SEMINAR PSYCHOLOGIE VE SKOLNI PRAXI" Učitelovy postoje k žákům Učitelovo očekávání Učitelovy postoje (nejen) k žákům d postoj — hodnotící vztah D viz sociální psychologie (témata postoje a atribuce) d složka rozumová i citová d projevuje se jako chování D t.j. tendence reagovat na určité pedagogické situace, skupiny žáků i jednotlivce ustáleným způsobem d je nutné je reflektovat (proč dělám to, co dělám; co mne k tomu vede?) Charakteristiky učitelových postojů (Mareš, 1995) (k různým „objektům" různé) orientovanost (postoj kladný, záporný a neutrální) intenzita (různá „síla" — od málo vyhraněného vztahu po nekritickou zaujatost) obecnost (postoj je souhrnem mnoha odpovědí stejného typu) přenositelnost (postoj je přenášen i do jiných situací vnímaných učitelem jako podobné, i když objektivně mohou být zcela jiné) relativní stálost (obtížně se mění) Vznik učitelových postojů k žákům d na základě bezprostřední interakce „ten-co-mne-trefil-houbou-do-obličeje" „ta-jejíž-matka-na-mne-řvala" d ovlivněny i osobností učitele temperament, UPV, vývoj profesní role učitele; syndrom vyhoření atd. d informacemi od jiných učitelů D pověst třídy, žáka d na základě učitelova postoje k celé třídě Vliv na výuku (např. Pelikán, Helus, 1983 atd.) d učitelé mají vyhraněný postoj (+/-) k více než 2/3 svých žáků, což se ve výuce projevuje v podobě: d distribuce učitelovy pozornosti (+/-) d hodnocení — nadhodnocování žáků ke kterým má učitel kladný vztah (hodnocení příčin — atribuce) d třídní učitelé znají své žáky lépe (menší míra atribuční chyby) d kladný postoj učitel snáze zaujímá k žákům blížícím se jeho „ideálu", nebo jemu samému podobným ;) Žákovy charakteristiky ovlivňující postoj učitele d nebezpečí heuristik a „psychologizování" např. píle jako znak nadání; sečtělost, přizpůsobivost jako znak nadání afp. d komunikativní dovednosti žáka D důležitější je „jak" a ne „co" žák říká; D dívky bývají verbálně zdatnější atp. d kontext pedagogické situace a školní třídy výkon nebo chování v porovnání se spolužáky Typy vyhraněných postojů učitele ve vztahu k žákům d výrazně kladný postoj učitele k určitým žákům d mírně kladný postoj učitele k určitým žákům d neutrální postoj učitele k určitým žákům d záporný postoj učitele k určitým žákům d většina učitelů ovšem žáky vnímá diferencovaně; triam učitele většinou jeste diferencovaneji — proc? Negativní dopady d převažuje-li v učitelových postojích neobjektivita, zaujetí a nespravedlnost D narušuje to celkovou atmosféru výuky D zvyšuje napětí mezi učitelem a třídou D narušuje vztahy mezi žáky ve třídě D zhoršuje možnosti pedagogické práce ostatních učitelů (není to tedy PN J ;) Učitelovo očekávání d vychází z postoje k žákovi (třídě) d „soukromá diagnostická nálepka" d kladný i záporný pól D sebenaplňující se předpovědi (viz sociální psych.) Pygmalion (Galatea) efekt (Rosenthal, Jacobsonová; Helus) Golem efekt (častější - Mertin) (1) snaha (2) rezignace (3) negativní aktivita Negativní působení očekávání d u většiny učitelů malý efekt D (cca 5% ve výkonu žáků) d závažné u učitelů, kteří: mají nepřiměřená očekávání u některých žáků neberou v potaz zpětnou vazbu o nereálnosti svých očekávání přeceňují nebo podceňují žáka dlouhou dobu své očekávání systematicky prosazují ve vyučování a dlohodobě se k žákovi chovají velmi specifickým způsobem mají výrazné a vyhraněné názory na vlastní činnost a činnost žáků Dopady zejména na žáky, kteří: d jsou citliví na učitelovo jednání D zejména u mladších žáků (srv. Ericson, 8 věků člověka) d mají tendenci se poddat nebo přijmout učitelovo očekávání d svými charakteristikami (+/-) vybočují z průměru d liší se od ostatních žáků v míře kontaktu s učitelem (vyhledávají jej nebo se mu vyhýbají) Nutnost reflexe ze strany učitele d učitelova subjektivní odpovědnost D „Kdo může za školní neúspěch žáka?" (např. Mareš, Kantorková, Skalská, 1 994) d brát v potaz reálné možnosti žáka a individuální normu d formativní hodnocení d pedagogický takt, UPV v r LITERATURA K DALŠÍMU STUDIU d MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Komunikace ve škole. Brno: MU 1995. ISBN 80-210-1070-3. s. 159-177 d GAVORA, P. Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido 2005. ISBN 80-7315-104-9 d FISHER, R. Učíme děti myslet a učit se. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-966-6. s. 27-43 a 140-155.