Dramatická výchova směrem k divadelnímu tvaru - Scénář - Zpracovala: Monika Langhamerová Obor: Učitelství pro 1. stupeň ZŠ Dne: 30. 01. 2011 UČO: 327608 Ročník: 3. (5. semestr) Předloha · Žák, J.: Študáci a kantoři. Melantrich: Praha, 1982. Postavy Celkem potřebujeme nejméně 9 postav: · Pan učitel Dvorský · Pan učitel Novák · Paní učitelka · Breburda · Vomáčková · Kubíček · Pasecký · Troníček · Matka jednoho z žáků *charaktery postav si žáci vytvoří pomocí doprovodných aktivit Rekvizity · lavice se stolem- katedra, · jako lavice pro žáky postačí pouze židle, · učitelův notes, · matčin notes/kus papíru · německé a latinské slovníky do kabinetu, · kus látky- ubrus přes stůl do kabinetu, · žebřík · dveře – mohou být z lepenkového papíru Technické požadavky · jeviště jakéhokoli typu, · osvětlení celkové i bodové, · zvuková kulisa – zvonění Kostýmy Důležité je zasazení do doby! Rozdíl v kostýmech bude, když děj zasadíme do dnešní doby a do 80. – 90. let. Scénář Scéna I. – Třída Pomalu se rozsvěcují světla. Chlapci se před zvoněním baví u jedné z lavic. Breburda: „Hoší, no koukejte na toho pilníka!“ Všichni se pomalu otočí na žáka. Vtom začne zvonit, všichni prchají na svá místa, vchází učitel.. Učitel Dvorský: Also. Guten Tag, setzen Sie sich, bitte. Usedne za katedru, listuje ve svém deníčku. Učitel Dvorský (zamyšleně): Was haben wir gestern gelesen? Breburda? Breburda (měkkce s nevinným pohledem): Haben wir gelesen. Učitel Dvorský (zuřivě): Ich frage, was wir gelesen habe, sie Ignorant, sie Papageivogel! Breburda mlčí, pohled upírá k zemi. Učitel Dvorský: Setzen sie sich! Rozhlédne se po třídě, všichni žáci uhýbají pohledem. Učitel Dvorský (vyštěkne): Was habe ich gefragt, Vomáčková? Dívka vstává. Vomáčková (pohotově): Bitte, Herr Professor, ich war gestern krank. Učitel Dvorský (rozhořčeně): Schreklich! Setzen! Also Kubíček! Dívka si sedá, Kubíček vstává. Kubíček (důstojně): Ich auch. Učitel Dvorský (rozhořčeně burácí): Das ist abscheulich, v této třídě není možno pracovat, um Gottenswillen, takovej materiál, jste líní jako vši! Učitel Dvorský dojde ke katedře, opře se, otře si brýle a čelo. Učitel Dvorský (zklidněně): Also, was machte der Vater, Pasecký? Pasecký: Ja. Učitel Dvorský: Was? Pasecký (pohotově): Nein. Učitel (nedůvěřivě): Verstehen sie die Frage? Pasecký: Ja. Učitel Dvorský: Also, antworten sie. Pasecký: Nein. Učitel (hrozivě): Warum denn? Pasecký (triumfálně): Jawohl! Učitel Dvorský je zcela vyčerpán a s jeho úpěním zazní zvonění. Zhasnou všechna světla. Změní se scéna. Scéna II. - Chodba Scéna začne rozsvícením světel, učitel Dvorský se opírá o dveře, utírá si pot. Všímá si ho ovšem matka jednoho z jeho žáků. Matka: Dobrý den pane učitel. Učitel Dvorský (letmo, spěchajíc do kabinetu): Dobrý den. Matka ho pronásleduje. Matka (přesvědčivě): Ale pane profesore, von už si to ve všem polepšil! Jen z tý němčiny mu to nejde. Kantor utíká, podlézá a přelézá žebřík, matka za ním. Matka: Pane profesore, dyk von se celý noce nehne vod knihy! Kantor (zoufale): Má tu čtyři pětky, neprospívá! Matka (dojímavě): Na řemeslo se nehodí, z měšťanky ho vyhodili, aspoň kdyby tu maturitu udělal. Kantor (zničeně): Uvidím, co se dá dělat. Zmizí v kabinetu, matka utře slzy, vyndá notýsek a s úšklebkem odškrtává, v tu chvíli však prochází jiný učitel. Matka (nešťastně): Pane profesore! Dyk ten kluk se celý noce nehne vod knihy. Na řemeslo se nehodí, z měšťanky ho vyhodily… Nejprve ze scény mizí učitel, hned za ním matka. Jejich hlasy se ztlumují společně s osvětlením. Mění se scéna. Scéna III. – Kabinet Bodové osvětlení na kantora, ten se jako ve křeči opírá o dveře, kapesníkem otírá pot. Světlo se zesiluje. Kantor poodstupuje ode dveří. Všímá si ho kolega Novák. Novák (nesměle): Dobrý den. Pane profesore, už berete v kvartě nepravidelná slovesa? Dvorský (jistě): No ovšem! Chvíle rozpačitého mlčení. Novák (naoko rozčíleně): A představte si, pane kolego. Ten lajdák, ten ničema Zápotočný mi nerozezná gerundivum od gerundia! Kvintán a nerozezná takovou základní vazbu! Dvorský (s úsměvem, ale zamyšleně): Toť ovšem trestuhodný nedostatek. Dvorský (hladí si bradku a dodává): Hm, to je mi velmi legrační. Novák (překvapeně): Nechápu, co je na tom legračního. Oba popojdou ke katedře. Dvorský (s úsměvem): Legrační je na tom to, že pokud se pamatuji, nenaučil jste se rozeznávat gerundivum od gerundia ani v oktávě a dokonce jste v tom znamenitě plaval při matuře. Novák (stydlivě): Já že jsem…a jo, máte pravdu, jak jsem tenkrát nemohl přeložit ten Vergiliův verš. Dvorský si sedá za stůl, vytahuje z aktovky sešity Novákův vnitřní hlas uznale: Máte obdivuhodnou paměť, pane profesore. Novák skloní hlavu. Poté oba kantoři zůstanou ve štronzu, dokud úplně nezhasne světlo. Použité metody dramatické výchovy · Práce s textem – čtení textu, zvýraznění pro děti zajímavých pasáží · Štronzo – Žáci chodí v prostoru, učitel bouchá do bubínku. Různou rychlostí a důrazem. Žáci se snaží napodobit zvuk bubínku svoují chůzí. · Hledání vlastností postav – Učitel vždy zadá postavu a žáci musí svým pohybem vyjádřit nějakou vlastnost, nebo něco, co je pro kterou postavu typické. · Identifikace prostoru + improvizace- Pomocí fantazie děti identifikují v místnosti nějaký prostor, který by se do scénáře mohl hodit a zkusí v něm rozehrát krátkou etudu. · Alter ego (vnitřní hlas)- Žáci se rozdělí do dvojic (nejlépe hrou, př. molekuly), ve dvojici se musí domluvit na jediné postavě ze scénáře a jedinou větou vyjádřit aktuální pocit.