SPECIFICKÉ PORUCHY UČENÍ Materiály ke konzultaci 6. 3. 2010 Jaro 2010, SP3MK_SSP3, PhDr. Dana Brožová DOSPÍVÁNÍ A DOSPĚLOST U JEDINCŮ S SPU Starší školní věk (období pubescence, 2. stupeň ZŠ) Přechod na 2. stupeň ZŠ – zlepšení/ potíže přetrvávají, největší manifestace potíží v 6. třídě, převládá kompenzace SPU, u některých žáků nadále percepčně motorické obtíže, projevy SPU ve starším školním věku: * dyslexie, * dysgrafie, * dysortografie, sekundární problematika: * nedostatky ve výuce, * psychické prožívání potíží → poruchy chování jako důsledek SPU. Profesní poradenství a profesní orientace Profesní poradenství = systém poradenských služeb k podpoře profesní orientace, k volbě povolání, k volbě optimální vzdělávací a profesní dráhy v průběhu celého života. Profesní orientace = veškerá opatření a prostředky, které informují a přispívají k orientaci mládeže, ale také rodičů, učitelů apod. Poskytuje informace pro volbu druhu vzdělání nebo profesní přípravy s přihlédnutím k schopnostem, způsobilosti, zájmům jedince a jeho možnostem zaměstnání. Výchovný poradce, školní psycholog, školní speciální pedagog, možné je i individuální vyšetření v PPP. Informační a poradenské středisko při úřadu práce. Veletrhy vzdělávacích příležitostí, dny otevřených dveří na školách. RVP: vzdělávací oblast Člověk a svět práce. Východiska profesní orientace u žáků s SPU Požadavky studia, nároky na výkon povolání. Z čeho vycházíme: * znalosti a informace o možných profesích, * školní prospěch, zkušenost dítěte, * zájmy dítěte, jeho přání, * sebehodnocení, * přání rodičů, * doporučení školy. Adolescence (studium na střední škole) Při vstupu na školu – potíže se zvládnutím učiva, komunikací s vyučujícími, odlišné prostředí. V průběhu studia: * potíže v organizaci své práce, * nižší schopnost psát souvislé texty, * nesprávné pracovní návyky, Hlavní problémové oblasti: * vážné deficity v základních školních dovednostech, * nedostatečné dovednosti, které se vztahují ke školní práci, * pasivní zapojení ve škole a nedostatek motivace, * neadekvátní mezilidské schopnosti. Závěrečné zkoušky, maturita – CERMAT. Dospělost a její specifika u osob s SPU Velmi individuální – vliv dosavadní průběh potíží. V popředí zájmu (studie u vysokoškoláků). Diagnostika: Baterie k diagnostice SPU u adolescentů a dospělých (Cimlerová, Pokorná,Chaloupková a kol. 2008). Příznaky přetrvávají až v 70% případů: * 1/3 „dozraje“ – bez následků, * 1/3 „kompenzuje“ – kompenzace SPU, strategie, * 1/3 má potíže (dodržování norem, sociální problémy), pomoc: individuální forma konzultace u klinického psychologa, psychiatrické pracoviště. VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ S SPU: OBECNÝ POHLED Legislativní rámec (viz. Přednáška 6.3.) Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb. o poskytování služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Vyhláška MŠMT č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání a o některých náležitostech plnění povinné školní docházky Příslušné Rámcové vzdělávací programy. Rámcové vzdělávací programy – pojmy * Pojetí a cíle daného stupně vzdělávání. * Cíle vzdělávání. * Klíčové kompetence: k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské, pracovní, k podnikavosti. * Vzdělávací oblasti ⇨ vzdělávací obory ⇨ vzdělávací obsah: * očekávané výstupy (orientační – závazné), * učivo. * Průřezová témata: osobnostní a sociální výchova, v. demokratického občana, v. k myšlení v evropských a globálních souvislostech, multikulturní v., environmentální v., mediální v.. Možnosti vzdělávání a péče o žáky s SPU 1. Individuální péče prováděná v rámci vyučování učitelem kmenové třídy. 2. Individuální péče prováděná učitelem/ absolventem speciálního kurzu. 3. Třídy individuální péče, které jsou zřizovány při základních školách. 4. „Cestující učitel“. 5. Třídy pro žáky s poruchami učení a chování. 6. Základní školy pro žáky se specifickými poruchami učení. 7. Dětské psychiatrické léčebny. 8. Individuální a skupinová péče v PPP, SPC,DYS-centrech. Vzdělávání žáků s SPU: Obsah vzdělávání Zásadně se neodlišuje od vzdělávání ostatních žáků; obtíže především: * v souboru kompetencí vztahujících se k učení; * v kompetencích souvisejících s řešením problémů; * v oblasti komunikace (především písemné). Vzdělávání žáků s SPU: Podmínky vzdělávání * Učitel, který zná a respektuje specifické problémy žáka, * individuální práce se žákem, časté opakování probraného učiva, * přihlédnutí k charakteru poruchy při klasifikaci a hodnocení žáka, * ověřené postupy i nové metody náprav specifických poruch učení, * snížený počet žáků ve třídě, * přehledné a strukturované prostředí, * podmínky pro klidnou, samostatnou práci, * pravidelný režim dne, * pravidelná relaxace, * dobrá komunikace školy s rodiči, * aktivní spolupráce s rodiči zaměřená na jednotnost přístupu. Individuální vzdělávací plán (IVP) Vyhláška MŠMT č. 73/ 2005 Sb.: vypracován pro žáka individuálně integrovaného, žáka s hlubokým mentálním postižením, případně pro žáka skupinově integrovaného nebo pro žáka speciální školy; vychází ze: * školního vzdělávacího programu, * závěrů speciálně pedagogického vyšetření (psychologického vyšetření, doporučení praktického nebo odborného lékaře) * a vyjádření zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka. Principy tvorby IVP Vychází z diagnostiky odborného pracoviště. Vychází z pedagogické diagnostiky učitele. Respektuje závěry diskuze se žákem a s rodiči. Je vypracován pro ty předměty, kde se handicap výrazně projevuje. Vypracovává jej vyučující daného předmětu. Obsah IVP Obsah, rozsah a průběh poskytování individuální speciálně pedagogické nebo psychologické péče žákovi; Cíle vzdělávání, časové a obsahové rozvržení učiva, volba pedagogických postupů, způsob zadávání úkolů, hodnocení, úprava závěrečných zkoušek; Vyjádření potřeby dalšího pedagogického pracovníka nebo osoby podílející se na práci se žákem a její rozsah; Seznam kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic; Jmenovité určení pracovníka školského poradenského zařízení, se kterým bude škola spolupracovat; Návrh případného snížení počtu žáků ve třídě; Předpokládaná potřeba navýšení finančních prostředků; Závěry speciálně pedagogického, případně psychologického vyšetření. Organizační pokyny k IVP IVP je vypracován před nástupem žáka, nejpozději do 1 měsíce po nástupu do školy; může být v průběhu roku doplňován a upravován; zákonný zástupce žáka nebo zletilý žák svým podpisem odsouhlasí IVP; 2x ročně sleduje a vyhodnocuje poradenský pracovník dodržování IVP. Hodnocení a klasifikace * Nedílná součást každé výchovně vzdělávací práce, patří mezi metody pedagogické diagnostiky, * úkolem je zjišťovat, posuzovat úroveň žáků v daném období, * postihuje celou osobnost dítěte, je orientována především na jeho kladné rysy, * formy hodnocení: klasifikace, pochvala, odměna, souhlas, vytčení chyby, trest…, * funkce hodnocení: motivační, kontrolní, výchovná, diagnostická, regulační…, * hodnocení musí mít potřebnou výpovědní hodnotu pro žáka i jeho rodiče!!! Zákon č. 561/ 2004 Sb. – školský zákon: o způsobu hodnocení rozhoduje ředitel se souhlasem školské rady; u žáka s SPU rozhodne ředitel školy o použití slovního hodnocení na základě žádosti zákonného zástupce žáka. Vyhláška MŠMT č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky: pravidla hodnocení jsou součástí školního řádu; hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání je jednoznačné, srozumitelné, srovnatelné s předem stanovenými kritérii, věcné, všestranné; dává možnost použití klasifikace, slovního hodnocení či kombinace slovního hodnocení a klasifikace. Slovní hodnocení Srozumitelně popisuje úroveň vzdělání žáka, kterého dosáhl ve vztahu k očekávaným výstupům formulovaným v učebních osnovách jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, k jeho vzdělávacím a osobnostním předpokladům a k věku žáka; zahrnuje posouzení výsledků vzdělávání žáka v jejich vývoji; ohodnocení píle žáka a jeho přístupu ke vzdělávání i v souvislostech, které ovlivňují jeho výkon;a naznačení dalšího vývoje žáka; zdůvodnění hodnocení a doporučení, jak předcházet případným neúspěchům žáka a jak je překonávat. Zásady hodnocení žáků s SPU * vhodně vysvětlit ostatním žákům rozdílný přístup k hodnocení žáků s SPU, * umožnit dítěti zažít pocit úspěchu, * chválit za snahu, * hodnocení by mělo vycházet ze znalosti příznaků postižení, * nutné je zvýraznit motivační složku hodnocení, * hodnotit pouze jevy, které žák zvládl, * využívat různých forem hodnocení – bodové hodnocení, * doporučuje se upřednostnit slovní hodnocení, * specifický přístup k hodnocení uplatnit ve všech předmětech, kde se projevují příznaky postižení, * výkony dítěte hodnotit spravedlivě. Učitel/ka a jeho/její role Jeden ze základních činitelů vzdělávacího procesu. Je to profesionálně kvalifikovaný pedagogický pracovník, který je spoluodpovědný za přípravu, řízení, organizaci a výsledky tohoto procesu. Učitel spoluvytváří edukační prostředí, klima třídy, organizuje a koordinuje činnost žáků, řídí a hodnotí proces učení. Stoupá význam sociálních rolí učitele v interakci se žáky, v týmu učitelů, ve spolupráci s rodiči a komunitou Učitelství jako profese = kompetence učitele. Učitelův postoj k žákům = hodnotící vztah (učitelovo očekávání). Učitel a jeho vztah k žákům s SPU Vývoj vztahu dítěte k učiteli v kontextu školní docházky v kontextu SPU: → Počátek školní docházky. → Střední školní věk. → Období dospívání. Nutný je: * citlivý pedagogický přístup k dítěti, * dostatek informací o SPU. Naopak nesmí se stát: * žák dostane nálepku „problémového“ žáka, * zesměšňování, přílišná přísnost, necitlivý přístup, * příliš tolerující a ochraňující přístup. Tolerance = vytvoření takových podmínek, aby žák mohl úkol zvládnout. Zásady přístupu učitele k žákům s SPU * Při působení na jedince používat reedukační metody a postupy, využívat kompenzačních pomůcek, * vytvářet příznivé klima třídy, seznámit spolužáky i ostatní učitele s jinými způsoby práce, * umět rozpoznat skutečné vědomosti, dovednosti a znalosti žáka, s tím souvisí znalost speciálně pedagogické diagnostiky ze strany učitele, * vycházet z toho, v čem je žák úspěšný, a motivovat ho k činnosti, * vysvětlit žákovi, v čem spočívají jeho potíže, * citlivě vnímat reakci dítěte a zamezit stresujícímu prostředí, * řídit se platnými vyhláškami a zákony, * vytvořit konstruktivní spolupráci s rodinou, * v rámci integrace dítěte zajistit základní podmínky a speciálně pedagogický přístup, * spolupracovat s poradenskými pracovníky ve škole i s poradenským pracovištěm. SPECIFIKA VZDĚLÁVÁNÍ OSOB S SPU OD ZÁKLADNÍ PO VYSOKOU ŠKOLU, VSTUP DO ZAMĚSTNÁNÍ Specifika vzdělávání žáků s SPU na 1. stupni ZŠ Metodika výuky čtení a psaní ANALYTICKO-SYNTETICKÁ METODA I.Etapy výuky prvopočátečnímu čtení * Etapa jazykové přípravy na čtení (předslabikářové období). * Etapa slabičně analytického způsobu čtení (slabikářové období): * čtení otevřené slabiky ve slovech, * čtení zavřené slabiky na konci slov, * čtení otevřené slabiky trojpísmenné a slov se dvěma souhláskami uprostřed, * čtení slov se slabikotvorným r, l, s písmenem ě (dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě) a se slabikami di, ti, ni. Etapa plynulého čtení slov (poslabikářové období). Problematika čtení ve 2. – 5. ročníku. II. Etapy výuky prvopočátečnímu psaní * Období přípravných cviků na psaní (předslabikářové období). * Období vlastního nácviku písma (slabikářové období). * Období zdokonalování rukopisu (poslabikářové období). Problematika psaní ve 2. – 5. ročníku. Metodika psaní levou rukou. Specifika vzdělávání žáků s SPU na 2. stupni ZŠ Zásady přístupu k žákovi * Informovanost všech vyučujících, * spolupráce mezi školou a rodinou, * práce dle IVP, * hodnocení žáka podle jeho vlastních pokroků (nesrovnáváme s ostatními), * upřednostnění ústního zkoušení před písemným, * užití kompenzačních pomůcek, * reedukace (dys-kroužek, PPP). Český jazyk: čtení, mluvnice, diktát, domácí úkoly. Naukové předměty: práce s textem, zkoušení. Cizí jazyk. Specifika vzdělávání žáků s SPU na střední škole Obtíže žáků s SPU na střední škole Český jazyk: pravopis, sloh, čtení (důležité pro vlastní učení), vedení čtenářských deníků, aplikace gramatických pravidel. Matematika: pochopení vztahů, smyslů např. slovní úlohy, problémy s formulací odpovědi, prostorové vztahy v geometrii, číselné řady, počítání zpaměti, matematické vzorce. Cizí jazyk: problémy v oblasti čtení, psaní, pravopisu, výslovnosti, obtíže v zapamatování si slov, pravidel. Naukové předměty: psaní zápisu, výpisků z učebnice, samostatná práce s uloženým textem. Hudební výchova: obtíže v dodržování rytmu, zvládnutí not, problémy se zapamatováním melodie. Další předměty: problémy s osvojením si definic, vzorců, aplikace učiva, problémy s motorickou obratností apod. Nejčastější kompenzační kroky * Volba formy zkoušení (ústní či písemná), * navýšení času na vypracování úkolů, textů apod. o 25 %, * využití počítačů pro písemné vypracování odpovědí, * přítomnost osoby, která předčítá text, a student své odpovědi nahrává na kazetu, * otázky ke zkoušce může dostat student nahrané na magnetofonu, * alternativní formy zkoušení např. modelace, referáty. Tipy pro vykonávání písemných zkoušek 1. Prohlédnout si celé zadání a číst důkladně instrukce, 2. přečíst si důkladně každou otázku, 3. v případě nejistoty si přečíst znovu otázku a vyřadit jedno nebo dvě řešení (v případě testu), 4. rozvrhnout si čas na celý test a nezdržovat se na jedné otázce, 5. udělat si přestávku, odpočinout si během testu (na chvilku zavřít oči, zhluboka se nadechnout), pokud je to možné, 6. mít u sebe kousek papíru ke snadnějšímu sledování linek v textu, 7. rezervovat si ke konci trochu času ke kontrole celého testu a ujistit se, že nic nevynechali. Specifika vzdělávání studentů s SPU na vysoké škole Problematické oblasti u studentů s SPU * Méně kontaktu učitel – žák, * v rámci studia především dlouhodobé úkoly, hodnocení až na konci semestru, * nutnost umět si zorganizovat čas, * chybějící podpora rodiny, spolužáků, * nutnost zvyknout si na různé prostředí výuky, * požadavky na zvládnutí cizího jazyka. Možnosti, jak pomoci studentům s SPU Zpřístupnit sylabus předmětu studentům 4 – 6 týdnů před začátkem docházky. Používat tabuli nebo zpětný projektor pro přehled učiva, všechno předčítat nahlas. Používat tabuli nebo zpětný projektor ke zdůraznění klíčových pojmů, terminologie a cizích slov (nezapomínat na čitelnost a úhlednost vlastního písma a na nezbytnost vše přečíst). Slovně zdůraznit důležité body, hlavní myšlenky a klíčové koncepty během přednášky. Zadávat ústní i písemné úkoly a být k dispozici při jejich objasňování. Poskytovat příležitost k aktivní účasti studentů, k dotazům a diskusím. Poskytnout čas k individuálním diskusím a dotazům týkajících se přednášek. Možnosti, jak pomoci studentům s SPU Poskytnout studijní příručky k textu, studijní otázky a přehledy k lepšímu zvládnutí učiva a přípravě na zkoušky. Povolit ústní prezentace či úkoly nahrané na magnetofonu místo písemného formátu. Upravit hodnocení. Např. umožnit písemné testy, které nebudou časově omezené a povolit použití počítače či psacího stroje. Dovolit používání alternativních metod, při kterých prokážou zvládnutí učiva, a poskytnout vhodný formát papíru na poznámky studentů. Nabídnout možnost využití formuláře na počítači k doplnění odpovědí. Asistovat studentům při získávání učebnic ve formátu na CD či kazetě. Výběr zaměstnání a začlenění do pracovního procesu Výběr zaměstnání – doporučení v této oblasti: * spojit vlastní zájmy s pracovními nabídkami, hledat volná místa v oblastech, která jsou pro tyto jedince zajímavá a budou je motivovat, * identifikovat své dovednosti a schopnosti (např. psaní na stroji, organizování), které mohou přispět k úspěchu v zaměstnání, * zvážit své osobní vlastnosti, rysy (jestli jsou přátelští, stydliví atd.), * sehrát si přijímací pohovor předem pro zvýšení sebejistoty. Doporučené strategie pro osoby s SPU na pracovišti * Plnit úkoly po částech, * udělat si denní seznam povinností a kroužkovat si splněné úkoly, * požádat o radu, kdykoliv je potřeba, * dělat si pravidelné krátké pauzy, * využívat kreativitu, * dělat si ke všemu písemné poznámky, * zkusit předat práci, která je pro ně obtížná, některému kolegovi, * využívat diářů, * sepsat si seznam činností na celý den, * využívat zvýrazňovačů, * třídit si dokumenty, * využívat barevného značení složek, * využívat různých tabulek, přehledů, barevného značení dokumentů, * redukovat stres (hluboce dýchat, naučit se relaxační techniky). * využívat zařízení k usnadnění práce – programy pro kontrolu pravopisu, elektronické slovníky, které nabízejí definici slov a jsou rychlejší než běžné slovníky, diktafony nebo magnetofony, kalkulačky, telefony s automatickou volbou čísel, počítače s hlasovým výstupem, čtecí zařízení atd. VÝUKA CIZÍCH JAZYKŮ U ŽÁKŮ S SPU Komunikativní metoda cizojazyčného vyučování * Aktivní komunikativnost, * užívání autentického jazyka, textů i cvičení, * priorita řečové praxe před jazykovou teorií, * zohlednění hovorového jazyka v běžných komunikativních situacích, * posílení komunikativní kompetence v oblasti čtení s porozuměním a písemném projevu, * postavení gramatiky jako prostředku, ne cíle, * rozvoj porozumění ve vztahu k aktivnímu užívání jazyka, * aktivizace žáků, * vedení výuky v cizím jazyce, * různé organizační formy výuky, interaktivní formy, * široká paleta typů cvičení, * pojetí žáka jako aktivního partnera, * proces učení se stává tématem výuky, * změna role učitele – pomocník, rádce, * změna přístupu k chybě, práce s chybou. Cizí jazyk a žák s SPU → Multisenzorický přístup, spojení komunikace s fyzickou aktivitou, vizualizace, → prezentace jazyka ve smysluplném kontextu, → u začátečníků upřednostnění mluvené formy jazyka, → nově osvojené jazykové prvky hned zapojit do smysluplné komunikace, → účelné je zavést jednoduchý a přehledný systém výuky, → použití mateřštiny při výkladu gramatického učiva, při vysvětlování složitějších pojmů, → nový gramatický jev procvičit z několika různých hledisek, v různých typech cvičení, → využívat vhodné doplňující učební materiály, didaktickou techniku, nová média ve výuce, → zařazování situačních cvičení, praktické činnosti, pohybu, her, → obtíže působí žákům překladová cvičení – postupné procvičování, funkční užívání překladu, → omezení či vyřazení časově striktně limitovaných cvičení, → upřednostňování poslechu a mluveného projevu před písemným projevem a čtením, → přihlížení i k jiným znalostem než jazykovým, → spolupráce s rodiči, → potíže se zapamatováním učiva – je nutné důkladné procvičování (slovní zásoba), → obezřetný přístup k opravě chyb, tolerance chyb, hlavním kritériem je srozumitelnost, → najít optimální učební styl žáka, → navázat na reedukační postupy známé z výuky mateřského jazyka, → naučit žáka pracovat aktivně a účelně se slovníkem. Učitel cizího jazyka Práce se žáky s SPU klade na učitele zvýšené nároky: * schopnost plynulého vyjadřování v daném jazyce, * obeznámení s různými učebními postupy a současnými metodami ve výuce jazyků, * informovanost o problematice SPU, * nutné je odborné vzdělání nejen v oblasti lingvistiky, ale i psychologie a speciální pedagogiky. Který cizí jazyk je pro žáky s SPU nejvhodnější? Subtypy dyslexie (P-hemi: NJ, L-hemi: AJ). Zájem dítěte. Osobnost učitele jazyka. Bydliště (příhraniční oblasti). Vliv negativního transferu (slovanské jazyka). Využití znalostí rodičů. Hodnocení a klasifikace v rámci výuky CJ * Je dobré uvést požadavky na rozsah zvládnutého učiva do žákova IVP a stanovit zde i formu hodnocení, * individuální přístup – neporovnávat s ostatními, * možnost slovního hodnocení, použití mírnější klasifikace, * žáky předem informovat o formách zkoušení a ověřování znalostí, * preference ústní formy zkoušení před písemnou, * neeliminovat psanou formu, ověřit ji s žákem dodatečně ústně, * hodnotit pouze to, co žák stihl vypracovat, * při hodnocení vycházet z počtu jevů, které žák zvládl, nikoli z počtu chyb, * hodnotíme schopnost praktického použití jazyka, * tolerance slov napsaných foneticky správně, * neopravujeme červenou barvou, oprava musí být jednoznačná, * práce s chybou, * individualizovat způsob hodnocení, diferenciace, * umožnit žákovi práci jeho optimálním stylem. Výběr z literatury – Cizí jazyk a žák s SPU Zelinková, O. Poruchy učení. Praha: Portál, 2003. Zelinková, O. Cizí jazyky a specifické poruchy učení. Tobiáš, 2006. Janíková, V., Bartoňová, M. Výuka němčiny u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno: MU, 2003. Pechancová, B., Smrčková, A. Cvičení a hry pro žáky s poruchami učení v hodinách angličtiny. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998. Šigutová, M. Výuka angličtiny u dětí s dyslexií. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2002. Kucharská, A. (ed.) Sborníky specifických poruch učení. SPECIFICKÉ PORUCHY CHOVÁNÍ (LMD, ADD, ADHD) Rovina chování: hyperkinetický syndrom, impulzivní poruchy chování, vývojová neobratnost, porucha školní přizpůsobivosti. Psychologická rovina: percepčně motorická porucha, LMD, LME, specifická neschopnost pro řeč, vývojová dysfázie, syndrom dysgnozie-dyspraxie. Definice LMD (dle Clementse, 1966) „Syndrom LMD se vztahuje na děti téměř průměrné, průměrné nebo nadprůměrné obecné inteligence s určitými poruchami učení či chování, v rozsahu od mírných po těžké, které jsou spojeny s odchylkami funkce centrálního nervového systému. Tyto odchylky se mohou projevit různými kombinacemi oslabení ve vnímání, tvoření pojmů, řeči, paměti, v kontrole pozornosti, popudů nebo motoriky. Podobné příznaky mohou nebo nemusí komplikovat problematiku dětí s DMO, MR, slepotou nebo hluchotou. Tyto odchylky mohou vznikat z genetických variací, biochemických nepravidelností, perinatálních poškození prodělaných v průběhu let, jež jsou kritická pro rozvoj a zrání CNS, nebo z neznámých příčin.“ Klinické příznaky LMD (dle Clementse) * Nálezy v testech měřících psychické výkony, * poškození percepce a vytváření pojmů, * specifické neurologické znaky, * poruchy řeči a sluchového vnímání, * poruchy motorických funkcí, * poruchy učení, * poruchy myšlení, * fyzikální charakteristika, * citová charakteristika, * charakteristika spánku, * schopnost navázat kontakt s okolím, * změny fyzického vývoje, * charakteristika sociálního chování, * změny osobnosti, * poruchy koncentrace. Vývoj pojmu – diferenciace Subtypy: ADD + H porucha pozornosti s hyperaktivitou ADD no H porucha pozornosti bez hyperaktivity ODD opoziční chování ADHD bez agresivity/ s agresivitou Hyperkinetické poruchy: termín, který užívá MKN – 10. revize (místo AD/HD) → F90.0 porucha aktivity a pozornosti → F90.1 hyperkinetická porucha chování ADD (Attention Deficit Disorder) Prostá porucha pozornosti (neobjevuje se hyperaktivita a impulzivita). Problémy v oblasti pozornosti a v percepčně-motorických úkonech: * problém s nasloucháním a plněním pokynů, * potíže se zaměřením a udržením pozornosti, * potíže se soustředěním se na úkol a jeho dokončení, * nevyrovnaný výkon v práci ve škole, * často pomalé tempo práce, * „vypínání“ pozornosti (tzv. denní snění), * nepořádnost (ztrácí sešity, pracovní stůl…), * nedostatečné studijní dovednosti, * potíže se samostatnou prací, * obtíže v navazování sociálních kontaktů, * častý výskyt poruch SPU. ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) Porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou, Vývojová porucha charakteristická věku dítěte nepřiměřeným stupněm pozornosti, hyperaktivity a impulsivity, obtíže jsou často spojené s neschopností dodržovat pravidla chování a provádět opakovaně po delší dobu určité pracovní výkony, ovlivňují interakci dítěte s rodinou, školou a společností. Nejčastější projevy: * porucha pozornosti, * vysoká míra aktivity, * impulzivita, potíže se sebeovládáním, * potíže s přechodem k jiné činnosti, * agresivní chování, nepřiměřená reakce i na drobné podněty, * sociální nevyzrálost, * malá sebeúcta, frustrovanost. ADHD s agresivitou Charakteristická je nesnášenlivost, hádavost, nedostatek sebeovládání, časté antisociální chování, časté dysfunkční rodinné prostředí. ODD (Oppositional Defiant Disorder = porucha opozičního vzdoru) Charakteristické je extrémně opoziční chování, agresivita, zvýšená hádavost, opakované odmítání plnění požadavků dospělých, Chybu vidí v jednání druhých, ne u sebe, Poruchy ve vnímání a utváření sebe samého. Vývojové hledisko → Kojenec. → Batole. → Předškolní věk – školní zralost. → Školní docházka: o Nerovnoměrný vývoj jednotlivých mentálních funkcí. o Zvýšená pohyblivost a neklid. o Nesoustředěnost a těkavost. o Impulzivita a překotnost reakcí. o Nápadné výkyvy nálad a duševní výkonnosti. o Tělesná neobratnost. o Poruchy a nedostatky ve vnímání a představivosti. Diagnostika SPCH Lékařské vyšetření. Psychologické vyšetření: rozhovor s rodiči, vyšetření schopností dítěte, chování dítěte – posuzovací škály. Diagnostická kritéria: Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 (10. revize). Klasifikační systém Americké psychiatrické asociace DSM-IV – viz. dále. Poradenství a pomoc v ČR Zdravotnická pracoviště. Pedagogicko-psychologická poradna. Speciálně pedagogické centrum. Střediska výchovné péče. Dys-centra. Centra EEG-biofeedback terapie. Komplexní program péče * Programová modifikace chování doma i ve škole, * individuální poradenství – techniky zvládání stresu, zvyšování sebeúcty, * kognitivně-behaviorální terapie – ovládání chování, * nácvik sociálních dovedností, * umožnění hojné tělesné aktivity, * lékařská péče (farmakoterapie), * další vzdělávání rodičů o problematice LMD/ ADD/ ADHD. Náprava ADHD – Intervence ve škole * Třída má působit útulným, harmonickým a klidným dojmem, * pouze pomůcky, které aktuálně potřebuje, * pozitivní hodnocení, * nezařazovat činnosti spojené s rychlostí a závoděním, * úkoly přiměřeně věku, ale kratší, * dohlédnout, aby dítě porozumělo zadání, * trváme důsledně na splnění úkolu, * řád a rituály v průběhu hodiny, * věnujeme se nácviku sociálních dovedností, * podporujeme dobré vztahy s vrstevníky, * rozlišovat mezi odměnou a dárkem – opatrně i s tresty!!! Náprava ADHD – Intervence v rodině * Nejedná se o nemoc, ale vzorec problémů chování, * netrestat dítě za to, co nedokáže nebo co neudělalo vědomě špatně, * vývojová porucha, * nebát se nejednotného přístupu, * zlozvyky a nežádoucí chování dítěte relativizovat, * nevytýkat opakovaně jednu věc, * důvěra a pozitivní očekávání, * potřeba vidět věci s odstupem, přehodnocovat strategie, * vztahy mezi sourozenci, * čím klidnější je domácí atmosféra, tím více nežádoucího chování se předem eliminuje. Náprava ADHD – Farmakoterapie Nootropika. Vitamíny. Minerály. Psychostimulancia! Thymoleptika! Posilující potravinové doplňky. Náprava ADHD – EEG-Biofeedback Specifická metoda pro posílení žádoucí aktivace nervové soustavy, trénink pozornosti a soustředění, sebeovládání a sebekázně (zklidnění impulzivity a hyperaktivity), umožňuje regulaci frekvencí elektrické aktivity mozku – „sebe-učení“ mozku pomocí tzv. biologické zpětné vazby (www.biofeedback.cz, www.eeg-feedback.cz ) Preventivní programy – KUPOZ, KUMOT DOSPÍVÁNÍ A DOSPĚLOST JEDINCŮ S ADHD/ LMD Období dospívání u jedinců s ADHD/ LMD S dozráváním CSN se některé projevy zmírňují, získávají jiný charakter. Změny v aktivitě: * není už disharmonie mezi procesy vzruchu a útlumu, * zmírňování psychomotorického neklidu, * střídat různorodé aktivity, práci a odpočinek, využívat techniky relaxace. Impulzivita: * vymizí typicky dětské impulzivní chování → pod vlivem vrstevníků se nechá strhnout, * rozdíly v chování doma a ve skupině (škola/ doma) → silný vliv vrstevníků. Pozornost: * delší soustředění, kompenzační mechanismy, * relaxační techniky, nácvik koncentrace pozornosti, výživa. Hrubá a jemná motorika: * neobratnost není tak nápadná – kompenzační mechanismy, vyhýbání náročným činnostem, * porucha psaní – taktéž kompenzace, Emoční labilita: * je pro pubertu typická – vedeme k seberegulaci, odreagování v zájmových činnostech (sport), * zvyšuje se frustrační tolerance, * afektivní záchvaty míně časté a méně výrazné, * volní vlastnosti. Paměť: * předcházení zapomínání (diář, mobil), * příprava na výuku. Sociální oblast: * obtíže ve vztazích s vrstevníky, v navazování kontaktu, * zbytečné konflikty, nereagují vhodně a adekvátně situaci, * nebezpečí vrstevnické party, * důležitý je respekt v rámci rodiny, vzájemné pochopení. Cíl: vnímat reálně sebe sama a naučit se se sebou žít. Vliv dosavadní výchovy (mohou se objevit i poruchy chování). Období dospělosti u jedinců s ADHD/ LMD * U 31-66% příznaky i v dospělosti, * důležitý obecně je dobrý start v dětství, * volba povolání, * partnerské vztahy. Diagnostika (Kritéria „Utah“ – Wender a kol. 1971): * přítomnost symptomů ADHD v dětství, * přetrvávající motorická hyperaktivita, * nedostatečné soustředění * + alespoň 2 následující charakteristiky: citová labilita,neschopnost dokončit úkol, potíže se sebeovládáním, impulzivita, špatná snášenlivost stresu. Výběr z literatury – ADHD/ LMD Černá, M. a kol: Lehké mozkové dysfunkce. (1999) Třesohlavová, Z.: LMD v dětském věku. (1993) Jucovičová, D., Žáčková, H.: Metody práce s dětmi s LMD–především pro učitele a vychovatele. (1998) Pokorná, V.: Teorie a náprava vývojových poruch učení. (2001) Riefová, S.: Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. (1999) Matějček, Z. a kol.: Lehké mozkové dysfunkce. (1991) Munden, A., Arcelus, J.: Poruchy pozornosti a hyperaktivita. (2002) Sefrontein, G.: Potíže dětí s učením a chováním. (1999) Train, A.: Nejčastější poruchy chování dětí. (2001) KOMUNIKACE OSOB S SPU Nápadnosti v komunikaci žáků s SPU Deficity tedy nacházíme na fonologické, morfologicko syntaktické, sémantické i pragmatické úrovni jazyka. Tyto obtíže mají dopad i na emocionalitu a socializaci žáků s SPU!!! → Odlišná struktura jazykové složky inteligence, → snížená úroveň jazykové sémantiky, → deficit fonologických procesů, → snížená pragmatická úroveň jazyka – klíčový aspekt komunikační kompetence: → komunikativní činnosti, → odezva na komunikaci, → interakce a konverzace, → produkují méně vyspělých typů asociací –handicapováni v chápání a výstavbě logických struktur v učivu, → hraniční úroveň jazykového citu. Narušená komunikační schopnost Artikulační neobratnost: taková vada řeči, kdy dítě umí správně tvořit jednotlivé hlásky i celá slova, artikulace je však namáhavá, těžkopádná, nápadně neobratná, a je proto někdy i těžko srozumitelná (Žlab, 1982). Specifické asimilace: neschopnost dobře vyslovit slova, v nichž se současně vyskytují hlásky, které jsou si artikulačně nebo zvukově blízké. Reedukace Řeč receptivní (porozumění řeči). Řeč expresívní (mluvený projev): → artikulace, → slovní zásoba, → gramatické kategorie, jazykový cit, → mluvní pohotovost, → tempo řeči, modulační faktory. LATERALITA A PROSTOROVÁ ORIENTACE Lateralita Důsledek dominance jedné mozkové hemisféry, projevuje se jako převaha nebo upřednostňování některého z párových orgánů, Lateralita tvarová/ funkční, genotyp/ fenotyp, dextrolateralita/ sinistrolateralita/ nedominantní typ – je to záležitost centrální, nikoli periferní. 1972 Z. Matějček, Z. Žlab: Zkouška laterality. Tři typy laterality: → souhlasná (oko – ruka souhlasná dominance), → neurčitá (oko – ruka neurčitá dominance), → překřížená (oko ruka překřížená dominance). Dominance = funkční specializace = převaha jedné mozkové polokoule nad druhou. Orientace v prostoru, pravolevá orientace 1. PLO na sobě a v prostoru: nejintenzivnější vývoj mezi 6. a 7. rokem. 2. PLO na osobě obrácené proti sobě: dítě zvládá přibližně v 10 letech. 3. PLO při pohybu v prostoru: dítě zvládá mezi 11. a 15. rokem. Nácvik PO,PLO: Postupně s předměty, nahoře – dole, nad – pod, vrchní – spodní (pomůcky: domeček, strom a veverka, čtvrtka rozdělená na čtyři části, počítačové programy).