Odezírání „Slyšení očima je velmi delikátní umění, jímž může bystré a pozorné oko podle pohybu rtů slyšet i to, co mluví kterákoliv osoba.“ J.Bulwer, Philocophus, 1648 n specifická forma vizuální percepce řeči n vnímání orální mluvy zrakem a její chápání podle pohybů úst, mimiky tváře, výrazu očí, gestikulace rukou i celého těla (Sovák, 1965) n dovednost jedince vnímat mluvenou řeč zrakem a pochopit tak obsah sdělení nejen podle pohybu úst, ale i podle mimiky obličeje, výrazu očí, gestikulace rukou, celkových postojů těla, situačních faktorů a kontextu obsahu mluveného. (Krahulcová, 2002) n je odhadování vyslovovaných slov z pohybů mluvidel – rtů, zubů, jazyka, lícních svalů n odezřít lze v nejlepším 30% fonematické informace řeči n nemůže nikdy zcela nahradit sluch a je vnímáno jako jeho nedokonalá náhrada n při odezírání je třeba znát a dodržovat celou řadu pravidel, vytvářet vhodné podmínky a přizpůsobit se situaci Podmínky odezírání Vnější podmínky odezírání a) dokonalý a nepřerušovaný zrakový kontakt b) osvětlení c) vzdálenost mluvící osoby d) řeč, její tempo a rytmus e) způsob výslovnosti mluvícího f) momentální situace g) znalost tématu hovoru h) další zdroje hluku (TV, rádio) a) zrakový kontakt - součástí nonverbální komunikace - odvrácení pohledu - je pro neslyšící základním předpokladem vzájemného dorozumívání. b) osvětlení - ideální je denní rozptýlené světlo - zdroj světla - špatné světelné podmínky - centrální osvětlení c) vzdálenost mluvící osoby - nedoslýchaví - těžce sluchově postižení - odpovídající výšková úroveň hlavy - mluvidla odezíraná shora působí potíže i zkušeným odezírajícím - komunikace u stolu - př. dva slyšící a jeden neslyšící d+e) řeč, její rytmus a tempo a způsob artikulace mluvícího - artikulace by měla být mírně zvýrazněná, ne však na úkor přirozenosti, mírně zpomalená a pečlivá - artikulační pohyby může lehce změnit žvýkačka, cigareta či jídlo v ústech nebo široký úsměv během hovoru - dělat pauzy, které člení výpověď na logické celky - rytmus řeči - správné frázování - kratší celky n vnitřní psychické a somatické podmínky trvalejšího i aktuálního rázu - momentální zdravotní stav - stav zraku - nemoc a bolesti - únava - pozornost - emoční a motivační stránka - míra uspokojení potřeb - pozitivní citový kontakt - postřeh a pohotovost - paměť - vrozené předpoklady pro rozvoj dorozumívacích dovedností n fyziologické – neporušené mentální funkce a zrak, schopnost využití zbytků sluchu a vibrační vnímání, celkový stav organismu n psychické – kvalita pozornosti, paměť, vrozené předpoklady, úroveň myšlenkových operací, schopnost převádět zrakové vjemy do pojmů, sociální zralost n verbální – slovní zásoba, znalost mluvnice užívaného jazyka, znalost větného kontextu, dosažený stupeň dorozumívacích schopností Stupně odezírání n rozlišujeme tři stupně odezírání a) odezírání ideovizuální, globální, pasivní, primární - faciální obraz je spojen s představou, nikoliv s artikulovaným slovem - jednoduchá vstupní forma odezírání, - je přirozenou a účinnou přípravou na globální vyučování mluvené řeči. b) odezírání vizuálně-fonetické, technické, lexikální - tohoto stupně dosahuje sluchově postižené dítě či jedinec : 1) když začíná mluvit, v období vyvozování hlásek a slov 2) na začátku metodického nácviku odezírání u ohluchlých - užívá se při artikulačních cvičeních zaměřených na izolované prvky, na slabiky a skupiny hlásek, při zdokonalování artikulace, při nácviku nových a obtížných slov, kde je důležité i vizuálně-technické zapamatování c) odezírání ideativní, rozumové, integrální - základem je poznávat faciální formu mluveného slova, uložit do zrakové paměti globální obraz slova nebo celé věty a z celku usuzovat na význam, obsah výpovědi - pochopí-li jedinec celkový obsah výpovědi, může pak doplnit to, co nelze odezřít - odezírání tak dostává komplexní a konečnou formu Složky odezírání Dvě základní složky odezírání : - technická a psychická složka 1) technická složka - viditelnost hlásek : a) samohlásky - dominují svou viditelností - jsou dobře vnímatelné - jsou kostrou vizuální částí mluvy - tvoří v českém jazyce zhruba 40% všech hlásek (viz graf 1) a proto jsou označované jako "body optické opory„ - liší se od sebe jen velikostí čelistního úhlu, zaokrouhlením či zaostřením tvaru úst, pohybem jazyka dopředu nahoru nebo dozadu nahoru n Graf 1 : Výskyt hlásek v českém jazyce v procentech (Janotová, 1999, str.12) b) souhlásky - jejich odezírání (viz graf 2) je pro rozpoznání slov mnohem důležitější než odezírání samohlásek Graf 2 : Rozdělení hlásek podle jejich obtížnosti při odezírání v procentech (Janotová, 1999, str.13) n co se týče viditelnosti a rozpoznatelnosti souhlásek, vzájemně se v podobných ústních obrazech pohlcují a dělí se na základě typických vizuálních obrazů a typických artikulačních pohybů do kinematických skupin n kiném - jednoduchý mluvně pohybový útvar, zrakem odlišitelný od jiných mluvně pohybových útvarů - jednomu kinému neodpovídá jediný foném, ale několik fonémů. - je jich dvanáct : pět pro samohlásky („a,á“, „e,é“, „i,í“, „o,ó“, „u,ú“) sedm pro souhlásky 1. „p,b,m“ – bilabiální kiném, 2. „f,v“ – labiodentální kiném, 3. „t,d,n,ť,ď,ň“ – lingvoalveolární kiném, 4. „s,z,c,ř“ – kiném ostrých sykavek, 5. „š,ž,č“ – kiném tupých sykavek, 6. „l“, „r“, „j“ – lingvoalveolární a vibrační kiném 7. „k“, „g“ – velární kiném * „h“, „ch“ a velární „n“ nemají vůbec svůj kiném - nejsou viditelné • body optické opory – ne jen samohlásky, ale i souhlásky bilabiální, labiodentální a některé alveolární (m-a-y, -o-s-á) b) psychická složka odezírání - napomáhá tomu, aby mohly být doplňovány mezery, nedostatky a neúplnost ústních obrazů, a to tak, aby mohl vzniknout srozumitelný, smysluplný celek - ten, kdo odezírá, spolumluví s tím, kdo k němu mluví, tzn., že ten, kdo spolumluví, tak i spolumyslí J - úmyslná a soustředěná pozornost - odezírání řeči je až desetkrát náročnější psychický proces než běžné naslouchání zvukové mluvené řeči - obsahové (logické) doplňování mezer v neúplných ústních obrazech a kombinační schopnosti - pravidelná cvičení a procvičování !!! Pomocné artikulační znaky (PAZ) n značky pomáhající při hláskové komunikaci n používají se při rozvíjení zvukové stránky mluvené řeči sluchově postižených dětí n podporují správnou artikulaci příslušných hlásek n jejich počet odpovídá počtu hlásek mluveného národního jazyka n vztahují se k fonémům x daktylní zanky ke grafémům n PAZ upozorňují na : a) správnou polohu mluvidel (jazyk, tvaru úst) b) na specifiku výdechového proudu (pocit tepla, chladu, nárazu, měkkého hlas.začátku) c) na chvění mluvidel při tvoření znělých souhlásek, atd. n SP děti se s PAZ seznamují v M n jedna ruka znázorňuje PAZ a druhá ruka odhmatává vibrace nebo kontroluje výdechový proud n PAZ splňují požadavek multisenzoriálního vnímání – zrak, hmat, zbytky sluchu n další fce. PAZ : optická analýza a syntéza slova, podpora zapamatování jeho struktury, přesné pochopení jeho gramatické struktury