Jenský plán Petera Petersena Motto „Učíme se, pracujeme, zpíváme a hrajeme si společně. Všichni jsme za naše společenství odpovědni.“ Peter Petersen (1884-1952) o pedagog a filosof ovlivněný Lamprechtem a Wundtem o působí na Lichtwarkově pokusné škole v Hamburku-Winterhude o první snahy o rozdělení vyučování na základní výuku a kurzy, idea školního společenství o stěžejní rok 1925, nástup na univerzitu v Jeně o spisy Obecná pedagogika (1924), Vnitřní reforma školy a nová výchovy (1925), Nové pedagogické hnutí v Evropě (1925), Malý Jenský plán (1927) a Nauka o vedení vyučování (1937) Základní myšlenky a východiska I. o celoživotní cyklus za účasti vychovávaného i vychovatele (jeho funkce je řídící) o služba vychovatele dítěti, učitele žáku o „životní společenství“ - seskupení lidí za účelem společného života a práce ve škole o získávání poznatků ze všech oblastí vlastní činností, rozvíjení myšlení v komplexních souvislostech a schopnosti řešit problémy o základem reálná situace a učení se v reálné situaci o přiblížení se životu, realitě implementované do praxe školy Základní myšlenky a východiska II. o „pedagogická situace“ - situace, v níž se tvoří problémy a otázky jak určené učiteli, tak žákovi, tyto otázky je třeba řešit, reagovat na ně, zodpovědět je; propojenost učitele a žáka o dvě roviny (pohled na učitele a jeho aktivitu) - vedení vyučování - vedení ve vyučování o cílem pedagogiky není tradiční výchova, ale výchova založená na modelu rodinné výchovy o rodič, je v jenském plánu nahrazen tzv. obcí, která vychovává své členy k vzájemné pospolitosti Základní myšlenky a východiska III. o rozdělení vyučovací látky - tři základní pojmy, „bůh, příroda a svět člověka“ o týdenní plán práce na těchto termínech postaven - okruhy vědění vyjádřené pojmy: bůh, příroda a lidskost (navazuje získávání vědomostí a dovedností za pomoci kursů různého zaměření) o dělení na napěťová pole - látka (co může být objektem poznání) - to, co nelze beze zbytku pochopit o smysl pedagogických situací v tzv. „akceptaci a převzetí napětí“ Základní myšlenky a východiska IV. o dvě propojené roviny: • v rovině člověka, jenž přijme vnitřní napětí (filosofování a uvažování; nazírání, pociťování a vnímání a proniknutí do problematiky, zbožností) • na základě tří základních stanovisek vyvozuje čtyři prvotní formy (rozhovor, hra, práce a slavnost) o okruhy týdenního plánu - bůh (rozhovor, slavnost) - příroda (rozhovor, práce, slavnost) - člověk (rozhovor, hra, práce, slavnost) Základní organizace vyučování I. o škola pro 400 – 500 žáků o jeden učitel by se měl starat o 50 žáků o čtyři základní kmenové skupiny: - nižší skupina (1. - 3.ročník) - střední skupina (4. - 6.ročník) - vyšší skupina (7. - 8.ročník) - skupina mládeže (9. - 10.ročník) o děti ve třídě seskupeny dle chronologického věku i se svými vrstevníky Základní organizace vyučování III. o rozvrh nekoncipován do vyučovacích hodin s tradičními vyučovacími předměty, ale do tzv. kurzů o kurzy povinné (základní kurzy mateřského jazyka a matematiky a úvodní kurzy k ostatním předmětům) a volitelné o školní třída mívá v podobu jednoduché obytné místnosti, tzv. školního obytného pokoje o lehké a jednoduché stolky a židle, řada poliček a skříněk o pomůcky dostupné každému, žáci se podílí na výzdobě třídy Základní organizace vyučování IV. o žáci ve školním pokoji pracují ve dvou až čtyřčlenných skupinkách, tyto skupinky mají co největší možnou míru svobody o školní řád má podobu zákona, který vytváří a určují sami žáci (co kolektiv schválí je závazné pro jednotlivce) o hodnocení – kombinované, známky kritizovány, ale uplatněny, je však možné je doplnit slovním a písemným hodnocením, v prvních letech výuky známkování zrušeno o neexistuje vysvědčení v tradiční podobě Základní organizace vyučování V. o škola musí plynule navazovat na mimoškolní život dítěte o do týdenního plánu práce se tak včleňuje i sobota a neděle, kterou dítě tráví se svými rodiči v rodině (prakticky probíhá výuka) o týden bývá zahájen a ukončen slavnostmi počátku a závěru týdne o od úterý do pátku zařazeny kurzy pro matematiku a jazykovou výuku o v závěru dopoledního vyučování úvodní nebo procvičovací kurzy pro jednotlivé kmenové skupiny Základní organizace vyučování VI. o mezi vyučováním dopoledním a odpoledním je tzv. školní volno, velká přestávka mezi vyučováním v délce 40 - 50 minut o tři části v délce trvání max. 15 minut (pohybová aktivita, klidová část s odpočinkem a volné hry) o odpolední kurzy práce v dílnách, hry, sport, výuka cizích jazyků o definuje vnitřní a vnější podmínky pro pedagogickou práci Základní organizace vyučování VII. o a) vnější podmínky - stanovený počet týdenních hodin pro jednotl.skupiny - střídání prostor pro různé vyučovací situace - zvláštní zařízení prostoru pro rozmanité pedag.situace - souhlasu rodičů podřízený začátek a konec školní práce o b) vnitřní podmínky - rozdělení individuální a skupinové práce podle pracovního materiálu, který je k dispozici - průběh vyučování v přesně stanoveném čase během školního dne - smysluplné zařazení školní práce do přirozených pracovních rytmů dne, týdne a roku Formy vyučování o čtyři základní formy vyučování rozhovor hra práce slavnost o při účelném střídání forem jsou naplňovány základní cíle Petersenovy pedagogiky - rozvoj sociálních kontaktů, utváření schopnosti sociální komunikace, možnost seberealizace jedince nebo rozvoj jeho tvořivosti Formy vyučování - rozhovor o činnost učitele a žáků, při níž spolu vzájemně komunikují o kruh – mezi učitelem a žákem žádná překážka, každý dostává možnost vlastního vyjádření, spolurozhodování o blok – žáci i učitel sedí na stolcích sestavených do čtverce či pětiúhelníku, každý má pevně určené místo, jedna daná činnost i úkol o neformální kruh – volné seskupení žáků a učitele, dovoluje žákům komunikovat mezi sebou navzájem a skupiny utvářet podle vlastního přání o kupa – příležitostná forma sjednocení dětí (práce na zahradě, návštěvě divadla, naučná stezka), možnost rozhovoru při práci nebo zaměstnání, v přírodě „tábořící skupina“ Formy vyučování - hra o plánované hry s jasnými pravidly o volná hra – realizována v místnosti vybavené pro hraní, využití v nižší // spodní skupině jednou týdně v hodinách volného hraní a modelaření o vyučovací hry – výuka ve třídách, vhodně didakticky upraveny o účelové hry – využití o přestávkách, v tělesné výchově, jasně vedeny a předem naplánovány, dokonale promyšleny a připraveny (hry řízené) o vizuální hry – improvizované dramatizace, loutkové hry, hry s maňásky, verbálně improvizační výstupy, vlastní dramatické výstupy dětí v připravených scénkách či divadelní představení s rolemi pro jednotlivé žáky Formy vyučování - práce o nejčastěji používanou metoda, každý den věnováno asi 100 minut o v kmenových skupinách se nejčastěji pracuje formou skupinové práce (skupiny soustředěny okolo pracovních stolků), učitel tvorbu neovlivňuje, žáci je tvoří spontánně, využití při čtení, psaní, počítání, malování; žáci se učí pracovat s informacemi, vyhledávat je, získávat i zpracovávat o kursy – několik druhů kurzů, úvodní kursy - seznamování nových žáků s prostředím, osvojování nových pracovních technik; úrovňové kursy - rozdělují žáky podle nadání, mateřský jazyk a matematika; zaškolovací kurzy - zaškolují žáky do nových technik (použití map, zřizování tabulek); zvláštní kursy - děti se zájmem o jistou oblast; volitelné kursy - žáci sami utváří po stránce obsahu a podporují zvláštní nadání a zájmy Formy vyučování - slavnost o posiluje vzájemné vztahy v kolektivu a rozvíjí citový život dětí o slavnost rána nebo oslava konce týdne - učitel navrhuje program činnosti, žáci se podílejí na jeho utváření o slavnost adventu, vánoc – učitel řídí a vede slavnosti pořádané u příležitosti různých společenských svátků o slavnost přijímaní nových žáků – učitel řídí slavnost, žáci se podílí ve skupinách nacvičením programu pro nové žáky o slavnosti organizované samotnými žáky – učitel nechává veškerou aktivitu a starosti s přípravou a realizací na žácích; využití u příležitosti narozenin dětí, loučení se s učiteli nebo žáky Současnost Jenského plánu o nejvíce rozvinuto v Nizozemí (nepoznamenáno minulostí) o dále Německo, Belgie, USA, u nás nerozvinuto o jeden z hlavních přínosů Jenského plánu pro inovaci školy a výchovy - snaha o integraci individuálních a sociálních cílů, snaha o rozvoj jedince jako osobnosti i jako člena lidské pospolitosti Literatura o DIETRICH, TH. Die Pädagogik Peter Petersens: der Jena-Plan: Modell einer Humanen Schule. Bad Heilbrunn: J. Klinkhardt, 1986. o HRDLIČKOVÁ, A. Alternativní pedagogické koncepce. České Budějovice: Jihočeská univerzita České Budějovice, PdF, 1994. o SVOBODOVÁ, J., JŮVA, J. Alternativní školy. Brno: Paido, 1996. o SVOBODOVÁ, J. (ed.). Výběr z reformních i současných edukačních koncepcí – Zdroje inspirace pro učitele. Brno: MSD, 2007. o PRŮCHA, J. Alternativní školy. Praha: Portál, 1996. o RÝDL, K. Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. Brno: vlastním nákladem, 1994. o RÝDL, K. Peter Petersen a pedagogika Jenského plánu. Praha: ISV nakladatelství, 2001.