prízvuk prídavných jmen slovesných minulých trpných 1. U sloves na -aTb, -HTb mají přídavná jména slovesná minulá trpná prízvuk většinou před -&hh-: npoHHTáTb — npoHHTaniibiií, HanncáTb — HanncaHnuň, npH3HáTh — npiísnaHHwň, ocHOBáTb — OCHÓBaHHHH, CfléjiaTb — CfléjiaHHHH, ycjIb'unaTI. — ycjiwmaHHHH. 2. U sloves I. časování je přípona inuu.iii prízvučná, jestliže ve všech tvarech minulého času slovesa (kromě tvarů mužského rodu) je prízvuk na koncovce: npnBesTií (npiiBe.ijiá, npnBesjíó, upHBe3jiií) — npHBerjěHHwií, stejně tak npnHecěHHbiii, HcneiěHHbiii, OTBeflěuubiH apod. V ostatních případech zůstává prízvuk na kmeni: ocTpHHfeiiHbiií. U sloves II. časování je přízvuk stejný jako ve 2. osobě jednotného čísla přítomného času: saMéTHTb — :iaMéHeHHbiň, uaxBaTÚTh — 3axBá-HeHHbiň, nopa3ÚTb — nopa?KěHHbiň. 3. Přídavná jména slovesná s příponou -tmíí mají u sloves na -HyTb přízvuk před -hv- (naTHHýTb — HaTfínyTbiií, TpónyTb — TpónyTbiá), u jednoslabičných bezpředponových i od nich odvozených předponových sloves je přízvuk stejný jako v infinitivu: B3HTb — B3HTbiň, cneTb — cnéTbiii, oaéľb — ofléTbiň, pa3pb'iTb — pa3pÚTbiň. Někdy přízvuk přechází na předponu: nanÚTb — HáHHTbiň, OTHHTb — ÓTUHTbiii, nponÓTb — iipónKTbiň, sanepéxb — sánepTbiň, npoJKHTb — npÓHÍHTbIH. prízvuk prícestí minulých trpných Přízvuk je stejný jako v odpovídajícím tvaru přídavného jména slovesného: npoHHTanubiií — npoMHTan,-a,-o,-bi; HanncaHHbiií—Hanócaii, -a, -o, -h; ocHÓBaiiHMií — ocnÓBan, -a, -o, -h; cocTáBJíeHHbiň — cocTáB-jieH, -a, -o, -u, nebo je pohyblivý, přičemž zpravidla odpovídá typu prízvuku minulého času: cÓ3flaH, -aná, -ano, -auu (cósjraji, -á, -o, -h), npÓJKHT, -HTá, -O, -bl (npÓHÍHJI, -á, -o, -n), pa3J]HT, -á, -o, -bi (pasjíúji, -á, -o, -h). Příčestí od přídavných jmen slovesných na -i:nin.iii mají přízvuk na koncovce: npHBe3ěHHbiň — npHBe3ěn, -eHá, -eHÓ, -eHÚ; npuBe-flěHHbiň — npnBeflěH, -eHá, -eHÓ, -enú; 3aKJiK>HěHHbiií — 3aKjiK>HěH, -eHá, -eHÓ, -eHÚ. 114 Od tvarů na -enHbitt jo přízvuk na kmeni: cocxáBJíeHHbiii - co-GTáBJíeH, -a, -o, -h; ooTpóweHUuS - ocxpÓJKeH, -a, -o, -u. Existují zde tyto přízvukové typy. Číslo Rod Stálý přízvuk Pohyblivý přízvuk na kmeni na koncovce na kmeni a v žen. rodě na koncovce na předponě a v žen. rodě na koncovce jednotné mužský žensky střední cocTáBJíen cocTáBJíena cocTáBJíeno npHBe3ěH _ npHBeseHá IipHBC3eHÓ pa3JHÍT pa3JiHTá pa3JlHTO CÓ3HaH co3«aHá CÓ3flaH0 množné pro všechny rody COCTáBJíeHH npHBe3eHÚ pa3.1HTU cÓ3AaHbi PRECHODNÍKY Přechodníky vyjadřují průvodní děj a vztahují se jak k podmetu, tak k prísudku. Označují děj současný (přechodník přítomný) nebo předčasný (přechodník minulý). V ruštině nemění přechodníky svůj tvar ani podle rodu, ani podle čísla. Přechodník přítomný se tvoří od kmene přítomného sloves nedok. vidu příponou -a (po hí, m, h, m -a): a pa6ÓTa-io — pa6ÓTaa (pracuje, pracujíc, pracujíce), h flepw-ý — flep>Ká (drže, držíc, držíce). Např.: Hrn-án KHÓry, OHá cjiýniaeT Mý3biKy. 1. Slovesa na -asáTb, která při časování -sa- vypouštějí, tvoří přechodník s touto příponou: flaBáľb — naBÁa, BCTaBáľb — BCTaBáa, npH3HaBáTb — npu3HaBáa apod. 2. Sloveso 6biTb má tvar přechodníku 6ýnym (jsa, jsouc, jsouce), od xoTérb se přechodník netvoří a nahrazuje se přechodníkem Híeaáíi. 3. Přechodníky na -a (-a) se tvoří také od některých sloves dokonavých (upHflíí, AOiíflH, npOHflH, yBHflH, OTBe3H, npOITH, BCTpéTfl), mají však význam přechodníku minulého (označují předčasný děj), 115 např.: IlpHflíí flOMÓít, h bkjiiomhji paAHonpHeMHHK. — Když jsem přišel domů, zapnul jsem rádio. 4. Celá řada sloves přechodník přítomný netvoří: slovesa na -ib, jednoslabičná slovesa typu uiHTb, slovesa na -HVTb (MÓKuyTb), slovesa bez samohlásky při časování (w^aTb — >«fly), slovesa I. časování se střídáním kmenové souhlásky (Má3aTb — Másty, nncáTb — numý) aj. 5. Prízvuk je stejný jako v 1. osobě jednotného čísla přítomného času: h Aepníý — Repmá, h cMOTpró — CMOTpn, n npomý — npocú, h Tepnjiió — Tepnu. Výjimky: cóflH, nějKa. Přechodník minulý se tvoří od kmene infinitivního sloves dok. vidu připojením přípony -b(nm), končí-li kmen na samohlásku, nebo -uih, končí-li kmen na souhlásku: Minulý čas Přípona Přechodník oh c/iéjia-ji OH KpiÍKIiy-Jl -b(iiih) CrtéjiaB(niH) KpHKnyB(uiH) oh iipiiuéV OH BÚpOC oh 3a>Kor -iiih npHHěcmH BbipOCUIH 3a>KerniH 1. Slovesa na -epéTb mohou mít přechodník na -b(ujm) i na -um: yMepéB(mu) nebo yMépuni, nanepéB(nrH) nebo .láriepmn. 2. Slovesa na -cth, která mají při časování na konci kmene -/i-nebo -T-, tvoří přechodník minulý s touto souhláskou: npnBecTií — upHBéflinH, paciiBOCTií — pacuBéTmn, npnofípecTií — npiio6péTmn. 3. Přízvuk přechodníků na -b(iuh) je stejný jako v infinitivu npoHHTáTb — npoHMTáB(mH), KpÚKnyTb — KpÚKuyB(mn), IIOIipOCHTb — nonpocHB(uiu). Přechodníky na -uni mají přízvuk před touto příponou: npHnecmn, ;iaHíěrmn, yMépinn, může však být i na předponě: ÓTnepmn, aáiicpum. 116 3 přechodník -« H o> Oh '« vo S "« H h B g Ph B" o. ,—, ja .—. B ^ u BI q o ĚS g g a-a h OhS'ohS 1 S'o vo g S co o o « n chodníky minule j ves dokonavého vid ---' r a 0 o o- ■ -b, -BiuH (po samohláskách) -umu (u zvrat-ných sloves) -um (po souhláskách) CU xl o 3 Ä o ■j: o > "čn e- "o l- Qí cfl D, tr D-..2. K J S -X H 2 H S x ~° VO S i CO « o o-fS n O o C B idníky přítomné nedokonavého vidu) '2 O "o o •g K i Q-o. 2 -co cuo s tSt H f. B VO Oh g o C o S; S" B t. O -3 K-co B B n = •CO B cfl co 2 S? « « H f- S » cO rl o H « o. Cí o B ŕ~>>>G ca C o s* Ph á i o_ CO (S eo C M h— |í O B K přechodníků o en -h o Si >;- cn Ph ts o < 1 - - ? * ? 0 T | Q) O. Oh S 'g Oh o IS H H (h B VO Oh S u o O X p n Ch O H j JJ j >3 J (h t- f- B ja E- J, -4, ^lô 10 V -3 n b b S «« < J s B 3 ť ŕ* Ä Ä 3 ň 5 0 ro 0-tt O B >-> t= ření Tvo uauin XuuioiiJd uoiun X|nu;iv