobřeží Afriky, v Evropě a na americkém kontinentu nemá prakticky žádný význam. — V České republice bylo k 31. 12. 1998 hlášeno celkem 392 HIV pozitivních a 118 případů AIDS, ze kterých 73 zemřelo. — V ČR je průměrně ročně nově registrováno 50-60 osob nakažených virem HIV. Předpokládáme však, že skutečný počet nakažených je asi pět až desetkrát větší. — Informace naleznete na adrese: — www.aids-hiv.cz — www.hiv-aids.cz Děkujeme za pozornost J