1
PedF, katedra geografie 1
Ze2BP_ORP6
Metody regionální geografie regionální
taxonomie
Vnitřní struktura regionů
jarní semestr 2008/2009
PedF, katedra geografie 2
Obsah přednášky
Metody vymezování regionů
Regionální taxonomie a její přístupy
Regionalizace
Regionální typologie
Vnitřní struktura regionů
Homogenní regiony
Nodální regiony
PedF, katedra geografie 3
Regionální taxonomie
2
Periodizace
Uspořádání v čase
Regionální taxonomie
Uspořádání v prostoru
Klasifikace
Uspořádání nezávisle na prostoru a čase
Regionální taxonomie
PedF, katedra geografie 4
Regionální taxonomie
Speciální případ klasifikace obsahující prostorový
aspekt (uspořádání informací v prostoru).
Slouží k diferenciaci nehomogenního prostoru a
k vymezování regionů.
Regiony mohou mít různou genezi, velikost, hierarchické
postavení, vnitřní strukturu atd.
PedF, katedra geografie 5
Regionální taxonomie
Klasifikace se může uskutečnit dvojím způsobem:
rozklad množiny na množiny menší ­ na základě
přítomnosti nebo nepřítomnosti určitého klasifikačního
znaku (znaků), regionalizačního kritéria, který se v dané
chvíli a na dané úrovni považuje za podstatné.
slučování základních (individuálních) jednotek do
větších množin ­ na základě shlukovacích procedur.
PedF, katedra geografie 6
3
V prvním případě jsou klasifikační kategorie předem definované,
některé z nich však mohou po dokončení klasifikace zůstat prázdné.
Tento postup se nazývá deduktivní (nebo také ,,od shora dolů").
Postupuje se tedy rozkladem určité kategorie na kategorie menší,
teoreticky až k individuální jednotce (individuu).
Ve druhém případě jsou kategorie na počátku procedury tvořeny
individuálními jednotkami (co jednotka to jedna kategorie), které se
slučují do vyšších kategorií. Klasifikace se pak může ubírat různými
směry a přizpůsobovat se průběžným výsledkům. Tento postup se
nazývá induktivní (nebo také ,,ze zdola nahoru").
V obou případech jsou výsledkem klasifikační procedury hierarchie
kategorií (tříd).
Kategorie jsou vnitřně homogenní a mezi sebou heterogenní.
Regionální taxonomie
PedF, katedra geografie 7
PedF, katedra geografie 8
50. a 60. léta: základní FG problém, prakticky cíl
výzkumu.
V současné době je její význam především
metodologický a metodický.
Každá práce věnovaná konkrétnímu území musí
nějakým způsobem řešit problematiku
regionalizace.
Regionální taxonomie
PedF, katedra geografie 9
4
Regionální taxonomie
Regionalizační kritérium = klasifikační znak
Volí ho ten, kdo provádí regionalizaci
Je tedy do jisté míry subjektivní.
Je nutné subjektivní momenty co nejvíce potlačit.
Je vybíráno z vlastností geografické sféry.
Stavová veličina (u homogenních regionů).
Spádovost k jádru vyjádřená určitou prostorovou
vazbou (u nodálních regionů).
PedF, katedra geografie
Georeliéf
Morfometrické, morfogenetické charakteristiky
Litosféra
Kritéria hornin a jejich vlastnosti
Atmosféra
Makroklimatické, mikroklimatické parametry
Hydrosféra
Kritéria vybrané z povrchových a podzemních vod
Pedosféra
Fyzikální, chemické vlastnosti půdy, úrodnost
Biosféra
Znaky přirozené potenciální vegetace, reálné vegetace, areály land
cover
Regionalizační kritérium
PedF, katedra geografie 11
Regionální taxonomie
1. Regionalizace
nebo také individuální regionalizace
2. Regionální typologie
nebo také typologická regionalizace
Obě části spolu velice úzce souvisí.
Ze striktně metodologického hlediska navazuje
regionální typologie na regionalizaci!
PedF, katedra geografie 12
5
Regionalizace
Proces vlastního vymezování regionů na zvolené
hierarchické úrovni.
Regionalizace se zaměřuje na odlišnosti v rámci
geografické sféry.
Regionalizace má individuálních charakter a identifikuje
tedy individuální regiony.
Stupeň vnitřní homogenity výsledné kategorie (třídy)
z toho důvodu logicky klesá.
PedF, katedra geografie 13
Regionální typologie
Hledá opakující se charakteristiky.
Regionální typologie je analogická k obecné klasifikační
proceduře, je to tedy proces seskupování
prostorových jednotek do kategorií (tříd) na základě
zvolených kritérií.
Regionální typologie má typologický charakter a
identifikuje tedy typologické regiony.
Homogenita výsledných kategorií (tříd) je vyšší než
v předchozím případě.
PedF, katedra geografie 14
Typologie a regionalizace
6
Regionální taxonomie
Podle obsahu
Odvětvová (geomorfologické, zemědělské jednotky....)
Částečně komplexní (FG, SG regiony)
Komplexní (komplexní geografické regiony)
Podle formy
Formální (pro vymezování homogenních regionů),
Funkční (pro vymezování nodálních regionů)
PedF, katedra geografie 16
Podle způsobu klasifikace
Nehierarchická (jednostupňová) ­ území se člení na základě 1
regionalizačního znaku
Hierarchická (vícestupňová) ­ území se člení na základě vícero
regionalizačních znaků
Regionální taxonomie
PedF, katedra geografie 17
Podle postupu
Deduktivní ­ dělení větších jednotek na menší
(teoreticky od celé geografické sféry po topickou
dimenzi v případě FG, po mikroregionální dimenzi v
případě SG).
Induktivní ­ slučování menších jednotek ve větší
(teoreticky od topické dimenze v případě FG, či od
,,základní prostorové jednotky" v případě SG po
geografickou sféru).
Regionální taxonomie
PedF, katedra geografie 18
7
Výsledek regionální taxonomie: regiony
Regionalizační kritérium (znak) by mělo uvnitř regionu (či
regionální kategorie) být maximálně homogenní (v případě
nodálních regionů by vnitroregionální integrační procesy měly
být maximálně uzavřené).
Mezi jednotlivými regiony (či regionálními kategoriemi) by
regionalizační kritérium (znak) mělo být maximálně odlišné
(v případě nodálních regionů by měly být minimalizovány
meziregionální procesy).
Vymezené regiony by měly mít určitou minimální velikost,
která závisí na cílech výzkumu.
Vymezené regiony by měly být skladebné do vyšších
hierarchických úrovní.
PedF, katedra geografie 19
PedF, katedra geografie 20
Vnitřní struktura regionů
Homogenní regiony
Regionalizační kritérium platí po celé ploše!
Vnitřní diferenciace prvků je prakticky zanedbatelná.
Homogenita klesá:
Se vzrůstající hierarchickou úrovní regionu.
Se vzrůstajícím počtem kritérií, na jejichž základě je region
vymezen.
Region má určitou vnitřní strukturu!
PedF, katedra geografie 21
8
Struktura homogenních regionů
1. Jádrová oblast ­ platí všechna regionalizační kritéria užitá k
vymezení regionu.
2. Ostatní oblasti ­ platí pouze některá regionalizační kritéria.
U homogenních regionů sledujeme především jejich hranice oddělující
jednotlivé regiony.
Hranice mohou být ­ ostré nebo rozvolněné (tzv. hraniční
zóny)
Ostré ­ typické v SG (administrativní členění) a člověkem
ovlivněných regionů..
PedF, katedra geografie 22
Rozvolněné hranice
Uplatnění v člověkem neovlivněné či málo ovlivněné krajině.
PedF, katedra geografie 23
Nodální regiony
Regiony jsou vnitřně heterogenní!
Skládají se z jádra regionu a jeho zázemí.
Geografické jevy se koncentrují v nodu (jádře) regionu!
V ostatních částech regionu jsou rozptýleny.
Sledujeme intenzitu vztahů mezi jádrem a jeho zázemím.
PedF, katedra geografie 24
9
Nodální regiony
Na základě vazeb mezi jádrem a okolím lze
charakterizovat následující strukturu:
1. Jádro regionu (nodus)
2. Zázemí jádra
3. Semiperiferní oblasti
4. Periferní oblasti
PedF, katedra geografie 25
Nodální regiony
Jádro ­ středisko prostorové organizace regionu. Sbíhají
se v něm prostorové vazby různého charakteru. Většinou
má městský charakter.
Zázemí ­ s jádrem je spojeno nejtěsnějšími a
nejsilnějšími vazbami a jádro obklopují.
Semiperiferie a periferie ­ intenzita prostorových
vazeb klesá, někdy až na minimum. Intenzita regionálních
vazeb a její pokles je funkcí vzdálenosti (pozor ­ není však
lineární!).
PedF, katedra geografie 26
Nodální regiony ­ ideální a modifikovaný případ
PedF, katedra geografie 27
10
Nodální regiony ­ J. von Thünenova teorie
PedF, katedra geografie 28
Vývoj nodálních regionů v čase
PedF, katedra geografie 29
Vývoj nodálních regionů v čase
PedF, katedra geografie 30
11
Vývoj nodálních regionů v čase
PedF, katedra geografie 31