Biomy – podmínky života a pěstování pokojových rostlin Ing. Helena Jedličková Ph.D. (Mgr. Ivana Hiklová) Obsah: Ø Úvod Ø Klíčové pojmy Ø Biomy : 1.základní charakteristika – podmínky pro život: světlo, teplo, voda, vzduch, živiny. 2. třídění a pěstování pokojových rostlin Klíčové pojmy dle Kašparovského (1999) • Biosféra (řec. bios=život) – sféra Země s vhodnými podmínkami pro život. - akumuluje a přetváří sluneční energii v živé hmotě. - probíhají zde neustálé významné biochemické procesy: produkce a dekompozice. • Biocenóza (společenstvo) – soubor jedinců různých druhů organismů soustředěných na určitém území (biotopu). • Biotop – místo, které organismům (společenstvu) poskytuje podmínky pro život. Biocenóza + biotop = Ekosystém • Ekosystém – je to část biosféry, mezi jejímiž složkami existují určité vztahy. Mezi ekosystémem a okolím dochází k výměně látek a energie. 1. přírodní ekosystémy – les, rašeliniště ad. 2. umělé ekosystémy – zahrada, park ad. • Biom (geobiom) – soubor ekosystémů, které mají vyhraněný formační ráz. Jsou podmíněny makroklimatem. Biomy světa Podnebné pásy Země • Podnebné pásy - jsou oblasti zemského povrchu se stejným charakterem makroklimatu (ráz podnebí velkých oblastí světa). vznik podnebných pásů je podmíněn spolupůsobením hlavních klimatogeografických činitelů:- zeměpisná šířka (příděl slunečního záření a tepelné energie), cirkulace atmosféry, oceánské proudy, vlastnosti zemského povrchu, činnost člověka • Podnebné pásy 1. rovníkový – tropický • dle ZŠ 2. subtropický 3. mírný 4. polární Podnebné (klimatické) pásy Země Biomy srovnej Tropický deštný les Základní charakteristika: Ø Abiotické podmínky: - celoroční vysoké srážky 2000 až 12 000 mm - 100% vlhkost vzduchu - průměrná teplota 25 – 30 °C, - živiny – vázány v biomase, půda relativně chudá, časté deště vyplavují živiny z humusu a huminové kyseliny = půda je kyselá , rychlý bakteriální rozklad Ø Biotické podmínky: - druhová diverzita - biom s největším počtem druhů organismů • Živočichové: Ptáci - papoušci, kolibříci, tukani. Savci – lenochodi, mravenečníci, v konžském pralese – šimpanzi a gorily, v indomalajských lesích – orangutani. Příznačné je obrovské množství hmyzu. Ø Tropický deštný les, též tropický deštný prales, je zalesněný biom s trvale teplým a vlhkým podnebím. Ø zejména v rovníkových oblastech Země - jihoamerická, africká, indomalajská oblast. Vertikální členění tropického deštného lesa Kašparovský (1999) uvádí, že tropický deštný les tvoří několik pater: • nejvýše rostou osamělé vysoké stromy 50 – 60 m vysoké, jejichž koruny vyčnívají nad střední patro • střední patro tvoří zapojené koruny stromů a liány ve výšce 30 – 36 m • spodní patro - podrost dosahuje výšky 10 m, bývá tvořeno palmami, kapradinami, keři a bylinami. Druhová bohatost těchto pater závisí na množství světla, které pronikne korunami stromového patra. Všechna patra jsou propletena liánami. V korunách stromů jsou časté epifyty (rostliny žijící přisedle na povrchu jiných rostlin – lišejníky, orchideje aj.). Vliv člověka: Ø Tropické deštné pralesy se nazývají „klenoty Země“, „plíce Země“ a „největší lékárna světa“. Ø Původně tvořily topické deštné lesy přes 8 % plochy souše – dnes je tato plocha snížena, působením člověka přeměna na plantáže, rýžová pole, pastviny. Ø Celosvětově jsou tropické lesy významným stabilizátorem životního prostředí v celé biosféře - spotřebovávají oxid uhličitý, produkují kyslík, představují zdroj genofondu nových, dosud nepoznaných plodin a léčivých rostlin.(Mudrichová, J.,Mudrik, K., 1999) Flóra tropického deštného lesa: pokojové rostliny původem z tropického deštného lesa Monstera Begónie korálová Netík Sleziník Savana Základní charakteristika: Ø Savana je označení pro travnaté oblasti tropických a subtropických oblastí. Ø Během roku je zde vyhraněné období dešťů a období sucha. Ø V podobných klimatických podmínkách se vyskytují i zcela nebo částečně opadavé lesy. Ø Abiotické podmínky: Průměrná teplota 20 °C srážky 400 – 1000 mm Ø Biotické podmínky: druhová diverzita – převládají traviny Stromy a keře jsou rozptýleny jednotlivě i po skupinách (baobab, blahovičník, mimózy) Ø Živočichové: velké bohatství zvěře - sloni, nosorožci, antilopy, gazely, zebry, lvi, hyeny, hadi atd.... Pokojové rostliny panašované, původem ze savan Zelenec Vliv člověka Ø Zvláště v Africe jsou velké plochy vypalovány a přeměňovány na pole. Ø Nadměrné spásání trávy domestikovaným dobytkem vede k desertifikaci. Poušť a polopoušť Základní charakteristika Zaujímají asi 14 % plochy pevnin. Podle charakteru substrátu se pouště rozlišují na: kamenité (hamada) štěrkovité (serir), písečné (ergy nebo kumy) Největší pouště: Sahara, Arabská poušť, dále pak v Mexiku, J. Americe, Austrálii. Ø Abiotické faktory: Velké teplotní rozdíly mezi dnem + 50°C a nocí i –10 °C Ø 11 měsíců bez srážek, do 200 mm ročně Ø Biotické podmínky: druhová diverzita velice malá Ø Živočichové: hojnými obyvateli pouští jsou plazi - hadi, gekoni Flóra pouští a polopouští Ø V místech, kde podpovrchové vody vystupují na povrch, vznikají v pouštích oázy (místa, kde lidé mohou na uměle zavlažovaných polích provozovat zemědělskou výrobu – palma datlová, obilí, ovoce a zelenina). Ø Život v pouštích je omezen pouze na několik málo druhů suchuodolných rostlin – efemery (rostliny s krátkou vegetační dobou) sukulenty (rostliny, které dokáží ve svých orgánech zadržovat vodu – v oddencích, stoncích, listech = tučnolisté rostliny aj.) Aloe Tlustice Vliv člověka: Ø Chov dobytka a s ním spojené nadměrné vypásání rostlinstva vede k rozšiřování pouští – desertifikaci. Subtropy- tvrdolisté dřeviny Základní charakteristika Ø oblast kolem Středozemního moře, ostrůvkovitě Irán, Kalifornie, J. Amerika, Austrálie, J. Afrika). Ø Abiotické podmínky: Průměrné roční teploty 15 – 20 °C srážky 1000 mm, oblast se zimními srážkami a horkým suchým létem Biotické podmínky Ø Rostlinstvo: Stromy a keře mají listy tvrdé a kožovité, voda se z nich vypařuje pouze nepatrně – přizpůsobení horkému suchému létu (vavříny, olivy, pinie, cedry, blahovičníky). V oblasti kolem Středozemního moře se tyto porosty nazývají macchie. Ø Živočichové: Žije zde velké množství ptáků, hadů, ještěrek a hmyzu. Ø Vliv člověka: Pasoucí se stáda koz a ovcí, ve výše položených oblastech, způsobují změnu vzhledu krajiny. Dochází k nekontrolovatelnému mýcení lesa pro získání půdy. Flóra subtropů: pokojové rostliny původem ze subtropů Oleandr Cypříš Step Základní charakteristika Ø Stepi jsou bylinné formace s převahou trav (Eurasie a Severní Amerika mezi 35 – 55 ° s.z.š.). Ø Jsou to rozsáhlé oblasti mírného podnebného pásu s vnitrozemským podnebím a nedostatkem srážek pro růst stromů. Ø Název step vznikl v Rusku, používá se v Evropě a Asii Ø Abiotické podmínky: Nízké zimní teploty až -10 °C, v létě 20 – 25 °C srážky 300 - 350 mm. Střídají se vlhká a suchá období. Vegetační období je většinou omezeno na čtyři měsíce. Stepní půdy bývají velmi úrodné černozemě. Biotické podmínky: Ø Rostlinstvo: Rostlinný pokryv tvoří víceleté trávy a cibulovité rostliny. Trávy mají rozsáhlý kořenový systém, který jim umožňuje překonat dobu vegetačního klidu. Ø Živočichové: Stepní faunu zastupují především hlodavci, hmyzožravci, psoun prériovitý, sysel, bizon, koně, z šelem jsou to vlci a stepní kočky. Ø Vliv člověka: Ø Pod porostem trav se vyvinuly nejúrodnější půdy na Zemi – černozemě, které člověk hojně využívá. Ø Pás stepí je nejúrodnější světovou oblastí pěstování obilnin – hlavně pšenice a kukuřice. Ø S velkoplošným pěstováním obilnin dochází k likvidaci původních druhů a k invazi exotických druhu, často zavlečených člověkem. Lesy mírného pásu (opadavý listnatý les) Lesy mírného pásu Základní charakteristika Ø Lesy mírného pásu se rozprostírají na podstatné části mírného podnebného pásu severní polokoule. Ø Růst stromů je závislý na množství srážek a na délce vegetačního období. Ø Abiotické podmínky: Nejchladnější měsíc 5 – 2 °C, nejteplejší 15 – 20 °C, srážky 500 – 1000 mm Oblast je charakteristická střídáním ročních období. Biotické podmínky: Ø Rostlinstvo: V teplejších a vlhčích částech mírného pásu jsou lesy listnaté, které jsou tvořeny hlavně buky, duby a javory. Tyto lesy přecházejí v chladnějších oblastech v lesy smíšené. Ø Živočichové: V lesích Eurasie žije mnoho jelenů a srnčí zvěře, na Dálném východe žije jelen mandžuský – sika, medvěd, prase divoké, slepýš, užovka atd. V Severní Americe je fauna odlišná. Žije zde např. vačice americká, mýval, skunk, ondatra atd. Ø Vliv člověka: Značná část těchto lesů byla přeměněna na smrkové (borovicové) lesy. Tajga – severský jehličnatý les Základní charakteristika: Ø Severský jehličnatý les je název pro biom, který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách. Ø Dominantními druhy stromového patra jsou jehličnaté lesy. Nej Ø více takových lesů se vyskytuje v Kanadě a především na Sibiři, odtud pochází i místní název tajga. Tajga je nejrozsáhlejší lesní plochou na Zemi (pokrývají asi 12 mil km2). Ø Abiotické podmínky: letní teploty 15 až 20°C, zimní až -20°C srážky 450 – 600 mm vegetačního období 1 – 4 měsíce. Díky velkému množství srážek a následné chemické reakci se spadlým jehličím vznikají podzolové půdy. Typický je výskyt bažin, močálů a rašelinišť. Biotické podmínky: Ø Rostlinstvo: Složení jehličnatých lesů Ø ve vlhkém prostředí pouze smrky Ø na sušších místech převažují borovice Ø místa s velkými výkyvy teplot (Sibiř) modříny Ø bylinné patro: převládají - brusinky, borůvky, vřesy Ø silně vytvořené mechové patro Ø přechod mezi jehličnany a tundrou (oblast lesotundry) – velký podíl břízy Ø Tajga je velkou zásobárnou dřevní hmoty. Ø Živočišstvo: Fauna jehličnatých lesů je bohatá, žijí zde medvědi, vlci, lišky, rysi, prase divoké, jeleni, srnčí zvěř a mnoho ptactva. Je zde významný chov a lov kožešinové zvěře (sobol, kuna, veverka). Vliv člověka: Ø Těžba dřeva Ø Stavba dálnic, přehrad, hydroelektráren, závodů na zpracování dřeva. Ø Těžba nerostů a budování továren. Ø S tím souvisí lesní požáry, odlesňování, znečišťování vody a vzduchu Tundra Základní charakteristika: Ø Biom subpolárních a polárních oblastí, který lze nalézt mezi tajgou a trvale zaledněnými polárními pustinami. Ø Najdeme ho v nejsevernějších oblastech Evropy, Asie a Ameriky, Grónsku a dalších přilehlých ostrovech. Ø Abiotické podmínky: teplotní průměr žádného měsíce nepřesahuje 10°C roční srážkové průměry nepřesahují 200 mm. vysoká sněhová pokrývka věčně zmrzlá půda Biotické podmínky: Ø Rostlinstvo: Ø Biodiverzita tundry je velice nízká Drsné klima snášejí ze semenných rostlin pouze přizpůsobené mechy, lišejníky,byliny a keřové porosty (zakrslé břízy, vrby, brusinky, ostřice aj.) Ø Živočichové: Fauna je druhově chudá, savci a ptáci mají v zimním období bílé zbarvení např. sovice sněžná, bělokur sněžný, zajíc bělák, polární liška aj. Ø Nejznámějším savcem tundry je sob. Ø Žije zde velké množství bodavého hmyzu – komáři a muchničky Ø Vliv člověka: Nadměrné lovení zvěře, rozvoj stavebního inženýrství. Polární pustiny Základní charakteristika: dle http://mujweb.cz/cestovani/alaska/prirodni_pomery/klimaticke.html Ø Polární oblast zahrnuje polární pustiny. Ø Jde o nejsevernější oblasti Aljašky za severním polárním kruhem. Ø V těchto oblastech jsou dlouhé zimy a krátká studená léta Ø V zimě trvá více než dva měsíce polární noc, v létě je více než tři měsíce polární den. Ø Abiotické podmínky: Ø Devět měsíců v roce zde průměrná teplota nepřesáhne 0°C. Ø Srážky nízké, průměrně okolo 200 mm ročně. V některých oblastech jsou srážky hojnější a přicházejí především ve formě sněhu. Ø Půda nerozmrzá, nazývá se permafrost = věčně zmrzlá půda Biotické podmínky: Ø Rostlinstvo jižní polární oblasti je velmi chudé. Suchozemská vegetace – lišejníky, mechy, houby, řasy Mořská vegetace – fytoplankton Ø Živočišstvo – málo bohaté na druhy, ale vyniká počtem jedinců a množstvím biomasy Ptáci – tučňáci, chaluhy, alky Ploutvonožci – tuleni Kytovci – plejtvák, velryba aj. Ø Vliv člověka: Nadměrné lovy korýšů, ryb, tuleňů. Ekologické havárie. Děkuji za pozornost Helena Jedličková