Původními obyvateli Austrálie jsou domorodci - Austrálci, kteří přepluli z Asie. Přizpůsobovali se místním geografickými podmínkám a jako kočovní lovci a sběrači se rozšířili po celém kontinentě. Za zjevně prostým způsobem života se skrývala složitě utvářená společnost, která se v některých oblastech Austrálie zachovala dodnes. Byla založena na síti kočovných skupin s 50 – 100 členy s příbuzenskými vztahy. Skupiny se řídily přísnými zákony a zvyky, které se udržovaly prostřednictvím tradičních písní, tanců a umění. Neexistoval centralizovaný systém vlády ani jednotný jazyk.

Obr. Migrační vlny směřující do Austrálie

V 17. století ovládalo oblast dnešní Indonésie Nizozemsko. Při plavbě podél Yorského poloostrova v roce 1606 nizozemský kapitán Willem Janszoon objevil Austrálii. V letech 1642 – 1644 nizozemský mořeplavec Abel Tasman zmapoval rozsáhlá území Austrálie, Nového Zélandu a současného ostrova Tasmánie.

V polovině 18. století byla největší námořní velmocí světa Velká Británie. Roku 1768 se vydal kapitán James Cook hledat Austrálii. O dva roky později bylo východní pobřeží, nazvané Nový Jižní Wales, vyhlášeno britskou kolonií. První flotila dovážející odsouzence z Británie připlula do Austrálie v roce 1788. Ještě v tomtéž století vznikla první osada pojmenovaná Sydney Cove.

19. století bylo obdobím australských objevů, dobývání a osídlování Austrálie a Tasmánie. Začaly vznikat další kolonie po celém světadíle. V roce 1851 bylo v Novém Jižním Walesu a ve Viktorii objeveno zlato, což vyvolalo obrovskou vlnu přistěhovalectví a hospodářský rozvoj. Prudký rozvoj chovu ovcí v 30. letech 19. století vytlačil původní obyvatele z jejich historických území. Noví osadníci obchodovali s Británií, a proto budovali přístavy, které se staly bránou do Austrálie i hlavními spojnicemi mezi jednotlivými osadami na pobřeží. Přístavy se také staly konečnou zastávkou pozemní dopravy – silnic a v 19. století i železnic, která spojila malé zemědělské a hornické osady vyrůstající po celé zemi. Mnozí přestěhovalci si netroufali pronikat dále do vnitrozemí, a proto jsou Sydney, Melbourne, Brisbane, Adelaide, Perth a Hobart tak rozlehlá. Najdeme ale i výjimky, k nimž patří zejména Canberra (která se ve 20. století stala hlavním městem federace), Newcastle a Wollongong v Novém Jižním Walesu (významná průmyslová střediska při uhelných dolech) a Geelong ve Victorii.

Šest samosprávných kolonií v roce 1901 založilo federaci Australský svaz s parlamentem v Melbourne. V roce 1911 bylo z Nového Jižního Walesu vyčleněno teritorium australského hlavního města, na němž začala vyrůstat nová federální metropole Canberra. Parlament v ní poprvé zasedal v roce 1927.

1. 1. 1901 vznikla federace šesti kolonií nazvaná Australský svaz. V důsledku kolonizace výrazně poklesl počet původních obyvatel. Populace tasmánských domorodců byla po příchodu Evropanů v 19. stol. postupně vyhlazena. Účast Velké Británie ve světových válkách znamenala také ztráty obyvatel tohoto světadílu. Ve druhé světové válce bojoval milion australských vojáků. Blízkost bojů vyvolala v Australanech pocit zranitelnosti. Lidé byli přesvědčeni, že obrana země bude záviset na silné ekonomice a větší populaci. V roce 1951 došlo k založení vojenskopolitického bezpečnostního paktu ANZUS mezi Austrálií, Novým Zélandem a USA.

Poválečný imigrační program nevítal jen britské přistěhovalce, ale také ostatní Evropany. V 80. letech 20. stol. ekonomickým růstem dohnala Austrálie většinu zemí vyspělého západního světa. V referendu roku 1967 vyjádřilo 90,8 % voličů souhlas se zahrnutím domorodců do sčítaní obyvatel. To dodalo sílu federální vládě uznat původní obyvatele za právoplatné občany. Zákon o právu domorodců nabyl platnosti až v roce 1975.