1.     Přechodníky


Vazby s přechodníky jsou pro ruštinu typické, i v odborném stylu jsou s oblibou používány.
Vyjadřují vedlejší děje časové, příčinné, podmínkové, způsobové aj., jejichž podmět je shodný
s podmětem hlavního děje věty. Významová souvislost vyplývá z kontextu hlavní a vedlejší věty.
Protože tvoření přechodníků je v češtině poměrně složité, překládáme je raději vedlejší větou
(časovou, podmínkovou atd.) nebo souřadným souvětím, případně předložkovou vazbou:


Идя  домой я встретил Павла.

Když jsem šel domů, potkal jsem Pavla.

Šel jsem domů a potkal jsem Pavla.

Cestou/Po cestě domů jsem potkal Pavla.

Jda domů potkal jsem Pavla.


Rozlišujeme přechodník přítomný (vyjadřuje vedlejší děj současný s dějem hlavní věty) a přechodník
minulý (označuje děj předcházející ději hlavní věty).


               А) Přítomný se tvoří od přítomného kmene nedokonavých sloves příponou –а/-я.

Vycházíme ze 3.os. mn.č., odtrhneme koncovku –ут/-ют, -ат/-ят:

работают – работая,

 являются – являясь,

кричат – крича,

 исследуют – исследуя.

Создают – создавая (slovesa typu давать, знавать  tvoří přít.přechodník od infinitivního kmene).

Sloveso быть má tvar будучи.


Od některých sloves jej nelze utvořit (např.: писать, мочь, ждать, брать).


Přízvuk je na stejném místě jako v 1.osobě přítomného času.



             B) Minulý se tvoří od minulého kmene dokonavých sloves příponou –в/вши (hovorové, méně
časté) –ши (po souhláskách)  -вшись/-шись  (u zvratných sloves): od minulého času mužského rodu
odtrhneme –л:

написал – написав,

 простился – простившись,

узнал – узнав,

 принёс – принёсши.


Od některých sloves se tvoří příponou –а/-я  идти – идя, привезти – привезя, хотеть – желая, учесть
– учтя.


Přízvuk je shodný s infinitivem.