Didaktika přírodopisu 2 Mgr. Libuše VODOVÁ Katedra biologie PdF MU terén Javořice mikroskop zp02 463 9 Zápočet •Výstupem semináře a podmínkou zápočtu je Receptář začínajícího učitele •Tvoří jej samostatně vypracované úkoly: 1)Recenze knihy s pedagogickou tématikou – seznam doporučených titulů, lze i jiný (Portál, Grada, Comuter Press) 2)Zhodnocení přírodopisné učebnice 3)Roční časově tématický plán učiva • •Na zvolené téma vytvořit: 1)Pojmovou mapu 2)Baterii učebních úloh 3)Typologii otázek s příklady 4)Test na zopakování tématu (s různými typy učebních úloh) 5)Aktivizační metodu 6)Přehled mezipředmětových vztahů s konkrétními příklady použitelnými ve výuce (zajímavosti na ozvláštnění hodiny) 7)Přípravy na hodinu: (a) hodina základního typu, – b) hodina laboratorních cvičení – c) hodina exkurzí • Roční časově tématický plán učiva •= rozplánování témat přírodopisného učiva na celý rok • •Co musím znát? 1) 1)Časovou dotaci přírodopisu – kolik hodin přírodopisu mají týdně • - každá škola individuální • - většinou 2 hod/týden • - celkem na 2. stupni (6-9-roč. 7-8hod) • •2) Organizaci školního roku – rozvržení prázdnin, školních výletů, dopředu plánovaných akcí -stanovím celkový počet hodin přírodopisu za školní rok -stanovím posloupnost tématický celků -Rozplánuji jednotlivá témata po měsícícíh • • •POZOR! • - je třeba kalkulovat se školními prázdninami, výlety a dalšími aktivitami (zpravidla odpadá 10-20% výuky) • - třeba zahrnout prostor pro laboratorní práce, exkurze, opakování, časovou rezervu, • • • • • • Postup 1)Zpětná vazba učitele – jak je napřed/pozadu 2) 2)Zpětná vazba ostatních vyučujících (měli by být zhruba stejně daleko – přecházení žáků z třídy do třídy) • 3)Podklad pro vedení školy • 4)Podklad pro Inspekci 5) 5)Materiál pro rodiče – př. dlouhodobě nemocné dítě – jak daleko třída za dobu jeho nepřítomnosti postoupí • Proč se časový plán sestavuje? Aktivizační metoda •= „postupy, které vedou výuku tak, aby se VVC dosahovalo hlavně na základě vlastní učební práce žáků, přičemž se důraz klade na myšlení a řešení problémů (Jankovcová, Průcha, Koudela 1988 In MAŇÁK & ŠVEC 2003) • • •Cíl: AKTIVIZACE ŽÁKŮ - z pasivních žáků (posluchačů) se stanou účastníci učení => přímou zkušeností se naučí mnohem více tradičních frontálních výukových metodách.(Kotrba, Lacina, 2007) • •Někdy též název metoda aktivního vyučování •http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/A/Aktiviza%C4%8Dn%C3%AD_metody • • - „žák se aktivně podílí na přijímání informací (sám objevuje) a na jejich základě si vytváří sám úsudky posuzuje, porovnává, začleňuje do dřívějších => rozvíjí schopnost „kritického myšlení“ (Sitná 2009) •- do výuky se zapojí každý žák -žák je spolutvůrcem učebního procesu => vyšší participace žáků na výuce - aktivita žáka zřetelně vidět => nejen myšlenková, ale projevuje se chováním a konáním nebo alespoň větším objemem řeči žáka -rozvíjí žákovu osobnost Výhody aktivního vyučování 1.Znát širokou škálu vyučovacích metod 2.Používat různorodé vyučovací metody 3.Zvolit správnou vyučovací metodu (dosažení VVC a kompetencí) 4.Znát výhody a nevýhody jednotlivých metod 5.Vědět jak kterou metodu použít a jak při ní třídu vést 6. Požadavky na práci učitele: •Typologie podle MAŇÁK & ŠVEC 2003 • I. Diskusní - diskuse, sympozium, debata, panelová diskuse II.Heuristické – řešení problémů (objevná metoda) III.Situační – řeší širší problematiku reálného případu ze života IV.Inscenační – „hraní rolí“ – žák je „hercem“ inscenace modelové situace, ze kterých se učí V.Didaktické hry • •Typologie podle SITNÁ 2009 •Skupinové (brainstroming, snowballing, hraní rolí, diskuse, debata, případová studie, akvárium, myšlenkové mapy) •Pedagogické hry •Rychlé hry zopakování a upevnění látky •Další metody aktivní výuky: seminář, prezentace, prohlášení atd. Které to jsou? Typologie aktivizačních metod •Náročnost: • na přípravu učitele: malá (fáze výuky, VC, kompetence => volba tématu) • na organizaci: malá (bez zvláštních požadavků na úpravu prostoru) • na vedení žáků: střední (podpora práce ve skupině) • na zpracování a vyhodnocení výsledků: střední • •Použitelnost: ve všech typech škol •Zaměření: spíše na kvantitu než na kvalitu •Trvání: dle zvoleného tématu zpravidla 5-15 min •Uplatnění ve výuce: úvod – jako motivace • v průběhu – zjištění názorů a postojů k tématu • na konci – závěrečné opakování • •Organizace: pracovní skupinu představuje celá třída; 1 žák – zapisovatel •Princip: shromáždit co nejvíce nápadů na dané téma (žáci je zpravidla sepisují na tabuli) • SKUPINOVÉ METODY AKTIVNÍHO VYUČOVÁNÍ (SITNÁ,2009) 1.Brainstroming („bouře mozků“) •Rozvíjené kompetence: • k řešení problémů (návrh řešení problému) • komunikativní (přesnost, výstižnost, kulturnost projevu) • personální a sociální (sjednocování kolektivu, pozitivní klima třídy) • •Učitel při vlastní aktivitě: § nehodnotí kvalitu příspěvků § neupravuje jazykovou formu § neupozorňuje na ty, co se ještě nezapojili • •Po aktivní části: Øučitel roztřídí příspěvky žáků – vhodné návrhy použije v další výuce Øzhodnotí: aktivitu skupiny jako celku, počet, výstižnost příspěvků, dosažení stanoveného cíle a význam pro další výuku •Náročnost: • na přípravu učitele: střední (vhodnost metody vzhledem ke stanoveným cílům) • na organizaci: střední – větší skupiny (8) vyžadují prostor – uspořádání třídy • na vedení žáků: malá • na zpracování a vyhodnocení výsledků: malá • •Použitelnost: ve všech typech škol • •Uplatnění ve výuce: v úvodu nebo průběhu hodiny – opakování a rozvoj znalostí, dovedností, postojů a názorů •Princip: zadán úkol, nejprve na něm pracuje každý sám (sedí na svém místě), po uplynutí času se postupně nabalují ostatní => dvojice (v lavici vedle sebe) => čtveřice => skupina po 8 žácích • - skladba větších skupin se obměňuje + rozdělení rolí (mluvčí, zapisovatel, pozorovatel, pracovník s informacemi) Snowballing („sněhová koule, koulování“) •Rozvíjené kompetence: •k řešení problémů (využití dřívějších vědomostí, různých myšlenkových operací) •k učení (intenzivní ponoření do tématu, třídění znalostí, tvorba logických souhrnů, práce se studijními zdroji) •komunikativní (schopnost naslouchat, kombinovat informace, peer učení, diskutovat a prezentovat své návrhy) •personální a sociální (samostatnost práce, schopnost sdílet informace, zájem na prospěchu celého týmu) • • •Učitel při vlastní aktivitě: § nehodnotí kvalitu příspěvků § neupravuje jazykovou formu § neupozorňuje na ty, co se ještě nezapojili • •Po aktivní části: Øučitel roztřídí příspěvky žáků – vhodné návrhy použije v další výuce Øzhodnotí: aktivitu skupiny jako celku, počet, výstižnost příspěvků, dosažení stanoveného cíle a význam pro další výuku •http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/A/Aktiviza%C4%8Dn%C3%AD_metody •MAŇÁK, Josef & ŠVEC, Vlastimil: Výukové metody. 1. vyd, Brno: Paido, 2003, 220 s. ISBN: 80-7315-039-5 • •SITNÁ, Dagmar: Metody aktivního vyučování: spolupráce žáků ve skupinách. 1. vyd, Praha: Portál, 2009, 152 s. ISBN: 978-80-7367-246-1 (brož.) Kde najdete více