Didaktika přírodopisu 2 Mgr. Libuše VODOVÁ Katedra biologie PdF MU terén Javořice 9 prace s mikroskopem (11) frontální výuka projektová výuka Osnova přednášek • •RVP a jeho postavení v systému kurikulárních dokumentů •Přírodopisné učivo a jeho postavení v RVP ZV •Organizace práce učitele - přípravná fáze výuky, realizační fáze a diagnostická fáze •Organizační formy výuky přírodopisu •Metody výuky přírodopisu •Prostředky výuky přírodopisu •Didaktické zásady a jejich aplikace do výuky přírodopisu •Diagnostika vědomostí a dovedností žáků v přírodopisu •Přesah přírodopisného učiva do jiných předmětů – mezipředmětové vztahy •Výuka přírodopisu na různých typech ZŠ •Osobnost učitele přírodopisu a její další rozvíjení. • • •Student bude schopen…. • –….vysvětlit jak je organizována práce učitele –…..vlastními slovy vysvětli co obnáší řízení výuky –…shrnout zásady efektivního výkladu –….stručně pohovořit o zásadách správného řízení výuky –….stručně pohovořit o zásadách správné organizace činnosti žáků během výuky – Organizace práce učitele 5. Přednáška – Řízení výuky FÁZE VÝUKY •Plánování a příprava •Realizace vyučovací jednotky •Řízení vyučovací jednotky •Diagnostická fáze (hodnocení žáků, učitele – sebeevaluace, hospitační hodnocení) • 4. Diagnostická fáze vyučovací jednotky Diagnóza s.str. – kontrola, hodnocení a klasifikaci výkonů žáka s.l. - sledování a kontrola práce učitele (hospitace) - někdy též sledování a kontrola školy -diagnóza prochází i ostatními fázemi vyučovací jednotky (realizační) - zpětnou vazbou se přenáší i do přípravné fáze I.OBECNĚ DIDAKTICKÝ POHLED Co už byste již měli znát… Pedagogická x didaktická diagnostika Pedagogická diagnostika - objektivně zjišťuje, posuzuje a hodnotí podmínky, průběh a výsledky výchovně vzdělávacího procesu Zahrnuje: a) zjištění aktuálního stavu b) odhaluje jeho příčiny c) navrhuje vhodná pedagogická opatření X Didaktická diagnostika (součást pedagogické diagnostiky) => sleduje podmínky, průběh a výsledky vzdělávacího procesu (jak se mění žákova osobnost v průběhu didaktického procesu) -výchovu a vzdělávání nelze oddělovat vzájemně se ovlivňují Proč se diagnóza provádí? 1)Zpětná vazba pro učitele o jeho práci – efektivita a diferencovanost Jak efektivní je způsob mého vyučování? Dosáhl jsem vytyčených VVC? Je moje výuka diferencovaná a individualizovaná? 2) Zpětná vazba pro žáky o jejich výkonu a prospěchu - žáci musí znát „standard“ – učivo, které musí zvládnout všichni - radí jak postupovat dál 3) Pro motivaci žáků (vnější = sekundární motivace) – kdo se lépe učí, má lepší známku => vede k zodpovědnosti a sebehodnocení 4) Jako podklad pro vedení záznamů o prospěchu žáka 5) Jako doklad o momentálním prospěchu a dosažené úrovni žáka – pro rodiče, ředitele 6) Pro posouzení připravenosti žáka pro další učení, pro jeho profesionální orientaci 7) Umožňuje kontrolu práce učitele 8) Jako podklad pro plánování dalšího vyučování = zjišťování výsledků výchovně vzdělávacího procesu (co a jak si žáci osvojili – východisko pro nápravu a podklad pro hodnocení) Zásady: častá, systematická, heterogenní (různou formou) Kdo je provádí? -učitel – srovnává stav a výsledek práce žáka se stanovenými VVC („vnitřní kontrola“) -vedení školy (ředitel, zástupce ředitele), jiný učitel z téže školy – výchovně vzdělávací práce učitele v širším kontextu (škola); -ČŠI - předem ohlášená a připravená hospitace („vnější kontrola“) Virtuální hospitace – RVP – na internetu http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/7337/VIRTUALNI-HOSPITACE-%E2%80%93-BIOLOGIE-MEKKYSI.html/ A) Kontrolní aspekt = posouzení a hodnocení údajů zjištěných při kontrole - jasně stanovena kritéria, která budou hodnocena (kvantitativní a kvalitativní) => objektivní hodnocení kdo je provádí? -učitel – hodnotí výsledek práce žáka v souvislosti se stanovenými VVC („vnitřní hodnocení“) Forma: slovní x písemná -vedení školy (ředitel, zástupce ředitele) – („vnější hodnocení“) -Inspekce (ČŠI http://www.csicr.cz/) B) Hodnotící aspekt • - učitel zjistí: jak účinná je výuka => reflexe v dalších hodinách • •Vnitřní zpětná vazba • - zjišťuje si učitel sám (zkoušení, dialog apod.) • •Vnější zpětná vazba • - od ředitele, zástupce, jiných učitelů, rodičů, inspekce - C) Zapracování výsledků diagnózy do dalších příprav – zpětná vazba •Formativní hodnocení •- formuje žáka: pomocí rady, vedení a poučení pomáhá zlepšovat jeho výkon => odstranit chyby a nedostatky -poskytuje zpětnou vazbu pro učitele i žáka • •Finální (sumativní, shrnující) hodnocení -formuluje se na konci vyučovacího období (šk.rok, pololetí, konec šk. docházky) -podklad pro vyjádření o žákově výkonu • • •Diagnostické hodnocení -diagnostika učebních obtíží žáků -zjištění zvláštních vzdělávacích potřeb Typy hodnocení I. •Normativní hodnocení (h.relativního výkonu, statisticko-normativní) -výkon žáka je porovnáván s výkony ostatních -př. přijímací ZK – stanovena určitá hranice – nad ní přijati žáci, pod ní nepřijatí (počet přijatých žáků omezený kapacitou) • • •Kriteriální hodnocení (hodnocení absolutního výkonu) -výkon žáka se hodnotí z hlediska splnění daných kritérií (bez ohledu na ostatní) -Př. pokud žáci splní bodovou hranici mohou mít všichni 1 • testy na získání ŘP, sportovní testy • • •Interní hodnocení – dělá učitel, kt. ve třídě průběžně učí •Externí hodnocení – dělá externista (osoba mimo školu) • př. testy Kalibro, Scio testy Typy hodnocení II. •Formální hodnocení -žáci o něm vědí dopředu => mohou se připravit • •Neformální hodnocení -žáci o něm nevědí dopředu -Př. posuzování běžných výkonů žáků při hodině • • •Průběžné hodnocení -Učitel sbírá podklady pro hodnocení po delší časový úsek => hodnocení za pololetí • •Závěrečné hodnocení -hodnocení na konci výuky předmětu, uceleného pracovního programu apod. Typy hodnocení III. -kvalitativní, formativní -diagnostické -posouzení výkonu žáka před a po (INDIVIDUÁLNÍ VZTAHOVÁ NORMA) -KOMPLEXNÍ – posuzuje celou osobnost (postoje, hodnoty, dovednosti, tvořivost, samostatnost, mravní a volní vlastnosti) -hledá příčiny, naznačuje řešení -chyba je pozitivní Slovní hodnocení x hodnocení známkou -selektivní, kontrolní -certifikační -výkon žáka je porovnáván s výkony ostatních - - - - -konstatuje, nevysvětluje, nehledá prostředky k řešení problémů -chyba je patologický jev (trest) -Školní výuka je systém => problematika hodnocení mnohem složitější • -Formativní hodnocení je důležité pro rozvoj žáka -Sumativní hodnocení je důležité pro společnost (certifikace – maturita, VŠ diplom, SZZ…) • -Slovní hodnocení musí učitel žáka velmi dobře znát -teprve pak může hodnotí jeho pokroky ve vývoji (1.stupeň) -na 2.stupni velmi těžko (střídání učitelů, třídní učitel jen omezený počet hodin) => formální hodnocení Diagnóza vědomostí a dovedností žáků v Př II. POHLED OBOROVÉ DIDAKTIKY I. Opakování Cíle: Žáci si…. … uvědomí co je z daného tématu podstatné … procvičí a prohloubí vědomosti a dovednosti … uspořádají vědomosti do systému … je základem trvalého zapamatování Typy: 1) Orientační – na začátku hodiny, vyvoláváme co nejvíc žáků (s různými znalostmi ) cíl: kontrola pochopení učiva + upevnění učiva (vztah nových a opěrných pojmů – užití v nových souvislostech, praktický dopad) - využití pomůcek, kreslení náčrtů– podpora obrazové paměti - formy: ústní (5-10 min; bez hodnocení nebo na + a -) písemné („desetiminutovky“) – do 5 otázek dle obtížnosti klasifikační zkoušení (10-15 min) – 2-3 žáci, nejen z minulé hod. Otázky musí být správně formulovány! Žáci pracuje se zavřeným sešitem a učebnici! •2) Opakování při výkladu a po výkladu (shrnutí) •Při výkladu • – začlenění nové látky do kontextu starší („chápání v souvislostech“) • - kde mohu, tam zapojím žáky! (ať sami opakují známé učivo a vyvozují z něj nové) •Po výkladu • - učitel shrne hlavní principy a pojmy (žáci si uvědomí co je nejdůležitější, ujasní si učivo => snáze pochopí provázanost s předchozím) • - hlavní pojmy můžeme napsat na tabuli (viz zásady práce s tabulí) • •3) Příležitostné opakování • – dříve probranou látku potřebuji osvěžit, aby na ni bylo možno navázat • - např. při různých exkurzích a terénních cvičeních •4) Tématické opakování • – opakování po probrání tématického celku (začleněné do tématického plánu učiva) • - žáky na ně předem upozorním • - ověření pochopení učiva jako celku (podstata, funkční vazby) • - rozvíjení komunikačních dovedností žáků • •5) Závěrečné opakování • Cíl: shrnutí podstatného z CELÉHO probraného učiva • - pro pochopení souvislostí je vhodné doplnit jej přehledem (otázky, VVC apod.) • - klasifikační • •6) Klasifikační opakování • Cíl: zopakovat více tématických celků (za klasifikační období – čtvrtletí, pololetí) • - opakování zadáváme podle celků (ne počtu stran) •Odpověď na 4 otázky: • (1) Kolik látky je možné procvičovat najednou? • (2) Kolik času má procvičování zabrat? • (3) Jak často si mají žáci procvičovat? • (4) Jak se žáci dozví, jak moc jsem látku zvládnuli? • •Ad (1) Procvičujeme malé množství látky • – předkládáme po „porcích“ spolu s příklady • - zprostředkujeme jim učivo z jiného pohledu • - dáváme učivu smysl (Proč se to mám učit?) • - teprve po té, co učivo zvládli přikročím k dalšímu Zásady účinného opakování (procvičování) Dle M. Hunterové (1999) •Ad (2) Procvičování věnuji přiměřené množství času • = tolik, aby žáci vyvinuli úsilí a neztratili chuť se látku naučit • - raději několik kratších než 1 delší • - žák se učí, proto aby uměl (ptám se, kdo pochopil ne kdo je hotový…) • - vracíme se k tématům (kontrola osvojení) • •Ad (3) Četnost procvičování NOVÉ UČIVO - časté procvičování - procvičovací celky blízko sebe = koncentrované procvičování - rychlé zvládnutí -rychlé zapomenutí ZVLÁDNUTÉ UČIVO - procvičování v prodlužujících se intervalech = distribuované procvič. - k naučené látce se vracíme opakovaně - zapamatování na delší dobu => Pro dlouhodobé zapamatování několikrát procvičíme učivo na začátku výuky (na začátku hodiny, na konci hodiny, další hodinu) a poté rozkládáme (distribuujeme) – znovu opakujeme až za několik hodin •Ad (4) Žákům poskytujeme konkrétní informace o výsledcích • - musí - znát kritéria hodnocení a jaký výkon je přijatelný • - procvičujeme také hromadnou formou (signalizace odpovědí) • - správné odpovědi zdůvodňujeme (žák se učí kritéria) • • • II. Zkoušení (zkouška) = organizované zjišťování úrovně vědomostí a dovedností založené na dotazování Požadavky na učitele: správná formulace otázek (viz seminář učební úlohy – otázky), dodržování didaktických zásad Forma: ústní, písemná, praktická Ústní zkouška: - před celou třídou - 1-2 hlavní otázky širší (logický úsek – více hladin VC) + několik doplňovacích (hloubka pochopení, jiné úseky učiva) - zaměřit se na souvislosti ne fakta - důsledně opravovat chyby (možnost opravy, zpřesnění zkoušeným žákem, pokud neví třída => uvést na pravou míru, ať v tom nemají zmatek i ostatní + rozvoj logického myšlení a aktivizace třídy) - pozor na zavádějící formulace (chytáky) - zkoušení je žákům monolog – volná odpověď - nezasahovat do odpovědi, nechat mluvit, nepřesnosti opravit až poté x učitel může řídit odpověď kladením otázek - zkoušení poskytuje učiteli zpětnou vazbu (kontrola jeho práce) - dostatečný počet známek (za pololetí cca 6 => 2 ústní (1 ústní + 1 praktická) - délka zkoušení: do 10 min, do 15 min u opakování tématického celku - zkoušet pravidelně každou hodinu – na začátku hodiny Písemné zkoušení: Výhody: za relativně krátkou dobu vyzkouším celou třídu všechny vyzkouším za stejných podmínek a ze stejného úseku učiva žáci si tříbí komunikační dovednosti (výstižnost a stručnost formulaci) žák si může odpověď lépe promyslet (více času než u ústního zkoušení) zpětná vazba pro učitele – k dispozici úplný vzorek – srovnání žáků ve třídě, ale i více paralelních tříd (x při stejném zadání nebezpečí vyzrazení) => často se opakující chyby Nevýhody: - náročnost na přípravu – správné sestavení testu, obtížnost skupin - náročnost na opravu (správná formulace otázek, jasné pokyny) Délka: - orientační – 5, 10, 20 – minutovky (zjištění vědomostí, srovnání, náčrt) - závěrečné – 20 – 35 min Praktické zkoušení: - poznávání podle obrázků (stará učebnice), fotografií – lze doplnit: zařadit do čeledí, seřadit, říci čím se živí, kde rostou apod. - poznávání podle skutečných přírodnin (natrhané rostliny, plody, šišky) • = vytvoření jednotlivých testových úloh => první návrh testu • •Co je to testová úloha? • - otázka, úkol, problém v testu • - typy úloh (viz typologie učebních úloh) • - mají být heterogenní – různá forma i obtížnost • - v přírodopisu mají velký význam grafické úlohy (nákresy, dokreslování apod.) • Didaktický test – viz seminář 1. Na úroveň osvojení biologických pojmů - správnost a úplnost jejich definice - zařazení do logické soustavy již dříve osvojených pojmů - správnost jejich použití při řešení učebních úloh 2. Na úroveň osvojení odborných termínů a základních faktů - správnost užití z hlediska významu i vztahu př. používá termíny správně, uvádí při popisu vhodné termíny apod. 3. Na poznávací dovednosti - poznávání přírodnin - schopnost analyzovat, syntetizovat a porovnávat jejich významné znaky - pochopení vztahů a příčin mezi přírodními ději - schopnost vyvozovat závěry z pokusů a pozorování - schopnost samostatně pracovat s přírodninami a pomůckami - úroveň formulace výsledků (obsahová správnost a tvořivost) - správnost a pohotovost přiměřeného řešení úkolů Na co se jako učitel přírodopisu při hodnocení zaměřuji • průběžná = za kratší časový úsek • závěrečná => za pololetí, školní rok • •Požadavky -musí odpovídat klasifikačnímu řádu školy -sjednocenost v rámci předmětové klasifikace -objektivní a spravedlivá -s individuálním přístupem -veřejně sdělená a odůvodněná - - III. Klasifikace Klasifikační stupnice při max 10b – pouze celé body 100-90% 1 10-9b 89-70 % 2 8-7b 69-50% 3 6-5b 49-30% 4 4-3b 29-0% 5 2-0b Dělené body – maximálně půlbody, ale vždy zvážit! Klasifikační stupnice při max 10b – dělené body 100-90% 1 10-9b 89-70 % 2 8,5-7b 69-50% 3 6,5-5b 49-30% 4 4,5-3b 29-0% 5 2,5-0% Zásady hodnocení a klasifikace Řídíme se: 1)Školským zákonem, vyhláškou MŠMT č. 48/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 454/2006 Sb. => jednoznačné, srozumitelné, srovnatelné (s předem stanovenými kritérii) věcné a všestranné „Hodnocení vychází z posouzení máry dosažení očekávaných výstupů formulovaných v učebních osnovách jednotlivých předmětů ŠVP. Je pedagogicky zdůvodněné, odporně správné a doložitelné“ 2) Školním řádem, který pravidla hodnocení a klasifikaci specifikuje 3) Hodnotíme: objektivně, přiměřeně náročně 4) Ústní zkoušení – 2x za pololetí (ústní + praktické zk) 5) Výsledek oznámíme– u ústního zkoušení ihned (zhodnotit klady a zápory žákova výkonu); u písemného zkoušení do 14 dní! 6) Písemná opakování větších celků plánovat a korigovat s ostatními učiteli (POZOR! na nahromadění v 1 dni) Literatura na toto téma… •HOSÁK, František: Didaktika základní a stření školy. 1. Vyd, Praha: SPN, 1985, 257 s. •MAŇÁK, Josef: Nárys didaktiky. 1. Vyd, Brno: MU, 1993, 113 s. • ISBN: 80-210-0210-7 •MOJŽÍŠEK, Lubomír: Vyučovací metody. 1. Vyd, Brno: UJEP, 1972, 172 s. •DVOŘÁK, František a kol.: Základy didaktiky biologie. 1. Vyd, Brno: UJEP, 1982, 194 s. •ŘEHÁK, Bohuslav: Vyučování biologii. 2. Vyd, Praha: SPN, 1967, 296 s. • •