Sluchové postižení
surdopedie
Klasifikace podle ztráty v decibelech
(Lejska, 2003):
 Normální stav sluchu 0 dB – 20 dB
 Lehká vada, porucha sluchu 20 dB – 40 dB
 Středně těžká vada, porucha sluchu 40 dB – 60 dB
 Těžká vada, porucha sluchu 60 dB – 80 dB
 Velmi těžká vada, porucha sluchu 80 dB – 90 dB
 Hluchota komunikační (praktická) = zbytky sluchu 90 dB a více
 Hluchota úplná (totální) bez audiometrické odpovědi
Klasifikace podle doby vzniku
 prelinguální – před začátkem rozvoje řeči
 postlinguální – až po rozvoji mluvené řeči
(ohluchlí)
Klasifikace podle lokalizace
(místa postižení)
 periferní:
převodní (ve vnějším nebo ve středním uchu),
percepční (ve vnitřním uchu),
smíšené (kombinace převodní a percepční vady),
 centrální (v mozku, centrální nervové soustavě).
Klasifikace podle etiologie
 dědičné – většina vad sluchu je genetického původu
 získané
 infekční choroby (zánět mozkových blan, meningitida,
meningoencefalitida, příušnice),
 onemocnění centrální nervové soustavy (např. sklerosa multiplex),
 traumata (úrazy) hlavy a uší,
 moderní agresivní chemoterapie, některé léky
 nachlazení, které změní průchodnost Eustachovy trubice a tím i
možnosti ventilace středouší (i prostá rýma zhoršuje přechodně sluch u
dětí),
 opakované hnisavé záněty středního ucha mohou způsobit
přechodné i trvalé poškození struktury středního ucha. (Lejska, 2003)
 akustické trauma.
Vyšetření sluchu
 klasická sluchová zkouška – na základě opakování slov, která vyšetřující
předříkává hlasitě i šeptem, hodnotí se vzdálenost, ze které vyšetřovaný slova slyší a rozumí jim,
 subjektivní audiometrie
 prahová tónová audiometrie – pomocí generátorů různých tónů a šumů různé intenzity
a na různých frekvencích se postupně vyšetřují obě uši, výsledek se zaznamenává do
audiogramu
 slovní audiometrie – vyšetřovanému se pouští sestavy deseti slov, které musí opakovat,
postupem od silnější intenzity k nižší se najde práh srozumitelnosti,
 speciální nadprahové testy
 objektivní audiometrie
 metody akustické
 tympanometrie – měření množství akustické energie ve vnějším zvukovodu, které se odráží od
blanky bubínku
 otoakustické emise (OAE) – zjišťování aktivní činnosti vnitřního ucha
 metody elektrofyziologické
 vyšetření pomocí evokovaných potenciálů (BERA) – pomocí elektrod, přilepených za uši a na čelo,
se sbírají informace o elektrickém impulsu, procházejícím po mozkových drahách od ucha do kmene
mozkového.
Dvojí definice hluchoty
Audiologická definice
 „neslyšící“ – osoba se sluchovou ztrátou, jedinec
bez zbytků sluchu z medicínského hlediska.
Kulturní definice
 „Neslyšící“ s velkým N se cítí být příslušníky
jazykové a kulturní menšiny, která užívá svůj vlastní
jazyk (znakový jazyk) a má vlastní kulturu, zvyky…
Formy komunikace:
 znaková řeč (znakový jazyk, znakovaná čeština)
 mluvená řeč
 odezírání
 daktylotika
 písmo
 augmentativní a alternativní a komunikace.
Kultura neslyšících
Neslyšící lidé tvoří specifickou skupinu lidí, které spojuje velmi
silný pocit sounáležitosti
 Jazyk
 divadelní představení, povídky, poezie či vtipy
 Pravidla chování
 komunikační pravidla, jak upoutávat pozornost neslyšícího člověka,
jak s ním vést rozhovor, jak si vyměňovat role, jak rozhovor přerušit
či ukončit
 Zkušenosti a zážitky
 zkušenosti, které zažili při styku se slyšícím okolím. Neslyšící byli
otevřeně či skrytě utlačováni, slyšící se je neustále snažili "předělat"
na slyšící
 Společně sdílené aktivity
 kulturní a sportovní akce, akce pro děti i seniory, výlety, plesy, volba
Miss a další aktivity
Vzdělávání SP
 Škola má dvě funkce:
vzdělávací
sociální.
 Škola tedy slouží nejen k předávání
vědomostí a klíčových kompetencí, ale
i k získávání sociálních zkušeností se
svými vrstevníky, k rozvíjení sociální
inteligence.
 Na základě Zákona č. 561/2004 Sb. o
předškolním, základním, středním, vyšším
odborném a jiném vzdělávání má každý právo
na odpovídající vzdělávání.
 Současný vzdělávací systém umožňuje získat
vzdělání v běžné mateřské, základní či střední
škole, nebo v mateřské, základní či střední škole
pro sluchově postižené.
 Vzdělávání žáků se sluchovým postižením
rovněž upravuje vyhláška 73/2005 Sb.
o vzdělávání dětí, žáků a studentů se
speciálními vzdělávacími potřebami a dětí,
žáků a studentů mimořádně nadaných.
 U dětí s lehkými a středně těžkými sluchovými
vadami se většinou odborníci spolu s rodiči
shodnou na integraci do běžné školy.
Možnosti vzdělávání
 Integrace (individuální, skupinová)
 MŠ pro SP
 ZŠ pro SP
 SŠ pro SP:
 SOU pro SP,
 OU pro SP,
 praktická škola pro SP,
 Gymnázium pro SP,
 SOŠ pro SP.
Kritéria pro integraci
(Janotová, Svobodová, 1998)
 Dítě (školní zralost, připravenost, užívání pomůcek, postoj k sobě).
 Rodina (aktivní spolupráce, reálná očekávání, pozitivní vztah).
 Škola (ředitel/ka, učitelé, žáci).
 SPC (poradenství).
 Prostředky speciálně-pedagogické podpory (asistent,
kompenzační a rehabilitační pomůcky, úprava podmínek).
 Forma integrace (individuální, skupinová).
 Další faktory (sociálně-psychologické mechanismy).
Výhody integrace
(Janotová, Svobodová, 1998)
 v místě bydliště
 identifikace se skupinou slyšících
 běžná škola je výzvou, podnětem
 dostatek mluvních vzorů
 lepší školní a řečové výkony
 musí se vyrovnávat se všedními potížemi
 význam pro zdravé děti
 lepší návaznost – střední a vysoké školy.
Nevýhody integrace
(Janotová, Svobodová, 1998)
 učitel si nemusí uvědomovat odlišnost přístupu
 dítě se může cítit izolované
 velký počet žáků ve třídě
 neochota spolužáků pomáhat
 špatná akustika, hladina hluku
 větší vytížení rodičů.
Příprava školy na přijetí žáka
 Materiální a finanční zabezpečení
 Podmínky běžného fungování žáka ve škole
 IVP
 Organizace a forma výuky
 Hodnocení
 Mimoškolní aktivity organizované školou
 Existence integračního týmu a koordinátora integrace na
škole
 Role a postavení asistenta
 Odborné zajištění integrace
 Vztah spolužáků k integrovanému žákovi
 Komunikace rodičů žáka se školou
Rušivé situace, vznikající ve třídě:
 mluví-li více dětí najednou, SP žák se neorientuje (neví, kdo
právě mluví) a často ani nerozumí,
 odrazy zvuku od stěn a stropu, magnetické tabule, nevhodná
podlahová krytina (nepohltí zvuky posunovaných židliček a
lavic, kroky),
 neutěsněná či otevřená okna, propouštějící hluk z okolí
školy (rušná ulice, školní hřiště),
 pomůcky, vydávající zvuk (zpětný projektor),
 stejná činnost všech žáků (otevírání učebnic).
I hluk při pracovních činnostech může SP obtěžovat, jisté zvuky mohou působit až
bolestivé pocity.
Učitel
Učitel je ústřední postavou dlouhodobého
integračního procesu.
(Sobotková, 2003)
Učitel
 musí mít zájem o další vzdělávání a získávání informací
o specifické problematice sluchového postižení
 musí pomoci žákovi překonat počáteční obtíže
 musí vytvořit motivující atmosféru ve třídě
 musí pomoci spolužákům naučit se žáka s postižením
přijmout, komunikovat s ním, pomáhat mu
 měl by se seznámit a spolupracovat s rodinou
 měl by spolupracovat a konzultovat se speciálním
pedagogem speciálního pedagogického centra pro žáky
s vadami sluchu, případně i s logopedem
 mohl by navázat na dosavadní zkušenosti z mateřské
školy.
Učitel sluchově postiženého žáka by měl dbát na:
 kontrolu, zda žák porozuměl (vhodnými dotazy),
 nutnost shrnutí diskuze (či současných odpovědí více žáků)
do nejdůležitějších bodů,
 vysvětlení, co se bude dál dělat (při změně činnosti či tématu
rozhovoru),
 zapisování pokynů a čísel stránek úkolů (na tabuli, DÚ do
deníčku),
 písemné členění vyučovací jednotky s vyznačením
nejdůležitější části učiva,
 zvláštní pozornost věnovat důkladnému vysvětlení nových
pojmů, včetně vypracování jejich seznamu, doplněného
stručnou a srozumitelnou odpovědí,
 použití homonym bez kontextu celé věty.
Přístupy ke vzdělávání SP
Orální metoda
 orientace na rozvoj mluvené řeči, vzdělávání jejím
prostřednictvím.
Metoda totální komunikace
 TK je praktická metoda komunikace využívající
při vzdělávání všechny možné a dostupné formy
komunikace.
Bilingvální metoda vzdělávání
 ve školách se jedná o paralelní používání znakového
jazyka a mluveného hláskového jazyka majoritní
společnosti převážně v jeho psané podobě.
Péče o děti se
sluchovým
postižením
PhDr. Pavla Pitnerová
Rehabilitační péče
Mezi předpoklady úspěšné rehabilitační péče o sluchově
postižené dítě patří:
 včasná diagnostika,
 včasné přidělení sluchadel,
 včasná a správná reedukace sluchu a řeči,
 rodinné zázemí,
 spolupráce níže uvedených složek komplexní péče.
Komplexní péče
 Zdravotnická zařízení
 Speciální pedagogická péče
 Vzdělávací systém
 Rodinná péče
Zdravotnická zařízení
 Foniatrie
 Otorinolaryngologie ORL
 Logopedie
 Pediatrie
 Psychologie
 Neurologie
Možnosti korekce sluchu:
 sluchadlo
 implantovatelné sluchadlo, středoušní
implantát
 kochleární implantát, kmenový implantát
Sluchadla
„elektroakustické přístroje, které zesilují a modulují
zesílené zvukové signály vedené do sluchového
analyzátoru podle typu a stupně sluchové vady.“
Přidělena a nastavena foniatrem na základě odborného
audiologického vyšetření.
Na zakoupení sluchadel částečně přispívá pojišťovna.
Kochleární implantát
„elektronické zařízení, které dráždí elektrickým
proudem nervová zakončení sluchového nervu
v hlemýždi (cochlea).“
 Indikace v případě, že při používání sluchadla se
nezjistí dostatečný rozvoj (sluch, řeč) a když nejsou
poškozeny vláskové buňky.
Speciální pedagogická péče
 Střediska rané péče
 Speciálních pedagogická centra
 pomáhají s výchovou a vzděláváním dětí se
sluchovými vadami,
 pomáhají rodinám nacházet odpovědi na nejrůznější
otázky, které v souvislosti s poruchou sluchu
vyvstávají,
 radí, jak se s dítětem naučit komunikovat, co všechno
je třeba jej naučit před nástupem do školy.
Hlavní úkoly SPC
 poradenská a konzultační činnost,
 speciálně pedagogická a psychologická
diagnostika v rámci pedagogickopsychologického
poradenství,
 depistáž (vyhledávání) klientů,
 terapie,
 pomoc při řešení sociálních otázek,
 péče o integrované děti.
Terapie
 reedukace sluchu
 logopedická péče (navozování mluvené řeči,
náprava výslovnosti)
 výuka znakového jazyka
 řešení výchovných problémů
 příprava na implantaci kochleárního implantátu a
následná logopedická péče.