Okruh č. 9 - Vizuálně motorické komunikační systémy SP Zákon č. 384/2008 o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob – jsou v něm definovány tyto komunikační systémy: · znakový jazyk · znakovaná čeština · prstová abeceda · vizualizace mluvené češtiny · písemný záznam mluvené řeči · Lormova abeceda · daktylografika · Braillovo písmo s využitím taktilní formy · taktilní odezírání · vibrační metoda Tadoma o český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu o znakovaná čeština je umělý jazykový systém, který usnadňuje dorozumívání mezi slyšícími a neslyšícími o znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována o spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka Znakový jazyk o Nejmenší jednotkou ZJ je znak (znak = slovo–jednotka mluveného jazyka) o ZJ umožňuje SP bezprostřední poznávání světa o počátky lingvistického výzkumu – Wiliam Stokoe - Sign Language Structure , 60. léta, USA o ČR – prof. Alena Macurová – FF UK Praha (obor Čeština v komunikaci neslyšících) KOMPONENTY ZJ Tvar rukou (při artikulaci) DEZ Poloha rukou (místo, kde je znak artikulován) TAB Pohyb rukou SIG Orientace dlaně a prstů (ve vztahu k tělu) ORI Vztah ruky k ruce (u znaků artikul. oběma rukama) HA o Manuální nosiče – významy jsou neseny tvary, pozicemi a pohyby rukou o Nemanuální nosiče – mimika, pohyby a pozice hlavy, horní část těla Odlišnost ZJ od mluveného jazyka o mluvené jazyky jsou lineární - v jazykové výpovědi není možný jiný způsob než řadit postupně jeden znak (slovo) za druhým o znakové jazyky jsou simultánní - znaky lze provádět současně, protože lze využívat trojrozměrného artikulačního prostoru Inkorporace - včleňování- modulace- pozměňování: - inkorporace časových údajů (minulý týden, příští týden, pozítří) - inkorporace počtu (dva roky, tři měsíce, čtyři hodiny) - inkorporace způsobu (učí se pomalu, pije opatrně, pracuje těžce) - inkorporace předmětu do slovesa (jak pije, co nese) - inkorporace osobních zájmen (dát, ptát se) - simultánní artikulace záporu (nechci, nebavit, nemám hlad) - inkorporace směru (návštěva) Využívání prostoru při znakování: Při znakování volně v prostoru jsou tři základní oblasti: a) před obličejem- kůň, slunce, zelený b) u krku - hodina, nedoslýchavý, poslouchat c) před tělem - továrna, umělec, kultura, auto Některé znaky při artikulaci mění svůj základní prostor - bydlet, syn,nádraží,pes, šikovný. Způsob artikulace znaků: 1. Znaky artikulované jednou rukou o znaky s nulovým kontaktem (např. ANO, CO) o znaky s kontaktem; dominantní (u praváků pravá) ruka kontaktuje nějakou část těla (např. čelo, nos, ústa, hru|, rameno atd.), nikoli však druhou ruku (např. ZAPOMNĚL, ZVĚDAVÝ) 2. Znaky artikulované dvěma rukama znaky, v nichž jsou aktivní (v pohybu) obě ruce stejného tvaru (např. ZDRAVÍ, POČÍTAČ) o znaky "symetrické", v nichž je aktivní jedna (dominantní, u praváků pravá) ruka, která artikuluje nad (pod, za, před atd.) rukou pasivní; ruce jsou ve stejném tvaru ( např. ŘÍZEK, CHLÉB) o znaky "asymetrické", v nichž je aktivní jedna (dominantní) ruka, která artikuluje nad (pod, za, před atd.) rukou pasivní; ruce jsou v různém tvaru (např. PSÁT, LÉKAŘ). 3. Složené znaky - zahrnují kombinace výše uvedených typů: o (např. NEMOCNICE, ČERVEN) Druhy znaků: o ikon – až 50% (vizuálně motivované znaky) a.) transparentní (př. kouřit, brýle, kniha) b.) translucidentní (př. mléko, týden) o index – signál, příznak (zájmena, příslovce) o symbol – vztah mezi nosičem a znakem je arbitrární (př. poctivý, žárlivý) Variety ve znakovém jazyce: o regionální odchylky ( potom, kaše, vejce) o sociální odchylky, vzdělaní uživatelé ZJ berou více výpůjček z mluveného jazyka země, kde žijí o odchylky podle pohlaví - ženy někdy ukazují jinak než muži o odchylky generační - starší lidé používají staré znaky, někdy dochází k záměrné změně znaků mladší generací, která nechce, aby jim starší vždy plně rozuměli o dětský jazyk (znakujeme-li na děti, automaticky používáme jednodušší, vizuálně výraznější jazyk), jazyk dospělých Notace znakových jazyků Transkripce glosami * slova psaná velkými tiskacími písmeny, dále jsou pomocí zkratek zachyceny významy nemanuální složky ZJ Slovní popis * slovně popsána produkce znaku * často doplňuje fotografii znaku, na níž nelze přesně zachytit pohyb Notační (transkripční) systémy * pomocí různých symbolů se zapisují manuální a někdy i nemanuální složky znaku Notační systém prof. Aleny Macurové Hamburský notační systém (HamNoSys) - vychází se Stokoeho notačního systému SignWriting - užívané symboly vycházejí se skutečné podoby znaku, zakreslovány jsou jednotlivé parametry Doporučená literatura k tématu: MACUROVÁ, A. Poznáváme český znakový jazyk. (Úvodní poznámky). Speciální pedagogika, 2001, roč.11, č.2. MACUROVÁ, A. Proč a jak zapisovat znaky českého znakového jazyka. In Speciální pedagogika. 1996, roč. 6, č. 1. SLÁNSKÁ BÍMOVÁ, P., OKROUHLÍKOVÁ, L. Rysy přirozených jazyků. Lexikografie. Česká komora tlumočníků znakového jazyka. Praha: Hewer, 2008, ISBN 978-80-87153-91-8 OKROUHLÍKOVÁ, L. Notace znakových jazyků. In . In Speciální pedagogika. 2007, č. 3 www.ruce.cz Tlumočení znakového jazyka * dvojjazyčná zprostředkovaná komunikační činnost * operativní přenos informací mezi partnery komunikace z komunikačního systému výchozího do jazyka cílového * při tlumočení ZJ se nejedná pouze o kognitivní transfer mezi jazyky, ale také transfer komunitní a kulturní * komunikativní trojúhlelník » tlumočník » vysílatel příjemce T 1 T 2 * fáze tlumočení recepce » translace » produkce poslech převod tlumočení Typy tlumočení: * konsekutivní * simultánní (nutná souběžnost řečových činností) Dělení tlumočnických služeb: * tlumočení pro jednotlivce při vyřizování osobních záležitostí (např. návštěva u lékaře, na úřadě) – komunitní tlumočení * tlumočení při přednáškách a jiných vzdělávacích a kulturních akcích – tlumočení pro skupinu SP * tlumočení při řízení u státních orgánů (soud, policie) * asistenční tlumočení (např. pro studenty) Možnosti financování tlumočnických služeb * organizace pro sluchově postižené – tlumočník jako zaměstnanec (zákon o sociálních službách č. 108/2006, § 56) * Centrum zprostředkování tlumočení pro neslyšící – Praha (250Kč/h) (zákon o sociálních službách č. 108/2006, § 56) Možnosti vzdělávání tlumočníků * v současné době v ČR nejednotné – kurzy ZJ v organizacích pro SP, studium na VŠ * Certifikační vzdělávací program pro tlumočníky (ČKTZJ):tlumočník ČZJ, transliterátor znakované češtiny, vizualizátor mluvené češtiny (orální tlumočení) Při tlumočení je proto nutno dodržet následující podmínky: * znalost obou jazyků * znalost odborných termínů * znalost a vhodnost metafor * mluvní kultura * dostatečná zásoba znaků * stejný dorozumívací kód * minimalizace „informačního šumu“ (osobnost tlumočníka) * technické podmínky (vhodný oděv…) – tzv. nízký profil Nejčastější chyby při tlumočení: * nerespektování specifik obou jazykových kódů * tlumočník mluví o neslyšícím jako o třetí osobě * tlumočník sám aktivně vstupuje do komunikačního procesu * ignoruje dotazy neslyšícího * tlumočník přichází pozdě * nepohybuje se s klientem * zatajuje/selektuje informace Tlumočení divadla: · Zónové tlumočení – tlumočníci jsou přítomni na jevišti, jejich umístění se mění se změnou scény či dějství tak, aby byli vždy přítomni v té části jeviště, kde je soustředěn děj. Tlumočníci většinou stojí na vyvýšeném místě a tlumočí minimálně ve dvou. Tlumočníci mají oblečeny kostýmy, které jsou co nejméně výrazné. · Stínové tlumočení – tlumočníci jsou maximálně zapojeni do představení na divadle, pohybují se spolu s herci a jsou jakoby jejich stíny. Výhodou tlumočení je, že si neslyšící nemusí vybírat mezi tlumočníkem a hercem. · Statické tlumočení – jeden tlumočník tlumočí představení ze statické pozice. Tlumočení hudby · Úkolem tlumočníka není předat neslyšícímu divákovi jen obsah skladby, ale také rytmus, náladu skladby a také náladu a nasazení interpreta. (př. soubor - Tichá hudba) Neslyšící tlumočník · když klient používá nestandardní znaky či gesta, domácí znaky, specifické pro určitý region, profesi, používá cizí (mezinárodní) znakový jazyk · má minimální či omezené komunikační dovednosti · je klient hluchoslepý nebo má velmi omezené zrakové vnímání Organizace tlumočníků * ČKTZJ - Česká komora tlumočníků znakového jazyka * EFSLI (European Forum of Sign Language Interpreters) – Evropská organizace tlumočníků znakového jazyka efsli_logo_1 * ČSTZJ - Česká společnost tlumočníků znakového jazyka Hypertextové odkazy: www.asnep.cz www.cktzj.com www.ruce.cz Etický kodex tlumočníka České komory tlumočníků znakového jazyka · Profesionální tlumočník je osoba, která za úplatu převádí jednoznačně smysl sdělení z výchozího jazyka do jazyka cílového. Je mostem mezi slyšícím a neslyšícím účastníkem komunikace a jejich dvěma odlišnými jazyky a kulturami. Sám nic nevysvětluje, nepřidává ani neubírá. Tlumočí věrně způsob vyjádření, nemění význam ani obsah sdělení. Tlumočník se nesnaží být aktivním účastníkem komunikace. · Tlumočník následuje způsob komunikace preferovaný neslyšícím klientem. · Tlumočník přijímá zásadně jen takové závazky, které odpovídají jeho schopnostem, kvalifikaci a přípravě. Nese plnou zodpovědnost za kvalitu své práce. Pokud tlumočník zjistí, že komunikace s daným neslyšícím klientem je nad jeho možnosti a schopnosti, tlumočení odmítne. · Tlumočník přizpůsobuje své chování a oděv přiměřeně situaci, v jejímž rámci tlumočí. · Tlumočník je vázán mlčenlivostí, která se týká všeho, co se dozví během tlumočení neveřejných jednání. · Tlumočník neodmítne klienta pro jeho národnost, rasu, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst. · Tlumočník má právo odmítnout výkon své profese z důvodu pro něj špatných pracovních podmínek, nebo v případě, že by nedokázal být neutrální vůči tlumočenému sdělení, a poškodil tak klienta, svou osobu nebo profesi. · Tlumočník sleduje vývoj své profese a její náplně u nás i ve světě, učí se znát kulturu Neslyšících, doplňuje své vědomosti týkající se problematiky sluchově postižených a cíleně zvyšuje svou profesionální úroveň. · Tlumočník ctí svou profesi, usiluje o spolupráci s ostatními tlumočníky při prosazování a obhajobě společných profesionálních zájmů. · Česká komora tlumočníků znakového jazyka a její členové se vzájemně respektují. · Tlumočník zná etický kodex a dodržuje ho. Zdroj: http://www.cktzj.com/index.php?page=kodex