Step by Step - Vzdělávací program „Začít spolu“ Alternativní pedagogika Hana Filová Původ a historie programu Step by Step n Původní inspirace vznikla jako reakce na komplikovanou situaci ve vzdělávání menšin v Americe v době „vzdělanostního (sputnikovského) šoku“ 60.-70. let (USA a Kanada: původní obyvatelstvo, imigranti, sociálně slabé skupiny ve slumech apod.). n OTÁZKA: Jak dosáhnout podstatně vyšší obecné vzdělanosti (ale i „vychovanosti“) v mladé populaci (konkurenceschopnost)??? Závěry a řešení: n zaměřit se na to, aby každé dítě dostalo příležitost a na základě svých individuálních možností dosáhlo optimální úrovně vzdělání n zaměřit se na to, aby se děti ve škole učily společně a od sebe navzájem; vycházely při tom ze své různosti a učily se akceptovat se navzájem (interkulturalita a výchova k toleranci) n otevřít školu spolupráci s rodinou a širší veřejností Je to vzdělávací program zdůrazňující n individuální přístup k dítěti – důraz na osobní rozvoj n partnerství rodiny, školy a širší společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání n prosazuje a umožňuje inkluzi dětí se speciálními potřebami (dětí nadprůměrně nadaných, dětí s vývojovými poruchami, dětí s postižením, velmi se osvědčuje u dětí z různých etnických menšin) n dále klade důraz na podnětné prostředí - netradiční členění třídy do center aktivit, n aktivizující výukové strategie - kooperativní učení, projektové vyučování a integrovanou tematická výuku n pracuje se sebehodnocením (prostřednictvím portfolia a individuálního vzdělávacího programu) dětí, což posiluje pozitivní motivaci dětí k aktivnímu a samostatnému učení. Program ZaS v ČR: n od r. 1994 v MŠ a od r. 1996 na ZŠ n mezinárodní název tohoto programu je Step by Step – pouze v Česku „Začít spolu“ n Iniciátor: Sörosova nadace (Open Society Found – pro střední a východní Evropu) Ø na začátku poskytla síť Sörosových nadací (Open Society Founds) společně s neziskovou organizací Children´s Resources International finanční a metodickou podporu při zavádění vzdělávacího programu Začít spolu do vzdělávacích systémů jednotlivých zemí (vybavení škol, vzdělávání učitelů, osob. asistenti apod.) Ø finanační a metodická pomoc zvenčí trvala podle plánu do r. 1999, školy si nyní hledají peníze z jiných/ dalších zdrojů (obce – magistráty, rodiče, jiné zdroje) Ø v programu ZaS pracuje dnes asi 60 MŠ a 45 ZŠ škol a neznámý počet jednotlivých tříd na běžných školách, jejichž učitelé se nechali oslovit filozofií programu „zaměřeného na dítě“ (Brno – Pramínek) Ø školy ZaS jsou metodickými a školicími centry programu Ø spolupráce se sdruženími Otevřená společnost o.p.s., Kritické myšlení apod. Vzdělávací výsledky programu ZaS: 1997-2001 - rozsáhlý dlouhodobý psychologický výzkum Vliv vzdělávacího programu Začít spolu na vývoj psychosociálních kompetencí dětí v MŠ 1997/98-2000/01, který mapoval otázky: n Jsou výsledky dětí z programu ZaS srovnatelné s výsledky dětí z běžných škol? n Jsou tyto děti schopné pokračovat ve svém vzdělávání na běžné škole bez problémů? n Nemají děti učící se podle programu ZaS problémy při přestupu z I. na II. stupeň? Výzkum začal u dětí v MŠ a tým nezávislých odborníků sledoval jejich vývoj až do školy základní (ať už dítě pokračovalo na ZŠ programem ZaS či přešlo na školu s jiným programem) Výsledky tohoto výzkumu jsou k dispozici na www.sbscr.cz Kontexty programu Začít spolu a současných tendencí ve vzdělávání (pro 21. stol.): n Základním cílem je individuální rozvoj vnitřních možností každého dítěte (nikoli „všichni musí umět to samé“) n Směřuje k rozvoji principů demokracie (svoboda a zodpověd-nost), usiluje, aby se děti co nejvíce zapojovaly do činností a posléze do veřejného dění (srv. Kovaliková – „životní dovednosti“), prioritou je rozvoj hodnot a charakteru n Vzdělávání a východiska vyučování stojí na pilířích „evropské vzdělanosti“: učit se poznávat (učit), učit se jednat (konat - pracovat), učit se být (sám za sebe – svobodný a zodpovědný), učit se žít společně - s ostatními (komunikovat a kooperovat) n Didaktická východiska vyučování – konstruktivistické přístupy (psychodidaktika - Piaget), integrace vzdělávacích obsahů n Učitel = pomocník při učení, ale zároveň se od dětí neustále učí něco nové (cítí potřebu celoživotního sebevzdělávání a práce na sobě) n Škola je otevřenou institucí a jejím úkolem je profesionální podpora a pomoc (učitelství = pomáhající profese) dětem, rodině i veřejnosti při vzdělávání Vyučování v programu ZaS má konstruktivistický základ, tzn. n Vychází z předpokladu, že každý jedinec má specifické předpoklady poznávat a učit se i zkušenosti – postupuje osobitým způsobem (ale vždycky už o světě „něco ví“) n Jádrem procesu učení je komplexní poznávání – nacházení souvislostí (směřování k jádru učení) n Úkolem učitele je vytvořit podnětné prostředí tak, aby si děti mohly své poznání budovat samy – ve spolupráci s ostatními dětmi (projekty, diskuse v kruhu, práce v „centrech“) - objevování n Je třeba vést vyučování tak, aby se provokovaly okamžiky „AHA!!!“, aby děti mohly neustále klást otázky a učily se to (učit se „do hloubky“ – nikoli rychle a po povrchu) n Zajistit, aby systematickou součástí učení bylo tzv. „průbežné hodnocení“ (řízená reflexe a sebereflexe, portfolio apod.), které směřuje k sebehodnocení a přebírání zodpovědnosti za vlastní učení Průběh vyučovacího dne: Ráno se děti (většinou s rodiči) scházejí před začátkem vyučování n ranní kruh – zahájení výuky: slouží pro rozvoj komunitního života (pozitivní komunikace), jeho součástí je seznámení s denním plánem a aktuality n řízená výuka ve třídě – v blocích (plnění denního plánu dle osnov) cca 90-100 minut n Přestávka na svačinu (20-30 min) n práce v centrech aktivit – podle individuálních plánů, práce ve skupinách n individuální činnosti – odpoledne (kroužky, zájmové činnosti, příp. domácí příprava) Role učitele v programu ZaS: vytvořit stimulující prostředí pro učení n Plánuje kurikulum (vychází z vzdělávacího standardu) n Rozhoduje: (vodítkem je kurikulum a potřeby konkrétní třídy) n Usnadňuje učení – facilitace: (je manažerem třídy) n Pozoruje a hodnotí, jak se děti učí n Slouží dětem jako vzor Plánuje: n Tvoří vzdělávací program (KURIKULUM) n Formuluje cíle n Provádí didaktickou analýzu učiva n Plánuje konkrétní strategie výuky (práci společnou i individuální v centrech aktivit) n Promýšlí způsoby hodnocení n Tvoří program spolupráce s rodiči 1. Rozhoduje: (vodítkem je kurikulum a potřeby konkrétní třídy) Ø Organizuje prostředí třídy (třída =„laboratoř“) – centra aktivit, ale i společný prostor, příp. další speciální prostory (pro cvičení, sklad pomůcek a materiálů, místnost pro rodiče) Ø Vybírá a připravuje didakt. materiály (knihy, učebnice, prac. listy,…); organizuje práci s portfoliem (nástroj pro hodnocení a zpětná vazba pro dítě – rodiče – učitele) Ø Tvoří denní rozvrh - obyčejně - ranní kruh – pro rozvoj komunitního života (denní plán a aktuality) - řízená výuka ve třídě – v blocích (plnění denního plánu dle osnov) - práce v centrech aktivit – podle individuálních plánů, práce ve skupinách - individuální činnosti – odpoledne (kroužky, zájmové činnosti, příp dom. příprava) Ø Organizuje skupinovou práci (vybírá děti podle urč. záměru, sleduje rozvoj komunikace a kooperace, společně s dětmi hodnotí práci skupin) 2. Usnadňuje učení – facilitace: Ø Klade otázky • pokud možno „otevřené“: „Co se stalo s tvojí kytičkou od té doby, co jsi ji zasadil?“ X „O kolik ti vyrostla kytička?“ • osobně zaměřené – zjišťují představy dítěte o věcech („Co si o tom myslíš?“, Proč jsi to tak nazval? Jak jsi na to přišel? apod.) • zaměřené na podstatu věci („Proč jsou v přístavu loďky?“, „Proč magnet přitahuje hřebíky?“) Vyhýbat se otázkám, na něž existuje jediná správná odpověď! Ø Odpovídá na otázky dětí (jasně, pravdivě, přizná neznalost, říká vlastní názor; otázky VÍTÁ) Ø Pomáhá dětem zamýšlet se nad vlastním učením - psaní deníku (čtenářský, společenský apod., záznamy o vlastním učení) - diskuse ve skupině (uvažování o problému, vyjadřování názoru, argumentace,… učitel diskusi řídí: uděluje slovo, udržuje téma vhodnými poznámkami, vybízí děti k účasti, hlídá čas apod.) - práce v centrech a projekty - poskytování zdrojů - reflexe („všimla jsem si…“ atd. – tzv. peer - komentář) - sebereflexe 3. Pozoruje a hodnotí: provádí ped. diagnózu n Na počátku roku: vstupní diagnóza Ø Jaké má dítě předpoklady, vlastnosti, znalosti, učební styl, zájmy a motivaci? Ø Které silné předpoklady a potřeby má? § Průběžné hodnocení Ø Systematicky vede deník o každém dítěti (podává podrobné zprávy rodičům, píše slovní hodnocení) Ø Orientuje se na splněné cíle (kdy a nakolik) Ø Neustále poskytuje dítěti osobní zpětnou vazbu (nikoli „pěkné“, „dobrá práce práce“, ALE: „Zajímavý nápad; naučil jsi se hodně o pavoucích. Co se o nich ještě chceš naučit?“ Ø Hodnotí vždy výkon, nikoli celou osobnost Ø Vede k sebehodnocení § Závěrečné hodnocení Ø Slovní hodnocení Ø Využití portfolia 4. Učitel jako vzor n Udává tón třídy (otázky, poznámky, rozhodnutí, chování, síla hlasu, vystupování,…) n Podporuje rozvoj pozitivního klimatu ve třídě – pravidla sám respektuje: pomáháme si, nasloucháme si,… (pozitivní formulace) n Chová se jako partner dítěte, jehož úkolem je pomáhat mu při učení --- AUTORITA Závěrem: ZaS – třída zaměřená na dítě (shrnutí) n Podpora rozmanitých stránek inteligence (Gardner, Kovaliková) n Specifické materiály (bádání, zkoumání, encyklopedie, vlastní zdroje,… - zapojení rodičů – besedy, exkurze,…) n Specifická organizace (různorodost, práce v centrech aktivit, svobodná volba úkolu, podpora vlastní iniciativy v plnění úkolů); Centra: 1. čtení a psaní, 2. vědy, 3. matematiky/manipulativ, 4. výtvarné výchovy, 5. dram. výchovy/tvořivé hry Centra by měla být logicky uspořádána a vybavena všemi pomůckami a materiály n Výchova k celoživotnímu zájmu o učení - zaměření na vlastnosti : Produktivita – Tvořivost – Zvídavost – Spolupráce – Empatie n Řízení chování žáků (pravidla) n Utváření komunity (rodina a škola) n Prezentace naučené látky – různé formy, individuální variabilita výstupů (podle zaměření a schopností dítěte) n Portfolio n Přebírání odpovědnosti za vlastní učení: znalost cílů, domácí úkoly, individualizace nároků Základní literatura: n KREJČOVÁ, V.; KARGEROVÁ, J. Vzdělávací program Začít spolu pro I. stupeň ZŠ. Praha : Portál, 2003. n GARDOŠOVÁ, J.; DUJKOVÁ, L. Vzdělávací program Začít spolu pro předškolní vzdělávání. Praha : Portál 2003. n Kol. Učím s radostí (ve spolupráci Step by Step ČR a o.s. Kritické myšlení). Praha : STROM, 2003. n WALSH BURKE, K. Začít spolu (program pro děti a rodiče). Vytváření tříd zaměřených na dítě pro 8-, 9- a 10-leté děti. Vyšlo jako manuál OSF (Open Society Fund) pro potřeby ZaS (Začít spolu) – Praha 1998. n Další zdroje - internet: www.sbscr.cz Kritické myšlení