M A S A R Y K O V A U N I V E R Z I T A
Pedagogická fakulta, Fakulta sportovních studií
ORIENTACE V PŘÍRODĚ
Pro výuku na základní škole
Eduard Hofmann, Pavel Korvas,
Brno 2008
Autorský kolektiv : doc. PaedDr. Eduard Hofmann,CSc.
PaedDr. Pavel Korvas, CSc.
Recenze: Prof. RNDr. Ing. Lubomír Lauermann, CSc.
 Pedagogická fakulta
Masarykova univerzita, Brno 2008
OBSAH
ÚVOD 4
1. Proč učit orientaci v přírodě ? 5
1.1 Zařazení orientace v přírodě do výuky na ZŠ 6
1.1.1 Rámcový vzdělávací program (RVP) a orientace v přírodě 7
1.1.2 Doporučení pro zařazení výuky orientace v přírodě do Školního
vzdělávacího programu (ŠVP) 9
1.1.3. Shrnutí 11
2. Metodický postup při výuce orientace v přírodě 12
2.1 Přípravná etapa - nácvik orientace ve třídě a v blízkosti školy 12
2.1.1 Teoretická příprava - cíle výuky základů kartografie 12
a topografie na školách
2.1.2 Pomůcky pro orientaci v přírodě 15
2.1.3 Základní orientace mapy pomocí buzoly 19
2.1.4 Měření a odhad vzdálenosti, výšky a hloubky v terénu 20
2.1.5 Vytváření základních orientačních schémat 23
2.1.6 Drobné hry a soutěže 27
2.1.7 Globální poziční systém - GPS 28
2.2 Základní etapa- nácvik orientace v terénu 30
2.2.1 Přechod z místnosti k výuce orientace v terénu 30
2.2.2 Orientování mapy v terénu 31
2.2.3 Drobné hry a soutěže 33
2.2.4 Shrnutí 38
2.3 Speciální etapa - nácvik orientace pomocí map pro orientační běh 35
2.3.1 Stručná historie orientačních závodů - orientačního běhu 36
2.3.2 Orientační běh - sportovní odvětví 36
2.3.3 Využití prvků orientačního běhu pro výuku orientace v přírodě 41
2.3.4 Mapa pro orientační běh 41
2.3.5 Trať závodu v orientačním běhu 43
2.3.6 Orientační paměť 44
3. Slovníček vybraných pojmů z orientace 45
4. Seznam pracovních listů 48
5. Pracovní listy 50
6. Seznam použité literatury 93
1.1.1 Rámcový vzdělávací program (RVP) a orientace v přírodě
Zákon ze dne 24. 9. 2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
zavedl nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Kurikulární dokumenty
jsou tvořeny na dvou úrovních ­ státní a školní.
Státní úroveň představuje Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (RVP).
Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na
jednotlivých školách (VÚP 2004).
1. stupeň ZŠ reprezentuje z hlediska orientace vzdělávací oblast Člověk a jeho svět. V rámci
očekávaných výstupů se tato tématika objevuje v tematickém celku ,, Místo, kde žijeme". Učivo, které
vede k naplnění očekávaných výstupů, je směřováno především do 4. a 5. ročníku. (Viz tab. č. 1.)
Tab. č. 1. Očekávané výstupy zeměpisného učiva orientace v terénu na 1. stupni ZŠ
MÍSTO, KDE ŽIJEME
Očekávané výstupy - 1. období
žák
 vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy, cestu na určené místo a rozliší možná
nebezpečí v nejbližším okolí
Očekávané výstupy - 2. období
žák
 určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině a státu
 určí světové strany v přírodě i podle mapy, orientuje se podle nich a řídí se podle zásad bezpečného
pohybu a pobytu v přírodě
 rozlišuje mezi náčrty, plány a základními typy map; vyhledává jednoduché údaje o přírodních
podmínkách a sídlištích lidí na mapách naší republiky, Evropy a polokoulí
Na 2. stupni ZŠ je to vzdělávací oblast Člověk a příroda a Člověk a zdraví. Teoretické základy
vzdělávací oblasti Člověk a příroda se vztahují především k základům kartografie, ale také k orientaci
v terénu a jsou obsaženy ve vzdělávacím obsahu předmětu zeměpis ve dvou tematických celcích Geografické
informace, zdroje dat, Kartografie a topografie a v tematickém celku Terénní výuka, praxe,
aplikace. (Viz tab. č. 2.) Učivo, které vede k naplnění očekávaných výstupů, navazuje bezprostředně na
znalosti a dovednosti z 1. stupně ZŠ. Je zařazováno především do 6. ročníku a je průběžně rozvíjeno
v dalších tematických celcích týkajících se regionální geografie. Základy kartografie a topografie se učí
v rámci zeměpisu nejprve ve třídě a postupně se přesunuje do okolí školy, kde se dá již velmi dobře
spolupracovat s tělesnou výchovou. Každý půlrok je obvykle vyčleněný pro různé formy terénní výuky,
které nabízejí vždy možnosti opakování učiva.
Poznámka: Očekávané výstupy tematického celku ,,Terénní geografická výuka, praxe a aplikace"
neodpovídají cílům terénní výuky. Orientace v terénu podle různých druhů map a dalších pomůcek pro
orientaci (buzola, stanice GPS...) slouží jen jako základ pro další praktické činnosti, které se učí během
terénní výuky. Je to např. tematické mapování, zakreslení trasy přesunu k odběru různých vzorků pro
další zpracování, používání tematických map pro určení geologické stavby zvoleného území, zpracování
informací získaných meteorologickým měřením a pozorováním atd.
Tab. č. 2. Očekávané výstupy zeměpisného učiva orientace v terénu na 2. stupni ZŠ
GEOGRAFICKÉ INFORMACE, ZDROJE DAT, KARTOGRAFIE A TOPOGRAFIE
Očekávané výstupy
žák
 používá s porozuměním základní geografickou, topografickou a kartografickou terminologii
 vytváří a využívá osobní myšlenková (mentální) schémata a myšlenkové (mentální) mapy pro
orientaci v konkrétních regionech, pro prostorové vnímání a hodnocení míst, objektů, jevů a
procesů v nich, pro vytváření postojů k okolnímu světu
TERÉNNÍ GEOGRAFICKÁ VÝUKA, PRAXE A APLIKACE
Očekávané výstupy
žák
 ovládá základy praktické topografie a orientace v terénu
 uplatňuje v praxi zásady bezpečného pohybu a pobytu ve volné přírodě
Praktický nácvik orientace je možno samostatně zařadit do obsahu předmětu tělesná výchova na 1.
i 2. stupni ZŠ nebo ještě lépe ve spolupráci se zeměpisem v rámci terénní výuky nebo integrovaných
tematických celků (hodin). Na prvním stupni se orientace neobjevuje v očekávaných výstupech, ale
pouze v učivu, které se týká turistiky a pobytu v přírodě. Nicméně jedním z úkolů tělesné výchovy je
nabídnout žákům široké spektrum pohybových aktivit, z nichž by si mohli vybrat ty, které jim nejlépe
vyhovují. Sportovní odvětví, které sdružuje nezanedbatelné množství lidí jak v české republice, tak ve
světě, které je založeno z velké části na orientaci, se jmenuje Orientační běh. V rámci svazu
orientačního běhu vychází řada metodických materiálů k orientaci v terénu podle mapy a buzoly, které
jsou založeny na zkušenostech v práci s dětmi a mládeží a školy je mohou využívat. Nácvik orientace
lze provádět různými způsoby v tělocvičně, na hřišti, v okolí školy a především opět v různých formách
terénní výuky i ve spojení s jinými předměty. Neméně podnětné jsou i zkušenosti z turistiky a
turistických oddílů. (Viz tab. č. 3.)
Tab. č. 3 Očekávané výstupy učiva tělesné výchovy týkající se orientace v terénu na 2. stupni ZŠ
ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ZDRAVÍ
Očekávané výstupy
žák
 uplatňuje vhodné a bezpečné chování i v méně známém prostředí sportovišť, přírody, silničního
provozu; předvídá možná nebezpečí úrazu a přizpůsobí jim svou činnost
ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ÚROVEŇ POHYBOVÝCH DOVEDNOSTÍ
Očekávané výstupy
žák
 zvládá v souladu s individuálními předpoklady osvojované pohybové dovednosti a tvořivě je
aplikuje ve hře, soutěži, při rekreačních činnostech
 posoudí provedení osvojované pohybové činnosti, označí zjevné nedostatky a jejich možné
příčiny
ČINNOSTI PODPORUJÍCÍ POHYBOVÉ UČENÍ
Očekávané výstupy
žák
 zorganizuje samostatně i v týmu jednoduché turnaje, závody, turistické akce na úrovni školy;
spolurozhoduje osvojované hry a soutěže
Na střední škole se očekávané výstupy a učivo směřující k orientaci cyklicky opakuje a lze je rozvíjet opět
na vyšší úrovni.
1.1.2 Doporučení pro zařazení výuky orientace v přírodě do ,,Školního
vzdělávacího programu (ŠVP)"
Z výše uvedeného textu vyplývá, že těžiště výuky orientace v terénu na základní škole spočívá
především ve dvou předmětech a to v zeměpise a tělesné výchově. Učivo je zde zařazováno průběžně
do jednotlivých ročníků na prvním i na druhém stupni ZŠ. V dřívějších učebních osnovách se toto učivo
překrývalo a někdy na sebe nenavazovalo. Samotná realizace však mohla být odlišná, protože záleželo
také na učitelích, jak využívali mezipředmětových vazeb. V současné době dokument ­ Rámcový
vzdělávací program - předkládá učitelům závazné očekávané výstupy, tedy co by měl žák umět
z jednotlivých vzdělávacích oblastí. Očekávané výstupy, které se týkají výuky orientace, jsou obsaženy
v tabulkách 1-3. Na samotných učitelích je pak výběr učiva a metodických postupů, aby očekávané
výstupy naplnil. To vše zpracovávají na školách do podoby Školních vzdělávacích programů. Přesto, že
si učitelé mohou zvolit své vlastní postupy, uvádíme zde postup modelový, který zohledňuje dřívější
učivo i postupy s ohledem na mezipředmětové vazby.
Vycházíme ze skutečnosti, že těžištěm této výuky je vyučovací předmět zeměpis a tematický celek,
který se týká kartografie a topografie je zařazený do tématu ­ Geografické informace, zdroje dat,
kartografie a topografie a Terénní geografická výuka, praxe a aplikace. Prví blok tohoto tematického
celku by měl obsahovat učivo o základech kartografie a topografie, geografických informacích, zdrojích
dat a jejich získávání. Měl by dávat žákům především teoretické vědomosti a dovednosti při práci
s různými druhy map a s buzolou. Druhý blok zaměřen na terénní výuku má ověřit nabyté znalosti a
dovednosti v terénu. V rámci tělesné výchovy se dají dále prakticky tyto dovednosti rozvíjet i
v jednotlivých hodinách tělesné výchovy a ve spolupráci se zeměpisem i při různých formách terénní
výuky.
Zeměpisné učivo a nácvik orientace
3. ročník
Jde o učivo vedoucí k základním vědomostem a dovednostem o uspořádání prostoru.
Co se žáci naučí:
Určovat světové strany na plánu a mapě; ukázat na plánu, na mapě, ortofotomapě nebo leteckém
snímku okolí školy a místo bydliště; popsat cestu do školy podle plánu obce a označit nebezpečná
místa; pracovat s plánem třídy a školního dvora.
4. a 5. ročník
Zde se už učivo prohlubuje.
Co se žáci naučí:
Popsat základní prvky mapy (obsah mapy, legendu, měřítko); nakreslit plánek třídy, školního dvora;
interpretovat různé objekty na leteckém snímku okolí školy; vytvořit náčrt určité situace v terénu; určit
přibližně světové strany podle přírody; seznámit se s určením světových stran podle buzoly.
6. ročník
V tomto ročníku se probírají základy kartografie a topografie. Některé dovednosti se opakují a učivo se
rozšiřuje.
Co se žáci naučí:
Porovnávat zobrazení Země na globusu a na mapě; vyjmenovat a ukázat na mapě světadíly a oceány;
určit světové strany na mapě a v terénu podle přírody a podle buzoly; určit polohu konkrétního místa
podle zeměpisné sítě na mapě; číst podle legendy v mapách různého obsahu a měřítka; číst v leteckých
snímcích, ortofotomapách, satelitních snímcích; nakreslit plánek třídy a školního dvora; nakreslit
vymyšlenou mapu a vytvořit k ní legendu; seznámit se s Globálním pozičním systémem (GPS) a jeho
využitím.
7. ročník
V tomto ročníku používají žáci především různé druhy map ve výuce zeměpisu a v ostatních
předmětech. Učivo se především opakuje a prakticky využívá.
Co se žáci naučí:
Pracovat s různými měřítky map; měřit na mapách vzdálenosti a úhly; určit polohu podle mapy a buzoly;
určit souřadnice místa podle stanice GPS; orientovat se v neznámém terénu podle turistické mapy;
pracovat s mapou na orientační běh; pohybovat se v terénu podle azimutu; vytvořit plán trasy a profil
trasy.
8. a 9. ročník
V těchto ročnících se učivo opět prohlubuje ve všech dříve uvedených činnostech.
Co se žáci naučí:
Vybírat různé druhy map pro samostatné úkoly při sběru informací; porovnávat mapy různých měřítek
z hlediska množství zobrazených informací; porovnávat mapy z různých období z hlediska změn
v krajině; využívat GPS pro různé druhy turistiky s využitím funkce ,,Go To" (běž k); orientovat se podle
mapy na orientační běh; vytvořit plánek školního dvora ve zvoleném měřítku; pracovat s územním
plánem obce, s katastrální mapou obce; vytvořit mapu využití místní krajiny.
Tělesná výchova a nácvik orientace
4. a 5. ročník
V těchto ročnících mohou žáci v terénu prakticky procvičovat základy topografické orientace, které se
teoreticky naučili. Připravují a absolvují jednoduché orientační hry se znalostmi topografických značek
apod. Základními organizačními formami pro výuku jsou vycházka, výlet, škola v přírodě.
Co se žáci naučí:
Chůzi v terénu a orientace pochodu podle turistických značek; určit světové strany pomocí kompasu,
buzoly, Slunce; hlavím zásadám táboření v přírodě; vytvořit situační nákres okolí určitého místa.
6. ročník
Co se žáci naučí:
Přesunu do terénu; dokumentovat turistickou akci pomocí situačního náčrtu, panoramatického náčrtu;
upevňování dovedností při určení světových stran pomocí buzoly, orientování mapy; jednoduchým hrám
k prověření praktických znalostí topografické orientace; základním organizačním formám terénní výuky vycházka,
výlet, terénní cvičení.
7. ročník
Co se žáci naučí:
Bezpečnému pohybu v letní i zimní horské krajině - orientace v letním i zimním prostředí podle
orientačních bodů, terénních tvarů a předmětů, podle buzoly, mapy; vytvářet topografický náčrt; hrám
pro zdokonalení orientačních dovedností v terénu; základním organizačním formám terénní výuky vycházka,
výlet, terénní cvičení.
8. ročník
Co se žáci naučí:
Připravit turistickou akci; základům orientace podle map na orientační běh; základním organizačním
formám terénní výuky - vycházka, výlet, terénní cvičení.
9. ročník
Co se žáci naučí:
Připravit turistickou akci; vést skupinu v terénu podle mapy; absolvovat samostatně jednoduchý
orientační závod; základním organizačním formám terénní výuky - vycházka, výlet, terénní cvičení.
S prvky orientace v přírodě se žáci seznámí i v ostatních předmětech, např.:
Fyzika - zemský magnetismus a jeho aplikace, základy pohybů nebeských těles.
Matematika ­ měřítko mapy a zmenšení, výpočet vzdáleností na mapě.
Geometrie - tvary povrchu, úhly.
Informatika - různé druhy mapových serverů, vyhledávání polohy podle GPS a na internetu, zadávání
trasy a výškového profilu podle různých programů, zadávání souřadnic do GPS.
Dějepis ­ práce s historickými mapami, historickými leteckými snímky apod.
Výtvarná výchova - práce s legendou ­ symboly mají i estetický význam, nákresy, náčrty, atd.
1.1.3. Shrnutí
Orientace v přírodě byla a je jednou ze základních lidských činností, bez které se neobejdeme. Vždy
byla součástí výuky. Během staletí se vyvíjely znalosti o zemském povrchu a jsou proto stále podrobněji
zobrazovány v mapách různých měřítek, účelu a využití. Velmi se změnily i přístroje a pomůcky, které
usnadňují orientaci v neznámé krajině. Výuka orientace v terénu se v podstatě dlouhá léta nemění,
přibývají však nové poznatky a využívání moderních navigačních přístrojů, dálkového průzkumu Země
apod.