Základy pedagogické metodologie
 VÝZKUMNÝ SOUBOR


ZÁKLADNÍ SOUBOR
●Všichni lidé, o kterých chce výzkum získat informace, tvoří základní soubor (populaci)
●Málokdy (většinou v malých základních souborech) zkoumáme celý základní soubor -  vyčerpávající
(exhaustivní) výběr
●Pokud chce výzkum vypovídat např. o vyučování matematiky v druhém ročníku ZŠ v daném okrese, pak
základní soubor tvoří všechny druhé ročníky ZŠ v dané lokalitě
●Zjištění na jednom základním souboru nejde přenášet na jiný základní soubor

výběr vzorku
●VZOREK: skupina jednotek, které skutečně pozorujeme
●“POPULACE: (neboli základní soubor) je soubor jednotek, o kterém předpokládáme, že jsou pro něj
závěry platné“ (Disman 2002 s. 93)
●„Náš stěžejní úkol je najít postup, aby výsledky, které získáme na vzorku, byly co nejvíce podobné
těm, které bychom získali na celé populaci.“ (Disman 2002 s. 93)
●„Abychom byli schopni z chování vzorku předpovídat chování populace, musí struktura vzorku
imitovat složení populace tak přesně, jak je to jen možné.“ (Disman 2002 s. 94)

VÝBĚROVÝ SOUBOR
●Výběrový soubor reprezentuje základní soubor
●vlastnosti základního souboru (ty neznáme, ale chtěli bychom je poznat) nazýváme parametry
●vlastnosti výběrového souboru (ty zkoumáme), nazýváme statistiky (nebo výběrové charakteristiky).
Z nich usuzujeme na parametry.
●Hlavní statistické údaje o základním souboru občanů české republiky obsahuje Statistická ročenka
ČR (Údaje o školství zahrnuje Statistická ročenka školství)

NÁHODNÝ VÝBĚR
●Nejlepší výběrový soubor je takový, který dobře reprezentuje základní soubor - je jeho
zmenšeninou, má všechny jeho podstatné charakteristiky
●Náhodný výběr velmi dobře reprezentuje základní soubor
●U náhodného výběru má každý člověk ze základního souboru stejnou šanci být vybrán jako jiný člověk

NÁHODNÝ VÝBĚR
●Jak vybrat náhodně prvky ze základního souboru?
●- můžeme všem prvkům populace přiřadit číslo a napsat jej na papírek jako při losování, hodit
všechna čísla do klobouku a vylosovat příslušný počet papírků (výběrový soubor). Každý z papírků
bude mít stejnou šanci být vybrán - prostý náhodný výběr.
●- použijeme tabulku náhodných čísel (ukázka části tabulky náhodných čísel v příloze XII Gavora
2000 s. 197)

U kázka z tabulky náhodných čísel (Gavora 2000 s. 197)
>


STRATIFIKOVANÝ VÝBĚR
●Používá se tam, kde není vhodné použít náhodný výběr
●Významným znakem, který zohledňujeme je např. velikost sídla - nejdříve rozdělíme sídla podle
velikosti (počtu obyvatel) a na nich pak aplikujeme náhodný výběr
●U stratifikovaného výběru je třeba si rozdělit soubor na podsoubory, na kterých potom aplikujeme
náhodný výběr
●Stratifikovaný výběr může být proporční (zastoupení osob odpovídá proporci výskytu daného znaku v
základním souboru), nebo rovnoměrný (zkoumané osoby jsou zastoupeny ve stejném počtu ve všech
podsouborech

OSTATNÍ TYPY VÝBĚRŮ
●ZÁMĚRNÝ (účelový) VÝBĚR - určení relevantních znaků (výzkumník se opírá o svou erudici, úsudek a
zkušenosti)
●„Účelový výběr nám téměř nikdy neumožní nějakou opravdu širokou generalizaci našich závěrů, ale to
neznamená, že tyto závěry nejsou užitečné. Jen nesmíme předstírat jiným, a především ne sobě, že
tyto závěry platí pro každého jedince ve vesmíru.“(Disman 2002 s. 112)
●DOSTUPNÝ VÝBĚR - nejméně komplikovaná varianta výběru (výběr například školy podle blízkosti);
výhoda - ušetří se čas a námaha; nevýhoda - velice silné zkreslení
●Další možnosti výběrů: Chráska 2007 str. 20 - 23

ROZSAH VÝBĚROVÉHO SOUBORU
●Je to vlastně počet subjektů výzkumu (např. n=400)
●Je pravdou, že čím je výběrový soubor větší, tím lépe reprezentuje soubor základní (pokud je
správně vybrán)
●Dobré vlastnosti výběrového souboru ale nerostou přímo úměrně s počtem subjektů! („S rostoucí
velikostí vzorku se rozdíl mezi strukturou populace a vzorku zmenšuje... nejdříve rychle, pak
pomaleji a pomaleji.“ (Disman 2002 s. 97)

POUŽITÁ LITERATURA
●DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha : Karolinum, 2002. 374 s. ISBN: 80-246-0139-7
●GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. ISBN 80-85931-79-6.
●CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha : Grada, 2007. 978-80-247-1369-4.
●PELIKÁN, J. Metody empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha : Karolinum, 1998. ISBN
80-7184-569-8.

DĚKUJI ZA POZORNOST
Zdeněk Hromádka
13549@mail.muni.cz
Katedra pedagogiky, Pedagogická fakulta MU v Brně