SPECIFICKÉ PORUCHY UČENÍ Materiály ke konzultaci 6. 3. 2010 Jaro 2010, SP3MK_SSP3, PhDr. Dana Brožová SPECIFICKÉ PORUCHY UČENÍ Definice „Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Tyto poruchy jsou vlastní postiženému jedinci a předpokládají dysfunkci centrálního nervového systému. I když se porucha učení může vyskytovat souběžně s jinými formami postižení (jako např. smyslové vady, mentální retardace, sociální a emociální poruchy) nebo souběžně s jinými vlivy prostředí (např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitelé), není přímým následkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů.“ (Matějček, 1995, s. 24) Základní pojmy Dyslexie → specifická porucha čtení. Dysgrafie → specifická porucha psaní. Dysortografie → specifická porucha pravopisu. Dyskalkulie → specifická porucha počítání. Dyspinxie → specifická porucha kreslení. Dysmúzie → specifická porucha hudebnosti. Dyspraxie → specifická porucha schopnosti vykonávat složité úkony. Historický pohled na SPU 1861 Paul Broca 1674 Carl Wernicke 1877 Adolf Kussmaul 1896 Pringle Morgan, James Kerr, James Hinshelwood Samuel Torrey Orton (1879 – 1948) 2. pol. 20. století: celosvětový problém, mezinárodní konference, nové výzkumy (Pavlidis, Dickman) Historický pohled na SPU – ČR 1904 prof. MUDr. Antonín Heverhoch 50. léta 20. stol: Josef Langmeier, Otakar Kučera 60. a 70. léta 20. stol: Zdeněk Matějček, Zdeněk Žlab, Miloš Sovák 1962 třída pro děti s SPU při FDN Brno 1966 první dyslektické třídy při ZŠ v Praze 1971 dyslektická škola v Karlových Varech O. Zelinková, V. Pokorná, A. Šafrová, Z. Michalová, M. Kocurová, M. Vágnerová, M. Bartoňová, D. Jucovičová, H. Žáčková, Z. Matějček a další. Terminologie Specifické vývojové poruchy učení, specifické poruchy učení, vývojové poruchy učení. Legasthenie, Lese-Rechtschreib-Schwierigkeiten, spezielle Lernprobleme, Teilleistungsschwächen . Learning disabilities, Specific learning difficulties, Specific learning disability . Výskyt: přibližně 2 – 4%, u chlapců až třikrát vyšší. Nespecifické poruchy učení Projevují se jako zanedbanost, onemocnění, sociálně patologický vývoj, negativismus, chronické onemocnění (alergie, poruchy imunity). Dítě zaostává ve všech předmětech, doučováním a procvičováním se dá vše napravit. Didaktogenní poruchy učení Jedná se o obtíže, které vznikají jako doprovodný efekt buď špatného přístupu učitele k dítěti nebo nevhodným výběrem, aplikací a užitím metod ve výuce počátečního čtení, psaní a počítání. Ve svých projevech mohou být takřka totožné s projevy SPU. Neverbální poruchy učení * Diferenciace uvnitř SPU. * Obtíže v prostorové orientaci. * Obtíže v sociální orientaci. * Nedostatek smyslu pro rytmus. * Nápadnosti ve čtení a vývoji řeči. * Nižší performační než verbální IQ. ETIOLOGIE SPU Etiologie – starší pojetí O. Kučera (český psychiatr) – příčiny obtíží jsou: 1. lehká mozková dysfunkce (encefalopatie) asi v 50% případů; 2. dědičnost (hereditální příčiny) v 20% případů; 3. kombinace lehké mozkové dysfunkce a dědičnosti asi v 15% případů; 4. neurotická nebo nezjištěné etiologie u 15%. Etiologie SPU (dle Pokorné 2001) A. Dispoziční příčiny * Genetické vlivy * Lehká mozková dysfunkce (LMD) a její vliv na vznik poruch učení * Odchylná organizace cerebrálních aktivit * Nepříznivá konstelace laterality, netypická dominance hemisfér B. Nepříznivý vliv prostředí * Podmínky rodinného prostředí * Podmínky školního prostředí Etiologie SPU (dle Zelinkové 2001) I. Biologicko-medicínská rovina * Genetika. * Struktura a fungování mozku – neurobiologie. * Oftalmokineziologie. * Cerebrální teorie. II. Kognitivní rovina (poznávací procesy) * Fonologický deficit. * Vizuální deficit. * Deficit v oblasti řeči a jazyka. * Deficit v procesu automatizace. * Deficity v oblasti paměti. * Kombinace deficitů. III. Behaviorální rovina * Rozbor procesu čtení. * Rozbor procesu psaní. * Rozbor procesu chování při čtení, psaní a běžných denních činnostech. PROJEVY JEDNOTLIVÝCH SPU Dyslexie je specifická porucha čtení, projevující se neschopností naučit se číst běžnými výukovými metodami. Postihuje rychlost a správnost čtení, techniku čtení, porozumění čtenému textu. Objevují se následující obtíže: * záměny tvarově podobných písmen (inverze statické a dynamické); * záměny akusticky podobných hlásek, obtíže ve sluchové diferenciaci a diskriminaci hlásek; * neschopnost akustické a optické analýzy a syntézy slov; * obtížné skládání hlásek a písmen do slabik, pomalé slabikování; * přidávání nebo vynechávání písmene/ slabiky/ slova, * přehazování pořadí slabik, slov ve větě; * přetrvávání tzv. dvojího čtení; * domýšlení textu, odhadování slov, odříkávání textu zpaměti; * poruchy čtení s porozuměním – neznalost obsahu textu ani bezprostředně po přečtení, také tzv. mechanické čtení; * pravolevé čtení, vracení se na začátek slova/ řádku; * vynechávání řádků. Dyslexie je specifická porucha učení, která je neurobiologického původu. Je charakterizována obtížemi se správným a/nebo plynulým rozpoznáváním slova, špatným hláskováním slov a špatnou schopností dekódovat. Tyto obtíže jsou typickým následkem deficitu ve fonologické složce jazyka, který je často neočekávaný ve vztahu k ostatním poznávacím schopnostem a k podmínkám efektivní výuky ve třídě. Mezi sekundární následky mohou patřit problémy s porozuměním čteného a omezené čtenářské zkušenosti, které brání růstu slovní zásoby a základních znalostí. Typy dyslexie Podle rozboru příčin (A. Lalajeva, 1983): * dyslexie fonematická, * dyslexie optická, * dyslexie agramatická, * dyslexie sémantická. Neuropsychologický přístup k dyslexii (Bakker): * pravohemisférová dyslexie – P-typ, * levohemisférová dyslexie – L-typ, * počáteční dyslexie. Nepravé dyslexie (tzv. pseudodyslexie) * jsou poruchy čtení, jejichž podkladem je nedostatek nebo porucha jiných oblastech, které mají pak na učení nepříznivý vliv. Nízká úroveň čtení není izolovaným jevem, ale souvisí i s obtížemi v jiných školních předmětech a s celkově špatným školním prospěchem dítěte. Hyperlexie a časní čtenáři Dysgrafie Je to porucha psaní, která postihuje grafickou stránku písemného projevu, tedy čitelnost a úpravu. Je vázána na estetickou úroveň psaní. Projevuje se v následujících oblastech: * obtíže v zapamatování tvarů písmen, jejich napodobování; * písmo je příliš velké/ malé, často obtížně čitelné; * nestejná velikost grafémů; * opačný sklon písma; * neschopnost udržet písmena na řádku; * neupravený písemný projev – časté škrtání, přepisování písmen; * neúměrně pomalé tempo psaní; * křečovité držení psacího náčiní, neúměrný přítlak; * písařský výkon vyžaduje neúměrně mnoho energie, vytrvalosti a času. Dysortografie Je to specifická porucha pravopisu, která je velmi úzce a často spojena s dyslexií. Vystupují zde do popředí specifické poruchy řeči a nedostatky ve sluchovém vnímání. 1. Zvýšený počet specifický dysortografických chyb: * rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek; * rozlišování slabik dy – di, ty – ti, ny – ni; * rozlišován sykavek; * vynechaná, přidaná, přesmyknutá písmena nebo slabiky; * hranice slov v písmu. 2. Obtíže při osvojování gramatického učiva a při aplikaci gramatických jevů. Z čeho mohou pramenit obtíže jedince s dysortografií? * dysfunkce levé/ řečové hemisféry; * dysfunkce pravé/ ne-řečové hemisféry; * poruchy v dynamice duševních procesů; * hyperaktivita; * důsledek dysgrafie. Dyskalkulie Je to porucha matematických schopností, která postihuje manipulaci s čísly, číselné operace, matematické představy, geometrii. Typy dyskalkulie: * Praktognostická. * Verbální. * Lexická (numerická dyslexie). * Grafická (numerická dysgrafie). * Operační. * Ideognostická. Členění poruch matematických schopností dle Nováka * Kalkulastenie – jedná se o mírné narušení matematických dovedností, nepovažuje se za poruchu učení. Bývá zde nesprávná stimulace ve škole nebo v rodině. * Hypokalkulie – mírné narušení schopností pro matematiku. Schopnosti se jeví jako podprůměrné, přitom všeobecné rozumové předpoklady jsou v pořádku. * Dyskalkulie – specifická porucha učení. Jedná se o specifické postižení dovednosti počítat, které nelze vysvětlit mentální retardací ani nevhodným způsobem vyučování. Týká se základních početních výkonů. * Oligokalkulie – nízká úroveň rozumových schopností včetně předpokladů pro matematiku. Dyspinxie Je to specifická porucha kreslení. Kresebný projev dítěte je nápadně primitivní, charakteristická je neschopnost zpodobnit danou představu nebo tvar způsobem adekvátním k věku dítěte. Projevuje se následujícími obtížemi: * neobratnost v zacházení s tužkou při kreslení jako při psaní; * křečovité, tvrdé tahy kreslícím náčiním – silný přítlak; * roztřesené, nejisté linie; * neproporcionalita jednotlivých nakreslených objektů; * obtíže v napodobení určité sestavy čar nebo ploch; * neefektivní rozložení kresebné plochy; * časté opravy, gumování, problémy s kresebným nářadím. Dysmuzie Je to specifická porucha schopnosti vnímání a reprodukce hudby, osvojování hudebních dovedností. Rozlišujeme následující typy: * dysmuzie impresivní (receptivní); * dysmuzie totální (centrální); * dysmuzie expresivní (motorická). Dítě s dysmuzií má potíže také při vnímání a reprodukci rytmu. Dyspraxie Je to specifická porucha obratnosti, schopnosti vykonávat složité úkony. Je nazývána též syndrom nešikovného dítěte. Charakteristická je: * celková neobratnost dítěte; * poruchy koordinace pohybů (hrubá i jemná motorika); * poruchy rovnováhy; * sekundárně se buduje nechuť k motorickým činnostem; * porucha vnímání vlastního tělesného schématu; * neschopnost adekvátně napodobit daný pohyb. Jedinci s dyspraxií bývají okolím hodnoceni jako nešikovní, lajdáci, neposední a neukáznění. Mají problémy v běžném životě. Nespecifické projevy SPU Deficity pozornosti. Zvýšená unavitelnost. Deficity paměti. Motorické deficity. Obtíže v časoprostorové orientaci a ve vnímání posloupnosti. Obtíže v pravolevé orientaci. Obtíže v jazyce a řeči. Emoční labilita, psychomotorická instabilita. Poruchy aktivity. Poruchy senzorické integrace. LEGISLATIVA, PORADENSTVÍ Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb. o poskytování služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Vyhláška MŠMT č. 14/2004 Sb. o předškolním vzdělávání. Vyhláška MŠMT č. 47/2005 Sb. o ukončování vzdělávání ve středních školách závěrečnou zkouškou a o ukončování vzdělávání v konzervatoři absolutoriem. Vyhláška MŠMT č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky. Zákon č. 561 ze dne 24. září 2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání – školský zákon * založen na principu vzdělávacích programů a typů vzdělání; * rámcové vzdělávací programy → školní vzdělávací programy § 16 – Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami: * osoba se zdravotním postižením (SPU), zdravotním znevýhodněním, sociálním znevýhodněním; * speciální vzdělávací potřeby zajišťuje školské poradenské zařízení; * právo na vzdělání; * lze zřídit školy, jednotlivé třídy, oddělení či studijní skupiny pro tyto žáky; * ředitel školy může se souhlasem krajského řadu zřídit funkci asistenta pedagoga. Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Speciální vzdělávání: * se uskutečňuje s pomocí podpůrných opatření, která jsou odlišná nebo jsou poskytovaná nad rámec individuálních pedagogických a organizačních patření pro žáky stejného věku na běžné škole (§ 1, odst. 1); * poskytuje se žákům, u kterých byly zjištěny SVP na základě speciálně pedagogického, případně psycho-logického vyšetření – rozsah a závažnost SVP je důvodem k zařazení žáka do režimu speciálního vzdělávání (§ 2); * je zajišťováno formou individuální nebo skupinové integrace, ve speciální škole nebo kombinací těchto forem (§ 3); * typy speciálních škol – základní škola pro žáky se specifickými poruchami učení (§ 5 písm. g); * individuální vzdělávací plán; * asistent pedagoga – hlavní činností je pomoc žákům, pedagogickým pracovníkům školy, pomoc při komunikaci se žáky, při spolupráci se zákonnými zástupci žáků; * organizace speciálního vzdělávání; * zařazování žáků se zdravotním postižením do speciálního vzdělávání; * počty žáků; * péče o bezpečnost a zdraví žáků. Vyhláška MŠMT č. 72/2005 Poradenské služby: * jsou poskytovány dětem, žákům, studentům, jejich zákonným zástupcům, školám a školským zařízením na žádost žáků, jejich zákonných zástupců nebo škol; * podmínkou je písemný souhlas žáka/ zákonných zástupců nezletilého žáka; Obsah poradenských služeb: * vytváření vhodných podmínek pro zdravý vývoj žáků, jejich osobnosti v průběhu vzdělávání; * naplňování vzdělávacích potřeb, rozvíjení schopností, dovedností a zájmů žáků; * prevence a řešení výukových a výchovných obtíží, sociálně patologických jevů a dalších problémů; * vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů integrace žáků se zdravotním postižením// práce pro žáky, kteří jsou příslušníky národnostních menšin; * vhodná volba vzdělávací cesty, profesního uplatnění; * péče o žáky nadané a mimořádně nadané. Poskytování poradenských služeb ve škole * Prevence školní neúspěšnosti; * primární prevence sociálně patologických jevů; * kariérové poradenství; * odborná podpora při integraci a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, včetně žáků z jiného kulturního prostředí; * péče o žáky nadané, žáky s neprospěchem; * metodická podpora učitelům. Výchovný poradce: * poradenské činnosti; * metodické a informační činnosti. Školní metodik prevence: * metodické a koordinační činnosti; * informační činnosti; * poradenské činnosti. Školní psycholog: * pracovník s ukončeným vysokoškolským vzděláním v oboru psychologie nebo pedagogika – psychologie; * diagnostika, depistáž; * konzultační, poradenské a intervenční práce; * metodická práce a vzdělávací činnost. Školní speciální pedagog: * pracovník s ukončeným vysokoškolským vzděláním v oboru speciální pedagogika; * depistážní činnosti; * diagnostické a intervenční činnosti (péče o žáka/ žáky se speciálními vzdělávacími potřebami); * metodické a koordinační činnosti. Pedagogicko-psychologická poradna * Školské poradenské zařízení; * poskytuje služby pedagogicko-psychologického a speciálně pedagogického poradenství a pedagogicko-psychologickou pomoc při výchově a vzdělávání žáků; * děti a mládež od 3 do 19 let; * poradenští pracovníci: psycholog, speciální pedagog, metodik prevence, sociální pracovnice. * Zajišťuje pedagogicko-psychologickou připravenost žáků na povinnou školní docházku (posudek); * doporučuje zařazení žáka do příslušné školy a třídy a vhodnou formu jeho vzdělávání; * zjišťuje speciální vzdělávací potřeby žáků v běžných školách, vypracovává odborné posudky návrhy opatření pro školy; * poskytuje poradenské služby žákům se zvýšeným rizikem školní neúspěšnosti; * poskytuje metodickou podporu škole; * prostřednictvím metodika prevence zajišťuje prevenci sociálně patologických jevů, realizaci opatření. Standardní činnosti poraden: 1. Komplexní nebo zaměřená psychologická a speciálně pedagogická diagnostika. 2. Psychologická a speciálně pedagogická intervence. 3. Informační a metodická činnost. Příprava podkladů pro vzdělávací opatření, dokumentace apod. VARIABILITA VÝVOJE JEDINCE S SPU 1. Poruchy zpracování fonologické informace Sluchová percepce. Fonologická diferenciace. Fonologická analýza a syntéza. Fonologická pozornost a paměť. Vnímání a reprodukce rytmu. 2. Poruchy zpracování ortografické informace Vizuální percepce. Intermodální kódování – spojení grafém foném. Grafémová diferenciace. Vizuální sekvenční analýzy. Rychlost zpracování vizuálních informací. Prostorová orientace. 3. Dyspraktické obtíže a narušení motorické koordinace Koordinace očních pohybů (dyslexie). Koordinace motoriky a kognitivních funkcí (dysortografie). Manuální neobratnost a senzomotorická koordinace (dysgrafie). Vliv má i případná zbrklost, impulzivita a celková hyperaktivita. 4. Poruchy koordinace a integrace jednotlivých funkcí Propojení zrakové a sluchové podoby čteného textu. Koordinace pohybů očí a mluvidel. Nerovnoměrnosti v lateralizaci. 5. Odlišnosti ve způsobu uvažování a zpracování informací Adekvátní reakce na rychle se měnící podněty. Pomalé či kolísající tempo práce. Specifický kognitivní deficit: * jiné strategie učení a řešení problémů, * preference méně účelných způsobů osvojení si učiva, * náhodné učení, * holistický přístup k řešení problémů. 6. ostatní U osob s SPU bývá narušen: * proces automatizace, * krátkodobá, dlouhodobá, pracovní paměť, * pozornost, * posloupnost, * automatizace. OSOBNOSTNÍ SPECIFIKA JEDINCŮ S SPU Sociální a emocionální vývoj * Obtíže v sociálních vztazích: * fyzická nezralost (ve srovnání s vrstevníky); * neadekvátní chování v sociálních situacích; * potíže v orientaci v sociálním chování; * narušení komunikačních schopností – problém s vyjadřováním, při reakcích na dotazy; * obtíže v sociálním učení (nepoučí se z chyb); * trpí často pocity úzkosti, frustrace, může být i hněv a agresivita → snížení sebehodnocení; * obtíže se zapamatováním a uspořádáním pořadí; * časté deprese. Poruchy chování u žáků s SPU Primární symptomatologie: * poruchy pozornosti, * infantilní chování, * zvýšená vzrušivost. Sekundární symptomatologie jako důsledek prožívání neúspěchu, negativního hodnocení. Nápadné chování u žáků s SPU 1. obrané a vyhýbavé mechanismy; 2. kompenzační chování; 3. agresivita a projevy nepřátelství; 4. úzkostné stažení se do sebe. Vzniká tzv. začarovaný kruh poruch učení (Pokorná, 1997). Rodina dítěte s SPU Funkce rodiny: výchovná, citová, ekonomicko-zabezpečovací, biologicko-reprodukční. Výchova: proces záměrného působení na osobnost člověka, jejímž cílem je dosáhnout pozitivních změn v jeho vývoji s ohledem na jeho individuální dispozice a stimulující vlastní snahu stát se autentickou, vnitřně integrovanou a socializovanou osobností; Typy výchovy v rodině: výchova zavrhující, rozmazlující, perfekcionalistická, úzkostná, autoritářská, demokratická Nejčastěji uváděné rysy rodin dětí s SPU Zvýšená míra zakoušení stresu, častý výskyt úzkosti a pocitů viny, menší míra uspokojení ze svého života zakoušená jednotlivými členy rodiny, příliš velká míra ochraňování svých dětí, obavy z budoucnosti, obtíže s přijetím skutečnosti SPU u svého dítěte, zvýšený důraz na rozvoj sourozenců, konflikty v rámci rodinných systémů, nedostatečná vzájemná podpora mezi členy rodiny. Co mohou rodiče udělat? Rodič je zároveň i učitelem – přistupovat k učení pečlivě, učit efektivně. Pracovat po menších celcích, v klidném prostředí, výt povzbudivý, přiměřeně dítě chválit. Dobrá je spoluúčast rodičů na společné činnosti (ne jen zadávání úkolů). Snaha zabránit neúspěchu dítěte. Dobrá rodinná atmosféra – podpora dítěte, spolupráce. Umožnit dítěti volnou spontánní hru, dostatek pohybu. Vysvětlit dítěti, že i když se snaží, jsou pro něj některé věci velmi obtížné. Zamyslet se včas nad perspektivou dětí – otázka dalšího studia, volby zaměstnání. SYSTÉMOVÝ PŘÍSTUP K SPU Význam dovednosti číst a psát v dnešní společnosti a kultuře → školní úspěšnost. Vliv neúspěchu ve škole na: profesionální kariéru; situaci v rodině; osobnost dítěte. Problematika SPU zasahuje do různých oblastí života jedince, je tedy nutné sledovat při intervencích osobnost dítěte, její rozvoj v kontextu sociálních vztahů jeho okolí → systémové myšlení. SYSTÉM: * vše, co se nějak odlišuje od svého okolí, a co je utvářeno nejméně dvěma navzájem odlišnými, ale souvisejícími prvky; * jednotlivé systémy se navzájem ovlivňují (př. matka a dítě) → vzniká soustava vztahů; * charakteristickým znakem systémů je jejich smysluplnost, vždy mají nějaký účel. Vztahy mezi systémy: * primární systém: stanoven jako předmět našeho odborného zájmu (např. vztahy v rodině) * vnitřní systém: ten nejbližší, bezprostředně ovlivňující funkci systému primárního * systém kontextu a nadsystém: souvislosti, které na primární systém působí méně zjevně nebo nepřímo (př. model rodiny podle Huschke-Rheina) Svět je soustavou systémů, které se navzájem prolínají → kauzální a systémový přístup. Systémový přístup nás učí: * Myslet v souvislostech; * intervence má smysl na jakékoli rovině; * mít odpovědnost za každou intervenci; * otevřenému postoji; * počítat s možností vlastní kompenzace nezávisle na naší intervenci; * vede k sebepoznání a sebekritičnosti.