Okruh č. 1, 3, 4 Význam sluchu pro člověka: · základ pro komunikaci (sociální vztahy) · zdroj informací o věcech a dějích v okolí · základ pro vytvoření vnitřní řeči (rozvoj abstraktního myšlení) · citová vazba na okolí svět - duševní zdraví · pomoc při orientaci v prostoru · plastičnost vnímání (povrch, hloubka) · jistota v pohybu (nositel varovných signálů) Obor surdopedie: · lat.surdus – hluchý, řec.paideia – týkající se výchovy · výchova a vzdělávání SP · tvorba a rozvoj komunikace SP · příprava na povolání Vymezení základních cílů oboru: · komplexní péče o SP · výchova a vzdělávání SP, profesní uplatnění · sociální zařazení (integrace – inkluze) Komplexní péče o sluchově postižené: zdravotnická péče · depistáž (screening sluchu u dětí) · diagnostika speciálně pedagogická péče · SPC – speciálně pedagogické centrum · SRP – středisko rané péče sociálně právní péče · sociální dávky a příspěvky rodinná péče · úzká spolupráce rodiny s odborníky Metody v surdopedii: orální metoda · aurálně orální (řeč+odezírání) · akupedická (sluchový trénink) znakové metody (vizuálně motorické) · vlastní znakový jazyk neslyšících (vlastní struktura a syntax) · manuálně kódovaný systém (např. znakový český jazyk, daktylotika, pomocné artikulační znaky apod.) Mezioborové vztahy: · ostatní obory speciální pedagogiky (logopedie, oftalmopedie,…) · psychologie a pedagogika · sociologie a sociolingvistika · lingvistika · medicínské obory (ORL, foniatrie atd.) · audiologie a audiometrie · technické obory (protetika - sluchadla) * v ČR žije dle statistik až 500 tisíc osob se sluchovým postižením (z toho asi 10 tisíc neslyšících) - sluchové postižení je u obyvatelstva jedno z nejrozšířenějších somaticko – funkčních postižení * V ČR se ročně narodí přibližně 100 sluchově postižených dětí a asi 10-15 dospělých jedinců ohluchne Vymezení základních pojmů: · prelingválně sluchově postižený: ztráta sluchu před vývojem řeči (do 6 let) · postlingválně sluchově postižený: ztráta sluchu po ukončení vývoje řeči · Neslyšící s velkým N - cítí se být příslušníky jazykové a kulturní menšiny, která užívá svůj vlastní jazyk (znakový jazyk) – kulturní definice hluchoty · neslyšící – audiologická definice hluchoty, osoby s praktickou nebo úplnou hluchotou Anatomická stavba sluchového analyzátoru: * zevní ucho - boltec a zevní zvukovod * střední ucho - bubínek, sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek) Eustachova trubice - zajišťuje propojení středního ucha a nosohltanu, které slouží k vyrovnání tlaku mezi dutinou bubínku a zevním * vnitřní ucho - hlemýžď, vestibulum a polokruhovité kanálky * nervové dráhy (VII. a VIII. hlavový nerv) Klasifikace sluchových vad: * nedoslýchavost lehká (ztráta 20-40 dB) střední (40-70 dB) těžká (70-90 dB) * hluchota úplná (totální) praktická (zbytky sluchu) * ohluchlost * stařecká nedoslýchavost (presbyakusis) * ušní šelest (tinnitus) Presbyakusis je senzorineurální (percepční) nedoslýchavost, která je ve většině případů oboustranná. Možné příčiny nedoslýchavosti ve stáří: * s přibývajícím věkem počet sluchových buněk ve vnitřním uchu ubývá - degenerativní změny v Cortiho orgánu * poruchy mikrocirkulace v cévách vnitřního ucha v důsledku aterosklerózy * degenerativní změny v centrálním nervovém systému * poruchy krevního oběhu, přidružené cévní choroby * poruchy metabolismu (cukrovka), metabolické a cévní škodliviny * profesní nedoslýchavost * akustické trauma – špatné prokrvení sluchového orgánu * hluk, stres Možnosti rehabilitace: · oblast komunikace vytvoření funkčního komunikačního kódu (problematika nácviku odezírání) · oblast socializace (rodinný život, problematika jednání s okolím, členství v určitých organizacích – př. kluby nedoslýchavých, či ohluchlých) · oblast samostatnosti a nezávislosti (samostatný pohyb, nezávislost, schopnost využívat kompenzačních pomůcek - sluchadel). Tinnitus · tinnitus – ušní šelest (z lat. tinnire, tzn. znít nebo zvonit) · člověk slyší zvuk (šelest, šum) bez vnějšího zdroje tohoto zvuku Subjektivní tinnitus * 90% případů subjektivního tinnitu vzniká z otologických příčin * chronické záněty středního ucha s cholesteatomem * porucha vnitřního ucha a smyslových buněk, příp. nádory VIII. hlavového nervu * presbyakusis * profesionální nedoslýchavost (riziková pracoviště, nadměrný hluk a vibrace) * Meniérova nemoc – porucha rovnováhy tekutin ve vnitřním uchu, přetlak (hydrops) labyrintu » záchvaty závratě s nevolností, ušní šelest, později trvalá porucha sluchu * otoskleróza – přestavba kostních částí středního ucha – fixace a nehybnost třmínku v oválném okénku, zpočátku možný chirurgický zákrok Objektivní tinnitus: · je měřitelný · vzniká např. křečí středoušních svalů nebo měkkého patra · turbulencí krve ve zúžených tepnách nebo v cévnatých nádorech v oblasti hlavy · otevřená Eustachova trubice · nezhoubné nádory krční páteře a hlavy Léčba tinnitu: · příčinná (kauzální) · podpůrná (symptomatická) léčba – podávání léků tlumících vnímání tinnitu, „maskery“ tinnitu, psychoterapie, aj. · konzervativní terapie X operační léčba Typy sluchových vad: Periferní nedoslýchavost či hluchota * převodní (důvodem např. překážka ve zvukovodu, perforace bubínku) - „slyší méně, ale rozumí“ * percepční (porušena funkce vnitřního ucha, sluchového nervu nebo mozkové kůry) - „slyší hodně, ale nerozumí“ * smíšená (kombinace převodní a percepční) Centrální nedoslýchavost či hluchota - postižen korový a podkorový systém sluchových drah Etiologie sluchového postižení: * vnitřní příčiny (endogenní) – hereditární zátěž, autozomálně recesivní typ dědičnosti (existuje až 30 genů) – nejčastěji mutace genu GJB2 kódujícího connexin 26 * vnější příčiny (exogenní) prenatální - nemoc v těhotenství (rubeola,toxoplazmóza, spalničky), RTG v těhot., RH inkompabilita rodičů perinatální - vlásečnicové krvácení do labyrintu, protrahovaný porod, klešťový porod, asfyxie, nízká porodní hmotnost – pod 1 500g enviromentální faktory (získané, postnatální) - infekce (zánět mozkových blan – percepční nedoslýchavost, příušnice, spála, spalničky, černý kašel, meningoencefalitida, příušnice, spálový zánět středouší), léčba ototoxickými léky - opakované záněty středního ucha (Streptomycin, Canamycin, Gentamycin), mechanická závada - ucpání zevního zvukovodu (převodní vady), úraz - ucha (perforace bubínku), hlavy či mozku, cévní krvácení, dále např. akustické trauma - zalehnutí uší, šum/hluk v uších, apod. Odborná diagnostická vyšetření: – metody subjektivní Tónová audiometrie · vyšetřovaný sám signalizuje okamžik, kdy zaslechne tónový podnět · záznam tónové audiometrie se zpracovává do audiogramu Slovní audiometrie * slovní sestavy o 10 slovech, sestavy informačně rovnocenné (častost výskytu, počet slabik, výška frekvence atd.) – metody objektivní Tympanometrie – vyšetření bubínku OAE - otoakustické emise (bez spolupráce dítěte) - měří sílu zvuku při tření vláskových buněk za zvukového signálu různé intenzity BERA - elektrické odezvy v mozkovém kmeni SSEP – vyšetření ustálených evokovaných potenciálů, není potřeba spolupráce dítěte, provádí se především u kandidátů na kochleární implantát. Doporučená literatura k tématu: HORÁKOVÁ, R. Úvod do surdopedie. In Pipeková, J. (ed.) Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: MU, 2006, s. 127-143. LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003. ŠLAPÁK, I., FLORIÁNOVÁ, P. Kapitoly z otorhinolaryngologie a foniatrie. Brno: Paido, 1999.