Komunikační přístupy ve školách pro sluchově postižené lOrální metoda lMetoda totální komunikace lBilingvální metoda Orální metoda Cílem je: lformovat mluvenou řeč na základě hmatu a zraku lvybudovat u sluchově postiženého mluvenou řeč jak v orální, tak v grafické podobě laktivizovat zbytky sluchu lZásady orální metody: lžákovi je exponováno slovo v mluvené a písemné, psané podobě lnové slovo zapadá do kontextu navozené situace lpodpora pomocí daktylních znaků lstálé vystavování dítěte mluvené řeči nejen ve školním prostředí Důvody pro orální metodu snadnější proniknutí do kultury majoritní společnosti slyšících lsnadnější interkulturní komunikace ltvrzení, že rozvoj myšlení je závislý na kvalitě mluvené řeči Důsledky striktní orální metody nehomogenní komunita SP lzhoršení úrovně jazyka u SP ve všech jeho rovinách lSP dosahují mnohem menších výsledků zejména v oblasti, kde mluvený jazyk slouží jako jediný prostředek získávání informací Dělení orálních přístupů unisenzorický – mluvit na dítě zezadu, aby se vyloučila možnost odezírání multisenzorický přístup – připouští odezírání lčistá orální metoda – původně v tomto smyslu multisenzorická a znamenala vytváření mluvy a nácvik odezírání lkombinované metody – povoleno psaní či prstová abeceda lRochesterská metoda – manuální techniky jsou jen doplňkem, jejich užíváním se předchází neúspěchům a úplné ztrátě schopnosti mluveného projevu lmetody usnadňující odezírání – odezírání pomocí fonemických posunků neboli náznaků, ke kterým řadíme Forchhammerovu metodu, Hand-Mund systém či Cued Speech Totální komunikace l filozofie, určitý způsob myšlení l způsob komunikace – neslyšící i slyšící se chtějí vzájemně co nejlépe pochopit l praktická metoda pro navázání komunikace s neslyšícími (neslyšící i slyšící použijí všechny dostupné prostředky k porozumění) Prostředky dorozumívání v rámci TK lpomocné artikulační znaky (PAZ) – vizuální kontakt lpantomima, mimika, dramatizace lprstová abeceda lmluvený jazyk – mluva, odezírání, čtení, psaní lposunkové systémy – všeobecně užívaná gesta, postoje těla lznakový jazyk, znakovaná čeština Kritika TK (Pulda, 1999) lděti sledují jenom ruce – nenaučí se srozumitelně mluvit ani odezírat lmnozí učitelé SP nedokáží současně mluvit a znakovat lje zanedbána raná sluchově řečová výchova lzisk ze slyšení se ztrácí, připojí-li se posunky Otevřený systém (Krahulcová) lznakový jazyk neslyšících lmluvená (hlasitá, orální, zvuková) řeč lodezírání lv posledním období i sluchová výchova a reedukace sluchu lgestikulace, mimika, pantomima lprstová abeceda, pomocné artikulační znaky lpsaná řeč, kresba lfilm, televize, videoprogramy, počítačové speciálně pedagogické a didaktické programy Bilingvismus komunikace sluchově postižených, kdy je přenos informací zajišťován paralelně ve dvou jazykových kódech (znakový jazyk neslyšících a mluvený, orální většinový jazyk) lSystém bilingvální komunikace (Krahulcová – Žatková, 2002) lmluvenou řeč nelze zvládnout bez současného vyučování ZJ ljenom ZJ zajišťuje přirozené podmínky jazykového vývoje lužívání ZJ neomezuje potřebu neslyšícího dítěte dorozumívat se lcíl bilingválního vyučování neslyšících dětí je normální jazykový vývoj v atmosféře porozumění a úspěchu Podmínky pro realizaci bilingválního přístupu (Domancová) realizace výzkumu teorie ZJ a tvorba metodik aplikace ZJ v procesu výchovy a vzdělávání neslyšících lpřirozené akceptování společenství SP a jejich jazyka lakceptování bilingválního přístupu ze strany rodičů lpříprava pedagogických pracovníků lnové kurikulum lzabezpečení přirozeného kontaktu mezi neslyšícími a slyšícími osobami lvíra v úspěch bilingválního vzdělávání Schéma struktury a vývoje bilingvální komunikace (Bouvet, 1990) lznakový jazyk (neomezený vývoj) lslovní jazyk lpsaná podoba jazyka (neomezený rozvoj s podporou ZJ) lorální řeč (omezený rozvoj senzorickou bariérou) Integrace SP žáků Činitelé účastnící se procesu integrace: lsluchově postižené dítě lrodina lučitel lspolužáci Přednosti integrace SP do školy běžného typu ldítě nemusí během týdne bydlet v internátě, doma citové zázemí ldoma má dostatek mluvních vzorů k napodobování lidentifikace se skupinou slyšících lslyšící přátelé, pokračování sluchově řečové výchovy, běžné sociální vzory lspolečné aktivity po škole (kroužky) lpartner spíše slyšící lvýznam též pro slyšící děti lběžná škola je motivací a výzvou – lepší návaznost školy na SŠ a V Nevýhody integrace lučitel nemusí vždy odhadnout speciální potřeby SP žáka, ne vždy kvalitní vysvětlení lSP dítě se může cítit izolované lslyšící spolužáci nejsou vždy ochotni pomoci ltřídy se špatnou akustikou, zvýšená hladina zvuku ve třídě – architektonické, akustické, materiální podmínky lzaniknou výborní SP žáci ve třídě lvětší vytížení rodičů během týdne Literatura lJABŮREK, J. Bilingvální vzdělávání neslyšících. Praha: Septima, 1998. lJANOTOVÁ, N., SVOBODOVÁ, K. Integrace sluchově postiženého dítěte v mateřské a základní škole. Praha: Septima, 1998. lKRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002. lPULDA, M. Surdopedie se zaměřením na raný a předškolní věk. Brno: MU, 1994. lPULDA, M. Včasná sluchově řečová výchova malých sluchově postižených dětí. Brno: MU, 2002.