Bi1BP_ZNP2 Živá a neživá příroda II
                                  Buněčná stavba živých organismů

Jaro 2010                                                     Kateřina Slavíčková

                                  Buněčná stavba živých organismů

KLÍČOVÁ SLOVA:

    Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, rostlinná buňka, živočišná buňka, organely – buněčné
jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, mitochondrie, ribozom, plastid, lysozom,
endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát.

                                 Charakteristika živých organismů

—  Obsahují organické látky – především nukleové kyseliny a proteiny.

—  Jsou vnitřně uspořádané (atomy ► molekuly ► makromolekuly ► organely ► buňky ► tkáně (pletiva)
►  orgány ► orgánové soustavy.

—  S okolím neustále vyměňují látky, energie a informace.

—  Jsou schopné autoregulace.

—  Mají metabolismus – přeměna látek a energií.

—  Mají schopnost vyvíjet se:

                  a) jako jedinec – ONTOGENEZE,

                  b) jako druh – FYLOGENEZE.

                                        Nebuněčné organismy
                                   VIRY VIROIDY VIRUSOIDY PRIONY

                                         Buněčné organismy
                                            PROKARYOTA

                                         Buněčné organismy
                                             EUKARYOTA

—  Eukaryotické jádro má jadernou membránu.

—  V jádře je lineárně uspořádaná DNA (chromozomy).

—   Jádro se dělí mitoticky (viz. genetika).

—  Buňka obsahuje oddíly s různou funkcí a organely.

—  V buňkách vyživovaných autotrofně a heterotrofně jsou obsaženy rozdílné organely.



                                      Stavba rostlinné buňky

                                      Stavba živočišné buňky

                                 Buněčné organely a jejich funkce

Buněčné jádro

—  nese genetickou informaci obsaženou ve šroubovicích DNA,

—  je kryto jadernou membránou, která má póry umožňující komunikaci buňky s dalšími buněčnými
organelami.



Centrozóm (dělící tělísko)

—  soubor válečků důležitých při dělení jádra (vždy 2),

—  během buněčného dělení zajišťuje navázání chromozomů na mikrotubuly.

                                 Buněčné organely a jejich funkce

Cytoplazma

—  tekutina obsahující buněčné organely, mikrotubuly, mikrofilamenty
a nejrůznější látky.

Buněčná stěna

—  jen u rostlinných buněk, bakterií a hub,

—  má opornou funkci, je propustná.

Plazmatická membrána

—  ze dvou vrstev fosfolipidů,

—  polopropustná (propouští jen nízkomolekulární látky),

—  podílí se na syntéze buněčné stěny.



                                 Buněčné organely a jejich funkce

Ribozómy

—  tvorba specifických bílkovin.

Endoplazmatické retikulum

—  rozvětvený systém biomembrán,

—  hladké – syntéza tuků,

—  drsné – ribozomy – syntéza bílkovin.

Plastidy

—  chloroplasty – zelené barvivo – chlorofyl, fotosyntéza,

—  chromoplasty – barviva karotenoidy – lákání hmyzu,

—  leukoplasty – syntéza škrobu.



                                 Buněčné organely a jejich funkce

Lyzozomy

—  obsahují hydrolytické enzymy – trávení organických látek.

Mitochondrie

—  dochází zde k buněčnému dýchání, uvolňování energie a jejího vázání do ATP.

Golgiho aparát

—  syntéza polysacharidů pro tvorbu buněčné stěny,

—  souvislost s vylučováním,

—  tvorba hormonů, enzymů.

Vakuoly

—  shromažďují odpadní nebo zásobní látky.



                                             Srovnání
                                    ROSTLINNÉ a ŽIVOČIŠNÉ buňky

                                       Děkuji za pozornost.