PŘEDŠKOLNÍ PEDAGOGIKA 1 Zora Syslová OBSAH • Předmět předškolní pedagogiky • Základní kategorie a pojmy • Předškolní pedagog, jeho kompetence • Komunikační dovednosti učitelky MŠ • Dítě jako subjekt vzdělávání • Vzdělávání dětí do 3 let • Proměny cílů předškolní výchovy a vzdělávání • Humanisticky orientované vzdělávání • Individualizace • Alternativní směry v předškolním vzdělávání • Program podpory zdraví v MŠ • Rámcový vzdělávací program pro PV 3. Předškolní pedagog Požadavky na: KVALIFIKACI - Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících KVALITU (profesionalitu) - Kompetence učitelky MŠ (Vašutová, 2001) - Standard učitele (www.standarducitele.cz) - Požadavky vyplývající z RVP PV 3. Předškolní pedagog PRACOVNÍ DOBA a PRACOVNÍ NÁPLŇ: 31 hodin -přímá práce u dětí 9 hodin – nepřímá práce: * Plánování * Příprava pomůcek * Vedení dokumentace (TK, záznamy o dětech, hodnocení…) * Další vzdělávání, samostudium * Účast na ped. a provoz. radách * Organizační záležitosti třídy – výzdoba, spolupráce s kolegyní… * Spolupráce s rodiči – schůzky, hovorové hodiny…. * Specifické úkoly – vyplývají z náplně práce (BOZP, Inventarizace, knihovna, výzdoba školy….) 3. Předškolní pedagog Kompetence: • Kompetence didaktická a oborově předmětová • Kompetence diagnostická a evaluační • Kompetence psychosociální a komunikativní • Kompetence manažerská Povinnosti pedagoga * analyzovat věkové a individuální potřeby dětí a v rozsahu těchto potřeb zajišťovat profesionální péči o děti, jejich výchovu i vzdělávání * realizovat individuální i skupinové vzdělávací činnosti směřující cílevědomě k rozvoji dětí, rozšiřování jejich kompetencí (schopností, dovedností, poznatků, postojů) * samostatně projektovat výchovné a vzdělávací činnosti, provádět je, hledat vhodné strategie a metody pro individualizované a skupinové vzdělávání dětí * využívat oborových metodik a uplatňovat didaktické prvky odpovídající věku a individualitě dětí * projektovat (plánovat) a provádět individuální výchovně vzdělávací činnosti s dětmi se specifickými vzdělávacími potřebami * provádět evaluační činnosti - sledovat a posuzovat účinnost vzdělávacího programu, kontrolovat a hodnotit výsledky své práce, sledovat a hodnotit individuální pokroky dětí v jejich rozvoji a učení, monitorovat, kontrolovat a hodnotit podmínky, v nichž se vzdělávání uskutečňuje * výsledky evaluace samostatně uplatňovat v projektování (plánování) i v procesu vzdělávání * provádět poradenské činnosti pro rodiče ve věcech výchovy a vzdělávání jejich dětí v rozsahu odpovídajícím pedagogickým kompetencím předškolního pedagoga a mateřské školy * analyzovat vlastní vzdělávací potřeby a naplňovat je sebevzdělávacími činnostmi * evidovat názory, přání a potřeby partnerů ve vzdělávání (rodičů, spolupracovníků, základní školy, obce) a na získané podněty reagovat Předškolní pedagog má vést vzdělávání tak, aby: * se děti cítily v pohodě (fyzické, psychické i duševní) * se děti rozvíjely v souladu se svými schopnostmi a možnostmi a současně byl podněcován jejich harmonický rozvoj * děti měly dostatek podnětů k učení a radost z něho * bylo posilováno sebevědomí dětí a jejich důvěra ve vlastní schopnosti * děti měly možnost vytvářet a rozvíjet vzájemné vztahy a cítit se ve skupině bezpečně * byl dostatečně podporován a stimulován rozvoj jejich řeči a jazyka * se děti seznamovaly se vším, co je pro jejich život a každodenní činnosti důležité * děti mohly pochopit, že mohou prostřednictvím vlastních aktivit ovlivňovat své okolí. * děti obdržely speciální podporu a pomoc, pokud ji dlouhodobě či aktuálně potřebují Ve vztahu k rodičům má předškolní pedagog: *usilovat o vytváření partnerských vztahů mezi školou a rodiči *odpovídat za to, že rodiče mají přístup za svým dítětem do třídy a možnost účastnit se jeho činností *umožňovat rodičům účastnit se na tvorbě programu školy i na jeho hodnocení *vést s rodiči dítěte průběžný dialog o dítěti, jeho prospívání, rozvoji a učení 4. Přístupy k dětem *Autoritativní * Založen je na uplatňování moci * Jsou v něm role nadřazenosti a podřízenosti * Důsledkem je vzdor nebo poslušnost * Často bývá provázen i ze strany dětí vzdorem, vzpourou, bojem o moc *Partnerský * Je založen na respektu * Vede k zodpovědnosti * Vytváří bezpečné sociální prostředí * Mocenský model sděluje :„Přinutím tě dělat, co je správné.„ * Partnerský model sděluje:„Tato věc má tento a tento smysl, takové a takové důsledky. Očekávám, že uděláš, co je správné." Partnerský přístup Je založen na: *respektu - ničím nepodmíněném, zohledňujícím lidskou důstojnost a přijímajícím odlišnost lidí *uznání – kterým dáváme najevo, že si někoho vážíme pro to, jaký je a jak se chová Neefektivní a efektivní způsoby komunikace * Ty zase (vždy, nikdy, pořád)…! Kdybys aspoň…! (výčitky, obviňování) * Měl/a by sis uvědomit, že…(poučování, vysvětlování, moralizování) * Tohle jsi udělal/a špatně! (kritika, zaměření na chyby) * Já (někdo) kvůli tobě…(lamentace, citové vydírání) * Nedělej to, nebo se ti stane..! (zákazy, varování) * Z tebe jednou vyroste… (negativní scénáře, proroctví) * On je takový…(nálepkování) * Udělej…(pokyny) * Okamžitě udělej…! (příkazy) * Přestaň…nebo…! Běda, jestli…! (vyhrožování) * Křik * Podívej se na …, vezmi si příklad z.. (srovnávání, dávání za vzor) * Já pro tebe…, a ty…! (poukazování na vlastní zásluhy) * Ty snad chceš..? Copak ty nechceš? (řečnické otázky) * Ty jsi ale… (urážky, obviňování) * To je náš génius! To ses teda vyznamenal! (ironie, shazování) *Vidím (slyším) že..(popis, konstatování) *Je…; Je potřeba…; Tohle děláme (tak a tak)…; Pomůže, když …; Když…, tak… (informace, sdělení) *Očekávám, že…Pomohlo by mi, kdyby… (vyjádření vlastních očekávání a potřeb) *Uděláš to tak… nebo tak..? (možnost volby) *Aničko…! (dvě slova) *Co s tím uděláme? A co si o tom myslíš ty? (prostor pro spoluúčast a aktivitu dětí) Jak komunikovat: Složky empatické reakce *Aktivní naslouchání (soustředěné naslouchání provázené projevy účasti) *Pojmenování pocitů, záměrů, očekávání druhé osoby *Vyjádření podpory Empatická reakce * NASLOUCHEJTE S ÚČASTÍ - hovořte málo, dejte najevo, že vás zajímá, co dítě prožívá, ale nechte na něm, co vám o tom poví; svůj zájem a účast dejte najevo neverbálně nebo krátkými slůvky ( „Aha“, „hmm“, „chápu“…) * HOVOŘTE O TOM, CO DRUHÝ PROŽÍVÁ (oznamovací větou, nikoliv otázkou) – pojmenujte pocit: „Zdá se, že tě to zklamalo…“ „Tos musel být hodně rozzlobený, žes ho uhodil…“ – hovořte o běžných reakcích: „To člověka naštve, když někdo nedodrží slib…“„To nás mrzí, když nechtěně rozbijeme oblíbenou věc…“ – dejte najevo, že jste pochopili záměr nebo očekávání druhé osoby: „Myslela jsi asi něco jiného…“ „Ty jsi moc chtěl…“ * POPIŠTE CHOVÁNÍ „Vidím, že váháš…“ „Vidím, že pláčeš…“ * UMOŽNĚTE SPLNIT PŘÁNÍ DRUHÉHO VE FANTAZII * „Kdybych ty piškoty měla doma, jaké bys chtěl? Kakaové nebo obyčejné?“ „Kdyby tu maminka už byla, co byste spolu dělali?“ * REAGUJTE ČINEM – empatie skutkem musí jít v některých situacích ruku v ruce s tím, co říkáme (odstranění příčiny nepohody, fyzická pomoc…) * VYJÁDŘETE PODPORU – „Držím ti palce.“ „Když budeš chtít, potřebovat zavolej mě.“ Pomáhá také dotek, pohlazení, poplácání (kde je to vhodné). Kritéria pro hodnocení kvality komunikace učitelky s dítětem *Snižování polohy *Pohled z očí do očí *Popis – zpětná vazba (já výroky) *Podávání informací – zpravidla při porušování pravidel (já výroky) *Povzbuzení, ocenění *Podpora řešení problémů LITERATURA ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Univerzita Karlova, 1997. ISBN 80-7066-534-3 ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-463- X KOPŘIVA, P. a kol. Respektovat a být respektován. Kroměříž : Spirála, 2008. ISBN 978-80-9040-30-0-0 KOŤÁTKOVÁ, S. Humanisticky orientovaná proměna učitelky. In Retrospektiva a perspektiva předškolního vzdělávání a příprava předškolních pedagogů. Praha: APV, 2002. KYRIACOU, CH. Klíčové dovednosti učitele. Praha : Portál, 1996. MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Sociální a pedagogická komunikace ve škole. Brno : Masarykova Univerzita, 2007. ISBN 80-042-1854-7 MERTIN, V., GILLERNOVÁ, I. Psychologie pro učitelky mateřské školy. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-799-X SVOBODOVÁ, E. Prosociální činnosti v předškolním vzdělávání. Praha : Raabe, 2007. ISBN 978-80-86307-39-8 VAŠUTOVÁ, J. Kvalifikační předpoklady pro nové role učitelů. In WALTEROVÁ, E. (Ed.) Učitelé jako profesní skupina, jejich vzdělávání a podpůrný systém. Praha : PedF UK, 2001. ISBN 80-7290-059-5