Učení Masaryková univerzita Pedagogická fakulta Eva Kastnerová UČO: 344629 Učení je proces, který ve vývoji projevuje určitou, přetrvávající změnou psychických procesů a vlastností, navozenou účinkem zkušenosti. Potřeba porozumět svému okolí a využit zkušenosti je základní psychickou potřebou, která napomáhá rozvoji lidské psychiky. * Americký Jean Piaget - vývojová psychologie, zabývala se především vývoji myšlení. * celoživotní činnost * vrozená aktivita jedince * veškeré získávaní zkušenosti a obohacování individuálního vývoje jedince * učí se i zvířata (podmíněné reflexy – opakovací situace = ruský psycholog I. P. Pavlov) * Subhumánní – tak se učí i zvířata, nejen člověk. To jsou „nehumánní“ – orgány se přizpůsobí prostředí. * úlohou je: v Aktivně se vyrovnávat s okolním prostředím v Získávat předpoklady pro plný, aktivní a tvořivý život v Rozvoj osobnosti * zdokonalování se ve vědomosti, dovednosti a návycích * vše co nebylo vrozeno, jedinec získává učením * mimovolné * záměrné Druhy učení: Ø učení poznatkům - osvojování znalostí Ø senzomotorické učení (smyslově pohybové) - rozvíjí se senzomotorické schopnosti a procesy názorného poznávání (dítě se učí chodit, manipulovat s hračkami, apod.) Ø učení intelektových činností - rozvíjí se myšlenkové procesy, intelektové dovednosti a schopnosti k řešení složitých problémů Ø sociální učení - učení sociální komunikaci, interakci a percepci, osvojují se sociální dovednosti, formují motivy a charakter Učení a motorické učení: Při třídění jednotlivých druhů učení se vychází především z toho, jaké procesy a mechanizmy v procesu učení probíhají. Sýkora předkládá tyto základní druhy učení: Ø napodobováním Ø podmiňováním Ø motorické učení Ø verbální učení Ø pojmové učení Ø řešením problémů Ø formováním rozumových operací Učení neznamená pouze sezení nad učební a memorování „papouškování“ látky ke zkoušení. ž Výsledky učení: Ø Vědomost - soustavy představ a pojmů z nejrůznějších oborů - osvojujeme si je ve škole, prostřednictvím her, sdělovacích prostředků a knih Ø Dovednost: - dílčí psychické předpoklady pro vykonávání určité činnosti - k osvojování dochází záměrně i bezděčně o Senzomotorické - pohybové dovednosti - psaní, skákání, pletení, řízení, žehlení, hra na nástroj o Intelektové - myšlenkové dovednosti - řešení soustav rovnic, užívání gramatických pravidel o Sociální - společenské dovednosti - empatie, vedení skupiny, spolupráce, pochvala Ø Návyk - dílčí psychické předpoklady pobízející člověka v určité situaci k určitému chování - pozitivní i negativní - jednotlivé druhy učení i jejich výsledky jsou vzájemně propojené - výsledky učení závisejí na: - metodě učení - výsledcích učení předchozího a motivaci - aktuálním stavu jedince, na jeho rysech a vlastnostech (rysy osobnosti:TEMPERAMENT a CHARAKTER) - vnějších podmínkách učení - obsah učiva, metody vyučování, působení a vlastnosti učitele, vybavení školy, cíle, které si škola staví, zázemí a postoje k učení v rodině, emoční atmosféra v rodině i školní třídě ž Fáze učení: Ø Motivační: – každý musí mít vůbec důvod se učit (vzdělání a potažmo dobré zaměstnání, žádostivost po nějakém typu informací apod.). Pokud si budete během učení tento důvod, na kterém máte vlastní zájem, neustále při učení připomínat, vybudíte se k mnohem větší aktivitě a tím i lepším výsledkům při učení. Určete si pohnutky vnitřní (vy sami) i vnější (vaše okolí), které vás k učení nutí. Neučte se proto, že musíte, ale učte se pro svůj motiv. o Vnitřní - vlastní přesvědčení o užitečnosti, touha po nových vědomostech, obohacení, vlastní zájem o Vnější - strach z neúspěchu, vyhnutí se nepříjemnostem, něčí přání Ø Poznávací - jsme již motivováni - postupné pronikání do problému učebního materiálu Ø Výkonová - samotný proces učení - získávání vědomostí, dovedností a návyků, pochopení látky, vyřešení úlohy - jsme schopni podat nějaký výkon - zde mnohdy učení končí Ø Kontrolní - ověřování získaných zkušeností ž Hlavní zásady učení: Ø Uvědomělost Ø Názornost Ø Soustavnost Ø Přiměřenost Ø Vytrvalost ž Metody učení: Ø Celková - několikrát si přečteme objekt učení Ø Dílčí - učení vybraných úseků Ø Kombinovaná – celkové seznámení se s problémem a důkladnější probrání obtížných úseků Obecné zákony učení Druhy učení mají něco společného, což bylo vyjádřeno pomocí zákonů asociačních, podmíněných reflexů, Thorndikova zákonu efektu aj. (Americký psycholog Eduard Lee Thorndike) Tři obecné zákony učení: 1. V průběhu učení se opakované výkony jedince přibližují k cílové podobě výkonu - zpočátku jedinec nedokáže vykonávat určitou činnost, ale opakováním se jeho výkony postupně mění. 2. Zdokonalování výkonu v průběhu učení je určováno soustavou autoregulačních procesů a zdokonalování této soustavy - jedinec, který se učí přijímá informaci , dalším momentem učení je jejich zpracování podle dosavadních zkušeností, následuje realizace činnosti učícího se tzn. reprodukuje nebo aplikuje vědomosti, pokouší se sám realizovat pracovní či sportovní úkon. Činnost jedince, její kontrola, srovnání s vnitřním obrazem a plánem a korekce se při učení opakují, souhrn se to projevuje v „ přibližování. Opakování může probíhat ve „spirále“, na vyšší úrovni blíže k cíli, nebo v „ kruhu“. 3. Učení závisí na motivaci, výsledcích předchozího učení, vlastnostech jedince, jeho přítomném stavu, vnějších podmínkách a vzájemném působení vnějších a vnitřních činitelů - působení motivace v učení bylo vyjádřeno termíny zpevňování, posilování, odměna.. motivace je spjata s momentálním stavem jedince, často je vyjádřen termínem pozornost, pracovní schopnost, čilost či únava, aktivace. Při učení závisí také na vědomostech, dovednostech, návycích a postojích, které si člověk přináší, nebo naopak nepřináší, na metodách učení, které si osvojil, na úrovni a kvalitách jeho schopností, na jeho charakteru a dalších osobních vlastnostech. Vnitřní podmínky jsou závislé na vnějších podmínkách. Sociální učení je považováno za psychologický mechanismus socializace. Lze jej definovat jako osvojování si komplexních způsobů chování a jednání přiměřených určité sociální situaci. Produktem sociálního učení jsou tedy sociální role, postoje, hodnoty, ideály apod. Sociální učení lze rozdělit na formy (druhy), které jsou spíše různé projevy jednoho komplexního děje, než naprosto autonomní rozdílné způsoby učení. Dítě se tedy rozvíjí v oblasti psychické, sociální, intelektové a morální. Nejvýznamnějšími vlivy jsou rodina a škola. Za základní formy sociálního učení: * Sociální posilovaní (také podmiňování, operantní učení) je jednou z jednodušších forem sociálního učení, kdy určité chování či jednání je posíleno (odměněno) podnětem sociální povahy, což jsou různé podoby. sociální akceptace.Projev akceptace má posilující účinek, protože uspokojuje sociální potřebu člověka být přijímán a akceptován. * Nápodobou (imitací) je míněno chování, které jedinec přebírá, protože je odměněn jeho model, vzor. Přejímáno je takové chování jiného člověka, jímž dosahuje podobných nebo shodných cílů a uspokojení potřeb, jako má „přebírající“ (napodobující). * Učení identifikací má mnohé společné rysy s učením nápodobou. Opět jde o situaci, kdy jedinec přejímá chování druhého člověka. Jiný je však motiv. Při identifikaci se vybírá objekt (vzor) nápodoby, přejímán je celek, oproti učení nápodobou, kdy je přejímáno pouze určité chování. Poruchy učení - dochází k výsledku pouze za pomocí specifických metod učení. Problémy u poruch učením začínají se objevovat už se vstupem do školy. Příčiny: ž LMD – lehká mozková dysfunkce ž IQ 85 –90 a níže ž Hyperaktivita s poruchou pozornosti = ADHD Názvy poruch: Ø Dyslexie - porucha osvojování čtenářských dovedností Ø Dysgrafie - porucha osvojování psané formy jazyka Ø Dysortografie - porucha osvojování pravopisu Ø Dyskalkulie - porucha osvojování matematických schopností Ø Dyspinxie – porucha osvojování kresebného projevu Ø Dysmúzie - porucha hudebních schopností Ø Dyspraxie - porucha provádět složitější úkony (my tomu říkáme nešikovnost) Novorozence ž Již v raném věku je typické tendencí integrovat získané zkušenosti. = existující zkušeností ž Je aktivizováno především v rámci sociální interakce (vrozené dispozice naučit se rozeznat vlastní matku). ž Děje se tak čichem, sluchem i zrakem. Dítě pozná svou matku čichem 45 hodin po narození. Kojence ž Prostředkem socializace se uskutečňuje v rámci mezilidské interakce ž Vytváří se základ pro učení nápodobou (například: Matka funguje v kontaktu s dítětem jako zrcadlo a tímto způsobem mu poskytuje zpětnou vazbu) ž Přesněji zaměřuje pohled a dokáže sledovat předmět očima, i na krátkou vzdálenost. Rádo poslouchá hudbu, uklidňují ho i zvuky v pozadí (hluk pračky, motor auta). ž Rozlišuje hlasy lidí i chutě a vůně Batolete ž K učení nápodobou má schopnost rozpoznat podobnost, což předpokládá určitou zkušenost a existenci představ ž Učení nápodobou umožňuje osvojení různých projevů chování = IDENTIFIKACE ž Alternativním zdrojem sociální stimulace mohou být i sourozenci Předškolní věk ž Dáno učením = IDENTIFIKACE (hlavně rozlišovaní rolí: žák-učitel; chlapec-dívka). Děti napodobují rakové projevy chování, které vidí u rodiče, resp. Staršího sourozence stejného pohlavní. Rodič je pro ně jako model mužské či ženské role velmi významný. ž Cílem učením je podpora rozvoj osobnosti dítěte ž Teorie učení dětí předškolního věku podle LEGO^® Education = EFEKTIVNÍ UČENÍ Čtyři fáze učení - Vzdělávání s využitím produktů LEGO^® vychází z poznatku, že učení probíhá ve čtyřech fázích. Každá fáze je charakterizována ikonou. POCHOPENÍ KONSTRUKCE PŘEMÝŠLENÍ POKRAČOVÁNÍ icopochopeni icokonstrukce icopremysleni icopokracovani POCHOPENÍ znamená spojení nově získaných vědomostí s těmi, které jsou již uloženy ve vědomostní bance dítěte a vytvoření nové buňky v této bance. KONSTRUKCE je jak vytvářením nových věcí fyzickým modelováním, tak myšlenkovým sestavováním poznatků ve vědomí dítěte. PŘEMÝŠLENÍ je časový usek, kdy dítě rozumem zpracovává to, co vidělo či vymodelovalo. POKRAČOVÁNÍ je zvednutím laťky při postupu k dalším úkolům v procesu učení. Školní věk (prepubescence) a pubescence ž Zaměřuje na chápání souvislosti a vztahů = logické uvažování (reálné objekty, znaky, písmena a číslice, obsah) ž Schopnost získávat a opakovat potřebné informace ž Rozvoj v oblasti psychické, sociální, intelektové a morální ž Různým strategiím řešení problémů může probíhat různým způsobem: Ø Učení pokusem a omylem - Děti přijdou na účinný způsob řešení náhodou a budou se jej pamatovat. V podstatě jde o učení pomocí operativního podmiňování, kdy si dítě zapamatuje správné řešení, na které samo přišlo (i když je objevilo náhodou). Ø Logické odvození, - usuzování na správné řešení na základě předchozí zkušenosti. Dítě dovede aplikovat určité řešení na problém, který má obdobný základní princip jako měla již známá situace. Ø Učení nápodobou, - kdy dítě napodobuje řešené, které se osvědčilo jiným. Přejímá je na základě pozitivního výsledku, jehož s takovým řešením dosáhl v podobné situaci jiný člověk, a aplikuje je na svůj problém. Například se dívá, jak si jiné dítě rozdělává barvu nebo skládá skládačku, ale dělá to také tak. Pracovní výzkum Typy poruch učení u dětech 4.třídy Rozdala jsem dětem testy českého jazyka. Děti si vypsaly celou hodinu (45 minut) ve třídě. Poté jsem zjistila u testy v textu a hodně děti doplnily mnohé chyby. Test z českého jazyka, který jsem vypracovávala: Jméno: Třída: Věk: 1. Oddělte jednotlivá slova a věty. Počet slov a vět zapište: MOJEJMÉNOJETONYJÁJSEMMOTÝLJÁJSEMTVŮJPŘÍTELATAKÉMŮJPŘÍTELJEMOTÝLAHOJJONÁ Počet slov: Počet vět: 2. Složte všechna slova: O Ý L T M E O L P T A Ě K I V N E Ř U K K R E V M Č R E O P N A M _________ _________ _ ___________ ________ J Č A _______________ __________ ______ 3. Doplňte písmeno k, l, h: _rte_ _ouze_ní_ _rte_ Kája še_ na prochází_u do _esa. Vidě_ na stromech ptáč_y a pod stromy _rásné _větin_y. V _ese by_o ch_adno. Roz_lížel se ko_em do_ola po ce_ém tom ch_adném, ze_eném _ese. Pa_ spatři_ něco pod _menem, _terý tam _eže_ přes cestu. Přistoupil k tomu _meni, aby se dozvědě_, co to tam je. „ To je něja_á kni_a!“ zvolal. Otevře_ ji a podíva_ se, co je tam napsáno. „To vypadá na čarodějnou knihu.“ _lasitě si v ní zača_ číst. „Čáry máry, pos_ouchej, dobré jíd_o mi sem dej!“ Zavře_ oči a zača_ přemýš_et, do čeho by se tak nejraději zakous_. Napadla _o zmrz_ina, jak by ne? A potom si pomys_el, že by by_o dobré moct si pochutnat na jab_íč_ách a pomerančích. A potom také zatouži_ po pudin_u a _oláčcích. „Mám _lad,“ ře__ Kája. „Doufám, že to _ouzlo pro mě něco udělá. “Kája otevře_ oči a uviděl _očič_u Micku. Š_a ta_é na prochází_u a drže_a v ruce ve__ý _ošík. Kája si všim_, že koší_ je plný. Micka da_a Kájovi jeden _oláček. „Je to prima,“ ře__ Kája. „Moje _ouzelné zaříkávad_o mi pomo_lo,“ a vyprávě_ Micce o té čarodějné _nize. „ Ach, musíš se stát _ouze_ní_em, Kájo.“ Potom odeš_i z _esa. Posadi_i se na _avičce u dom_u medvíd_a Bédi. Mě_i žízeň. „Z_us něja_é _ouz_o,“ ře__a _očič_a Micka. Kája a Micka zavře_i oči. Zača_i mys_et na nápoje, _teré mě_i nejraději. „Mám velkou chuť na m_íč_o a na smetán_u,“ pro_lási_a _očič_a Micka. „A já bych se napi_ pomerančové šťávy,“ ře__ Kája. Ze svého dom_u vyše_ medvíde_ Béďa. „Pojďte dá_ a napijte se se mnou, ře__ Béďa.“ Š_i tedy do domeč_u a okusili limonády. „Dě_ujeme ti. Je to moc lahodné,“ řekla Micka. „Jsi opravdový _ouze_ní_, Kájo.“ A vyprávě_i Béďovi všechno o té čarodějné _nize. Všichni se pa_ vyda_i na cestu. „Po_us se ještě o něja_é _ouz_o, Kájo,“ ře__ medvíde_ Béďa. „Čáry máry, chci si hrát, hrač_y bych tu mě_ moc rád,“ řek_ Kája. Posadi_i se a zavře_i oči. Zača_i přemýš_et. Medvíde_ Béďa si vzpomně_ na _oloběž_u a _oleč_ové brus_e. _očič_a Micka zatouži_a po míč_ách a panen_ách. _rte_ Kája si představi_ s__uzavku a houpač_u. Uvidě_i pejs_a Honzíka s ve__ým červeným míčem. „Pojďte si se mnou _rát,“ře__ pejse_ Honzík. „Kája je _ouze_ní_!“ řekli Béďa a Micka. Vyprávě_i Honzíkovi všechno o té čarodějné knize. „Pokus se ještě něco vykouzlit!“ Požádal Káju pejsek Honzík. Rád bych se proje_,“ ře__ pejse_ Honzík. To se Kájovi za_íbi_o. Bude to výborné _ouz_o! Tu se objevi_ _rálíče_ Čip. Přije_ ve svém ma_ém voze. „Pojďte se se mnou projet,“ zavo_a_ na ně. „No není to _ouz_o?“ podivi_ se medvíde_ Béďa. Všichni si v_ez_i do vozu a vyprávě_i Čipovi o té čarodějné _nize. _dyž je_i _o_em _achního rybníč_u, svěři_i se kachničce Emě a jejím třem _achňát_ám. Ale _achnič_a Ema ře__a: „Jste všichni __oupí. _rte_ Kája NENÍ žádný _ouze_ní_. Ta _ni_a je jen pro _egraci. Přines_a jsem ji z tr_u, protože jsem z ní chtě_a číst mým _achňát_ům, a_e zapomněla jsem ji v lese.“ Ubohý Kája. Je tak smutný. Nebuď smutný,“ řekla Micka. „Měli jsme přece moc dobrou zábavu.“ Žabá_ Skok sedě_ u rybníč_a. „Pojďte sem,“ ře__. Všichni běže_i k rybníč_u. „ PODÍVEJTE SE!“ ře__ Skok. „Pu_ci ztrati_i své ocás_y. Už to nejsou pu_ci, ale ma_é žabič_y, ma_á žabí děťát_a!“ „To je opravdu chytré!“ ře__a _achnič_a Ema svým _achním dětič_ám. „Pu_ci jsou OPRAVDOVÍ _OUZELNÍCI!“ ře__ _rte_ Kája. 4. Která slova patří do těchto vět? Krtek Kája šel na ……………………………………………… do lesa. Kája otevřel ……………………………………….. a uviděl …………………………………………….. Micku. „Já mám velkou chuť na ……………………….. a na ……………………………..“ prohlásila kočička Micka. Krtek Kája vyprávěl Béďovi všechno o té čarodějné ……………………………….. . Uviděli pejska ………………………….. s velkým červeným …………………………….. . Krtek Kája …………………………… žádný kouzelník. Pulci jsou …………………………….kouzelníci. 5. Doplňte d, b, p: _anán _on_ón _atel _ům _adák _um_a _ává _ísek _alík _u_en _anna _uha _ání _ýk _eka _otok _oty bou_a _evět _olí _anák _ytel _oule _uchta hou_á _eník 6. Napište sem, jak jste se těšil(a) na Velikonoce a co jste dělal(a) J? Výsledky: Ø Robin = Dyslexie (porozumění na čtení) a Dysgrafie(vynechávání slabik, částí slov, záměna písmen l×h, porozumění na čtení) Ø Tomáš 10 let = Dyslexie (porozumění čtení) a Dysgrafie (vynechávání slabik a částí slov) Ø Filip 10 let = Dysgrafie (záměna písmen u e×r, vynechávání písmen) Ø Pavlína 10 let = Dysortografie (spojení s dvěma slovy, psaní velkých písmen) Ø Jirka = Dysortografie (psaní velkých písmen) Literatura: Monografie: Vágnerová, marie. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. 1.vyd. Praha:Portál, s.r.o., 2000. 528s. ISBN 80-7178-308-0 Elektronické publikace: Dostupné na www: