Zkoušení materiálu Defektoskopie a technologické zkoušky Zkoušení materiálů bez porušení Zkoušení materiálů (kovů) bez porušení: ¨ Nedestruktivní zkoušky (nezpůsobují trvalou změnu tvaru, rozměrů nebo struktury): ¤ metody zkoumání struktur (výroba metalografických vzorků, optická a elektronová mikroskopie), ¤ defektoskopie (zkoušky radiologické, ultrazvukové, kapilární, elektromagnetické, apod.). Zkoušení materiálů bez porušení Zkoušení materiálů bez porušení – kontrola kvality (defektoskopie). Důsledným využíváním se: - zachytí vadné polotovary, - zabrání se zbytečným pracovním operacím, - odhalí se skryté vady vedoucí ke snížení životnosti zařízení nebo ohrožení bezpečnosti. Defektoskopie Defektoskopie se zabývá zjišťováním vad na povrchu nebo uvnitř materiálu: ¨ Povrchové vady – vizuální zk., kapilární zk., elektromagnetické zk. (metoda magnetického prášku) ¨ Vnitřní vady – elektromagnetické zk., ultrazvukové zk., radiologické zk. Vadou se rozumí každá odchylka, tvaru, rozměrů, hmotnosti, struktury a jiných veličin od předepsaných norem nebo technických podmínek. Mezi vady patří nesprávné chem. složení, trhliny, bubliny, vměstky, koroze, opotřebení apod. Zkoušky kapilární K zjištění povrchových vad se využívá kapilární metody, založené na vzlínavosti kapalin Podle detekční kapaliny: - zkoušky barevnou kapalinou - zkoušky fluorescenční kapalinou - ostatní (olej, petrolej) Zkoušky kapilární - postup Postup zkoušky: - Na očištěný a odmaštěný povrch (a) se nanese detekční kapalina (b) - Po dostatečně dlouhé době se přebytek kapaliny odstraní (např. opláchne, otře) (c) - Vyvolá se indikace nanesením vývojky (d) Metoda je vhodná na detekci tenkých do povrchu otevřených trhlin a prasklin. Zkoušky ultrazvukem Princip je založen na použití zvukových vln – mechanických kmitů částic prostředí. V technické praxi se využívá ultrazvukových vln frekvence > 20 kHz (pro nedestruktivní zkoušení 1 až 15 Mhz) Zdroje ultrazvuku pro defektoskopii – piezoelektrické. Metody ultrazvukové defektoskopie: - průchodová, - odrazová, - rezonanční. Zk. ultrazvukem – průchodová met. Základem je měření ultrazvukové energie, která projde předmětem. Využívá se dvou sond na principu: Přijímač – vysílač Je-li v materiálu nehomogenita do přijímače přichází menší hodnota energie. Zk. ultrazvukem – odrazová met. Odrazová metoda (OM) je nejrozšířenější. Je založena na krátkých ultrazvukových impulsech, které se odrážejí od povrchu předmětu a vnitřních vad. Mohou být: - jednosondové, - dvousondové. PE - počáteční echo KE - koncové echo EV - echo vady Zkoušky ultrazvukem Použití ultrazvukové defektoskopie: - zjišťování vad materiálů a výrobků, - měření rozměrů (tl.), - určování fyzikálních konstant materiálů, - ověřování složení a struktury materiálu. Vyhody : ¨ metoda je rychlá, jednoduchá a přesná, vhodná i pro velké tloušťky (nízký útlum) Nevyhody : ¨ opracovaný povrch zkoušeného vzorku Zkoušky radiologické Metody prozařovací, využívající pronikavého záření: - rentgenového, - gama záření, - neutronového záření. Jako zdroje záření slouží rentgeny, betatrony (lineární urychlovače), radioizotopy (Co60, Cs137). • Metody radiografické (obraz zkoušeného materiálu se zachycuje na fotografický film) • Metody radioskopické (obraz zk. materiálu se zachycuje na fluorescenčním stínítku) • Metody ionizační (využívá se ionizační komory) Zkoušky rentgenovými paprsky Rentgenové záření je elektromagnetické vlnění (podle vlnové délky je zařazujeme za ultrafialové vl. Směrem ke kratším vlnovým délkám). Zdroj záření - rentgenka Zkoušky rentgenovými paprsky Princip zkoušky: při průchodu materiálem dochází k zeslabování intenzity rtg. paprsků. Zjišťují se tak dutiny, staženiny nebo vměstky. Na základě charakteristiky rtg. záření se dá studovat mikrostruktura nebo chemické složení materiálu. Zkoušky technologické ¨ Technologické zkoušky slouží k ověření vhodnosti použití materiálu k dané technologické operaci (obrábění, tváření, svařování, ..). ¨ U technologických zkoušek se většinou ověřují jen porovnávací hodnoty: materiál je vhodný, není vhodný k použití. ¨ Popis k provádění zk. bývá často předepsán normou, aby byla zajištěna reprodukovatelnost zk. Zkoušky technologické Zkoušky za studena: • Zkouška lámavosti (ploché, kruhové tyče) • Zkouška pěchováním (šrouby, nýty) • Zkoušení plechů (zk. dle Erichsena) • Zkouška kroucením (dráty) zk. Lámavosti zk. dle Erichsena Zkoušky technologické Zkoušky za tepla (ohřev na 800-1000°C): • Zkouška děrováním a rozštěpením (ploché tyče) • Zkouška rozkováním (tyče) • Zkoušení ohybem (tyče) • Zkouška děrováním (plechy) Sleduje se vznik trhlin. zk. děrováním a rozštěpením Zkoušky technologické 1) Zkoušky svařitelnosti: Svařitelnost zaručená – svařitelnost obtížná. Zkouška návarová ohybem 2) Zkoušky slévatelnosti Curyho zk. zabíhavosti pro šedou litinu. Závěr Literatura: [1] Pokluda, J., Kroupa, F., Obdržálek, L.: Mechanické vlastnosti a struktura pevných látek. PC-DIR spol. s r.o., Brno, 1994, 385s. [2] Vondráček, F. Materiály a technologie I a II, 1985, 243+244s. [2] Ptáček a kol. Nauka o materiálu I a II. CERM, 2003, 520+396 s. [3] Hluchý, M., Kolouch, J. Strojírenská technologie 1. Scientia, 2007, 266 s. [4] internet [5] internet < http://ime.fme.vutbr.cz/studijni opory.html >