Kultura neslyšících Vymezení pojmu kultura podle Průchy (2001, s. 31, in Kosinová, 2008): Širší pojetí kultury: „…vše, co vytváří lidská civilizace – tedy jednak materiální výsledky lidské činnosti, jako jsou např. lidská obydlí, nástroje,oděvy. A další jednak duchovní hodnoty lidí, jako je náboženství, umění, morálka, zvyky, vzdělávací systémy, politika, právo…“ Užší pojetí pojmu kultura: „…kultura je vztahována spíše k projevům chování lidí – tedy kulturou určitého společenství se míní jeho zvyklosti, symboly, komunikační normy a jazykové rituály, sdílené hodnotové systémy, předávané zkušenosti, zachovávaná tabu.“ ž pro účely diskuse o specifické kultuře Neslyšících jsou relevantní zejména zmínky o souboru hodnot, cílů a chování, který charakterizuje určitou společnost či organizaci. Termín kultura Neslyšících vznikl v 70. letech 20. století, aby se ukázalo, že komunita neslyšících může existovat (Ladd, 2003, s. 17, in Kosinová, 2008) Neslyšící vytvářejí své komunity na 3 základních rysech: ž hluchota ž komunikace ž vzájemná podpora 3 cesty ke členství v komunitě neslyšících: ž neslyšící děti neslyšících rodičů (nebo svou hluchotu zdědit ve třetí generaci) ž navštěvovat školu pro neslyšící nebo být jejím absolventem ž ve volném čase se stýkat s komunitou neslyšících Kdo také může patřit do komunity neslyšících: ž slyšících dětí neslyšících rodičů (CODA) ž slyšících lidí, kteří si vzali za manželku či manžela neslyšící osobu ž slyšícího člověka, který pro komunitu neslyšících po dlouhou dobu pracoval Co je typické pro komunitu neslyšících (zvyky, způsoby chování, tradice): ž Oční kontakt ž Upoutání pozornosti dotekem, světlem ž Loučení ž „Dobrou chuť“ – poklepání pěstí do stolu ž Při přípitku – dotek rukama, jimiž drží skleničky ž Při setkání dobrých známých – dva polibky na tvář ž Neslyšící tleskají třepotáním rukama nad hlavou ž …… Předávání kultury neslyšících ž kulturní a jazykové znalosti se v 90% v komunitě Neslyšících nepředávají z generace na generaci (pouze 10% neslyšících rodičů má neslyšící děti) ž sociální hodnoty, zvyky, pravidla chování, povědomí o historii a dokonce i znakový jazyk si mezi sebou předávají spolužáci ve školách pro sluchově postižené, příp. neslyšící pedagogové Divadlo a pantomima ž JAMU – Výchovná dramatika neslyšících ž Divadlo Neslyším ž Pantomima S.I. ž Nepanto Praha ž Tichá hudba (znakující „zpěváci“) Filmy ž Bohem zapomenuté děti (USA, 1986) ž Za hranicí ticha (Německo, 1997) ž AWI film – Čtyřlístek, Exponát roku 1827 TV a neslyšící ž Televizní klub neslyšících ž Zprávy v českém znakovém jazyce ž Skryté titulky (teletext s. 888) Další akce: ž pravidelná přehlídka tvorby ve ZJ – „Mluvící ruce“ ž národní přehlídka pantomimy a pohybového divadla „Otevřeno“ – Kolín ž plesy organizací a škol pro SP ž největší mezinárodní setkání neslyšících z celého světa – konference „Deaf Way“ Doporučená literatura: ž KOSINOVÁ, B. Neslyšící jako jazyková a kulturní menšina – kultura neslyšících. Praha: CKTZJ, 2008 ž SINECKÁ, J. Komunita neslyšících a limity jejich integrace do české společnosti. (Zprava o výzkumu zdravotně handicapované skupiny). Speciální pedagogika 1, 2003, s. 33 – 42. ž www.neslysim.cz ž www.asnep.cz ž www.ruce.cz