Masarykova Univerzita Pedagogická fakulta DRAMATICKÁ VÝCHOVA SMĚREM K DIVADELNÍMU TVARU 1 Pd1BP_DVT1 SCÉNÁŘ Alena Humpolíková UČO 252510 Fontána příznivé sudby patří mezi prastaré pohádky, které pro kouzelnou společnost sesbíral a uspořádal bard Beedle. Bajka o kouzelné fontáně je jednou z nejkrásnějších ze sbírek barda Beedleho. Jako každá z Beedleho bajek nás kouzelným způsobem zavede do čarovného světa se spoustou napětí, vzrušení, nebezpečí a překvapení. POSTAVY: Bard Beedle /vypravěč/ Čarodějky: Asha Altheda Amata Rytíř: Sir Smůla Dav lidí 1. VÝSTUP / Potemnělá scéna, V levém rohu stojí stará žídle nebo křeslo. Vchází Beedle, sedá si. Rozsvítí se na něj světlo. Na druhé straně scény stojí velká zahradní zeď. / Beedle: Budu Vám dnes vyprávět příběh, který se odehrál před mnoha a mnoha lety, v dobách, kdy v naší zemi ještě žili čarodějky a kouzelníci a lidem, kteří kouzelnými schopnostmi nevládli, se říkalo mudlové. Náš příběh začíná jednoho krásného letního dne velmi brzo ráno, na jednom překrásném místě, kde vysoko na kopci v začarované zahradě, za mohutnými zdmi, chráněna mocnými kouzly tryskala Fontána příznivé sudby. Jednou do roka, vždy v době mezi slunce východem a západem nejdelšího dne roku se jednomu jedinému nešťastníkovi dostalo příležitosti probojovat si cestu až k Fontáně, vykoupat se v jejich vodách a po zbytek života se pak těšit přízní osudu. / Světlo nad Beedlem zhasne a osvětlí se zbytek scény, kde už se ke staré zdi tlačí houf lidí. / Onoho určeného dne mířily k fontáně stovky lidí z celého království, tak časně aby ještě před rozbřeskem dospěly k jejím zdem. Muži i ženy, bohatí i chudí, mladí i staří, čarodějové i mudlové se scházeli v temnotě a každý z nich doufal, že právě on bude tím jediným, který bude smět do zahrady vstoupit. Na okraji shromážděného davu se sešly tři čarodějky, každá obtížena vlastním břemenem žalu, vyprávěly si navzájem o svých starostech a čekaly na svítání. Asha: Ach, přítelkyně, ani nevíte, jak moc bych si přála vykoupat se ve fontáně! Trpím chorobou, jež nedokáže vyléčit žádný z léčitelů. Fontána by mě jistě dokázala příznaků mé choroby zbavit, a já bych pak mohla žít dlouhý a šťastný život. Amata: To je hrozné! Já také trpím chorobou, jež nejde vyléčit, ovšem nebolí mě tělo, ale duše... Opustil mě muž, kterého jsem vroucně milovala a jsem si jistá, že se mé srdce z té ztráty nikdy nevzpamatuje... Jenom fontána by mě dokázala vyléčit z žalu a touhy... Altheda: Ó přítelkyně, ani ke mně osud nebyl zrovna příznivý. Zlý černokněžník mě oloupil o domov, všechno zlato i mou kouzelnou hůlku! Doufám, že fontána mě dokáže vysvobodit z bezmoci a chudoby! Asha: Ani jedna z nás to nemá lehké, domluvme se tedy tak, že naskytne-li se jedné z nás příležitost, spojíme své síly a pokusíme se dospět k fontáně společně! Altheda: To je skvělý nápad, když spojíme své síly, dokážeme určitě víc, než každá sama. Amata: Podejme si tedy na to ruku, že jedna druhé pomůžeme dospět k našemu vysněnému cíli! Asha, Altheda: Ruku na to! Beedle: Obloha se prosvětlila prvními slunečními paprsky a ve zdi se rozevřela úzká štěrbina. Dav se nahrnul dopředu, všichni hlasitě ječeli a dožadovali se požehnání fontány. / Tak se děje na scéně, Beedle na chvíli utichne a sleduje, jak se dav marně snaží dostat dírou ve zdi do zahrady. / V tom se štěrbinou ve zdi propletly dlouhé popínavé šlahouny a omotaly se kolem první z čarodějek, jíž byla Asha. Ta popadla zápěstí druhé čarodějky Althedy, která se zase pevně chytila třetí čarodějky Amaty. A Amata se zaklesla do brnění bídně vyhlížejícího rytíře, jenž seděl v sedle na kost vyzáblého koně. Šlahouny odvlekly všechny tři čarodějky štěrbinou do zahrady, rytíře shodily z koně a odvlekly ho za nimi. / Tak se děje na scéně, čarodějky i rytíř zmizí, dav utichne a rozejde se domů s hlasitým klením. / 2. VÝSTUP / V levém rohu stále sedí Beedle, zahradní zeď se změnila v krásnou zahradu, kam rázem vpadnou všechny tři čarodějky a za nimi rytíř. / Beedle: Ranní vzduch se naplnil nářkem zklamaného davu, který ovšem za chvíli utichl. Čarodějky se rozhlédly kolem sebe a Asha s Althedou se pustily do ubohé Amaty, která sebou nešťastnou náhodou stáhla i rytíře. Asha: To se ti tedy povedlo! Altheda: Ve fontáně se může vykoupat jen jedna osoba! Už tak bude těžké rozhodnout, která z nás tří to bude, a ty k nám přidáš ještě dalšího! / Amata mlčí, neví, co na to má říct / Beedle: Sir Smůla, což bylo jméno, pod kterým byl rytíř znám v zemích za zdmi zahrady, mezitím seznal, že jsou jeho společnice čarodějky a protože sám kouzelnými schopnostmi nevládl a nevynikal ani v rytířských kláních, v soubojích s mečem, či v jiných obratnostech, jimiž se mohl nekouzelnický člověk vyznamenat, usoudil, že nemá nejmenší šanci dostat se k fontáně dřív než některá ze tří žen. Rytíř: Ženy, nehádejte se kvůli mně! Vrátím se zpátky za zahradní zeď, odkud jsem přišel... Beedle: To rozzlobilo i Amatu. Amata: Ó ty malověrný! Nevzdávej svůj boj, tas meč, rytíři, a pomoz nám dosáhnout cíle! / Čarodějky i rytíř se vydávají na cestu / Beedle: A tak tři čarodějky i s ubohým rytířem vyrazili do začarované zahrady, kde po obou stranách sluncem zalitých pěšin rostlo obrovské množství zázračných bylin, ovoce a květin. Nenarazili na žádnou překážku, dokud nedorazili těsně pod pahorek, na němž se nacházela fontána. Tam však, obtočeného kolem úpatí pahorku, našli obludného bílého červa, odulého a slepého. Když je slyšel přicházet, otočil se ohavnou tváří k nim a pronesl: ,,Obětujte mi důkaz své bolesti! " / Všichni se zastaví před červem a pokouší se ho odstranit. Sir Smůla tasí svůj meč a chce ho zabít, ten se však zlomí, Altheda po něm hází kamení, Asha s Amatou se po něm pokouší metat nejrůznější kouzla všechno však marně. / Ani Sirův meč, ani pokusy čarodějek zbavit se obludného červa kouzly i tvrdým kamením však neměly žádný účinek. Červ jim nedovolil projít. Slunce stoupalo na obloze čím dál výš a Altheda se v zoufalství rozplakala. / Altheda pláče / V tom okamžiku přiložil červ tlamu k Althedině obličeji a napil se slz z jejich tváří. Když uhasil žízeň, odplazil se pryč a cesta dál byla volná. Rozradostnění červovým zmizením se tři čarodějky a Sir Smůla začali šplhat vzhůru do kopce. A nepochybovali už o tom, že ještě před polednem dorazí k fontáně. Asi v polovině svahu však narazili na slova vyrytá do země před nimi. ,,Obětujte mi plody své práce! " / Všichni se opět zastaví a přemýšlí, jak se dostat dál. Sir sáhne do kapsy, chvíli hledá, a pak vytáhne svou jedinou minci a položí ji na zem, ta se ovšem odkutálí pryč. Pokrčí rameny a snaží se jít dál. Jdou, ale nehnou se z místa. / Tři čarodějky a rytíř se pachtili dál, třebaže se však plahočili celé hodiny, nepostoupili ani o krok, nedostali se ani o kousek blíž k vrcholu a nápis měli stále na zemi před sebou. Všichni začali propadat malomyslnosti, když jim slunce vystoupalo až nad hlavu a začalo se pomalu sklánět k protějšímu obzoru. Altheda kráčela rychleji a usilovněji než všichni ostatní a vyzývala společníky, aby následovali jejího příkladu, byť se jim vrchol zakletého kopce nijak nepřibližoval. Altheda: Odvahu, přátelé! Nedejte se odradit! / Křikla za nimi a otřela si pot z čela. / Beedle: Jen co zářivé krůpěje potu dopadly na zem, nápis, který jim bránil v cestě, zmizel. A postupovali výš a výš. Rozradostnění odstraněním této druhé překážky neprodleně vyrazili k vrcholku, jak nejrychleji mohli. Až před sebou konečně zahlédli fontánu, jež se jako křišťál třpytila uprostřed květů a stromů. 3. VÝSTUP / Na scéně v rohu stále Beedle, v zahradě obrovská, překrásná fontána. / Beedle: Všichni čtyři se nadšeně rozběhli k fontáně, v cestě jim však tentokrát stanul potok, točící se po úbočí pahorku. Hluboko v čiré vodě ležel kámen s nápisem: ,,Obětujte mi poklad své minulosti! " Čarodějky i Sir Smůla se snažili bystřinu přeskočit, ta je však na druhý břeh odmítala pustit. / Všichni se snaží potok přeskakovat, z druhé strany se však vždy odrazí zpět. / Slunce zatím na obloze klesalo níž a níž. Začali tedy přemýšlet nad smyslem vzkazu a Amata byla první, kdo jeho smysl pochopil. Amata: Sbohem, můj milý! / Přiloží si k hlavě hůlku a symbolicky zahodí všechny myšlenky na svého muže do vody. / Beedle: Vytáhla tak z mysli všechny vzpomínky na onu šťastnou dobu, kterou strávila se zmizelým milencem a vhodila je do vody. Proud je zachytil a odnesl a vzápětí se objevily kameny vyčnívající nad hladinu a všichni čtyři konečně mohli zamířit k vrcholu pahorku. / Přeskakují potok a vydávají se na cestu dál. / Přímo nad nimi se blyštěla fontána, tryskající mezi bylinami a květinami vzácnějšími a nádhernějšími, než kdokoliv z nich do té doby v životě viděl. Obloha plála rubínově červenou září a nastal čas k rozhodnutí, kdo z nich se ve fontáně vykoupe. / Všichni ohromeně pozorují fontánu, v tom se najednou Asha sesune k zemi. / Než se však stačili na čemkoliv dohodnout, zhroutila se křehká Asha k zemi, znavená namáhavým výstupem k vrcholu byla na pokraji smrti vyčerpáním. Její tři přátelé se jí chystali odnést k fontáně, Asha však trpěla příšernými bolestmi. / Asha leží na zemi a naříká, ostatní se ji pokouší zvednout a odnést do fontány, ta se však brání. / Asha: Prosím, nedotýkejte se mě! Hrozně to bolí... nesahejte na mě...prosím... Beedle: Altheda spěšně nasbírala všechny byliny, které podle jejího názoru vypadaly léčivě, a smíchala je v čutoře Sira Smůly s vodou a výsledný lektvar nalila umírající do úst. / Altheda spěšně běhá po scéně, sbírá bylinky, a pak je smíchá s vodou, kterou nabere v potoce a pokusí se nalít Ashe do úst, ta se náhle zvedá a je schopná vstát. / Rázem všechny příznaky její strašlivé choroby zmizely! Asha: Uzdravila jsem se! Už fontánu nepotřebuju, ať se vykoupe Altheda! / Altheda už ale pilně sbírá do zástěry další bylinky. / Altheda: Když dokážu vyléčit takovouhle chorobu, vydělám si zlata víc než dost! Ať se vykoupe Amata. / Sir Smůla se ukloní a gestem Amatě naznačí, aby přistoupila k fontáně, ta ale zavrtěla hlavou. / Amata: Ne moji milý, voda v potoce ze mě smyla veškerou lítost z milencova odchodu. Pochopila jsem konečně, jaký to byl nevěrný ničema a ke štěstí mi teď stačí to, že jsem se ho zbavila! Šlechetný pane, musíš se vykoupat ty! Bude to odměna za všechnu tvou rytířskou dvornost. Rytíř: Děkuji ti drahá přítelkyně, i vám dámy, protože kdybychom nepomohli jeden druhému, nikdy bychom se až sem nedostali. Bylo mi ctí, prožít tuto pouť s vámi! / Ukloní se a jde se vykoupat do fontány. / Beedle: A tak se rytíř v posledních paprscích zapadajícího slunce s hlasitým rachocením zbroje vykoupal ve Fontáně příznivé sudby. Nechtělo se mu ani věřit, že z těch stovek prosebníků se stal vyvoleným právě on! A točila se mu z toho neuvěřitelného štěstí hlava... Když slunce zapadlo za obzor, vynořil se z vody Sir Smůla, celý rozradostněný svým triumfem, a padl v rezivém brnění k nohám Amatě, která byla nejlaskavější a nejkrásnější ženou, jakou kdy viděl. Rytíř: / Padá Amatě k nohám / Krásná dámo, možná jsem příliš troufalý a omámený úspěchem, ale musím to říct! Staň se mojí ženou, dej mi svou ruku i své srdce! Amata: / Potěšena / Bude mi potěšením, udatný rytíři, jsem si víc než jista, že jsi toho obojího hoden! / Padnou si do náruče, Odchází v objetí spolu s ostatními čarodějkami pryč ze scény. / Beedle: A tak se tři čarodějky v doprovodu s rytířem vydaly na zpáteční cestu z pahorku dolů. Všichni čtyři pak prožili dlouhý, šťastný život a nikdo z nich nevěděl ani netušil, že voda z fontány nemá vůbec žádné zázračné schopnosti...