MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Dramatická výchova směrem k divadelnímu tvaru SCÉNÁŘ Autor: Karolína Smutná UČO: 360189 Studijní obor: Učitelství pro 1. stupeň ZŠ PŘEDLOHA: Hřebejková, Jarmila – Fabianová, Irena – Šimanová Anna – Sedláček, K. F. Pohádky a povídky pro malé čtenáře. Praha: 1964, 53 s. POSTAVY: 3 kůzlátka – rozcuchaná, zcela totožná, bílé punčochy, ovčí vestička, růžová líčka Koza (maminka) – staré šaty (dlouhé), přes šaty ušpiněná zástěra, v ruce srp na trávu, na zádech nůši, delší bradku a na hlavě rohy Vlk – černý obličej, tmavé huňaté oblečení, velké zuby ZPŮSOB ZTVÁRNĚNÍ A ROZLOŽENÍ SCÉNY: Na scéně bude v levé části umístěna kulisa domku s okénkem. Nad domečkem bude kulisa slunce. Bude tam stát od začátku do konce děje. Postavy (vlk a koza) budou přicházet zprava k domku a odcházet stejným směrem. REKVIZITY: Domeček, sluníčko, nůše, srp, 4 lahvičky (prázdné, čiré) SCÉNÁŘ: Scéna 1: Při začátku hry je jeviště prázdné, pouze za kulisou domečku jsou schovaná kůzlátka a koza. Ozve se bouchnutí dveří a z domečku vychází koza maminka. V nůši nese lahvičky na mléko, obrací se k okénku. Koza: „Kůzlátka moje!“ V okénku se objeví tři malé rozčepýřené hlavičky. Kůzlátka: „Copak je maminko?“ Koza: „Jdu na pastvu, zavřete dvířka a nikomu neotevírejte! Slyšíte??!! Nikomu!“ Kůzlátka: „Neboj se, maminko, nikomu neotevřeme.“ Koza spokojeně odchází. Otočí se a rychle dodá: Koza: „Jste moje hodná kůzlátka, přinesu vám mlíčko.“ Kůzlátka: „Hurááá!“ Koza: „Už ale jděte od okna a nezapomeňte zamknout.“ Koza a kůzlátka zamávají. Koza odchází a mává na pozdrav, kůzlátka mávnutím odpoví a rychle jdou zamknout dvířka. Scéna 2: Koza odešla ze scény a k zamčenému domečku přichází z pravé strany vrčící vlk. Rozhlíží se a natahuje se k okénku. Obchází si domeček ze všech stran, očuchává jej a vyskakuju vysoko do výšky, aby viděl do okénka. Nic nevidí, okénko je příliš vysoko. Packami se snaží chytit o parapet okna, marně. Po dlouhém pokoušení si stoupne vpravo domečku (zde jsou myšleny dveře) a hlubokým hlasem praví: Vlk: „Našel jsem dvířka, silou se do nich opřu a budu uvnitř.“ Vlk se pokouší vší silou opřít do dvířek, ty se však ani nehnou. Vlk: „Jsou zavřená. Otevřete. Slyšíte?!“ Kůzlátka vykouknou z okénka. Kůzlátka: „Kdo to tluče?“ Vlk se objeví v okénku. Vlk: „Já.“ Kůzlátka se chichotají. Kůzlátka: „My ti neotevřeme. Smíme otevřít pouze naší mamince.“ Vlk: „A kde je vaše maminka?“ Kůzlátka: „Šla na pastvu a koupit mlíčka.“ Vlk: „Pokud mi neotevřete, počkám si na vaši maminku a sežeru ji.“ Kůzlátka: „Než stihneš, vlku, otevřít tlamu, maminka tě nabere na rohy, hodí s tebou o zem takovou silou, že víckrát nevstaneš.“ Vlkovi se zkřiví obličej. Začne přemýšlet. Pomalinku poodejde od domečku a nepřestává přemýšlet. Kůzlátka mezitím zmizí z okna. Scéna 3: Vlk se pomaloučku potichoučku plíží k oknu. Vlk: „Tak jejich máma má rohy, kterými by mě nabrala a odhodila. Pchee!!“ Vlk se otřese. Vlk: „Vrrrr, oknem se nedostanu a dveře jsou zamčeny.“ Vlk přemýšlí, po chvíli vyskakuje vysoko do výšky. Vlk: „Už to mám! Budu předstírat, že jsem jejich máma. Budu mečet jako ona. Nepoznají mě, otevřou mně a pak raf, raf.“ Vlk jde ke dvířkům (vpravo) a zaklepe na ně. Kůzlátka se objeví v okénku. Kůzlátka: „Kdo to klepe?“ Vlk zamečí hlubokým hlasem. Vlk: „To jsem já, vaše máma přišla, mléko vám donesla.“ Kůzlátka se chichotají tak, že nestačí popadnout dech. Kůzlátka: „Ty nejsi naše maminka, maminka má tenčí hlásek. Ty jsi vlk a tebe my nepustíme!“ Vlk se prochází kolem domku. Vlk: „Říkaly tenčí hlásek? Dobře já to teda zkusím.“ Vlk se opět vrací ke dvířkům. Zabuší znova. Kůzlátka vykouknou z okénka. Kůzlátka: „Kdo to zase tluče?“ Vlk se snaží a zamečí o něco tenčím hláskem. Vlk: „To jsem já, vaše máma přišla, mléko vám donesla.“ Kůzlátka se chechtají. Kůzlátka: „Ty nejsi naše maminka, naše maminka má tenčí hlásek, jako konipásek.“ Vlk mrzutě a nasupeně poodejde od dveří. Vlk: „Jako konipásek?“ Vlk si začne sám pro sebe nacvičovat tenoučký hlásek (mekot). Vlk: „Mééé – ne to není ono, méééé – to také není ono, mééééééé – to je on, teď už mi urřitě otevřou.“ Vlk v tu ránu stojí u dveří a buší do nich. Kůzlátka: „Že už by to byla naše maminka? Kdo je to?“ Vlk: „Mééé, to jsem já, vaše máma přišla, mléko vám donesla.“ 1.kůzlátko: „To je naše maminka.“ 2.kůzlátko: „Ano, je.“ 3.kůzlátko: „Počkat, možná to je naše maminka, ale nejdříve ať nám ukáže kopýtko!“ Vlk přistoupí pod okénko a zvedne packu. Kůzlátka vyprsknou smíchy. Kůzlátka: „Ty nejsi naše maminka, naše maminka má krásné bílé kopýtko jako sníh. Ty jsi vlk a tobě my neotevřeme!“ Vlk smutně odchází s nepořízenou. Je mu jasné, že na kůzlátka nevyzraje. Scéna 4: Kůzlátka zmizí z okna. Koza už z dálky volá: Koza: „Kůzlátka děťátka, otevřete vrátka, vaše máma přišla, mléko vám přinesla.“ Kůzlátka poskakují za oknem. Kůzlátka: „To je naše maminka!“ Kůzlátka jdou otevřít dvířka. Kůzlátka: „Maminko, maminko, byl tu vlk. Měl hluboký hlas a ošklivé ostré drápy. Chtěl, abychom mu otevřely. My jsme ho však nepustily.“ Koza: „To ráda slyším. Mám hodné a chytré děti. Pojďte ke mně, něco pro vás mám.“ Koza každému rozdá láhev mléka, sednou si před domek a společně vše vypijí. ROZEHŘÍVACÍ HRY: * Přečíst dětem pohádku, ne do konce. Poté udělat skupinky a každá, ať vymyslí, jak by mohla pohádka pokračovat. Poté sehrát úryvek, který vymyslely. * Udělat tři stanoviště. 1. – koza; 2. – vlk, 3. – kůzlátka. Děti si vyberou podle vlastního uvážení, jakou postavu by chtěly ztvárnit. Až se všichni rozmyslí, probíhá debata, proč zrovna tato postava, kterou si vybraly. Každý k tomu řekne něco. * Děti se rozprostřou po místnosti a učitel řekne, jak si myslí, že by se mohla tvářit koza (maminka). Děti chodí s grimasou po místnosti. Poté učitel vystřídá všechny postavy. Může do toho vložit jejich chůzi, postoj, smích, přemýšlení, naštvání,…