Pedagogicko–psychologická diagnostika PhDr. Denisa Denglerová, Ph. D. Psychologická diagnostika Diagnostická činnost – souhrn operací, postupů a technik, jejichž cílem je stanovit diagnózu (psychický stav jedince). Diagnostická činnost – proces, který jde od metody k reakcím (chování) a od reakcí k vlastnostem osobnosti. První část měření a pozorování, druhá část interpretace a hodnocení. Diagnóza může mít určité cíle: n určení stupně vývoje n zjištění příčin odchylného vývoje od věkové normy n zjištění individuálních zvláštností osobnosti n zjištění podstaty, podmínek a příčin individuálních rozdílů n prognóza či predikce Diagnóza statická x Diagnóza dynamická (popisující status quo) (postihuje jevy ve vztazích a ve vývoji) Psychodiagnostické metody Klinické metody Pozorování Rozhovor Anamnéza Analýza spontánních produktů Testové metody Výkonové testy Testy inteligence Testy speciálních schopností (paměť, kreativita, verbální schopnosti, organicita…) Testy vědomostní (didaktické testy) Testy osobnosti Projektivní testy (verbální, grafické, testy volby) Objektivní testy Dotazníky Posuzovací stupnice Přístrojové metody (detektor lži) Historie testování před naším letopočtem – Čína testování státních úředníků, vysoká úmrtnost 1890 – J. M. Cattel poprvé použil slovo test 1905 Binet-Simonův test – zachycení dětí do zvláštní školy ve Francii 1916 – poprvé použil inteligenční kvocient, poměr mentálního a chronologického věku Army Alfa Army Beta Testové metody Test – standardní postup, při kterém u probanda navozujeme diagnosticky cenné jevy, které registrujeme tak, že je možné výsledky různých probandů srovnávat. (Říčan) Test – objektivní a standardizované měření vzorců chování. (Anastasiová) Test je standardizovaná metoda pro vyšetření duševních funkcí, schopností a osobnosti s možností zachytit jejich stav, změny a poruchy. (Kondáš) Test musí splňovat čtyři kritéria – objektivita, standardizace, reliabilita, validita!!! Objektivita Test je objektivní, pokud jeho výsledky jsou nezávislé na osobě, která jej předkládá a vyhodnocuje. Instrukce a podmínky pro práci s testem musí být pro všechny testované osoby stejné. Objektivita testu zahrnuje též možnost či nemožnost záměrného zkreslení výsledku testu vyšetřovanou osobou. Častá snaha dosáhnout lepších či horších výsledků testu. Pomocné škály, lži-skóre, atd… Paradox objektivity objektivita při vyhodnocení testu x možnost záměrného zkreslení ze strany vyšetřovaného Standardizace Dva významy: 1. Širší pojetí – standardizace jako souhrnné označení pro zjištění reliability, pro validizaci, stanovení norem, prověření účinnosti jednotlivých částí testu, stanovení jednotné instrukce a způsobu administrace. 2. Užší pojetí – standardizace jako normalizaci, tedy stanovení norem testu. Normalizace – možnost srovnání individuálních výsledků s normami získanými vyšetřením velkého reprezentativního vzorku osob. Norma chápána statisticky jako průměrný výkon či typická reakce příslušné populace. Hrubé skóry se převádějí na vážené skóry, typickým zástupcem jsou percentily, decily… Reliabilita Reliabilita – spolehlivost, se kterou test měří, posouzení vhodnosti nástroje, makropohled x mikropohled, gumové měřidlo. Jde o přesnost měření bez ohledu na to, co test měří. Co splňuje reliabilní test? Stabilita v čase – „test-retest“ reliabilita, korelační koeficient nesmí klesnout pod 0,8, výsledek testu je určován respondentem, jeho výkonem či vlastnostmi a nepodléhá vlivu náhodných faktorů. Ekvivalence – metoda paralelních testů, výsledky téhož testu, sejmutých v krátkém časovém odstupu, koeficient ekvivalence nesmí klesnout pod 0,8. Vnitřní konzistence – „split-half“ metoda, půlení testu, vychází z předpokladu homogenity testu. Delší test (více položek) bude vždy reliabilnější než jeho kratší verze. Validita Validita – platnost testu – udává, zda test skutečně měří, to co měřit má, resp. co deklaruje. Jedná se o korelaci mezi testem a vnějším kritériem. Druhy validity: empirická (praktická) paralelní (souběžná) predikční (prognostická) pojmová (konstrukční) inkrementální