POZOROVÁNÍ - VZORKY UDÁLOSTÍ ●Vzorky událostí - specimen records, anecdotal records, chronicles ●- jsou to velmi podrobné zápisy o lidech a osobách ●- výzkumník zaznamenává vše, co se děje v pořadí, jak se to událo ●- výzkumník vše pozorje jakoby zdálky, není do pozorované činnosti zainteresován ●- Nevyvozuje z počátku žádné závěry („Milan sedí ve čtvrté lavici u okna“ - to je výrok odpovídající vzorku událostí, ale „Milan má rád tělocvik“ není výrok odpovídající vzorku událostí, protože jde o odvozený vztah ●Gavora 150 čtení ●úkol s. 151 ●podle Gavora 2000 VZORKY UDÁLOSTÍ - ZÁSADY ●Pozorovatel si musí přesně ohraničit, co bude pozorovat a jaké jsou cíle jeho pozorování (je to dost náročné, tak si vybírá jen jednu nebo několik málo osob). Pozorování nebývá dlouhé ●Pozorovatel musí zachytit přesný sled událostí ●Záznam z pozorování musí být úplný, přesný a verbální (přesné citace výroků, přesný popis situace - tím se podstatně liší od kvantitativního pozorování) ●Pozorování musí bý co nejvíc objektivní (nezaujatý postoj) ●Úloha 1. Gavora s. 150 podle Gavora 2000 VZORKY UDÁLOSTÍ - ZÁSADY ●Úloha 2 (podle Gavora 2000): Rozhodněte, zda (a v kterých případech) uvedené výroky z pozorování vyjadřují pozorovanou realitu, nebo odvozovaní z pozorovaného: ●Zuzka je líná ●Jan zahodil své knihy ●Michal zabouchl dveře ●Daniel se v přítomnosti dospělých ostýchá ●Petra se dá lehce ovlivnit jinými dětmi ●Alenka je velmi čilé dítě ●Milan si sedl ●Julie odevzdala domácí úlohu ●Helena je inteligentní dítě ●Alan se většinou chová neuroticky VZORKY UDÁLOSTÍ - ZÁSADY ●Vzorky událostí jsou dokumentárním materiálem. Přinášejí velmi bohaté údaje ●mají i historický význam - kronika výchovně vzdělávací situace ●často se používají jako základ pro další výzkum POZOROVÁNÍ - TERÉNNÍ ZÁPISY ●Terénní zápisy - field notes ●Pozorovatel neuskutečňuje úplný záznam věcí, ale z existujícících jevů vybírá věci, kterým věnuje pozornost (sám rozhoduje, co je důležité - to záleží na jeho teoretických východiscích) ●zápis je ovšem chronologický a podrobný ●Terénní zápisy si pozorovatel obyčejně zaznamenává na konci pozorování (během nemá na podrobné zápisy čas) ●záznam terénních zápisů je doplněn vlastními komentáři výzkumníka (arch je obyčejně rozdělen na dvě půlky - do první se píše pozorované, do druhé komentáře) ●u psaní komentářů se výzkumník nevyhýbá vlastním pocitům a vhledu, který při pozorování získal ● příklad : Gavora 153 podle Gavora 2000 PARTICIPAČNÍ POZOROVÁNÍ ●participační pozorování (účastnické) ●znaha o získání rozsáhlé a hluboké znalosti zkoumané reality ●participační pozorování je dlouhodobé (týdny, měsíce) ●záměrem je, aby se pozorovatel sžil s prostředím ●pozorovatel se účastňuje na aktivitách pozorovaných osob (pozorované osoby v dlouhém čase výzkumu ztrácí zábrany a chovají se otevřeně a přirozeně) ●participační pozorování se používá souběžně s jinými metodami (nestrukturované interview, sbírání artefaktů - listů, dokumentů, výtvorů zkoumaných osob) podle Gavora 2000 PARTICIPAČNÍ POZOROVÁNÍ ●kategorie účasti při participačním pozorování: ●- úplný pozorovatel - je o něm známo, že je pozorovatel (pozor na hawthornský efekt), věnuje se jen pozorování ●- pozorovatel jako participant - výzkumník nepředstírá, že není skutečným participantem, ale částečně participuje (např. kulturní antropolog v domorodé vesnici) ●- participant jako pozorovatel - výzkumník plně participuje, ale nepředstírá že není výzkumníkem (nebezpečí GO NATIVE - státi se domorodcem - výzkumník ztratí nezbytný vědecký odstup) ●- úplný participant - plná participace, role výzkumníka není známa nikomu v pozorované skupině (go native - velké nebezpečí); závažné etické problémy - výzkumník nebo vyzvědač či fízl; výzkumník by měl respektovat etická kriteria skupiny, kterou se rozhodl pozorovat, i když jsou mimo hranice legality PRŮBĚH PARTICIPAČNÍHO POZOROVÁNÍ ●Začátek: vstupní výzkumný problém, předběžné výzkumné otázky ●hlavbní zdroj výzkumných materiálů jsou datované zápisky (popř. záznamy) pozorovatele (výroky, popisy, atd.) ●na konci každého pozorovacího bloku (např. dne) vytváří pozorovatel souhrny pozorování (v nich shrnuje hlavní myšlenky, vytyčuje otázky, problémy a formuluje předběžné komentáře; to vede k vytyčení předběžných nosných pojmů a teorií ●výsledkem celého výzkumu je nová teorie o zkoumaném pedagogickém jevu (je to teorie vzniklá indukcí ze shromážděných dat ) podle Gavora 2000 ETNOGRAFICKÉ INTERVIEW ●cíl: zjistit, jak zkoumané osoby interpretují svět kolem sebe ●raport - navození příjemné, uvolněné atmosféry ●informant - osoba, se kterou se uskutečńuje interview ●etnografické interview je obyčejně nestrukturované ●přátelský rozhovor (neformální atmosféra) ●e. interview vede často k monologu informanta ●výzkumník se často vrací k probraným tématům, aby je informant interpretoval z jiných úhlů (opakované otázky) ●často dochází i k více setkání výzkumníka a informanta ●zpětná verifikace zjištění (member check) - ověřování - výzkumník se často vrací k informantovy a ověřuje zda to, co odpověděl, pochopil správně podle Gavora 2000 VÝZKUM ŽIVOTNÍHO PŘÍBĚHU ●výzkum životního příběhu (life history, oral history) ●je zápisem, analýzou a vyhodnocením života určité osoby ●důležité pro výzkumníka: jaké subjektivní významy zdůrazňovala osoba v průběhu svého života ●fakta nejsou cílem ale prostředkem výzkumu (z nich se rekonstruují subjektivní významy) ●životní příběh má někdy podobu biografie (autobiografie); v beletrizovnané podobě však většinou nemá výzkumnou hodnotu ●délka rozhovoru je velmi dlouhá (opakovaná setkání s vypravěčem) ●někdy se také označuje jako narativní interview (narace - vyprávění) podle Gavora 2000 VÝZKUM ŽIVOTNÍHO PŘÍBĚHU ●tři fáze: 1. Raport, narativní impulz (spouštěcí podnět), vyprávění příběhu; 2. výzkumník klade otázky, aby objasnil některé momenty v životě vypravěče; 3. výzkumník společně s vypravěčem vytvoří abstraktnější kategorizování života na základě opakujících se momentů (extrahuje z vyprávění teorii o životním cyklu člověka) ●výzkumník zkoumá - přelomové momenty (critical incidents); hlavní fáze života; klíčové osoby ●spolehlivost údajů se často podporuje pomocí artefaktů (zápisky, deníky, fotografie, dokumenty, atd.) ●životní příběhy učitelů - hlavní fáze: 1. volba profese; 2. vstup do praxe; 3. první školní rok; 4. třetí rok od nastoupení; 5. střed profesionální dráhy; 6. období před odchodem do důchodu podle Gavora 2000 DĚKUJI ZA POZORNOST Zdeněk Hromádka 13549@mail.muni.cz Katedra pedagogiky, Pedagogická fakulta MU v Brně