Vymezení normality

Normalita x abnormalita

   Primární otázka psychopatologie – co je ještě normální a co už je odchylkou?

    Závisí na teoretickém přístupu (psychoanalýza x humanistická psychologie) a na způsobu měření.

    Hranice mezi normalitou a abnormální variantou psychické vlastnosti je pohyblivá, jde o
kontinuum, v jehož rozsahu se můžeme nacházet, jen krajní póly jsou zřejmé.

    Závisí na čase, vývoji, sociokulturním kontextu…(projevy chování ve třídě x prospěch)



    Symptom (příznak) – charakterizuje určitý stav odchylující se od normy. Specifický x
nespecifický.

    Syndrom – soubor příznaků typických pro určitou poruchu, vytvářejí obraz konkrétní nemoci.

Statistická norma

   + objektivnost a exaktnost (potřeba kvantifikace daného jevu)



    - závislost na měřícím nástroji, tendence k průměrnosti



    Nejčastějším ukazatelem dané populační skupiny průměr (alternativy – modus, medián) – Gaussova
křivka normálního rozložení, průměr a směrodatná odchylka cca 2/3 populace (pásmo s největší
četností), průměr a 2 směrodatné odchylky cca 96% populace, souvisí s mírou variability – čím je
variabilita vyšší, tzn. znak nabývá mnoho možných variant, tím je širší pásmo normy.

Funkční norma

   Normalita jako optimální fungování jedince

    + bere v potaz individuální zvláštnosti, tedy „normu i v rámci patologie“

    - optimální fungování opět není vymezeno



    Normalita jako pragmatický přístup

    za normu považuje úspěšné dosažení určitého cíle bez ohledu na způsob a prostředky, jakými jej
bylo dosaženo

    + zaměřenost na výsledek procesu

    - nebere na zřetel etická, morální kritéria

Sociokulturní norma

   normální = to, co je v dané společnosti a kultuře obvyklé, obyčejně ve vztahu k tradici

    mediální norma – to, co je opakovaně a často atraktivním způsobem prezentováno je žádoucí či
standardní, tedy normou => idealizovaná realita, extrémy se jeví jako standard (lidé jsou krásní,
mladí, bohatí / násilí má mnohem vyšší četnost atd.)

    norma jako ideál – nejlepší možný výsledek, který se ještě zdá být dostupný, může fungovat jako
cíl, nikoliv jako hodnotící kriterium, má stimulační a motivační význam, zejména v období dospívání

    skupinová norma – odráží fakt odlišnosti různých sociálních skupin z hlediska jejich
normativních kritérií => může zapříčiňovat problémy adaptace minorit na normu majoritní společnosti

    dílčí norma – specifikuje kritéria pro menší část populace