ČÁST TEORETICKÁ 1. Co je to paměť? - soubor psychických procesů, umožňujících vštípení, uchování a vybavení si vjemů, poznatků a zkušeností - funkčně lze rozlišovat paměť okamžitou, krátkodobou a dlouhodobou - je to jedna z nejdůležitějších vlastností živých organismů - je nezbytná pro shromažďování zkušeností Mnohé předměty a jevy, se kterými se v našem prostředí setkáváme, nepokládáme za nové. Víme, že jsme se s nimi již jednou setkali, poznáváme je. Z toho je zřejmé, že to, co jsme již jednou nebo vícekrát prožili, se neztrácí úplně a natrvalo z našeho vědomí, ale i po časovém odstupu se do něj může znovu promítnout. Kdybychom nebyli schopní si zapamatovat nic z toho, co jsme dříve poznali, začínali bychom každý den znovu a znovu. Vše by nám bylo stále neznámé. Paměťová stopa Co tuto stopu neuroananatomicky reprezentuje? Představy o stopě – výzkum fyziologie mozku: –1908 Semon – představa enagramu – vryp ve hmotě mozku –1938 de Nó – „krouživé vzruchy“ na uzavřených okruzích –1953 Gerard – dynamické pojetí – okruhy aktivních neuronů –1969 Hydén – biochemické pojetí – ribonukleová kyselina (RNA) v neuronech: pokusy biochemický transfer (červi krmeni červy s podmíněným reflexem); Ungar (1976) krysy se skotofobinem „fyziologická podstata paměti nebyla dosud uspokojivě vysvětlena“ 2. Složky paměti Zapamatování si – první fáze paměti, jde o vytvoření stop a dočasných spojů v mozkové kůře působením vnitřních nebo vnějších podnětů - neúmyslné (bezděčné) = co má pro nás význam, o zapamatování neusilujeme (první polibek) - úmyslné (záměrné) = co si potřebujeme zapamatovat (při učení) - mechanické = básně, vyjmenovaná slova, chemické vzorce - logické = pochopení vzájemných vztahů a souvislostí Podmínky: •motivace (subjektivní významnost) •smyslupnost zapamatovávaného (struktura materiálu) W. Szewczuk (1968) základní zákony zapamatování 1)Vyvolána orientační reakce (pozornost) 2)Souvisí s jeho zkušeností (má kam začlenit) 3)Vyvolává emocionální reakcí (není lhostejno) Zlepšování vštěpování do paměti: •sleeper effect – kniha pod polštářem (autosugesce) – ve skut. „sedimentace“ učiva •pomocné techniky (mnemotechnika) – dělení informací do jednotek (pěst – klouby – měsíce) •reduktivní enkódace – vypíchnutí nejpodstatnějších znaků (slohy) •elaborovaná enkódace - metoda místa (nákupní seznam: chleba ve schránce, pivo v knihovně); starověk pons ansinorum (oslí můstek) •metoda klíčových slov - při učení se slovíčkům cizí řeči; nejdřív je potřeba určit část cizího slova, které zní jako nějaké české slovo - caballo - kůň (šp.) -> balon = klíčové slovo; představit si koně, jak kope do balonu - tím je stanoveno spojení, které má smysl Uložení do paměti – druhá fáze paměti, čas. který uplyne od zapamatování do vybavení si z paměti. Procesy uchovávání trvají několik měsíců -> upevňovaní vzpomínek v paměti. Upevňování se účastní hippokampus, amygdala, mezimozek a kol. Hippokampus = propojovací systém – spojuje různé aspekty téže vzpomínky, které jsou uloženy v různých částech mozku(vzpomínky zde zůstávají po dobu několika týdnů). Trvalá dlouhodobá paměť je s největší pravděpodobností lokalizována v mozkové kůře (v oblastech zpracování senzorických info) Ve vědomí neuchováme vše, co jsme si zapamatovali. Uchováno zůstane pouze: - silná motivace - citový prožitek Vybavení si z paměti – třetí fáze, aktivizace minulé zkušenosti. Vzpomínáme na to, co jsme si zapamatovali a zároveň to zůstalo uchováno v paměti. Vybavený zážitek není zpravidla přesnou kopií původního zážitku. Zlepšování vybavování si z paměti: 1)Propracování a kódování •propracování položek k zapamatování = více spojení = více vodítek k snazšímu vybavení •k údaji - rozvést jeho význam (zjistit další okolnosti, zajímavé info, pokládat si otázky....) 2)Kontext a vybavování •ve třídě, kde byl předmět vyučován, lépe se vybaví info •kontext si můžeme vybavit v duchu 3)Organizace •organizace v průběhu kódování zlepšuje následné vybavování •seznam nesouvisejících slov lze včlenit do povídky •udělat si hierarchii kapitol a podkapitol 4)Nácvik vybavování •už v průběhu čtení textu si klást otázky a snažit si vybavit 3. Zapomínání a rozpomínání Nejvíce zapomínáme to, co nás nezaujalo, čemu jsme nerozuměli, o čem se domníváme, že pro nás není důležité. Nejvíce zapomínáme v prvních hodinách a dnech po osvojení. Zapomínání z dl. paměti spíše způsobeno ztrátou přístupu k hledané informaci, než ztrátou informace jako takové. Špatná paměť často odráží selhání procesu vybavování spíše než selhání uchovávání (analogie - paměť - knihovna a knihovník) Výzkum následků elektrokonvulzivní terapie (aplikace proudu na povrch hlavy, krátký záchvat, bezvědomí) -> pacient ztratí nedávné vzpomínky, ale ty dřívější zůstávají – uloženy jinde. Někdy jsme přesvědčeni, že jsme něco zapomněli, ale je to jen zapomenutí dočasné, protože se zpravidla můžeme dříve či později rozpomenout. Snažíme se vybavit si, s čím to souviselo (listujeme v knihách, přeříkáváme abecedu...) Pojmy: •Jostův zákon - starší paměťová stopa trvalejší, bledne pomaleji než nová •znovupoznání - vybavování při opětovném vnímání stejného dříve uloženého podnětu/objektu •interference (teorie ztráty vodítek) - čím více položek je spojeno s jedním vodítkem, tím více je vodítko přetížené a účinnost výbavnosti klesá - interference může snížit rychlost vybavování nebo vést k jeho naprostému selhání („mám to na jazyku“ – vůle rušivá) Retroaktivní interference – nová info znemožní nalezení cesty ke starší Proaktivní interference – starší info se prosazuje na úkor nové 4. Typy paměti dle zapamatovaného materiálu - Vizuální (zraková) - Auditivní (sluchová) - Pohybově-motorická - Slovně-logická dle délky uchování - Ultrakrátká paměť - elektrochemické podráždění mozkových buněk, vjemy zanikají po 10 až 20 sec., nebo přecházejí do krátkodobé paměti - Krátkodobá – bezprostřední paměť trvající cca 20 min., je možno ji zrušit šokem (amnézie), závisí na stavbě RNA. Pracovní paměť, prostor pro mentální operace, přestupní stanice k dlouhodobé pam. 7+-2 shluky (Millerovo magické číslo) – shluk může být: písmeno, slovo, věta, letopočet. Individuální odlišnost ve schopnosti efektivního shlukování. Kr. paměť slouží jako „záloha“ pro porozumění složitějším větám. Sledování konverzace/ čtení textu porovnáváme text s předcházejícím, abychom porozuměli – děje se v kr. paměti! - Střednědobá – v řádu hodin - Dlouhodobá – pamatujeme si až několik let, vzniká pevným usazením proteinů uvnitř neuronu dle obsahu - Mechanická – naučení memorováním, převažuje v předškolním věku - Logická – pamatujeme si podle logické souvislosti Typy paměti mají vrozený základ. Cvičením a činností se mohou jednotlivé typy rozvíjet. Paměť lze cvičením a aktivací uchovat do pozdního věku (herci, lékaři). Starší lidé si pamatují zážitky především z mládí, méně si vybavují zážitky ze současnosti. 5. Rozvíjení paměti Paměť se rozvíjí a zdokonaluje cvičením a činností. Nestačí pouhé zopakování, záleží i na rozumovém pochopení toho, co si máme zapamatovat a na motivaci. Ke zlepšení paměti pomáhá i dobře připravený denní režim a dokončení započatých činností. Paměť můžeme cvičit i řešením kvízů, rébusů, křížovek atd. Paměť lze zachovat i do pozdního věku (herci, vědečtí pracovníci). 6. Emoční faktory a paměť Emoce ovlivňují dlouhodobou paměť několika způsoby: 1. emočně nabité události (poz. i neg.) si pamatujeme lépe než neutrální (více o nich přemýšlíme, lépe je organizujeme) 2. zábleskové vzpomínky - živý a trvalý záznam okolností, ve kterých člověk zažil emočně nabitou, důležitou událost (lidé si pamatují, kde se nacházeli v momentě, kyd se dozvěděli nějakou katastrofickou novinku, kdo přesně jim o tom řekl, kdo další u toho byl) 3. úzkost - negativní emoce překážejí vybavování; vtíravé myšlenky (od zkoušky mě vyhodí, tu práci nedostanu) a tyto myšlenky pak interferují s procesem vybavování 4. účinek kontextu - události si lépe vybavíme v takovém emočním rozpoložení, v jaké jsme byli, když byly kódovány 5. vytěsnění vzpomínek na traumatické události do nevědomí 7. Vývoj paměti u dětí Novorozenec (do 6 týdnů) - mozek se vyvíjí (spojování neuronů, strukturace, myelinizace) - dítě je schopno se učit a pamatovat si hned od narození - pamatuje si i události z období nitroděložního života - dává přednost hlasu matky před hlasem jiné ženy (nedává přednost hlasu otce před hlasy jiných mužů) - dítě v děloze je také schopné naučit se rozpoznat zvukové charakteristiky jednotlivých slov - pamatuje si zvuky srdeční činnosti – nahrávka uklidňuje, dítě prospívá Kojenecké období (6 týdnů – 1 rok) - paměť dlouho zahrnuje jen úzký okruh jevů a má charakter znovupoznání - po 2. měsíci začíná dítě poznávat obličej a hlas matky - mezi 3. a 4. měsícem fixují emocionálně poutavé předměty spojené se známými prožitky - asociace postupu úkonu při bezprostřední reakci - v 6. měsíci uchová v paměti max 2 až 3 týdny - ani na konci období nepřesáhne paměť několik týdnů ( při odloučení cca 3 týdny již nepozná rodiče) Batolecí období (1 – 3 roky) - narůstá délka a rozsah podrženého v paměti - převládá paměť mechanická a bezděčná - ve 2. roce znovupoznává blízké lidi a známé předměty do uplynutí 8 týdnů - ve 3 letech je znovupoznává i po 7 měsících - vzpomínky na toto období jsou vzácné, kusé a týkají se pouze situací se silným citovým prožitkem - k délce uchování přispívá především celkové zvyšování vyspělosti duševního vývoje (kvalita vnímání, manipulační zkušenosti...) Předškolní věk (3 – 6 let) - zkvalitňuje se fáze paměti, prodlužuje se fáze zapamatování, - je krátkodobá, konkrétní - dochází zde k počátkům logické paměti (v podobě hry) Školní věk (6 – 16 let) - mladší školní věk (6-9 let) = rozšiřuje se fáze zapamatování a uchování, významnou částí je neúmyslná paměť, ale prudký rozvoj úmyslné, velký význam má paměť mechanická - střední školní věk (10-13 let) = úmyslné zapamatování se prodlužuje,rozvíjí se logická, úmyslná, dlouhodobá paměť, (slovíčka, násobilka, vyjm.slova, básně) - starší školní věk (13-16 let) = hlavní úmyslné zapamatování (důležité ve škole), výběrová paměť (vybírá si učivo jen to, co ho baví) 8. Poruchy paměti Kvantitativní Hypermnézie - zvýšená úroveň paměti u paranoidních jedinců Hypomnézie - paměť je oslabená v důsledku léků, drogové závislosti Amnézie - ztráta paměti,v důsledku poranění hlavy - úplná - ostrůvkovitá - retrográdní amnézie (před úrazem) - anterográdní amnézie (po úraze) - alkoholické okénko Tranzitorní globální amnézie - popletený, pořád se na něco ptá, i když to hned zapomene, u starších jedinců s CNS Psychogenní amnézie - ztráta paměti na určitý zážitek Deteriorace paměti - oslabení paměťových funkcí Amnézie a 2 druhy paměti - nevzpomenou na staré události ze života, nebo se nemůžou něco nového naučit - Ale: vzpomenou na percepční a motorické dovednosti a učí se jim dobře - > dva paměťové systémy - pro fakta (explicitní paměť) - pro dovednosti (implicitní paměť) - dovednosti, které zůstávají při amnézii zachovány jsou a)motorické (jízda na kole) b)percepční (čtení, i takové, kdy jsou slova viděna v zrcadle) c)kognitivní (dotvoření celého slova, když je prezentována jen jeho část) „Dětská amnézie“ - poprvé tomto jevu pojednal v r. 1905 Sigmund Freud (v souvislosti s potlačením agrese a sexuálních tužeb do nevědomí) - nedokážeme si vybavit vzpomínky z prvního roku života (resp. z 3 - 5 let) - Vysvětlení: rozdíl mezi způsobem kódování zážitků u dětí x dospělí - dítě nevytváří komplexní schémata, ukládá vzpomínky přímo, s ničím je nespojuje - jakmile začne tvořit asociace mezi událostmi a tyto kategorizovat, rané zážitky se začínají ztrácet - z biol. hlediska – hippokampus („propojovací systém“) není plně rozvinut zhruba do 1 - 2 let - další příčinou reorganizace vzpomínek je vstup do jazyka - další výklad spojuje dětskou amnézii s pozdějším vývojem explicitní paměti Kvalitativní Ekmnézie - dotyčný si vybaví správnou vzpomínku, ale špatně ji časově zařadí Kryptomnézie - neúmyslný plagiát, ideu si přivlastňuje vzpomínkový klam (halucinace paměti) - vzpomínka na událost, která se nikdy nestala (schizofrenie) Konfabulace - smyšlenky, ale nejedná se o lži Korsakovův syndrom - při organických postiženích CNS a u demencí (amnézie, dozorientace, konfabulace) ČÁST PRAKTICKÁ Test krátkodobé paměti Přechod z ultrakrátkodobé do krátkodobé paměti v závislosti na vstupním kanálu. Test se skládá z pěti částí: - V první části jsme testovali, jak si děti zapamatují slova, které vidí. Děti dostaly papír s deseti slovy, které si měli během 1 minuty zapamatovat. Po té dostávaly početní úkoly (cca 30 sekund). Pak měli říct, která slova si zapamatovaly. - V druhá části jsme testovali paměť auditivní. Bylo jim řečeno deset slov, které si také měli zapamatovat, opět dostávaly početní úkoly a opět měly říct zapamatovaná slova. - V třetí části testu, která zjišťuje, jak si děti zapamatují předměty, které vidí, jsme před děti vyskládali deset předmětů. Početní úkoly. Opakování předmětů, které děti viděly a zapamatovaly si je. - Ve čtvrtém úkolu jsme dětem zavázali oči a postupně jim do rukou vkládali deset předmětů. Tato část byla zaměřena na paměť hmatovou. Početní příklady Nyní měly opět říct, které předměty si zapamatovaly. Většině dětí pomáhalo, když zavřely oči. - Pátá část testu kombinovala vstupní kanál vizuální (viděly deset předmětů i s nápisy) a auditivní (zároveň jsme říkali názvy předmětů). Obrázkový test Děti si měly během 1 minuty zapamatovat co nejvíce obrázků. SPU - Na stůl jsme vyskládali deset kartiček s obrázky a děti si je měly zapamatovat. Po té jsme kartičky obrátili a dali jsme jim ty samé kartičky a měly je řadit stejně za sebe, jak je předtím viděly. - To samé jsme udělali i v dalčím úkolu, ale s geometrickými tvary. - V dalších úkolech, opakovaly čtyři slova (kamna, ulice, stůl, kůl) a čtyři nesmyslné slabiky (vis, duk, vap, mer) ve stejném pořadí, v jakém je slyšely. - Nebo vyskládat čtyři obrázky (klobouk, hlemýžď, konvice, kašpárek) ve stejném pořadí jako jim byly řečeny jejich názvy, a naopak, říct názvy obrázků (pytel, sněhulák, tuba, třešně) ve stejném pořadí, v jakém je viděly na kartičkách. Oči Dětem jsme ukázali obrázek s párem očí. Potom jsem jim dali papír na kterém bylo sedm různých párů očí a měly vybrat přesně ten pár očí, který viděly předtím. Většinou určily správně 2 až 3 páry z 5. ZÁVĚR Děti s námi ochotně spolupracovaly a úkoly je bavily. Mladší děti měli problémy s pozorností, protože úkolů bylo poměrně hodně. Když jsme srovnávaly typy paměti u jednotlivých dětí, vypozorovaly jsme, že u většiny je nejlepší paměť vizuální a haptická a naopak nejhorší je auditivní. Potvrdily se nám teorie vývoje paměti v jednotlivých obdobích vývoje. LITERATURA 1. Čačka, Doc. PhDr. Otto. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících a faktory optimalizace. Brno: nakladatelství Doplněk, 2000. 2. Kern, Mehl, Nolz, Peter, Wintersperger. Přehled psychologie. Praha: Portál, 1999. 3. Škubalová, T. Re: Prezentace – doplnění k tématu „Paměť“ [elektronická pošta]. Message to: „Petra Kapusníková“ [cit. "datum přijetí 2009-4-30“]. Osobní komunikace. 4. Sindelarová, Brigitte. Předcházíme poruchám učení. Praha: Portál, 1996.