Integrace nevidomého žáka do Základní školy běžného typu Zadání: nevidomý žák, 6 let, IQ v normě Vypracovali: Veronika Grbavčicová Kateřina Snášilová Michaela Fillová Darina Ivancová Nevidomost • Květoňová-Švecová (1998) definuje slepotu jako ,,neschopnost jedince vnímat zrakem. I když je zachováno určité zrakové čití – světlocit.“ • Nevidomost rozlišujeme na: - praktickou (pokles zrakové ostrosti v rozmezí 1/60 – světlocit se správnou projekcí nebo omezeným zorným polem méně jak 5 stupňů kolem) - totální (pohybuje se mezi zachovalým světlocitem s chybnou projekcí a ztrátou světlocitu) • Nevidomí mají problém získávat informace zrakovou cestou, proto využívají kompenzačních smyslů (zejména sluch a hmat) • Nevidomost ztěžuje poznávací procesy, je omezen grafický výkon, socializace a objevují se problémy se samostatným pohybem a prostorovou orientací • U nevidomých, zvláště dětí, často dochází k verbalismu, kdy děti často používají značné množství slov, ale nechápou jejich smysl (kompenzují nedostatek smyslových zkušeností) Vyučovací proces • Pro zrakově postižené dítě znamená vstup do běžné základní školy určitou psychickou zátěž, kladou se nároky na jeho schopnost přizpůsobit se skupině zdravých vrstevníků. • Vše záleží na dobrém začátku, proto by se dítě mělo ještě před nástupem do školy (začátkem nového školního roku) seznámit s prostředím školy a třídy v době nepřítomnosti ostatních dětí, kdy se učitel může dítěti plně věnovat a při procházení učeben není narušováno vyučování. • Spolužáci by si měli zvyknout na volný pohyb postiženého dítěte po třídě při vyučování, aby si mohlo přečíst text na tabuli nebo prohlédnout názorné pomůcky. • Některé děti mají i charakteristické zlozvyky, jako je kývání těla, otáčení se kolem osy těla, mačkání očí, třepání rukama a další. Někdy slovně, ale i fyzicky napadá spolužáky a svévolně vyrušuje ve vyučování, což může vést k odmítavému postoji zdravých dětí. • Naštěstí ve většině případů je přijetí postiženého spolužáka přátelské. • Učitel by měl děti naučit také komunikaci s postiženým, informovat dítě průběžně o činnostech ve třídě, děti by se měli nejprve při každém rozhovoru představit jménem, dokud se postižené dítě nenaučí je rozpoznat podle hlasu. • Děti by měly být také připraveny poskytnout pomoc zrakově postiženému dítěti při pohybu mimo třídu, měly by si navyknout zavírat skříně a upozorňovat na případné překážky. • Spolužáci by také měli být upozorněni na to, že postižený žák potřebuje zvýšenou individuální pomoc učitele, případně i svého asistenta. Tělesná výchova ¢ Tělesná výchova u zrakově postižených dětí je vhodným léčebným a rehabilitačním prostředkem. ¢ Děti mají při cvičení omezenou kontrolu zrakem - učí se házet a chytat ozvučené míče, učí se správnému držení těla a správné chůzi, neboť mívají často sklon k pohodlné, šouravé chůzi. ¢ Učitel musí všechny cviky slovně komentovat, nebo dítě nechat, aby si pozici při cviku mohlo zkontrolovat hmatem. ¢ Při cvičení na nářadí si je dítě musí napřed ohmatat. ¢ Z lehkoatletických disciplín se doporučuje běh, kdy dítě běží buď za ozvučeným cílem, nebo s traserem, který běží trasu před dítětem, vhodný je i běh ve dvojici se zdravým dítětem, kdy se drží za ruce. • Skoky jsou u většiny slabozrakých dětí zakázány kvůli otřesům očí, nevidomé dítě si může místo odrazu odkrokovat nebo jej lze označit akusticky, např. tlesknutím. • Do tělesné výchovy lze zařadit i společenské hry. • Dalším úkolem tělesné výchovy je i výuka prostorové orientace, samostatného pohybu a chůze s bílou holí či průvodcem. Tuto výuku většinou zajišťují speciální pedagogové ze SPC. • Učitelé často neznají specifika tělesné výchovy pro zrakově postižené děti a proto jsou mnohdy tyto děti osvobozovány, i když by mnohé cviky a úkoly zvládly. Pracovní výchova ¢ Manuální projev je stejně jako řeč dokladem rozvoje psychických vlastností dítěte. ¢ Zrakově postižené děti se učí rozeznávat jednotlivé druhy materiálů a rozvíjí si jemnou motoriku. ¢ Při pracovní výchově musíme preventivně předcházet poranění ruky. ¢ V pracovní výchově se dítě také učí sebeobsluze jako je např. stolování, oblékání, hygiena, příprava jednoduchých pokrmů, ruční práce, ale i ruční obrábění dřeva, kovů a plastů. ¢ Zrakově postižené dítě zvládne většinou stejnou práci jako zdravé, akorát potřebuje více času, protože předmět poznává hlavně hmatem. ¢ Učitel by měl dítě seznámit s prostředím pracovny, zajistit volný přístup k pracovnímu stolu ze všech stran a vyžadovat udržování pořádku na pracovním místě a stálé ukládání nástrojů a pomůcek. ¢ Mnohdy kvůli nevědomosti učitelů o schopnostech zrakově postižených dětí bývají děti z pracovní výchovy často osvobozeny. Hudební výchova • Vyučování hudební výchovy je téměř stejné jako u zdravých dětí, avšak potíže může činit intonace podle notového zápisu. Proto by měl učitel zajistit výuku notového zápisu v Braillově písmu. • Většinou se však děti jednou naučí melodii a pak už ji zpívají zpaměti. • Zrakově postiženému dítěti by měla běžná škola zajistit výuku hry na hudební nástroj a poskytnout mu tak stejné možnosti hudebního vzdělání jako speciální škola. Výuka hry na hudební nástroj je však o to složitější, že dítě musí hrát z paměti a nemá možnost zrakové kontroly správného držení nástroje a prstokladu. • Hra na hudební nástroj má přispět k celkovému rozvoji manuálních schopností a sluchového vnímání dítěte. Čtení ¢ Nevidomé děti se učí za pomoci speciálního pedagoga číst i psát Braillovým písmem. Používají učebnice psané bodovým písmem a učitel má kopii v černotisku, aby mohl sledovat např. čtený text. Psaní • V běžných školách píší nevidomí žáci Braillovým písmem • Nevidomé děti se učí za pomoci speciálního pedagoga psát již v první třídě na Pichtově psacím stroji. • Učitel by měl znát alespoň základní manipulaci s Pichtovým psacím strojem, aby dítěti mohl pomoci např. se zakládáním papíru apod. • Všechny zrakově postižené děti by se měly naučit psát na psacím stroji, protože znalost klávesnice jim usnadní i budoucí práci s počítačem. Technické zabezpečení Teplota ve třídě: • Je důležité dodržovat správnou teplotu ve třídě - při nižších teplotách dochází k omezení citlivosti prstů a snižuje se hmatové vnímání, které je důležitou součástí kompenzačního systému, a je znemožněno čtení Braillova písma. Úprava interiéru: • Pro bezpečný samostatný pohyb dítěte a lepší orientaci se doporučuje umístit zábradlí na obě strany schodiště, velké místnosti rozčlenit na menší, např. použitím různých podlahových krytin. Materiální zabezpečení (pomůcky) Klasické pomůcky • kostkový reliéfní šestibod • kolíčková písanka • Pražská tabulka • Pichtův psací stroj • dymokleště • učebnice, časopisy a jiné texty v Braillově písmu • reliéfní obrazový materiál (obrázky, grafy, mapy, atlasy) • speciální rýsovací potřeby (hmatová pravítka, úhloměry, kružítka) • zvukové záznamy učebnic, knih, časopisů apod. Moderní elektronické pomůcky • magnetofon • diktafon a elektronický záznamník s paměťovou kartou • kapesní kalkulátor s hlasovým výstupem • digitální čtecí přístroje s hmatovým výstupem v reliéfní latince (Optakon) • elektronický přenosný zápisník s hlasovým nebo hmatovým výstupem (Eureka, Aria, • Gin, Packmate) • osobní počítač nebo notebook s hlasovým výstupem s tiskárnou pro černotisk, • s tiskárnou pro Braillovo písmo, s Braillským řádkem, se skenerem, • fuser (využíván pedagogy k výrobě reliéfních hmatových obrázků a grafů) (4) ¢ Běžné školy si pomůcky buď zapůjčují ze speciálně pedagogického centra, nebo je nakupují z prostředků příplatku na zdravotní postižení. ¢ Lze také využít osobních pomůcek žáka, které si přinese z domova. Personální zabezpečení • Učitel - musí získat alespoň základní informace o specifice vývoje zrakově postižených dětí a o metodice jejich výuky, dále navázat těsnou spolupráci s rodiči zrakově postiženého dítěte a zajistit příznivé klima ve třídě • Nezbytná spolupráce se speciálním pedagogem SPC • Osobní asistent - přebírá odpovědnost za žáka od jeho převzetí od rodičů až po návrat domů. V době vyučování pomáhá při činnostech, které žák není schopen sám zvládnout. Účastní se i kroužků a dalších akcí, které žák v rámci školy absolvuje. Podílí se na přípravě vytváření speciálních pomůcek do jednotlivých předmětů. Asistent vede žáka k soběstačnosti a sebeobsluze i prostorové orientaci. Společně s učitelem vytváří přátelskou atmosféru a porozumění mezi žáky. • Asistent pedagoga - pomoc žákům při přizpůsobení se školnímu prostředí, pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc při komunikaci se žáky, při spolupráci se zákonnými zástupci žáků a komunitou, ze které žák pochází. Historie ¢ V péči o nevidomé šlo především o to umožnit písemnou komunikaci a takto začlenit postižené do sociálních vztahů ¢ Slepecké písmo bylo zpravidla reliéfní, aby se mohlo číst hmatem. Zachovaly se informace i o uzlovém písmu (dlouhé provazy různých barev,přivazovány kratší provázky s uzlíčky) ¢ První pokusy sahají do 14.století, ale četnější až v 17.století ¢ Alexander Mell uvádí, že jako slepecké písmo existovaly ze dřeva vyřezávané znaky ( Řím 1575, Rampazetto, Madrid 1580, Franciscus Lucas) ¢ Dále se používalo písmo z drátu ¢ L. Monreau vytiskl r.1640 celou knihu reliéfním písmem ¢ O problematice nevidomých se zabýval také Denis Diderot (1713-1784) svým spisem „Dopisy pro slepé“ ¢ Valentin Hauy (1745-1822) vyvinul systém plastického písma pro nevidomé (normální typ písma v reliéfním provedení-nevyhovovalo -1784 internát a škola pro nevidomé v Paříži - stal se tak zakladatelem systematické hromadné výchovy a vyučování slepců ¢ 1804 jej pozval car Alexandr, aby zorganizoval ústav v Petrohradě ¢ Pod jeho velením založil král Bedřich Vilém III. Ústav slepců v Berlíně ¢ 1786 Myšlenky o výchově slepců ¢ Josef Julius Barbier (1767-1841)- bodové písmo „Ecriture nocture“ (noční písmo) -sestavil abecedu z 12 bodů - určeno nevidomým, normálně vidící člověk nezvládal ¢ Louis Braille (1806-1852) oslepl jako chlapec, osvojil si slepecké písmo ¢ vyvinuté Barbierem a zjednodušil ho - 6 reliéfních bodů z nichž vytvořil obdélníky seřazené do dvou tříbodových sloupců, uspořádaných svisle pod sebou - 63 možných kombinací vynecháním jednoho až pěti bodů - sestrojil tak celou abecedu, diakritická znaménka, číslice, aritmetické i další matematické znaky, chemické značky i chemické vzorce, notopis či šachovou notaci ¢ r.1825 vyšla jeho publikace s názvem „Postup psaní slov, hudby a zpěvu pomocí bodů k potřebě slepců“ ¢ r.1879 odsouhlaseno používání Braillovy soustavy na III.slepeckém sjezdu v Berlíně ¢ Pouze Velká Británie tvoří výjimku v užívání Braillova písma, užívá se vedle něj i písmo Moonovo a Lucasovo ¢ Kromě Braillova písma se učí nevidomí ještě jehlovému písmu – vypichování běžné velké abecedy - na jednom konci jsou kovové hranolky a na druhém znaky Braillova písma, což jim umožňuje písmený kontakt s lidmi, jejichž zrak není narušen ¢ Toto písmo zavedl Jan Vilém Klein (1765-1848) - ředitel vídeňského ústavu pro nevidomé ¢ V Berlínském ústavu sestrojen tzv.Pichtův stroj se sedmi klávesami pro šest bodů braillovy abecedy a uprostřed pro mezerník. ¢ Avšak první psací stroj pro slepce vynalezl inženýr Farkaš Wolfgang von Kempelen (1734-1804) ¢ r.1791 první škola pro nevidomé ve Velké Británie – praktický výcvik v sebeobsluze a v pracovních dovednostech ¢ 1893 zaveden povinná šk.docházka pro tyto děti ¢ Pedagogové si uvědomili, že latinka slepcům nevyhovuje, proto zde zkoušeli další způsoby: - r.1826 James Gall –trojúhelníkový systém - T.M.Lucas „univerzální anglická abeceda“ - J.H.Frére –znaky nevyjadřovaly písmena abecedy,ale hlásky anglického jazyka - 1847 William Moon publikoval vlastní abecedu,která navazuje na znaky anglického těsnopisu Čechy ¢ Počátkem 19.stol. Zahájena péče o nevidomé ¢ r.1807 založení „Hradčanského ústavu“ Aloisem Klárem (1763-1834) ¢ r.1832 odešel a otevřel nový ústav, nazvaný „Klárův ústav“ ¢ r.1831 sepsal dějiny ústavu s názvem „Pamětihodnosti pražského soukromého ústavu“ ¢ Jeho syn Pavel Klár (1801-1860) byl předsedou kuratoria Klárova ústavu, napsal „Dějiny Klárova ústavu“ ¢ Rudolf Klár (1845-1898)-zřízení mateřské školy pro nevidomé děti „Pod Daliborkou“ ¢ ¢ Péče v Brně ¢ r.1835 Jan Rafael Beitl v Zábrdovicích založil malý soukromý ústav ve svém domě ¢ r.1843 položen základní kámen Moravskoslezského ústavu ¢ r.1846-otevření Moravskoslezského ústavu- J.R.Beitl prvním ředitelem ¢ -byla to odborná škola, vyučovaly se řemesla ¢ r.1910 v Praze založen Deylův ústav ¢ -ředitelem Antonín Mráček ¢ -spolupracoval Jaromír Doskočil, autor Prvního českého slabikáře pro nevidomé ¢ Josef Zeman (1867-1961) –organizátor péče o handicapované děti a mládež ¢ -založil časopis „Uchylná mládež“ 1924-1936 ¢ -publikoval řadu studií zaměřených na různá postižení a nevidomým věnoval značnou ¢ pozornost ¢ -„Otázky slepecké výchovy“, „Poznámky k psychologii slepců“, „Kultura slepců“, atd. Argumenty pro inkluzi ¢ nevyčleňování ze společnosti ¢ splynutí s intaktními jedinci ¢ lepší příprava pro běžný život ¢ seznámení se s překážkami běžného života ¢ úleva pro rodiče – nemusí dítě vozit do vzdálené školy ¢ dítě nemusí bydlet na internátu daleko od domova Legislativa ¢ O přijetí dítěte do běžné základní školy rozhoduje ředitel školy spolu se souhlasem rodičů. ¢ Řídí se vyhláškou č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných ¢ Tato vyhláška patří pod zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon) ¢ Žáci se vzdělávají podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy (RVP ZV). ¢ Je vypracován individuální vzdělávací plán (IVP). ¢ IVP je dvakrát ročně vyhodnocován ¢ Na integraci se podílí učitel, žák, spolužáci, rodiče a ostatní odborníci. Výtvarná výchova Ukázka vyučovací hodiny • třída (integrovaný nevidomý žák, 6 let) Téma: Oživlé jarní oblázky ¢ Potřebný materiál: oblázky, kamínky připomínající zvíře či krajinu, temperové barvy, prstové barvy, podložky, štětce, kelímky na vodu. ¢ Technika: malba na kámen ¢ Úkol: 1. část – prohlédnout si,ohmat kameny. Dle své fantazie určit čemu se podobá. 2. část – samostatná práce, dotvoření své představy zvířete či jarní krajiny pomocí barev. Cíl: ¢ Osvojení si práce s barvami. ¢ Seznámení se s možností práce s jiným materiálem než je papír. ¢ Rozvoj představivosti, abstraktního myšlení, hmatového vnímání ( nevidomý žák). ¢ Zopakovaní si učiva z prvouky týkající se jarního období. Bloomova taxonomie • Zapamatování – vědět co je to Jaro; pedagog přečte úryvek článku O jaře z učebnice prvouky. • Pochopení – prokázání porozumění pojmu Jaro; pedagog klade otázky, aby zjistil jak žáci porozuměli pojmu jaro. • Aplikace – použití osvojených znalostí o Jaře; své myšlenky aplikují do svých návrhu k ztvárnění oživlých jarních oblázků. • Analýza – vyzkoušet; přetvoření návrhů do výtvarných děl. • Syntéza – vytvořit; dokončení ztvárnění své představy. Žáci si mezi sebou popisují co jejich objekty představují, nevidomý žák si může ohmatat. • Hodnocení – posoudit; po prohlédnutí si prací svých spolužáků, výběr objektu, který nejvíce vystihl Jaro. Modifikace vzdělávacího obsahu • Aktivizace background knowledge -přečtení úryvku Jaro z prvouky, následná diskuze a zjištění zda-li žáci chápou tento pojem. • Výuka pojmů a souvislostí - pedagog navazuje na předešlý bod, klade dětem otázky uzavřené (odpovídají ano/ne), pokračuje otázkami otevřenými a zjišťuje zda-li chápou souvislosti mezi děním v přírodě a jarním obdobím(zvláště u nevidomého žáka mohou tyto souvislosti činit problémy z důvodu chybějícího zrakového vnímání). Organizační formy vyučovací hodiny • Práce ve skupině: ¢žáci si sednou do zadní části třídy na zem a s sebou si vezmou kamínky (pokud je potřeba nevidomému žákovi pomůže pedagog dojít na místo určené pro práci ve skupině). ¢učitel motivuje žáky k práci pomocí přečtení úryvku článku Jaro z učebnice prvouky a vzájemného si vykládání. ¢posléze si žáci prohlédnou, ohmatají své oblázky a pomocí své fantazie a předešlé diskuze si představí co by jejich objekt mohl představovat . 2. Samostatná práce v lavicích: ¢ nevidomý žák ztvární svou představu pomocí prstových barev (možnost spolupráce ve dvojici se spolužákem nebo za pomocí asistenta, je-li přítomen). Použitá literatura: ¢ Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené žáky Základní školy Alena Kéblová; 1995; nakladatelství Septima; první vydání; s. 20; ISBN 80-85801-62-0 ¢ Techniky ve výtvarné výchově Věra Roeselová; 1996; nakladatelství Sarah; s. 241; ISBN 80-902267-1-X ¢ Strategie v inkluzivní třídě; dokument Word; studijní materiály ¢ Keblová, A.: Integrované vzdělávání dětí se zrakovým postižením, 1.vydání, Praha, Septima 1996 ¢ Keblová, A.: Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené žáky ZŠ, 2.vydání, Praha, Septima,1999 ¢ Květoňová – Švecová, L.: Oftalmopedie, Brno, Paido, 1998 ¢ Květoňová, Nováková, Hamadová: Oftalmopedie, Brno, Paido, 2007