MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Učitelství pro 1. stupeň Dramatická výchova směrem k divadelnímu tvar I. : Scénář Autorka práce: Veronika Kubová UČO: 262087 Brno 2011 Předloha: ŠRUT, Pavel; PRACHATICKÁ, Markéta. Kočičí král. Vyd. 1. V Praze : Knižní klub, 2009. 278 s. ISBN 9788024221250. Použitá pohádka: Zlatý míč str. 106-109. Výběr tématu a způsob práce: Námět jsem hledala delší dobu tak, že jsem si zvolila autora (P. Šruta) a hledala jsem od něj nějakou pohádku či příběh, který by šel zřetelně dramaticky ztvárnit, aby nešlo o pouhou slovní hříčku či leknutí, kterými mnoho jeho textů končí. Žánr: Pohádka s hororovým nádechem. Postavy: Dívka, její sestra, matka, muž, mládenec, stařenka, biřicové, příšery, nejvyšší z příšer, kat. Vzhled postav: Dívky – červené jednoduché sukně stažené v pase na gumu, bílé haleny Muž – černé oblečení, černý plášť pošitý cáry z igelitových pytlíků, černý klobouk Matka – modrá jednoduchá sukně stažená v pase na gumu, bílá halena, přes ramena přehozený šátek Mládenec – zelený kabátec, meč. Stařenka – dlouhá sukně, šátek přes záda a šátek uvázaný kolem hlavy. Příšery 1. – černé oblečení pošité cáry pytlíků, masky na obličejích ze sádry, pomalované, velké nosy. Příšery 2. – černé oblečení pošité cáry pytlíků, masky na obličejích ze sádry, pomalované, velké nosy. Lezou v kleči. Příšery 3. – černé oblečení pošité cáry pytlíků, masky na obličejích ze sádry, pomalované, velké nosy. Lezou po čtyřech. Nejvyšší z příšer 1. – člověk držící nad sebou cca o půl metru výš než je on na tyči příšeru, která má dlouhý šat, tak, že držícího člověka zakryje. Biřicové – na sobě kratší pláštíky, v rukou halapartny Kat – klasický oblek kata, v ruce provaz. Rekvizity: Košíky 2x, utěrky 2x, zlatý míč (míč o průměru cca 15-20 cm posprejovaný zlatou barvou), dlouhá igelitová fólie 2x (sehnatelná v malířských potřebách, používá se na zakrytí místností při malovaná, cena cca 30-50 Kč dle velikosti), stůl, židle 3x, meč, miska, vysoké boty, nízké boty a spousta jiných bot, provaz pro kata. Technické požadavky: * Jeviště kukátkové či halového typu. * Osvětlení – reflektory, včetně dvou bodových reflektorů. * Zvuky. Použité metody: Klasické dramatické ztvárnění. Scénář:  1. Scéna Dívky jdou směrem k divákům, prozpěvují si a smějí se, v rukou drží košíky přikryté utěrkou. Scéna plně osvětlená. Do cesty jim z boku vkročí muž. Dívky se polekají a ustoupí o krok zpět. Muž se úlisně usmívá, zpod pláště vytáhne zlatý míč. Dívky radostně a s úžasem vydechnou, oči upnuté na míči, udělají krok směrem k muži. Muž přendává míč dívkám před obličejem a než ho podá jedné z dívek. Muž: „Míč je váš, však nesmíte jej ztratit, sice – neb čeká na vás šibenice!“ Muž se smíchem zmizí. Dívky se radují, položí košíky na zem a začnou si s míčem házet, postupně se „odhází“ ze scény směrem dozadu.  2. Scéna Jedna z dívek přijde sama na jeviště (do předního pravého rohu, světlo na ni, zbytek scény ve tmě), v rukou má košík, postaví jej na zem a sbírá ze země jablka a prozpěvuje si. Po chvilce se rozhlídne, jde ke košíku a vytáhne z něj zlatý míč. Chvíli si jej s láskou prohlížíí, a pak si s ním začne házet nad hlavu. Míč jí upadne a odkutálí se (přivázán a tažen za provázek) směrem dozadu jeviště. Zde stojí brána (velká igelitová fólie připnutá z vrchu k zadní oponě tak, aby připomínala špičatou bránu) jenom zašustí a míč zmizí za igelitem. Dívka se jej marně snaží chytit, lapá po igelitu, ale ten už se neodrhne. Dívka se rozpláče, sebere košík a utíká ze scény. (Po celou dobu od chvíle, co jí upadne míč až po útěk je sledována reflektorem jak ona, tak míč.)  3. Scéna Dívky sedí s matkou u stolu, jedna dcera pláče, hlavu opřenou o stůl. Matka se setrou ji utěšují. Matka: „Však neboj, on se někde najde.“ Sestra: „Ten muž to určitě nemyslel vážně, neboj!“ Dívka usedavě pláče, když se ozve hlasité bušení. Do místnosti vtrhnou dva biřicové. Biřicové: „Jménem našeho pána tě zatýkáme, půjdeš s námi a zítra budeš vyset!“ Dívka: „Prosím, slitujte se, já ten zlatý míč najdu, věřte mi!“ Biřicové: „ Ztratit jsi ho neměla, teď už jen ti běda!“ Biřicové chytí dívky a i přes její nářky ji odtáhnou pryč. Matka se sestrou jen spínají ruce a pláčou.  4. Scéna Přes stůl přehozený igelit dívka schovaná pod stolem, rukama se dotýká igelitu. Volá o pomoc a pláče, vedle stolu stojí biřicové. Na scénu přichází mládenec. Mládenec: „Milá moje, neplač přece, přejdu hory, poplavu v řece, já najdu ten míč prokletý!“ Dívka dál pláče a skrz igelit je vidět, jak se dotkne mládencovi ruky a pohladí ji. Mládenec pohlazení opětuje a odchází.  5. Scéna Mládenec stojí před bránou (vytvořenou z igelitu), snaží se najít volný otvor. Mládenec: „Bráno, bráno, otevři se a vpusť mě dovnitř.“ Mládenec protrhne igelit a proleze dovnitř.  6. Scéna Obrácená scéna, kdy mladík prolézá bránou směrem k divákům. V levém předním roku sedí na židli u stolu stařenka a loupá do misky jablka. Stařenka se na mladíka ani nepodívá a směrem k divákům říká. Stařenka: „Vím, proč jsi přišel, a vím, jak můžeš zlatý míč pro svou milou získat. Stačí, když potřikrát přespíš v tomhle domě.“ Mladík: „Ej to je lehký úkol, to zajisté zvládnu, však mám pro strach uděláno a život mé milé nejdražší mi je.“ Stařenka vezme jablka i s miskou a odejde ze scény. Mladík se usměje, porozhlédne se po místnosti a posadí se do pravého rohu scény, kde je druhá židle. Přehodí přes sebe kabát a usne. Na scéně se setmí, úzké světlo osvětluje pouze mladíka na židli. Ozve se dvanáct odbití, které značí půlnoc. Místností se začnou linout hrozivé zvuky, syčení a skřípání. Mladík se ulekne a skočí pod stůl. Na scénu za ještě silnějších zvuků přichází příšery. Největší z nich se hrozivě směje. Usedne ke stolu a ostatní příšery zatím rejdí a tančí po místnosti. Mládenec nečeká, vytáhne zpod kabátu meč, a usekne největší z příšer pod stolem nohy. (Zpod igelitu vypadnou vysoké boty). Popadne boty a vyskočí na stůl, druhá půlka příšery spadne na zem. Ostatní se k ní seběhnou a naříkají. Příšery jedna přes druhou: „ Vrať nám druhou půli, vrať nám našeho pána – sice nedožiješ se rána.“ Mládenec se chvíli zdráhá a pak hodí zbytek nohou pod stůl, příšery kvílí a odtáhnou svého pána pryč, který leze jenom po kolenou. Mladík sleze ze stolu a jde si zase sednout na druhou židli.  7. Scéna Mladík vejde na scénu, rozestavení stejné jako ve scéně předchozí, porozhlídne se po scéně, pak položí meč na stůl a sedne si k němu, přehodí přes sebe kabát, a zase usne. Odbije dvanáct, opět se začnou linout další zvuky. Tentokrát hučení a funění. Mladík se opět schová pod stůl. Do místnosti vlezou příšery, lezou už jenom po kolenou, vydávají zvuky. Jen jedna z příšer chodí normálně, ta nejvyšší, usedne ke stolu. Mládenec se rozhlédne, vytáhne meč a opět usekne příšeře nohy. Příšera kvílí, vypadnou jen normální boty. Příšery jedna přes druhou: „ Vrať nám druhou půli, vrať nám našeho pána – sice nedožiješ se rána.“ Mládenec se chvíli zdráhá a pak hodí zbytek nohou pod stůl, příšery kvílí a odtáhnou svého pána pryč, který leze jenom po čtyřech. Mladík sleze ze stolu a jde si zase sednout ke stolu.  8. Scéna Mladík vejde na scénu, rozestavení stejné jako ve scéně předchozí, porozhlídne se po scéně, pak položí meč na stůl a sedne si k němu, přehodí přes sebe kabát, a zase usne. Odbije dvanáct, opět se začnou linout další zvuky. Tentokrát pištění a vysoké kvílení. Mladík si rovnou stoupne na stůl. Po zemi začnou po čtyřech rejdit příšery, jediná z nich, ta nejvyšší leze po kolenou. Příšery se začnou sápat po stole, mladík neváhá, skáče ze stolu a seká mečem – na scéně se setmí. Když je opět světlo, stojí mladík uprostřed místnosti, v rukou zlatý míč a všude kolem naházené boty a cáry igelitu a poházené příšery. Mladík se raduje, seskočí ze stolu a utíká ze scény.  9. Scéna Stůl, přes něj igelit, na něm stojí dívka. Vedle na zemi stojí kat s opratkou. Dívka naříká. Na scénu přichází plačící matka. Dívka: „Zadrž, kate, matka jde! Ach maminko, poběž blíž, jistě neseš zlatý míč?“ Matka: „Nenesu ti zlatý míč, neodvedu si tě pryč, jen zapláču, má maličká, až tě zhoupne šibenička.“ Kat: „Děvenko, dej své sbohem, než vykonám svou práci.“ Dívka pláče. Na scénu vchází sestra. Dívka: „Zadrž, kate, sestra jde! Ach sestřičko, poběž blíž, jistě neseš zlatý míč?“ Sestra: „Nenesu ti zlatý míč, neodvedu si tě, jen zapláču, má maličká, až tě zhoupne šibenička.“ Kat: „Děvenko, nic naplat, teď vykonám svou práci.“ Na scénu vbíhá mladík. Dívka: „Zadrž, kate, milý jde! Ach můj milý, pospěš blíž, jistě neseš zlatý míč?“ Mladík: „Ano, nesu zlatý míč, a odsud vedu si tě pryč, usmívej se maličká, nezhoupne tě šibenička.“ Dívka skáče ze stolu, kat zahodí provaz, mladík dá dívce míč a zvedá ji do náruče, přibíhá matka a sestra, které doposud seděly na kraji jeviště a plakaly, a objímají dívku. Aktivity:  1. Společné čtení textu. Podtrhnutí přímých řečí. Správní artikulace.  2. Výroba masek na příšery z obvazové sádry. Snaha o podpoření fantazie, velké nosy, obočí, tváře atd. Volnost v barvách.  3. Pohyb příšer v prostoru s maskou, zaplňování na hudbu prostoru, rychlé pohyby, tanec, pomalé, lezení po kolenou, plazení. Kladení důrazu na expresivní vyjádření – zvětšené a zvýrazněné kroky a pohyby rukou, snaha být maskou natočen vždy směrem k divákovi.  4. Hlasové cvičení. Na jedné straně místnosti jedna skupina, na druhé druhá. Skupiny postupně volají na druhou stranu. „Zadrž, kate.“ Důraz kladen na dobré opření zvuku v těle. Kontrolujeme dýchání do břicha.  5.   a. Napsání ve dvojicích rozhovor dvou sester v okamžiku, kdy dívka přijde domů a poví sestře, že zlatý míč ztratila. Jaké jsou jejich úvahy.  b. Ve dvojicích beze slov, snaha pouze tělem vyjádřit, jaké jsou emoce dívek po rozhovoru, kdy už obě ví, co se stalo. (Zoufalství, beznaděj, naděje, zmatenost, nezodpovědnost,…)  6. Pouze pomocí zvuků ve skupině vyjádřit jednotlivé reje příšer, tak jak šli za sebou – syčení, funění a kvílení.  7. Každý sám napsat, jaké jsou hlavní povahové rysy mládence. Vysvětlit, proč postupuje takové nebezpečí.