Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra pedagogiky Psychologie duševního vývoje - seminář Organicky podmíněné poruchy u dětí Kučerová Jana, 263011 Speciální pedagogika 13. června 2009, Brno Některé „poruchy chování a emocí“ stejně jako „specifické vývojové poruchy“ bývají zpravidla primárně organického původu. Vyvolává je drobné poškození centrální nervové soustavy (CNS) vznikající z nejrůznějších příčin (geneticky, v průběhu těhotenství, při porodu anebo v důsledku infekcí během časného dětství). Poruchy se mohou vyskytovat samostatně, anebo se vzájemně kombinují (např. dyslexie s hyperaktivitou). Tato oblast potíží postihuje nejvíce problémových dětí, avšak vzhledem k její složitosti a dosavadní nepropracovanosti je nutné se vždy opírat o podrobný syndromologický a etiopatogenetický popis. Postižené děti vyžadují pro vyrovnání výkonnosti ve škole práci zpravidla jistou speciální péči. Náprava spočívá obecně v nácviku postižených funkcí, kompenzačním zapojováním funkcí nenarušených, popř. i v psychoterapii orientované na anxiozitu a některé postojové aspekty. Organicky podmíněné poruchy u dětí zahrnují hyperkinetické poruchy, poruchy učení a poruchy řeči a chování. Hyperkinetické poruchy Od raného dětství je charakterizuje nepokojné a zbrklé chování bez schopnosti další koncentrace na činnost. Tyto znaky chování se objevují trvale ve všech situacích. Hyperkinetické děti jsou tak často nedbalé a impulzivní, mají sklon k úrazům a neúmyslným disciplinárním přestupkům. Chybí jim obezřetnost a ukázněnost, postrádají společenské zábrany, nejsou oblíbené a dostávají se do izolace. Někdy se vyskytuje i specifické zpoždění ve vývoji motoriky a řeči. Druhotně se dostavují pocity méněcennosti až disociální chování. Někdy převládá porucha aktivity a pozornosti, jindy jen chování apod. Hyperkinetické nesnáze se u většiny dětí s věkem zmírňují. Zatímco v předškolním věku nevydrží ani minutu v klidu, neposedí, odbíhají, dělají grimasy atd., během školní docházky se stabilita pozornosti zvláště u poutavých činností stále zvyšuje. Úpravou denního režimu a stálým zaměstnáváním, sportem a dalšími zájmovými aktivitami pubescentů se snižuje i nezdrženlivost a hyperaktivita projevů. Náprava probíhá podle míry poškození za pomoci rodičů a učitelů, ev. Specialistů v poradnách, ve specializovaných třídách a školách, popř. i v léčebně. Terapie se neomezuje jen na rozvoj postižených funkcí, ale zahrnuje i celou osobnost. Poruchy učení Specifické poruchy učení nejsou způsobeny smyslovou vadou, nízkým intelektem ani nevhodným způsobem vyučování, ale bývají podmíněny určitými typy biologických dysfunkcí způsobujícími abnormity v kognitivních procesech. Jsou sice přítomny od raných vývojových stádií, avšak výrazněji se projeví teprve při zvýšení nároků ve škole, většinou se však v průběhu dospívání postupně samy zmírňují. Komplexnější duševní procesy (intelekt) dosahují u postižených dětí průměrné i nadprůměrné úrovně, snížení se tedy týká jen některých dílčích projevů (kognitivní, motorických, pamětních, řečových apod.) Obraz poruchy je individuální. V pozadí bývá např. snížení sluchové percepce, poruchy zrakové orientace, neobratnost artikulační i motorická, včetně souhry jednotlivých oblastí. Výrazná dominance některých příznaků umožňuje vymezit typy poruch učení: a) dyslexie - specifická porucha čtení, projevující se neschopností naučit se číst běžnými výukovými metodami - dítě má problém s rozpoznáním a zapamatováním si jednotlivých písmen, zvláště s rozlišováním písmen tvarově (b-d, s-z, t-j) a zvukově (a-e-o, b-p) podobných hlásek b) dysgrafie - specifická porucha grafického projevu - postihuje zejména celkovou úpravu písemného projevu, osvojování jednotlivých písmen, napodobení tvaru, spojení hlásky s písmenem a řazení písmen c) dysortografie - specifická porucha pravopisu - vyskytuje se velice často s dyslexií - týká se tzv. specifických dysortografických jevů, vynechávek, záměn tvarově podobných písmen v písemném projevu d) dyskalkulie - specifická porucha matematických schopností - týká se zvládání početních výkonů e) dyspinxie - specifická porucha kreslení je charakteristická nízkou úrovní kresby - dítě zachází s tužkou neobratně, tvrdě, nedokáže převést svou představu z trojrozměrného prostoru na dvojrozměrný papír, má potíže s pochopením perspektivy f) dysmúzie - specifická porucha postihující schopnost vnímání a reprodukce hudby - projevuje se obtížemi v rozlišování tónů, dítě si nepamatuje melodii, nerozlišuje a není schopno reprodukovat rytmus g) dyspraxie - specifická porucha motorických schopností - děti bývají pomalé, nešikovné, neupravené, jejich výrobky jsou nevzhledné Poruchy řeči a chování Ze specifických vývojových obtíží se od raných stádií vyskytují i nejrůznější poruchy osvojování řeči a jazyka. Při specifické poruše artikulace řeči používá dítě k mluvení zvuky, které jsou pod úrovní jeho mentálního věku, takže není snadno srozumitelná. V případě expresivní poruchy řeči je snížena schopnost používat jazyk (trvale malá slovní zásoba, potíže s volbou slov, nezralá skladba vět apod.) a to i bez anomálií v artikulaci. Receptivní poruchu řeči představuje problémy s chápáním řeči, to stěžuje sociální vývoj. V případě získané afázie s epilepsií (Landau – Kleffnerův syndrom) bývá normální vývoj řeči narušen až mezi 3. – 7. rokem v souvislosti s výskytem epileptických záchvatů vlivem zánětlivého procesu mozku. Dělení poruch řeči: a) dysfázie = narušení komunikační schopnosti, ke kterému dochází postižením raně se vyvíjející CNS a jež se může projevovat neschopností nebo sníženou schopností verbálně komunikovat, i když jsou podmínky pro vytvoření této schopnosti přiměřené - narušení má systémový charakter (zasažena je celá osobnost), porucha realizace hlásek, malá aktivní slovní zásoba, porucha v pořadí řazení slabik (jak v mluvené tak psané řeči), neschopnost udržet dějovou linii při vyprávění, přeskoky, nedokáže kombinovat symboly, nerozeznává klíčová slova, vázne syntaktické spojování slov do větných celků, řeč je agramatická a často nesrozumitelná atd. b) dysartrie = porucha artikulace a článkování řeči na základě organického poškození CNS - obtíže ve svalové kontrole řečových mechanismů - ztíženy základní součásti motorické realizace řeči – dýchání, fonace (tvorba hlasu), rezonance (pohyblivost měkkého patra), artikulace c) afázie - termín odvozen z řeckého phasis = řeč, a = zápor - získané organické narušení komunikační schopnosti = porucha nebo ztráta schopnosti mluvit d) dyslalie = neschopnost používat jednotlivé hlásky anebo skupiny hlásek v komunikačním procesu podle příslušných jazykových norem - nejčastěji chybná výslovnost sykavek a hlásek „r“ a „ř“ Poruchy chování Zahrnují hyperaktivitu a hypoaktivitu, které se nejvíce vyskytují kolem 7. roku u asi 10% chlapců. Děti sice vědí, jak se chovat, ale na pozadí tlaku svých obtíží to nemohou naplnit. a) hyperaktivita - vyznačuje se zvýšeným pohybovým neklidem, nadbytkem pohybů, neuváženou zbrklostí reakcí, impulzivním jednáním bez zábran až agresivitou, ale také nesoustředěností na výklad, častými projevy hněvu, malou vytrvalostí a unavitelností b) hypoaktivita - poměrně vzácné snížení aktivity a výkonnosti, zdlouhavost úkonů, neobratnost, neprůbojnost i nedostatky v hovoru a poslechu řeči Literatura ČAČKA, O.: Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Brno: Doplněk, 2000. ISBN 80-7239-060-0 BARTOŇOVÁ, M.: Kapitoly ze specifických poruch učení I. Brno, 2007. ISBN 978-80-210-3613-0 KLENKOVÁ, J.: Logopedie. Praha: Grada Publishing, a.s. 2006. ISBN 80-247-1110-9