Pedagogická diagnostika Přednášky Garant předmětu: PaedDr. Jan Šťáva, CSc., katedra pedagogiky (stava@ped.muni.cz) Katedra pedagogiky PdF MU v Brně, 603 00 Brno, Poříčí 31 Konzultace z Pedagogické diagnostiky v jarním semestru 2008/2009 n Téma konzultací: Přednášející: n Základní teoretická východiska pedagogické Dr. Šťáva n diagnostiky n Metody pedagogické diagnostiky n v podmínkách školního vyučování n Metody testování n Pedagogická diagnostika výchovných činností n n Individuální vzdělávací plán - legislativa n Spolupráce učitele s PPP a PC n Autodiagnostika učitele n n Talentovaní žáci – diagnostika Pedagogická diagnostika n Teoretická východiska pedagogické diagnostiky – přístup edumetrický a kasuistický v procesu diagnostikování, provázanost PD s jinými vědními obory. Diagnostický proces, typy diagnostiky. n n MOJŽÍŠEK, L. Teoretické otázky pedagogické diagnostiky. Praha: Academia, 1987 str. 5-45 n SWIERKOSZOVÁ, J. Pedagogická diagnostika dětského vývoje pro učitele primárního vzdělávání. Ostrava: OU, 2004. s. 7-32. ISBN 80-7368-018-1 n KOLÁRIKOVÁ, Z.; PUPALA, B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001. s. 233-257. ISBN 80-7178-585-7. n ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuálně vzdělávací program. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-544-X. str. 10-25 n DVOŘÁKOVÁ, M. Přehled metod zjišťujících diagnostické údaje.In Kalous, Z.; Obst, O. (ed). Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. str. 186 - 188 Pedagogická diagnostika n ÚVOD Pro výchovu je velmi důležité zjišťovat efektivitu svého působení a také sledování příčin, proč se v konkrétních podmínkách nedaří dosáhnout stanovené cíle. Objektem výchovy je dítě, dospívající žák a také dospělý člověk a sleduje se rozvoj konkrétních vědomostí, dovedností a návyků, ale také poznávacích procesů, zájmů, postojů, světového názoru, morálních, estetických a pracovních vlastností. Sleduje se i rozvoj pohybové kultury. K naplnění významného záměru rozpoznat a hodnotit úroveň pedagogického rozvoje, hledat příčiny problémů a zjišťovat podmínky výchovy má sloužit pedagogická diagnostika, bez které si nelze představit zpětnou vazbu ve výchově ani progresívní pedagogickou praxi a objektivní vědecký výzkum. 1. Pedagogická diagnostika jako proces n Pedagogická diagnostika je vědeckou disciplínou, která se postupně vyčleňuje z pedagogicko psychologické diagnostiky a vytváří samostatný teoretický i metodologický potenciál pro potřeby pracovníků ve školství a jiných institucích. Lze hovořit o tom, že pedagogická diagnostika má v našich zemích určitou tradici, první stopy lze nalézt u J. A . Komenského. n Ale teprve s rozvojem pedagogického poradenství v 60. letech minulého století se začíná formovat samostatný vědní obor. Jde o změnu pedagogického působení na základe exaktního poznání a analýzy zjištěných skutečností. V průběhu let se tímto problémem zabývá celá řada významných psychologů a pedagogů (viz seznam použité literatury). Např. L. Mojžíšek (1988, s. 235) chápe pedagogickou diagnostiku jako „teorii a metodickou praxi zjišťování, rozpoznávání, klasifikování, posuzování a hodnocení úrovně pedagogického rozvoje žákovy osobnosti nebo skupiny žáků, rozvinuté vlivem pedagogického působení“. Tentýž autor upozorňuje na spojitosti diagnostiky se zjišťováním podmínek a příčin pedagogického rozvoje a návrhem dalších pedagogických opatření. Pedagogická diagnostika Pedagogická diagnostika = speciálně pedagogická disciplína, která se zabývá objektivním zjišťováním, posuzováním a hodnocením vnějších a vnitřních podmínek i průběhu a výsledků výchovně vzdělávacího procesu. Na základě těchto zjištění jsou potom vyslovovány prognostické úvahy a navrhována pedagogická opatření. (Chráska, M. Základy výzkumu v pedagogice: 2. vyd. UP Olomouc, 1998.257 s. ISBN 80 70677988). Pedagogická diagnostika je proces zjišťování a současně hodnocení dosaženého stavu rozvoje žáka. Je neoddělitelnou součástí výchovně vzdělávacího procesu. Zahrnuje celý komplex činností, ke kterým patří: Posuzování. Získávání informací. Zpracovávání získaných informací. Vyhodnocování . Klasifikace a mnohé další Všechny úkoly pedagogické diagnostiky jsou podřízeny pedagogickému záměru. Pedagogická diagnostika je úzce spojená s praxí. Vychází z pedagogických norem a hledisek a sleduje plnění cílů a úloh výchovně vzdělávacího procesu (např. osnov, standardů). Vzhledem k těmto normám pak posuzuje a hodnotí dosaženou úroveň pedagogického rozvoje žáka či skupiny žáků. Snaží se také odhalit co brání žákovi či skupině žáků plnit tyto požadavky. Pedagogická diagnostika směřuje k vypracování hypotézy o dalším pedagogickém postupu a projektu pedagogického opatření. Předmět pedagogické diagnostiky n Předmětem pedagogické diagnostiky je celý soubor jevů, dějů a jejich vzájemných vztahů v oblasti pedagogické situace. Obsahové zaměření pedagogické diagnostiky sleduje rozvoj osobnosti jedince, skupiny, vliv podmínek a příčin (škola-rodina, učitel-rodina, případně další činitelé ovlivňující rozvoj žáka. n Předmět pedagogické diagnostiky zároveň určuje též oblasti pedagogické diagnostiky: n Osobnost žáka (školní zdatnost, vlastnosti, chování žáka) n Skupina žáků (sociální vztahy ve třídě, jejich struktura, sociální klima) n Pedagogické působení školy i vlastní pedagogická činnost učitele n Vliv výchovných činitelů působících mimo školu (rodinné prostředí, kamarádi, vliv dalších osob – prarodiče apod., širší sociální prostředí) Diagnóza n Je výsledkem diagnostických činností, je to hodnotící závěr o zjištěné úrovni rozvoje žáka, obsahuje hodnocení aktuálního stavu a také návrh pedagogických opatření, včetně stanovení odpovídajících prostředků, není nikdy uzavřená, konečná, musí počítat se změnami ve vývoji žáka Úkoly pedagogické diagnostiky n Rozpoznání určitého stavu n Stanovení jeho příčin n Navržení dalších výchovných opatření = prognóza Etapy diagnostického postupu n Vymezení, upřesnění a formulace diagnostického cíle a předmětu diagnostického šetření n Sbírání a získávání diagnostických údajů n Zpracování diagnostických dat n Interpretace údajů a jejich hodnocení n Formulace diagnostických závěrů a návrhy pedagogických opatření n Zásady diagnostického procesu n Poznávání žáka (třídy, kolektivu) je dlouhodobý proces, je nutno zaznamenávat všechny změny. n Při poznávání je nutno spolupracovat s ostatními pozorovateli (ostatní učitelé, vedoucí zájmové činnosti, trenéři, spolužáci, rodiče atd.). n Důsledně hledat příčiny sledovaného jevu – velmi obtížné (etiologie – nauka o příčinách). n Dodržovat hledisko individuálního přístupu. n Diagnostický závěr vždy spojit s návrhem pedagogických opatření – citlivá záležitost, ale perspektivně poskytuje učiteli zpětnou vazbu. Diagnostické kompetence učitele n Vyplývají z analýzy etap : n Dobrá teoretická orientace v pedagogické diagnostice - metody, dovednost je vhodně volit, umět získané údaje zpracovat, umět vést diagnostické šetření, vyhodnocovat data, vyvozovat na základě interpretace a analýzy diagnostických dat pedagogické opatření a závěry n Učiteli je bližší didaktická diagnostika n Diagnostické kompetence učitele představují soubor vědomostí, schopností a dovedností. n Problémy diagnostické práce, diagnostické kompetence n Diagnostické kompetence učitele představují soubor vědomostí, schopností a dovedností, které umožňují diagnostikování žáka, příp. úkolových situací na jednotlivých úrovních založeného diagnostickým porozuměním, odpovědností a oprávněností při provádění diagnostických činností. (Krykorková, Chvál, 2006). n Diagnostik si musí uvědomit účel a cíle diagnostiky. Aby věděl za jakým účelem ji užívá a komu má co přinést? Vždy při diagnostikování jde o vnik do soukromí člověka. Zde nastupují etické zásady. Odpovědně musí zvážit výběr a způsob použití diagnostiky, zda ji vůbec použít a za jakých podmínek. n U nezkušených pracovníků velmi hrozí riziko oslnění výsledky testů následně možná patologizace žáků. Přitom diagnostiku mimo vyškolené odborníky (lékař, psycholog, pedagog, sociální pracovník) provádějí také vedoucí různých zájmových útvarů a samozřejmě rodiče. Ideální postup je práce odborníka, který pracuje i s poznatky získané od laiků. n Pro ochranu klienta (žáka) slouží především kvalitní profesionální příprava pracovníka, n etické kodexy profese a zásady práce s diagnostickými metodami (např. standardy pro pedagogické a psychologické testování). n V praxi se nejčastěji při diagnostikování objevují tyto problémy: n a) Nedostatek dovedností a nedostatečné kompetence diagnostika. n b) Užívání (nevhodných) diagnostických metod. n c) Povrchní interpretace (např. kresby) -dětinské nadšení z toho, co lze jednoduše z metody vyčíst. n d) Haló –efekt a předem determinovaná odpověď. (Potvrzuji si, že můj odhad byl správný……). n e) Soukromé teorie osobnosti. (Komu nejde matematika, nemůže mu jít ani fyzika). n f) Rychlé stanovení diagnózy, jednorázovost vyšetření, chybějící supervize apod. Specifické rysy a zaměření pedagogické diagnostiky v základní škole n Poznávání žáka musí být dlouhodobé n Nutná spolupráce s ostatními posuzovateli n Respektování etiologického hlediska n Hledisko individuálního přístupu Typy pedagogické diagnostiky (podle O. Zelinkové 2001): n a) diagnostika normativní n Slouží potřebám společnosti. Výsledek diagnostikování je srovnáván s výsledky n reprezentativního vzorku celé populace v určitých zkouškách. Zjišťtuje tedy, zda žák a jeho n výkony jsou srovnatelné s většinou populace stejného věku, zda zaostává apod. Slouží např. n k posuzování možností dalšího studia. n b) diagnostika kriteriální n Snaží se určit úroveň ve které se žák nachází, jaké dovednosti zvládá, opět srovnává s obecně n stanovenými měřítky. n c) diagnostika individualizovaná n Neužívá žádné srovnávání, ale sleduje postup a dosaženou úroveň za určitý časový úsek. Je n předpokladem pro pozitivní motivaci k dalšímu snažení, rozvoji. Je velmi potřebná u méně n úspěšných nebo jakýmkoliv způsobem handicapovaných a znevýhodněných dětí. Správně n stanovená diagnóza muže předejít vzniku možných problémů ve vývoji. n d) diagnostika diferenciální n Slouží k rozlišení stávajících a přetrvávajících obtíží, které mohou mít stejné projevy, ale n různé příčiny. Edumetrický a kauzistický přístup k diagnostikování n Peter Gavora n Rozlišuje dva přístupy k diagnostikování žáků. n Edumetrický (užívá kvantitativní metody, zjištěné údaje mají numerický charakter- např. testování) n Kauzistický přístup pozornost je věnována každému diagnostikovanému jedinci individuálně (kvalitativní pohled) Specifické oblasti pedaqogické diagnostiky žáka mladšího věku: n Diagnostika školní zralosti n Diagnostika počátku školní docházky n Úroveň osvojování dovedností n Specifické poruchy učení Oblasti pedagogické diagnostiky v základní škole n Diagnostika osobnosti žáka n Diagnostika rozumového rozvoje žáka (vědomosti, dovednosti, návyky, rozumové schopnosti, učební styl žáka n Diagnostika motivační a zájmové oblasti, postojové hodnotové orientace, psychických a somatických vlastností žáka n Diagnostika školního prostředí n Školní třída a její diagnostika n Autodiagnostika ped. práce učitele n Diagnostika rodinného prostředí Seznam literatury k předmětu Pedagogická diagnostika n vzdělávací program. Praha: Portál, 2001. 207 s. ISBN 80-7178-544-X. n Rámcový vzdělávací program pro předškolní výchovu a vzdělávání, RVP základního vzdělávání: www.vuppraha.cz n Zákon č.561 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání: www.msmt.cz Seznam literatury k předmětu Pedagogická diagnostika n ČÁP, J.; MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. s. 330-333. ISBN 80-7178463-X. n GAJDOŠOVÁ, L.; ŠATÁNEK, J. Otázky poznávania osobnosti žiaka a školském triedy. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, 1996. 61 s. ISBN 80 – 88825 – 81 – 4. n HRABAL, V. st., HRABAL, V.ml. Diagnostika. Pedagogickopsychologická diagnostika žáka s úvodem do diagnostické aplikace statistiky. Praha: UK, 2004. 199 s. ISBN 80-246-0319-5. n Hrabal, V. st. Jaký jsem učitel. Praha: SPN, 1988 n CHRÁSKA, M. Didaktické testy. Brno: Paido, 1999. 91 s. ISBN 80-85931-68-0. n CHRÁSKA, M. Metody pedagogické diagnostiky. Olomouc: UP Olomouc, 1988. 49 s. n KALOUS, Z.; OBST, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. s. 185-250. ISBN 80-7178-253-X. n KOLÁRIKOVÁ, Z.; PUPALA, B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001. s. 233-257. ISBN 80-7178-585-7. n MERTIN, V. Individuální vzdělávací program. Praha: Portál, 1995. n MOJŽÍŠEK, L. Základy pedagogické diagnostiky. Praha: SPN, 1986. Seznam literatury k předmětu Pedagogická diagnostika n MOJŽÍŠEK, L. Teoretické otázky pedagogické diagnostiky. Praha: Academia, 1987. 161 s. n MOJŽÍŠEK, L. K problému pedagogické diagnostiky zájmů, schopností a nadání žáků. Uherské Hradiště: Okresní osvětový dům, 1966. 36 s. n SLAVÍK, J. Hodnocení v současné škole. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9. n SPÁČILOVÁ, H. Pedagogická diagnostika v primární škole. Olomouc: UP, 2003. ISBN 80-7178-544-X. n SWIERKOSZOVÁ, J. Pedagogická diagnostika dětského vývoje pro učitele primárního vzdělávání. Ostrava: OU, 2004. 77 s. ISBN 80-7368-018-1 n ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. a kol. Psychodiagnostické metody v práci učitele primárního vzdělávání. Ostrava: UO, 2004. 71 s. ISBN 80-7042-372-2. n ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální Metody a techniky pedagogické diagnostiky – tradiční a moderní metody (pozorování, diagnostický rozhovor, dotazníky, škály, hra jako diagnostický nástroj, analýza produktů žáka, testy, anamnéza dítěte…) n SPÁČILOVÁ, H. Pedagogická diagnostika v primární škole. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. ISBN 80-244-0568-7. str. 27-50. n DVOŘÁKOVÁ, M. Přehled metod zjišťujících diagnostické údaje.In Kalous, Z.; Obst, O. (ed). Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. str. 186 – 190 n ČÁP, J,; MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha, Portál, 2001. ISBN 80-7178463-X. str. 365-371 n KOLÁRIKOVÁ, Z.; PUPALA, B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001. s. 248-252. n CHRÁSKA, M. Metody pedagogické diagnostiky. Olomouc: UP Olomouc, 1988. 49 s. n GAJDOŠOVÁ, L.; ŠATÁNEK, J. Otázky poznávania osobnosti žiaka a školském triedy. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, 1996. 61 s.14-36. Zásady provádění diagnostiky, chyby při diagnostikování. Osobnost učitele při diagnostické činnosti. n DVOŘÁKOVÁ, M. Přehled metod zjišťujících diagnostické údaje.In Kalous, Z.; Obst, O. (ed). Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. str. 186 – 190 n KOLÁRIKOVÁ, Z.; PUPALA, B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001. s. 254-255. n ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuálně vzdělávací program. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-544-X. str. 46-48 Připravenost žáka na vzdělávací proces – diagnostika školní zralosti a vzdělávacích předpokladů žáka v návaznosti na kompetence Rámcového vzdělávacího programu předškolní výchovy a vzdělávání (jeho psychických procesů a vlastností) a učebního stylu žáka. n ČÁP, J,; MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha, Portál, 2001. ISBN 80-7178463-X. str. 228-231 n MOJŽÍŠEK, L. Teoretické otázky pedagogické diagnostiky. Praha: Academia, 1987str. 76 - 84 n ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuálně vzdělávací program. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-544-X. str. 110 - 112 n SWIERKOSZOVÁ, J. Pedagogická diagnostika dětského vývoje pro učitele primárního vzdělávání. Ostrava: OU, 2004. s. 33-65. ISBN 80-7368-018-1 Diagnostika školní třídy a sociálních vztahů ( Dotazník „My class inventory“, sociogram, přístupy k této problematice) n GRECMANOVÁ H. Evaluace klimatu třídy. In Kalous, Z.; Obst, O. (ed). Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. str. 233 – 242. + 190 - 193 n ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuálně vzdělávací program. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-544-X. str. 121-123 n ČÁP, J,; MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha, Portál, 2001. ISBN 80-7178463-X. str. 565-595 Diagnostika rodinného prostředí n ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuálně vzdělávací program. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-544-X. str. 117 – 120 n SWIERKOSZOVÁ, J. Pedagogická diagnostika dětského vývoje pro učitele primárního vzdělávání. Ostrava: OU, 2004. 49-54 s. ISBN 80-7368-018-1 n ČÁP, J,; MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha, Portál, 2001. ISBN 80-7178463-X. str. 322-325. Diagnostika vzdělávacích výsledků - didaktický test jako nástroj zjišťování žákových vědomostí – tvorba položek, hodnocení položek, ústní zkouška n MOJŽÍŠEK, L. Teoretické otázky pedagogické diagnostiky. Praha: Academia, 1987str. 128-131 n CHRÁSKA, M. Hodnocení vzdělávacích výsledků žáka. In Kalous, Z.; Obst, O. (ed). Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. str. 212- 233. n CHRÁSKA, M. Didaktické testy. Brno: Paido, 1999. 91 s. ISBN 80-85931-68-0. Diagnostika učebních stylů n DVOŘÁKOVÁ, M. Diagnostika učebního stylu žáků. In Kalous, Z.; Obst, O. (ed). Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. str. 209- 212 n HRABAL, V. ST.; HRABAL, V. ML. Učební a kognitivní styl jako složka školní zdatnosti žáka. In. Diagnostika. Pedagogickopsychologická diagnostika žáka s n úvodem do diagnostické aplikace statistiky. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0319-5. str. 87-93 Diagnostika žákova pojetí učiva n ČÁP, J,; MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha, Portál, 2001. ISBN 80-7178463-X. str. 417-440. n DVOŘÁKOVÁ, M. Diagnostika vztahů žáků k předmětu. Kalous, Z.; Obst, O. (ed). Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. str. 200-208 Diagnostika hodnotové orientace n DVOŘÁKOVÁ, M. Diagnostika hodnotové orientace žáků. In Kalous, Z.; Obst, O. (ed). Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. str. 194-196 Diagnostika zájmů n HRABAL, V. ST.; HRABAL, V. ML. Diagnostika. Pedagogickopsychologická diagnostika žáka s úvodem do diagnostické aplikace statistiky. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0319-5 str. 93-103 n DVOŘÁKOVÁ, M. Diagnostika zájmů žáka. Kalous, Z.; Obst, O. (ed). Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. str. 200-201 n MOJŽÍŠEK, L. K problému pedagogické diagnostiky zájmů, schopností a nadání žáků. Uherské Hradiště: Okresní osvětový dům, 1966. 36 s. Diagnostika sebepojetí žáka n DVOŘÁKOVÁ, M. Diagnostika sebepojetí žáků. In Kalous, Z.; Obst, O. (ed). Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. str. 196-199 n ČÁP, J,; MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha, Portál, 2001. ISBN 80-7178463-X. str. 330-333 Autodiagnostika a sebereflexe v práci učitele n HRABAL, V. st. Jaký jsem učitel? Praha: SPN, 1988 str. 23 – 52 + str. 101 – 117 Tvorba individuálního vzdělávacího plánu n ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuálně vzdělávací program. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-544-X. str. 172 - 180 n MERTIN, V. Individuální vzdělávací program. Praha: Portál, 1995.