Z dějin rétoriky


                                          Řecká rétorika

5. st. př. Kr.

rétorické žánry: 1. veřejné projevy: a) soudní - žaloby a obhajoby

b) politické – poradní, útočné - filipiky

c) panegyrické (oslavné)

                           2. neveřejné projevy - cvičné řeči,  eristické řeči (řec. eris = spor,
pře)


Platon 427-347 př. Kr. - žák Sokratův 469-399 př. Kr.

rétorika = psychagogie

dialog Gorgiás - odsudek rétoriky sofistů


Aristoteles 384-322 př. Kr.

rétorický sylogismus

 modus ponens:

Býti rozumný je dobré, neboť býti nerozumný je škodlivé. (Aristoteles: Rétorika)

Buď optimistou. Není příliš užitečné jím nebýt. (Winston Churchil)


1. premisa: Jestliže není příliš užitečné nebýt optimistou, pak buď optimistou.

2. premisa:  Není příliš užitečné nebýt optimistou.

________________________________

Závěr: Proto buď optimistou.


Římská rétorika

teorie 3 stylů:

1. vysoký (gravis, genus grande)

2. střední (mediocris, genus medium)

3. nízký (attenuatus, genus subtile)



Marcus Fabius Quintilianus 35-96

● V. Bahník (přel.): Quintilianus, Základy řečnictví, 1985.



Rétorika v novověku

Bohuslav Balbín (1621-1688)

Verisimilia humaniorum disciplinarum (Nástin humanitních disciplín)


                               Rétorika od  klasicismu do 19. stol.


John Locke (1632-1704)

 Esej o lidském poznání